5 Azs 238/2016 - 27
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: nezl. Q. P. A. B., zast. zákonným zástupcem X. K. P., zast. PhDr. Mgr. Janou Koutnou, advokátkou se sídlem Kostelní 1, Domažlice, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2016, č. j. 57 A 85/2016 - 16,
t a k t o :
III. Stěžovateli s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1000 Kč. Poplatek bude vrácen k rukám advokátky ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Kasační stížností ze dne 12. 10. 2016 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým soud odmítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2016, č. j. MV-63398-4/SO-2016, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 25. 2. 2016, č. j. OAM‑11805-40/TP-2015, jímž byla dle § 75 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost stěžovatele o povolení k trvalému pobytu podaná podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že zákon o pobytu cizinců stanoví speciální lhůtu k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí, a to 30 dnů od doručení rozhodnutí správního rozhodnutí v posledním stupni (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Dále soud konstatoval, že zákonnému zástupci stěžovatele bylo rozhodnutí žalované, které je rozhodnutím správního orgánu v posledním stupni, doručeno dne 4. 7. 2016 a zákonná lhůta pro podání žaloby uplynula dnem 3. 8. 2106. Stěžovatel podal žalobu k poštovní přepravě dne 5. 9. 2016, tedy opožděně. Krajský soud posoudil žalobu jako opožděnou, a proto ji podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl, aniž by se jí věcně zabýval.
Stěžovatel v kasační stížnosti zrekapituloval průběh správního řízení a zopakoval svůj názor, že splňuje podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu stanovené v § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, podle kterého se povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území vydá cizinci, který o vydání tohoto povolení žádá jako nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě cizince, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, je-li důvodem žádosti společné soužití těchto cizinců. Stěžovatel namítl, že správní orgány nesprávně ztotožnily pojmy „společné soužití“ a „společná domácnost“ , ačkoli zákon o pobytu cizinců užívá oba pojmy, a to nikoli jako synonyma.
K samotnému odmítnutí žaloby pro opožděnost stěžovatel namítl, že rozhodnutí žalované neobsahovalo poučení o možnosti podat návrh na přezkum tohoto rozhodnutí. Zákonný zástupce stěžovatele se přesto snažil zjistit, zda je možné proti rozhodnutí žalované ještě něco činit; zjistil, že proti rozhodnutí jakéhokoli správního orgánu, tedy i proti rozhodnutí žalované, lze podat návrh na přezkum rozhodnutí soudem, přičemž obecná lhůta pro podání žaloby činí 2 měsíce ode dne doručení rozhodnutí. Z délky této lhůty vycházel stěžovatel při podání žaloby.
Stěžovatel se domnívá, „že správní orgán v řízení, které předcházelo řízení o vydání napadeného rozhodnutí, nesprávně aplikoval právní předpis, neboť rozhodnutím žalované ze dne 24. 6. 204, č. j. MV‑63398-4/SO-2016, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele, byl stěžovatel krácen na svých právech.“ Rozhodnutí žalované pokládá stěžovatel za nezákonné; nezákonnost spatřuje v nesprávném poučení o opravných prostředcích, které se omezilo pouze na konstatování, že proti rozhodnutí se nelze odvolat. Stěžovatel nebyl seznámen s tím, že je možné proti rozhodnutí podat návrh na přezkum rozhodnutí a nebyl seznámen se lhůtou pro podání tohoto návrhu. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání žaloby je v zákoně o pobytu cizinců stanovena odlišně od obecné lhůty stanovené zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), správní orgán pochybil, jestliže stěžovatele nepoučil o tom, že návrh na přezkum rozhodnutí musí podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby bylo usnesení krajského soudu zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že kasační stížnost podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná za podmínek ustanovení § 102 a § 104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu i řízení, jež jeho vydání předcházelo, v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by musel podle § 109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z kasační stížnosti vyplynulo, že stěžovatel se dovolává důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že byla-li žaloba odmítnuta, přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, č. 625/2005 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Dále Nejvyšší správní soud upozorňuje, že v případě odmítnutí žaloby nedochází k věcnému posouzení žalobních námitek krajským soudem. Nerozhodl-li soud ve věci samé, ale žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., nepřísluší ani Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o kasační stížnosti zabývat se stěžovatelem uplatněnými stížnostními důvody – zde námitky tvrdící splnění podmínek dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 43/2003 - 38, č. 524/2005 Sb. NSS).
V dané věci krajský soud konstatoval, že stěžovatel podal žalobu po lhůtě stanovené zákonem o pobytu cizinců. To, že stěžovatel nedodržel uvedenou lhůtu pro podání žaloby v kasační stížnosti, sám nijak nezpochybňuje, namítá však, že žalovaná jej nedostatečně poučila o možnosti podat správní žalobu. Zdejší soud se proto zabýval otázkou, zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem, resp. zda správně posoudil podmínky pro odmítnutí návrhu.
Podmínky pro odmítnutí žaloby upravuje § 46 s. ř. s. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh mimo jiné také tehdy, jestliže byl podán opožděně. Podle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců musí být žaloba proti správnímu rozhodnutí podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.
Z předloženého spisu zdejší soud ověřil, že rozhodnutí žalované bylo stěžovateli doručeno dne 4. 7. 2016. Lhůta k podání správní žaloby proti rozhodnutí žalované tedy uplynula dne 3. 8. 2016. Pokud stěžovatel podal žalobu k poštovní přepravě dne 5. 9. 2016, podal ji po uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání, tedy opožděně, a krajskému soudu nezbylo než žalobu podle výše citovaného § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnout. Uvedený postup krajského soudu shledává Nejvyšší správní soud správným.
Snaží-li se stěžovatel zpochybnit závěr o opožděnosti podání žaloby argumentem o nesprávném a nedostatečném poučení ze strany žalované, zdejší soud k tomu uvádí následující.
Správní orgán je ze zákona povinen dotčené osobě poskytnout v souvislosti se svým úkonem přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné (§ 4 odst. 2 správního řádu). Současně, podle § 4 odst. 4 správního řádu správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. K rozsahu poučovací povinnosti správního orgánu se v minulosti zdejší soud vyjádřil již mnohokrát. Podle konstantní judikatury ze správního řádu nevyplývá povinnost poučit účastníka řízení o tom, že má po vyčerpání řádných opravných prostředků možnost podat proti rozhodnutí žalobu ve správním soudnictví (srov. již rozsudek ze dne 1. 2. 2006, č. j. 1 As 35/2005 – 61). K témuž závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 Afs 47/2007 – 90, v němž se uvádí, že „z § 68 odst. 1, 5 a 6 správního řádu z roku 2004 nelze dovodit povinnost správního orgánu poučit účastníky řízení o možnosti napadnout správní rozhodnutí žalobou včetně uvedení lhůty pro podání žaloby“. Z tohoto důvodu neshledal Nejvyšší správní soud kasační námitku stěžovatele důvodnou.
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle ust. § 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl
v souladu s § 109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšné žalované v řízení náklady řízení nevznikly.
Vzhledem k tomu, že zdejší soud rozhodl přednostně o věci samé, nerozhodoval již o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 odst. 1 s. ř. s.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).
V Brně dne 8. prosince 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu