3 Afs 95/2015 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce JUDr. Z. A., proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2014, č. j. 15 Af 12/2012 – 48,
takto:
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl kasační stížností ze dne 22. 4. 2015 shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, aniž by upřesnil důvody kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud stěžovatele proto usnesením ze dne 1. 6. 2015, č. j. 3 Afs 95/2015 – 20, vyzval podle § 106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) k doplnění kasační stížnosti uvedením důvodu podání kasační stížnosti a bližší skutkové a právní konkretizace, rozsahu, v němž napadá rozsudek krajského soudu v Ústí nad Labem a uvedením a čeho se kasační stížnost domáhá.
Citované usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 4. 6. 2015. Dne 29. 6. 2015 podal stěžovatel k poštovní přepravě žádost o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti. Žádost zdůvodnil tím, že na 25. 6. 2015 byl předvolán k hlavnímu líčení ve věci sp. zn. 4 T/236/2014 k Okresnímu soudu Bratislava I. Dále stěžovatel popsal svůj předchozí procesní postup v uvedené trestní věci. Stěžovatel uvedl, že ve lhůtě stanovené k doplnění kasační stížnosti musel „upřednostnit obranu proti své kriminalizaci“ před poskytnutím součinnosti Nejvyššímu správnímu soudu k doplnění kasační stížnosti. Proto žádá o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti.
Podle § 106 odst. 3 s. ř. s. může být lhůta k odstranění vad kasační stížnosti prodloužena na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů, nejdéle však o další měsíc.
Nejvyšší správní soud trvá na tom, že lhůta poskytnutá stěžovateli k odstranění vad kasační stížnosti usnesením ze dne 1. 6. 2015, č. j. 3 Afs 95/2015 – 20, představuje za daných konkrétních okolností lhůtou zcela dodatečnou. Stěžovatel mohl svou kasační stížnost připravovat nejméně po dobu trvání zákonné lhůty pro její podání a doplnit ji kdykoliv od data jejího podání (tedy od 27. 4. 2015), a to ve velkorysé lhůtě několika měsíců.
Stěžovatel v žádosti o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti uvedl důvody, které ve vztahu k výše uvedeným okolnostem nelze považovat za vážné ve smyslu § 106 odst. 3 s. ř. s. Příprava stěžovatele na hlavní líčení ve věci sp. zn. 4 T/236/2014 u okresního soudu zcela jistě nevytěžovala stěžovatele natolik, že by objektivně neměl v uvedeném období možnost formulovat svou kasační argumentaci, respektive ani doplnit chybějící náležitosti kasační stížnosti, v tomto případě úkony pro právníka rutinní povahy. Přehlédnout nelze ani to, že většinu úkonů, kterými stěžovatel zdůvodňuje svou žádost o prodloužení lhůty, byla datována ještě před doručením usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byl vyzván k odstranění vad kasační stížnosti. Lhůta k doplnění kasační stížnosti byla za uvedených okolností zcela dostatečná. Nejvyšší správní soud nenalezl žádný relevantní důvod žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti vyhovět.
Lhůta stanovená zdejším soudem k doplnění kasační stížnosti marně uplynula dne 7. 7. 2015. Nejvyšší správní soud je vázán jen včas uplatněnými kasačními důvody; jejich absence, nenapravená zákonem předpokládaným postupem (§ 37 odst. 5 věta prvá s. ř. s., § 120 s. ř. s.), brání pokračování v řízení o kasační stížnosti, a to s důsledkem jejího odmítnutí (srov. také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2013, č. j. 9 Afs 95/2013 – 25, in http://nssoud.cz). Uvedený postup aproboval rovněž Ústavní soud (viz například jeho nález ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06, in http://nalus.usoud.cz).
Kasační stížnost v nyní posuzované věci nebyla stěžovatelem doplněna ve lhůtě stanovené shora uvedeným usnesením Nejvyššího správního soudu a pro tento nedostatek není možné v řízení pokračovat. Na takovou situaci pamatuje ustanovení § 37 odst. 5 věta druhá s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., které pro takový případ stanoví jako následek odmítnutí podání (zde kasační stížnosti).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. (v kontextu ustanovení § 120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu