USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: F. O., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, ve věci žaloby na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2014,  č. j. MSP – 74/2014 – OK – STIZ/3, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci podle § 9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 68/2014,

takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 68/2014  se přikazuje Krajskému soudu v Praze.

Odůvodnění:

[1]               Žalobce se žalobou ze dne 28. 4. 2014 podanou u  Městského soudu v Praze domáhá  přezkoumání rozhodnutí žalovaného - přípisu  vedoucího zvláštních kontrol Ministerstva spravedlnosti ze dne 22. 4. 2014, č. j.  MSP - 74/2014 – OK - STIZ/3, jímž bylo žalobci sděleno, jakým způsobem byly vyřízeny jeho námitky (přípis žalobce ze dne  26. 2. 2014) proti vyřízením jeho stížnosti ze dne 23. 1. 2014,  kterou podal k Městskému soudu v Praze dle zákona č. 6/2002 Sb., a která se týkala rozhodování senátu 8 A Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 8 A 88/2013.

[2]               Městský soud předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Praze v souladu s ustanovením § 9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud v Praze svůj návrh odůvodnil skutečností, že vyřízením stížnosti žalobce na úrovni Městského soudu v Praze byla pověřena JUDr. Hana Veberová a poté, kdy o námitkách proti vyřízení stížnosti JUDr. Hanou Veberovou rozhodoval žalovaný a žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobu, byla  žaloba podle rozvrhu práce přidělena 11. specializovanému senátu Městského soudu v Praze, jehož předsedkyní je JUDr. Hana Veberová.

[3]               Žalobce ve vyjádření k návrhu na přikázání věci jinému krajskému soudu vyslovil nesouhlas s přikázáním věci Krajskému soudu v Praze s odůvodněním, že ve věci může rozhodovat jiný specializovaný senát Městského soudu  v Praze. Žalovaný se k návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci nijak nevyjádřil.

[4]               Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu důvodným.

[5]               Ustanovení § 9 odst. 2 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.

[6]               V  posuzované věci žaloba směřuje proti rozhodnutí (přípisu) žalovaného, jímž bylo reagováno na námitky (nesouhlas) žalobce s vyřízením stížnosti, jímž byla v zastoupení  místopředsedy Městského soudu v Praze JUDr. Jana Ryby pověřena JUDr. Hana Veberová. K pověření vyřízení stížnosti zástupkyní místopředsedy soudu došlo z důvodu podjatosti JUDr. Jana Ryby a vyloučení jeho osoby z rozhodování o stížnosti z důvodu vedení sporu se žalobcem před civilním soudem..

[7]               Vzhledem k tomu, že žaloba směřuje proti rozhodnutí (přípisu) žalovaného ve věci, v níž v 1. stupni vyřizování stížnosti rozhodovala předsedkyně senátu, jemuž byla žaloba dle rozvrhu práce přidělena, mohla by tato skutečnost vyvolat objektivní pochybnosti o nepodjatosti předsedkyně senátu při rozhodování o žalobě vzhledem k tomu, že se sama podílela na vyřizování stížnosti žalobce. V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, dle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Nejvyšší správní soud je proto z uvedených důvodů i z důvodu hospodárnosti řízení toho názoru, že takové situaci je nutné předejít, a proto považuje za vhodné přikázat rozhodování ve věci jinému věcně příslušnému soudu.

[8]               Při úvaze o přikázání věci soud nepřistoupil na názor žalobce přikázat věc jinému senátu Městského soudu v Praze, a to proto, že není rovněž vhodné, aby věc byla rozhodována soudem, vůči jehož soudcům žalobce vystupuje ve více případech. Stížnost byla podána proti rozhodování specializovaného senátu 8 A, místopředseda Městského soudu v Praze pro úsek správního soudnictví je vyloučen z projednávání věcí žalobce z důvodu sporu vedeného se žalobcem před civilním soudem a JUDr. Hana Veberová vyřizovala stížnost žalobce na postup soudu.  Městský soud v Praze je tak zasažen výhradami žalobce ve více případech a z tohoto důvodu se jeví jako vhodnější přikázat věc jinému soudu věcně příslušnému s nejbližší místní příslušností dle sídla žalovaného. Takovým soudem je Krajský soud v Praze.

[9]               Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud  podle § 9 odst. 2 s. ř. s. přikázal věc Krajskému soudu v Praze.

Poučení:  Proti tomuto usnesení   nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu