[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M   R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2012, č. j. 12107/12-1500-506476, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2014, č. j. 31 Af 25/2013 – 66,

t a k t o :

I. Stěžovateli    se neustanovuje  zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

II. Kasační stížnost   se zamítá.

III. Žádný z účastníků  nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Předmět řízení

[1]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2012, č. j. 12107/12-1500-506476, z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podanou žalobu.

[2]               Krajský soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 25. 2. 2013, č. j. 31 Af 25/2013 – 10, k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ze dne 1. 2. 2013 a za návrh na odkladný účinek. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval přípisem ze dne 5. 4. 2013, jímž namítal podjatost soudců krajského soudu a požádal o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 4. 2013, č. j. Nao 20/2013 – 21, rozhodl, že soudci krajského soudu nejsou vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci. Krajský soud následně usnesením ze dne 1. 11. 2013, č. j. 31 Af 25/2013 – 47, stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal, vyzval jej k zaplacení soudních poplatků za žalobu a odkladný účinek ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení a současně návrh na přiznání odkladného účinku žalobě stěžovatele zamítl. Uvedené usnesení stěžovatel napadl kasační stížností, která byla zčásti odmítnuta a z části zamítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014, č. j. 10 As 4/2014 – 19. Krajský soud následně vyzval stěžovatele usnesením ze dne 21. 4. 2014, č. j. 31 Af 25/2013 – 62, k zaplacení soudních poplatků ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení. Lhůta k zaplacení soudních poplatků uplynula dne 12. 5. 2014. Na výzvu krajského soudu stěžovatel reagoval pouze přípisem, jímž znovu žádal o osvobození od soudních poplatků, o přiznání odkladného účinku a opětovně namítal podjatost soudců krajského soudu v aktuálním obsazení.

[3]               Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani přes tuto opětovnou výzvu krajského soudu soudní poplatky nezaplatil, krajský soud napadeným usnesením řízení o žalobě stěžovatele zastavil. Z odůvodnění napadeného usnesení dále vyplývá, že o žádostech stěžovatele i o námitce podjatosti již bylo jednou rozhodnuto, přičemž nedošlo ke změně rozhodných okolností. Za těchto podmínek proto již krajský soud o návrzích stěžovatele opětovně nerozhodoval.

II. Kasační stížnost

[4]               Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Důvody kasační stížnosti jsou ve svém kontextu podřaditelné pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“).

[5]               Stěžovatel namítal, že v odůvodnění napadeného usnesení jsou uvedeny pouze obecné deklarace, aniž by se krajský soud zabýval skutečným skutkovým a právním stavem věci. Podle stěžovatele byla jeho žaloba podána včas, řádně a byla důvodná. Krajským soudem nebyly řádně vyřízeny všechny procesní návrhy, které stěžovatel v průběhu řízení uplatnil. Stěžovatel současně požádal o osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání odkladného účinku.

[6]               Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřil.

III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti

[7]               Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval těmito žádostmi.

[8]               Nejvyšší správní soud vzhledem k předmětu posuzované věci (tj. kasační stížnosti směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku) netrval na zaplacení soudního poplatku ani na povinném zastoupení advokátem z důvodu předejití řetězení řešeného problému (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, dostupné na www.nssoud.cz stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). O žádosti o osvobození od soudních poplatků proto Nejvyšší správní soud nerozhodoval. Bylo však nutno se zabývat žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce a v souvislosti s tím vyhodnotit potřebu zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti.

[9]               Z ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro ustanovení zástupce v řízení zákon vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek:nedostatek prostředků, který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, a dále nezbytnou potřebu takového rozhodnutí k ochraně práv účastníka. Z důvodu již výše zmíněného řetězení řešeného problému posouzení majetkových poměrů stěžovatele ve vazbě na osvobození od soudních poplatků zdejší soud neposuzoval splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku.

[10]            Po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele v kasačním řízení prokázána. Kasační stížnost má v rámci daných možností požadované náležitosti a stěžovatel v ní srozumitelně vysvětlil, proč považuje napadené usnesení městského soudu za nezákonné a z jakých důvodů tak dovozuje. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání, aby o stěžovatelem formulované kasační stížnosti věcně rozhodl. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.

[11]            Nejvyšší správní soud dále věcně přezkoumal kasační stížností napadené usnesené krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[12]            Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

[13]            Stěžovatel nezpochybňuje, že soudní poplatek nezaplatil. V kasační stížnosti pouze setrval na závěru, že jeho žaloba byla podána důvodně, řádně a včas. Krajský soud však ve věci samé nerozhodoval a stěžovatelem uplatněné kasační námitky se tak míjejí s důvody, pro něž bylo řízení o žalobě stěžovatele zastaveno. Právě z důvodu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za podanou žalobu, k čemuž byl ze strany soudu opětovně vyzván a vzhledem k předchozím rozhodnutím o návrzích stěžovatele bylo potvrzeno, že je k zaplacení soudního poplatku povinen, krajský soud řízení zastavil. V posuzovaném případě tedy byly splněny podmínky pro zastavení řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2006, č. j. 1 As 27/2005 – 87).

[14]            K námitce stěžovatele, že se krajský soud řádně nevypořádal s jeho procesními návrhy, zdejší soud poznamenává, že se jedná o námitku zcela obecnou. Nejvyšší správní soud proto dále pouze poznamenává, že o procesních návrzích stěžovatele (žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce) je opakovaně zamítavě rozhodováno jak na úrovni krajských soudů tak i Nejvyššího správního soudu.

IV. Závěr a náklady řízení

[15]            Nejvyšší správní soud na základě všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost proti usnesení krajského soudu není důvodná, proto ji dle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.

[16]            Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé bez zbytečného odkladu, nerozhodoval již samostatně o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[17]            Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch, žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í :   Proti tomuto rozsudku   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. července 2014

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu