USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: R. D., zast. Mgr. Markem Čechovským, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 11 A 167/2015 - 66,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Čechovského, advokáta, se sídlem Opletalova 25, Praha 1.

Odůvodnění:

[1]                Nejvyšší správní soud obdržel dne 27. 6. 2017 kasační stížnost proti shora uvedenému rozsudku, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve věci zrušení trvalého pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

[2]                Podáním ze dne 31. 7. 2017 stěžovatel prostřednictvím svého zástupce sdělil, že bere kasační stížnost výslovně a v celém rozsahu zpět.

[3]                Podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) „[s]oud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět“.

[4]                Vzhledem k tomu, že projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím zamýšlel ukončení řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. za použití ustanovení § 120 téhož zákona, toto řízení zastavil. Vzhledem k této skutečnosti již Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[5]                O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť toto řízení bylo zastaveno.

[6]                Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[s]oud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.“

[7]                Podle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích „[j]e-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.“

[8]                Vzhledem k tomu, že 20 % ze zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč činí 1.000 Kč, Nejvyšší správní soud v souladu s § 10 odst. 3 a § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích rozhodl, že se stěžovateli vrátí částka 4.000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2017

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu