3 Azs 264/2014 - 21

 

 

U S N E S E N Í

 

 

 

 

 

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: I. C., zastoupen Mgr. Davidem Netušilem, advokátem se sídlem Praha 1, Politických vězňů 911/8, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, o přezkoumání rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 8. 9. 2014, č. j. CPR-8399-7/ČJ-2014-930310-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2014, č. j. 2 A 46/2014 – 22, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

 

 

t a k t o :

 

 

Kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2014, č. j. 2 A 46/2014 – 22,   s e   p ř i z n á v á   odkladný účinek.

 

 

O d ů v o d n ě n í :

 

 

V záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl Městský soud v Praze žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2014, č. j. CPR-8399-7/ČJ-2014-930310-V234. Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 12. 5. 2014, č. j. KRPA-415086-42/ČJ-2013-000022, jímž bylo rozhodnuto o vyhoštění žalobce podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), s dobou, po kterou mu nelze umožnit vstup na území stanovenou na 6 měsíců. Počátek doby, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské Unie, stanovil správní orgán podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Doba vycestování byla podle § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. stanovena 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Podle § 120a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. se na žalobce nevztahovaly důvody znemožňující vycestování.

 

 V kasační stížnosti žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Uvedl, že má na území České republiky více než desetiletý legální pobyt a nyní podniká potřebné kroky k přesunu své rodiny (manželky i dítěte) na její území k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání (u manželky) a za účelem sloučení rodiny (tj. sloučení manželky a dítěte). Rovněž poukázal na nutnost zajistit nutné záležitosti ohledně své obchodní společnosti. Z těchto důvodů by stěžovateli v důsledku vykonatelnosti napadeného rozsudku hrozila nepřiměřená újma.

 Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 soud přizná odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

 

Podle § 172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. má žaloba proti rozhodnutí o vyhoštění cizince odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí; to neplatí, pokud byl cizinec vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 326/1999 Sb. se žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění přiznává odkladný účinek, protože se jedná o závažný zásah do práv cizince a vyloučení odkladného účinku by mohlo mít za důsledek vedení „nespravedlivého procesu“.

 

 Po zvážení věci a s ohledem na skutečnost, že v případě rozhodnutí o správním vyhoštění má žaloba odkladný účinek ze zákona, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že výkon rozhodnutí by v daném případě mohl pro žalobce představovat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout žalovanému či jiným osobám. Přiznání odkladného účinku přitom není ani v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

 

 

P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3                              s. ř. s.).

 

 

V Brně dne 21. ledna 2015

 

 

 

JUDr. Jaroslav Vlašín

            předseda senátu