U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petra Šuránka v právní věci žalobce: A. F., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 9 A 160/2013 – 43,

t a k t o :

I. Řízení   s e   z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1]                Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2013, č. j. MV-128625-6/SO-2012, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 8. 2012, č. j. OAM-11257-18/TP-2011, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podaná podle § 68 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, neboť žalobce nedoložil doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území České republiky podle § 70 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 71 odst. 1 téhož zákona. Městský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[2]                Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) blanketní kasační stížnost, spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku.  

[3]                Dříve než mohl zdejší soud o kasační stížnosti rozhodnout, stěžovatel ji vzal zpět podáním ze dne 21. 2. 2017.

[4]                Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

[5]                Poněvadž projev vůle stěžovatele, jímž jednoznačně došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud usnesením v souladu s ustanovením § 47 písm. a) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s. řízení zastavil.

[6]                O náhradě nákladů řízení bylo za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. února 2017

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu