Aprk 2/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Mgr. M. M., proti žalovanému: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem Sokolovská 217/42, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2016, č. j. PP/97/2016, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 200/2016, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 21. 12. 2017, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 3. 1. 2018, se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Po zdejším soudu se navrhovatel domáhal toho, aby Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) byla určena lhůta k vydání rozhodnutí o žalobě vedené pod sp. zn. 5 A 200/2016.
[2] Navrhovatel uvedl, že řízení před městským soudem bylo zahájeno žalobou podanou dne 11. 11. 2016. Řízení tak trvá 1 rok a 40 dní. Posledním úkonem soudu ve věci bylo zaslání vyjádření žalovaného a od té doby městský soud ve věci neučinil žádný úkon směřující k vydání rozhodnutí o žalobě. Jelikož lze o věci rozhodnout bez nařízení jednání a nejde o složitou věc, navrhovatel má za to, že délka řízení před městským soudem je nepřiměřená.
[3] Městský soud ve svém vyjádření k návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu uvedl, že věc je připravena k rozhodnutí. Městský soud však projednává a rozhoduje věci v pořadí, v jakém mu došly, jak určuje § 56 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhovatelova věc nespadá do okruhu věcí, které se projednávají přednostně. Navrhovatel ani o přednostní projednání věci nepožádal a dle městského soudu ani neozřejmil žádný důvod pro její přednostní projednání.
[4] Dne 14. 11. 2016 městský soud obdržel žalobu, kterou navrhovatel napadl rozhodnutí představenstva žalovaného ze dne 13. 9. 2016, č. j. PP/97/2016, a rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2016, č. j. 2016/80/900200. Posledně uvedeným rozhodnutím byla odmítnuta jeho žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Žádost o informace směřovala ke sdělení, zda dvě konkrétně určené osoby jsou u Dopravního podniku hl. m. Prahy v pracovněprávním poměru. Pokud ano, v jakém druhu pracovněprávního vztahu a jakou práci vykonávají. Dále navrhovatel požadoval sdělit důvod, došlo-li ke skončení tohoto pracovního poměru. Žádost o informace též směřovala k poskytnutí informace, zda byly na dané osoby podány za trvání pracovněprávního vztahu u Dopravního podniku hl. m. Prahy stížnosti a kolik těchto stížností bylo, případně zda byla některá z nich uznána jako oprávněná, a pokud ano, jaká nápravná opatření Dopravní podnik hl. m. Prahy přijal.
[5] Jelikož za žalobu nebyl zaplacen soudní poplatek, městský soud vyzval usnesením ze dne 1. 12. 2016, č. j. 5 A 200/2016 - 13, navrhovatele k jeho zaplacení. Dne 6. 12. 2016 navrhovatel soudní poplatek za žalobu uhradil. Následně městský soud vyzval žalovaného dne 9. 12. 2016 k předložení spisového materiálu a vyjádření k žalobě ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy. Poučil jej o složení senátu a možnosti namítat podjatost soudců a vyzval jej ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez jednání. Dne 2. 1. 2017 městský soud obdržel požadované vyjádření a spisový materiál. Žalovaný současně uvedl, že souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání.
[6] Dne 3. 1. 2017 městský soud navrhovateli zaslal vyjádření žalovaného k žalobě, poučil jej o složení senátu a možnosti namítat podjatost soudců a vyzval jej ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez jednání. Dne 18. 12. 2017 do soudního spisu nahlédla navrhovatelova zmocněnkyně. Posléze městský soud dne 22. 12. 2017 obdržel návrh na určení lhůty.
[7] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, které je upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.
[8] Při posuzování návrhu na určení lhůty je Nejvyšší správní soud vázán navrhovatelovou specifikací procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy. Jen u takto vymezeného procesního úkonu zkoumá, zda dochází k průtahům. V nynější věci jsou průtahy namítány u vydání rozhodnutí o podané žalobě.
[9] Důvodnost návrhu na určení lhůty Nejvyšší správní soud posuzuje dle kritérií vymezených v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Těmito kritérii jsou složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu. Současně není bez významu ani § 56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. V § 56 odst. 2 a 3 s. ř. s. jsou vymezeny návrhy a věci, o nichž se rozhoduje přednostně. Navrhovatelova žaloba nepatří mezi návrhy, které je třeba projednat přednostně.
[10] Za porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů Nejvyšší správní soud nepovažuje samotnou skutečnost, že soud, vůči němuž návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu směřuje, učinil v přiměřených lhůtách všechny přípravné úkony, které musí předcházet rozhodnutí věci, ale ve věci stále nerozhodl, jelikož rozhoduje věci napadlé dříve. Podstatné však je, aby v tomto stavu soud neudržoval řízení po příliš dlouhou dobu, což se posuzuje dle kritérií zmíněných v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích (tj. s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu). Jde o kritéria vycházející z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz bod 48. rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. 9. 1996, Süßmann proti Německu, stížnost č. 20024/92, publ. Reports 1996-IV, či bod 43. rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 6. 2000, Frydlender proti Francii, stížnost č. 30979/96, publ. Reports 2000-VII; oba rozsudky jsou dostupné z http://hudoc.echr.coe.int).
[11] V případě, že nelze posuzovanou délku řízení s ohledem na popsaná kritéria nadále tolerovat, není možné návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnout s odkazem na § 56 odst. 1 s. ř. s. a odůvodněním, že soud stále rozhoduje věci napadlé dříve než tu, které se týká návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Ochranu práva na projednání věci bez zbytečných průtahů totiž nelze odmítnout s poukazem na to, že práva někoho jiného jsou porušována ještě více. Zde se pak uplatní názor Ústavního soudu, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“; viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 a další; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz).
[12] Nejvyšší správní soud v nynější věci neshledal, že řízení před městským soudem trvá nepřiměřeně dlouho s ohledem na kritéria zmíněná v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
[13] Prvním kritériem zmíněným v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích je složitost věci. V nynějším případě se jedná o věc jednoduchou. Žádost o informace byla odmítnuta s odůvodněním, že jde o osobní údaje, které žalovaný nemůže poskytnout. Posouzení se tak týká jediné stěžejní právní otázky. V žalobě není uplatněna nijak rozsáhlá argumentace a spisový materiál je velmi útlý.
[14] K významu věci pro sebe se navrhovatel vůbec nevyjádřil. Nejvyšší správní soud proto může význam věci posoudit jen objektivním pohledem. Žádost o informace směřuje ke sdělení o existenci pracovněprávního vztahu dvou konkrétních osob a přidružených otázek v podobě existence stížností proti těmto osobám. V porovnání s jinými věcmi, které správní soudy řeší (např. daně, věci stavebního práva, rozhodnutí o přestupcích apod.) a u nichž je dopad do právní sféry žalobců zřejmý a mnohdy citelný, Nejvyšší správní soud vnímá význam nynější věci pro navrhovatele jako zcela zřetelně menší.
[15] Navrhovatel svým postupem k délce řízení nepřispěl. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že společně se žalobou nezaplatil soudní poplatek, jehož výše je ve správním soudnictví fixní a lehce zjistitelná ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, pročež musel být k jeho úhradě vyzván. Jde však o okolnost se zcela zanedbatelným vlivem na délku řízení před městským soudem, jelikož soudní poplatek byl zaplacen v krátkosti po doručení výzvy k jeho uhrazení.
[16] Posledním kritériem zmíněným v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jehož prostřednictvím se posuzuje důvodnost návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, je postup soudu. Městský soud učinil všechny přípravné úkony, které je třeba vykonat před vydáním rozhodnutí o žalobě. Krátce po obdržení žaloby vyzval k zaplacení soudního poplatku, vyžádal si správní spis a vyjádření žalovaného, které posléze zaslal navrhovateli. Obě strany zpravil o složení senátu a zjišťoval, zda strany souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez jednání. S činěním přípravných úkonů se městský soud nedopustil žádných průtahů. Věc je připravena k rozhodnutí a zda s jeho vydáním městský soud neprodlévá po nepřiměřenou dobu, Nejvyšší správní soud ověřuje na základě komplexního zhodnocení kritérií zmíněných v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
[17] V nynější věci nedochází k průtahům s vydáním rozhodnutí o žalobě. Řízení o žalobě trvá ke dni rozhodování Nejvyššího správního soudu 14 měsíců. V usnesení ze dne 8. 9. 2004, č. j. Aprk 1/2004 - 58 (publ. pod č. 420/2004 Sb. NSS, dostupném též z www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud obecněji konstatoval, jakou délku řízení v drtivé většině řízení, která nespadají pod přednostní režim, není pravidelně možno považovat za nepřiměřenou. V tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že za průtahy nepovažuje situace, kdy soud učinil veškeré nezbytné procesní úkony pro přípravu rozhodnutí ve věci samé a napadlé věci vyřizoval zásadně v pořadí, v jakém mu byly doručeny; není možno v pouhé skutečnosti, že z důvodu projednávání a rozhodování přednostních návrhů na zahájení řízení a starších věcí nenařídil jednání či nerozhodl ve věci mladší jednoho roku, spatřovat průtahy v řízení. V nynější věci řízení trvá 1 rok a 2 měsíce a žádné z kritérií uvedených v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích nenasvědčuje závěru, že by šlo o dobu nepřiměřenou. Věc má totiž pro navrhovatele objektivně vzato menší význam. Skutečnost, že jde o věc jednoduchou, není důvodem pro její předřazení jiným věcem. Městský soud se nedopustil žádných průtahů s činěním přípravných úkonů.
[18] Bez nejmenších pochybností lze proto konstatovat, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu