U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce L. R., zastoupeného Mgr. Irenou Zelenkovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Nám. W. Churchilla 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2012, č. j. 29 Az 19/2011 - 47,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2012, č. j. 29 Az 19/2011 ‑ 47, byla zamítnuta žaloba, kterou žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2011, č. j. OAM-82/LE-LE05-K03-2010, vydanému ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Tento rozsudek napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností. Podáním učiněným u zdejšího soudu dne 13. 7. 2012 vzal stěžovatel, prostřednictvím své zástupkyně, podanou kasační stížnost v plném rozsahu zpět.
Podle § 37 odst. 4 soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl.
Podle § 47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti o tom, že se stěžovatel v dané věci domáhá zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět ještě před tím, než o ní bylo zdejším soudem rozhodnuto, postupoval Nejvyšší správní soud dle shora citovaných ustanovení, ve spojení s § 120 s. ř. s., a řízení o kasační stížnosti zastavil.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Dle prvně zmiňovaného ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo‑li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož z ničeho neplyne, že ke zpětvzetí kasační stížnosti nedošlo z důvodů uvedených ve větě druhé citovaného ustanovení, postupoval Nejvyšší správní soud dle obecného pravidla vyjádřeného ve větě první a rozhodl proto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů kasačního řízení.
Nejvyšší správní soud stěžovateli k jeho žádosti ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů; náklady řízení v tomto případě hradí stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s. a § 120 s. ř. s.). Náklady spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, doplnění kasační stížnosti a její zpětvzetí) v částce 6 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 7200 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka nepředložila soudu podle § 14a téže vyhlášky osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, a tedy neprokázala, že je plátkyní této daně, nepřistoupil Nejvyšší správní soud ke zvýšení odměny a náhrad podle zvláštních právních předpisů. Ustanovené advokátce se tedy přiznává odměna v celkové výši 7200 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu