USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské nám. 6, Brno, o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 23. 8. 2016, čj. 9 As 217/2016 - 8, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2016, čj. 30 A 189/2016 - 36,

t a k t o :

I.                   Kasační stížnost   s e   o d m í t á .

II.                Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1]               Žalobce se podáním ze dne 7. 11. 2016 u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2016, čj. 9 As 217/2016 - 8, kterým byla odmítnuta jeho kasační stížnost proti jinému rozhodnutí vydanému ve správním soudnictví. Krajský soud v záhlaví popsaným usnesením toto podání podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl.

[2]               Žalobce (stěžovatel) proti usnesení krajského soudu podal kasační stížnost, ve které uvedl, že v řízení u krajského soudu nebyly dány podmínky pro řízení dle § 103 o. s. ř., nejednal zákonný úředník, rozhodnutí vydal nepříslušný úřad a vyloučený soudní úředník. 

[3]               Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s., a to z dále uvedených důvodů.

[4]               Projednávaná kasační stížnost je evidentně další z bezpočtu stěžovatelových podání zcela zřetelně šikanózní povahy, jimiž zneužívá své právo na soudní ochranu poskytovanou právním řádem České republiky a garantovanou jejím ústavním pořádkem. Nejvyšší správní soud se dosud vždy snažil vysvětlit stěžovateli nesmyslnost a bezprávnost jeho počínání, avšak zcela marně.

[5]               Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, tedy případů, „kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“ (viz např. rozsudek ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48, publ. pod č. 869/2006 Sb. NSS.)

[6]               Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) za použití § 120 s. ř. s.

[7]               O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 věty první za použití § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení   n e j s o u   přípustné opravné prostředky a, jak je stěžovateli známo, není proti němu přípustná žádná z žalob ve správním soudnictví ani jiný prostředek ochrany poskytovaný soustavou soudů České republiky.

V Brně dne 5. ledna 2017

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu