USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí předsedy žalované ze dne 1. 10. 2012, čj. 2710/12, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2013, čj. 9 A 53/2013 – 30,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
I.
2. Usnesením ze dne 18. 12. 2012, čj. 10 Na 61/2012 ‑ 5, krajský soud postoupil věc Městskému soudu v Praze, který byl místně příslušný. Kasační stížnost žalobce proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 12. 3. 2013, čj. 2 As 21/2013 ‑ 8.
3. Městský soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla stěžovateli doručena dne 21. 6. 2013.
II.
5. Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení městského soudu kasační stížností.
III.
6. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení a shledal, že kasační stížnost byla podána opožděně.
7. Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu, lhůta je však zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.
8. Z doručenky připojené k č. listu 29 spisu městského soudu vyplývá, že usnesení čj. 9 A 53/2013 ‑ 30 bylo stěžovateli doručeno dne 15. 7. 2013. Lhůta pro podání kasační stížnosti marně uplynula dne 29. 7. 2013 (§ 106 odst. 2 s. ř. s. za použití § 40 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel podal kasační stížnost k poštovní přepravě dne 31. 7. 2013 (č. listu 2 spisu Nejvyššího správního soudu), kasační stížnost je tedy opožděná.
9. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl [§ 46 odst. 1 písm. b) za použití § 120 s. ř. s.].
10. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 věty první za použití § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
11. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že s ohledem na opožděnost kasační stížnosti neodstraňoval její vady, ani nevyzýval stěžovatele k uhrazení soudního poplatku za tuto kasační stížnost. Takový postup by byl s ohledem na nutné odmítnutí kasační stížnosti ryze formální a rozporný se zásadou procesní ekonomie. Navíc kasační stížnost směřovala proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od soudního poplatku za řízení před městským soudem. Požadavek, aby stěžovatel uhradil soudní poplatek za kasační stížnost či doložil zastoupení advokátem, by vedl k řetězení téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení (obdobně viz např. rozsudek ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 – 77).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. srpna 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu