2 As 38/2016 - 22
U S N E S E N Í
t a k t o :
I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Nejvyšší správní soud obdržel prostřednictvím Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ve shora označené věci dne 15. 2. 2016 kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), kterou stěžovatelka brojí proti v záhlaví označenému rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2014, č. j. ZKI PL-O-45/334/2014.
[2] V souladu s § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, jež činí, podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5000 Kč.
[3] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti spolu s jejím podáním neuhradila, vyzval ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 2. 3. 2016, č. j. 2 As 38/2016 – 17, ke splnění poplatkové povinnosti, a to ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení. Současně stěžovatelku vyzval k doložení splnění podmínky podle § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud stěžovatelku též poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, dojde k zastavení řízení.
[4] Usnesení č. j. 2 As 38/2016 – 17 obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku bylo stěžovatelce doručeno dne 8. 3. 2016 (viz doručenka na č. l. 19 spisu Nejvyššího správního soudu). Poslední den lhůty k zaplacení soudního poplatku tak připadl na úterý 15. 3. 2016. Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě soudní poplatek splatný podáním kasační stížnosti nezaplatila. Nejvyšší správní soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil. Za této situace je již nerozhodné, že stěžovatelce dosud neuběhla lhůta k doložení splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s.
[5] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení pak Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; případně jí soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných na návrh přiznat i náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě však Nejvyšší správní soud osobě zúčastněné na řízení splnění žádné povinnosti, v souvislosti s níž by jí vznikly náklady, neuložil.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu