USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Ladislava Derky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: K. M., zastoupená JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem Jana Švermy 1696, Kadaň, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2017, č. j. MPSV‑2017/86208-916, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2018, č. j. 42 Ad 12/2017 - 29, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1]                Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) z 1. 3. 2018, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele z 20. 4. 2017 a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Most, ze dne 23. 3. 2017, č. j. 62078/2017/MOS (dále jen „úřad práce“), a věc byla vrácena stěžovateli k dalšímu řízení. Ten rozhodnutím z 20. 4. 2017 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí úřadu práce, jímž byl žalobkyni dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), přiznán doplatek na bydlení ve výši 11 925 Kč měsíčně s počátkem plnění od března 2017.

[2]                Stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh odůvodnil tím, že v současné době není schopen dostát požadavkům na doplnění odůvodnění svého rozhodnutí, k čemuž ho krajský soud zavázal v napadeném rozsudku. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by žalobkyni nevznikla žádná finanční újma, protože stěžovatel má jen „doplnit odůvodnění rozhodnutí a podklady do správního spisu“ a bude nadále respektovat výši záloh na spotřebu energií tak, jak je vyhodnocena aplikačním programem, který používají orgány pomoci v hmotné nouzi při řízení o dávkách.

[3]                Žalobkyně s přiznáním odkladného účinku nesouhlasila, pro jeho přiznání nejsou splněny zákonné podmínky. Je vyloučeno, aby stěžovateli v důsledku nového výpočtu doplatku na bydlení vznikla závažná újma. Naopak pro žalobkyni může být rozdíl mezi původní a nově vypočtenou částkou, která představuje náklady spojené s užíváním bytu.

[4]                Nejvyšší správní soud k návrhu stěžovatele uvádí, že kasační stížnost nemá podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Na návrh stěžovatele jej však může Nejvyšší správní soud přiznat za přiměřeného použití (§ 107 odst. 1 s. ř. s.) ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5]                Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podaného správním orgánem v pozici žalovaného se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. V usnesení ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, uvedl, že „[s] ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ Za ojedinělé případy pak lze považovat situace, v nichž by nepřiznání odkladného účinku způsobilo závažné důsledky. Jako příklad závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí uvedl rozšířený senát v citovaném usnesení „vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod.“ Rozšířený senát zároveň konstatoval, že pokud krajský soud zruší rozhodnutí správního orgánu, správní orgán je povinen pokračovat v řízení a respektovat závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku bez ohledu na to, zda byla podána kasační stížnost.

[6]                Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze tehdy, pokud výkon rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.

[7]                První podmínkou přiznání odkladného účinku je prokázání vzniku „nepoměrně větší újmy“ ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Následně je na soudu, aby posoudil, zda tvrzená újma dosahuje této intenzity a zda by případné následky nepřiznání odkladného účinku byly srovnatelné s následky příkladmo uvedenými v odstavci [5]. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 ‑ 32). Od něj se očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení, v čem  tato újma spočívá a jaký by byl její rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem.

[8]                Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku podložil pouze obecnými tvrzeními, které nijak nekonkretizovaly „nepoměrně větší újmu“. Tím však nesplnil podmínky pro přiznání odkladného účinku - tvrdit a prokázat, z jakého důvodu není schopen vyhovět požadavkům na důkladnější odůvodnění rozhodnutí. Pouhý nesouhlas s napadeným rozsudkem není důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[9]                Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal a ani netvrdil existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. přiznat. Usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2018

JUDr. Miluše Došková

      předsedkyně senátu