7 As 114/2016 - 33

 

 

 

 

U S N E S E N Í

 

 

 

 

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. M., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Generální ředitelství, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2016, č. j. 8 A 92/2015 - 39,

 

 

t a k t o :

 

 

I.  Řízení o kasační stížnosti   s e  z a s t a v u j e .

 

II.  Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

 

 

O d ů v o d n ě n í :

 

 

[1]               Žalobce se žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v neumožnění nakupovat zboží v prodejně věznice za ceny nepřevyšující ceny obvyklé v obci, v jejímž obvodu se věznice nachází, a v neumožnění nákupu zboží v prodejně věznice dvakrát týdně.

[2]               V průběhu řízení před městským soudem požádal o osvobození od soudních poplatků a městský soud jej usnesením ze dne 15. 12. 2015, č. j. 8 A 92/2015 - 20, osvobodil v rozsahu 75 %. Poplatková povinnost žalobce tedy činila 500 Kč. Tento poplatek žalobce nezaplatil, proto městský soud rozhodl usnesením označeným v záhlaví, že se řízení zastavuje.

[3]                 Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení městského soudu o zastavení řízení kasační stížností a požádal o osvobození od soudních poplatků. Přitom podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že se přiznané osvobození vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel tak byl nadále osvobozen ze 75 %. Nejvyšší správní soud mu usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. 7 As 114/2016 - 26, nepřiznal úplné osvobození od soudních poplatků a vyzval stěžovatele k zaplacení poplatku za kasační stížnost ve výši 1.250 Kč.

[4]                 Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení o kasační stížnosti a shledal, že nebyly splněny.

[5]                 Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona soud vyzve poplatníka k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě, kterou mu určí, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

[6]                 Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za podanou kasační stížnost spolu s kasační stížností, ani později ve lhůtě, kterou mu soud stanovil usnesením ze dne 3. 11. 2016. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 10. 11. 2016 do věznice, v níž nyní pobývá, soudem určená lhůta dvou týdnů pro zaplacení soudního poplatku marně uplynula dne 24. 11. 2016. Stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ani později, ke dni rozhodování soudu.

[7]                 Nejvyšší správní soud uzavřel, že podmínky řízení o kasační stížnosti nebyly splněny, řízení tedy podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s. zastavil.

[8]                 Podle § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

 

 

P o u č e n í :   Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.

 

 

V Brně dne 9. prosince 2016

 

 

JUDr. Michal Mazanec

                   předseda senátu