USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: V havarijní zóně jaderné elektrárny Temelín, spolek se sídlem Nezašov 122, Všemyslice, zast. Mgr. Vladimírem Štolem, advokátem se sídlem Převrátilská 330, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, zast. doc. JUDr. Janem Kocinou, Ph.D., advokátem se sídlem Malá ul. 6, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2011, čj. 27877/2011-83/1922, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2015, čj. 6 A 359/2011-67, o návrhu na přiznání odkladného účinku,

takto:

Kasační stížnosti     s e     p ř i z n á v á     odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1]               Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku městského soudu; současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal jím podané kasační stížnost odkladný účinek.

[2]               Stěžovatel v doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku argumentoval, že zrušením jeho rozhodnutí byla zpochybněna právní moc kolaudačního rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 2. 11. 2006. Na základě tohoto rozhodnutí je přitom provozována Jaderná elektrárna Temelín; zrušovacím rozsudkem je ohroženo samotné oprávnění k užívání této stavby.

[3]               Dle přesvědčení stěžovatele nebyl-li by odkladný účinek kasační stížnosti přiznán, bude ohrožen veřejný zájem, neboť by mohlo dojít až k odstávce prvního a druhého bloku Jaderné elektrárny Temelín a k ohrožení přenosu a distribuce elektřiny.

[4]               Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.

[5]               Kasační stížnost nemá podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Za přiměřeného použití § 73 odst. 2 s. ř. s. lze kasační stížnosti přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele odkladného účinku nepoměrně větší újmu, než jaká jeho přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[6]               Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba, aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy individuální, závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu.

[7]               Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh podává žalovaný správní orgán, se již zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS, ve kterém uvedl, že „[s] ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“. Za ojedinělé případy pak lze považovat situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku způsobilo závažné důsledky.

[8]               Nejvyšší správní soud posoudil stěžovatelem uvedené důvody a rozhodl odkladný účinek kasační stížnosti přiznat. V posuzované věci teoreticky může dojít k ohrožení veřejného zájmu v podobě – v krajním případě – nebezpečí přerušení přenosu a distribuce elektřiny ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon): „Přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba a rozvod tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu.“. Ze spisu je přitom zjevné, že rozhodnutí žalovaného nebylo napadeným rozsudkem zrušeno proto, že by snad měl krajský soud pochybnost o technické způsobilosti provozu stavebních objektů prvního a druhého bloku Jaderné elektrárny Temelín.

[9]               V nyní projednávané věci nelze již s odkazem na citované ustanovení energetického zákona zpochybnit, že přenos a distribuce elektrické energie se uskutečňují ve veřejném zájmu. Nejvyšší správní soud má za to, že přiznáním odkladného účinku lze eliminovat případnou újmu, která by mohla v důsledku zrušení kolaudačního rozhodnutí vydaného již v roce 2006 vzniknout. Právě potenciální ohrožení výroby, přenosu a distribuce elektřiny zastavením části provozu Jaderné elektrárny Temelín lze považovat za takový výjimečný a závažný stav, který přiznání odkladného účinku kasační stížnosti opodstatňuje.

[10]            Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nikterak nepředurčuje rozhodnutí ve věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení     n e j s o u     opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. února 2016

         Daniela Zemanová

         předsedkyně senátu