USNESENÍ
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
[1] Podáním ze dne 11. 2. 2011 brojil žalobce u Krajského soudu v Ostravě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2010, č. j. 7205194865/48091-SA. Usnesením ze dne 17. 6. 2011, č. j. 18 Ad 42/2011 - 12, ustanovil Krajský soud v Ostravě žalobci pro řízení o podané žalobě zástupcem z řad advokátů JUDr. Miroslavu Virágovou. Následně byla věc na žádost žalobce usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2011, č. j. Nad 26/2011 - 33, přikázána k rozhodnutí Městskému soudu v Praze. Poté požádala ustanovená zástupkyně přípisem ze dne 12. 1. 2011 o zproštění ustanovení z řad advokátů s ohledem na skutečnost, že se klient zdržuje v Praze a že z popsaného důvodu byla věc přikázána Městského soudu v Praze.
[2] Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012, č. j. 2 Ad 89/2011 - 49, byla JUDr. Miroslava Virágová zproštěna zastupování žalobce (výrok I.), byla jí přiznána odměna za zastupování ve výši 800 Kč (výrok II.) a zástupcem žalobce z řad advokátů byl ustanoven Mgr. Jiří Prokop (výrok III.).
[3] Druhý výrok citovaného usnesení městského soudu napadla JUDr. Miroslava Virágová (původní ustanovená zástupkyně žalobce; dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností, v níž namítla nesprávné stanovení výše odměny za zastupování. Konstatovala, že ve věci učinila nejméně tři úkony právní pomoci podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to převzetí a přípravu zastoupení, prostudování spisu na informačním oddělení Krajského soudu v Ostravě dne 15. 7. 2011 a sepis žaloby a jejího doplnění z 20. 7. 2011 a 12. 1. 2012. K těmto úkonům jí soud měl přiznat i 3 × režijní paušál. Rozsáhlé právní porady s manželkou žalobce ohledně předmětné věci vedené telefonicky a emailem stěžovatelka ani neúčtovala. Na náhradě cestovních nákladů požadovala stěžovatelka dále 1063,20 Kč a za čas strávený na cestě náhradu ve výši 600 Kč; celkem tedy stěžovatelka požadovala odměnu za zastupování ve výši 3613,20 Kč.
[4] Vyjádření žalobce ani žalované ke kasační stížnosti nebylo v dané věci vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající se osobně a výlučně stěžovatelky.
[5] Nejvyšší správní soud, aniž by odstraňoval vady kasační stížnosti postupem podle § 109 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji pro nepřípustnost.
[6] Podle § 104 odst. 2 s. ř. s., je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná.
[8] Právě o takový případ se v nyní projednávané věci jedná. Stěžovatelka v předmětné kasační stížnosti brojí výlučně proti druhému výroku usnesení městského soudu, kterým soud rozhodl o výši odměny stěžovatelky za zastupování; jiný kasační důvod ve svém podání neuvádí. Rozhodnutí o přiznání odměny za zastupování ustanovenému advokátu je přitom nutné chápat jako rozhodnutí o nákladech řízení ve smyslu § 104 odst. 2 s. ř. s. (blíže srov. bod [7] shora), přičemž kasační stížnost směřující výlučně proti výroku o nákladech řízení je nepřípustná.
[9] Nejvyšší správní soud dodává, že za stávající právní úpravy nelze ve správním soudnictví napravit případná nesprávná rozhodnutí krajských soudů o nákladech řízení (tedy ani rozhodnutí o stanovení výše odměny ustanoveného advokáta), pokud není současně kasační stížností napaden též výrok o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2010, č. j. 4 Ads 52/2010 - 115, www.nssoud.cz). S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavřel, že kasační stížnost směřující proti druhému výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012, č. j. 2 Ad 89/2011 - 49, je podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná, proto ji podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. odmítl.
[10] K tomuto postupu Nejvyšší správní soud přistoupil, přestože nebyl zaplacen soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti. Vzhledem ke zřejmé nepřípustnosti kasační stížnosti by totiž jakýkoliv jiný postup byl zcela bezúčelný, formalistický, v příkrém rozporu se zásadou procesní ekonomie a nemohl by vést k ochraně práv stěžovatelky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2008, č. j. 8 As 16/2008 - 244, nebo usnesení ze dne 24. 10. 2011, č. j. 8 Afs 54/2011 - 39, obě rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz; přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 631/05 ze dne 8. 3. 2006, http://nalus.usoud.cz).
[11] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu