USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: Callis Inter, s.r.o, se sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem Sádky 1605/2, Prostějov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2010, č. j.: 47091/010/9012/22.4.2010/1173/PRP200, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2012, č. j. 36 Ad 13/2010 - 16,
takto:
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2010, č. j.: 47091/010/9012/22.4.2010/1173/PRP200 (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín ze dne 2. 4. 2010, č. j. 47014/200/9011/21.12.2009/K/ŠeJ-8, kterým byla podle ustanovení § 104a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, zamítnuta žádost žalobkyně o vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za období od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007.
[2] Proti napadenému rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou ze dne 12. 7. 2010 s argumentací, že v daném období z důvodu neexistence zákonné definice vyměřovacího základu zaměstnavatele neměla žalobkyně povinnost platit pojistné.
[3] Krajský soud v Brně ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 36 Ad 13/2010 - 16 ze dne 29. 2. 2012, kterým žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2010, č. j. 4 Ads 120/2009 - 88, a navazující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle kterých byl vyměřovací základ zaměstnavatele v období od ledna do června 2007 ze zákona zjistitelný, tudíž žalobkyně měla povinnost platit pojistné.
[4] Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2012, č. j. 36 Ad 13/2010 - 16, podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne 10. 4. 2012.
[5] Nedatovaným podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 13. 8. 2012 stěžovatelka vzala svou kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2012, č. j. 36 Ad 13/2010 - 16, zpět.
[6] Podle ustanovení § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět; šlo-li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí.
[7] Protože stěžovatelka vzala svou kasační stížnost ze dne 10. 4. 2012 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2012, č. j. 36 Ad 13/2010 - 16, zpět, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že řízení o kasační stížnosti zastavil podle ustanovení § 120 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s.
[8] Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. (za použití ustanovení § 120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení (v tomto případě řízení o kasační stížnosti) zastaveno.
[9] Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku má odůvodnění v ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu