U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: J. S., proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Mgr. PhDr. J. K., 2) D. K., 3) Ing. R. S., 4) Bc. M. M., a 5) Š. M., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 2.8. 2010, č. j. 59 Ca 82/2009 ‑ 47, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti   s e   z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud shora uvedeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2009, č. j. OÚPSŘ 161/2009-rozh., kterým byla zamítnuta odvolání žalobkyně, Ing. R. S., M. M. a Š. M. a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 23. 4. 2009, č. j. SU/09/1392, kterým bylo vydáno na žádost stavebníků D. aj. K. dodatečné povolení stavby rodinného domu na pozemku p. č. x v k. ú. M. T., obec T., a to v části stavby provedené v rozporu s ohlášením.

Žalovaný (stěžovatel) se kasační stížností podanou dne 18. 8. 2010 domáhá zrušení uvedeného rozsudku krajského soudu a současně navrhuje, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Jako důvod návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel uvedl skutečnost, že kasační stížností jsou napadány pro nezákonnost závěry soudu o tom, jak by mělo být dále postupováno, a s ohledem na povahu dané věci nemůže přiznáním odkladného účinku dojít k žádné újmě některému z účastníků řízení.

Žalobkyně ani osoby zúčastněné na řízení se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřily.

Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně užije § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není o kasační stížnosti rozhodnuto. Odkladný účinek proto lze přiznat pouze ve výjimečných případech, kdy hrozí vznik nenahraditelné újmy a jsou zároveň splněny další zákonné podmínky.

Nejvyšší správní soud poukazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 ‑ 49, publikované pod č. 1255/2007 Sb. NSS, v němž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu zaujal následující právní názor:

„I. Zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.

II. I správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§ 73 odst. 2 a 4, § 107 s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem žádný vliv.

III. Nerespektuje-li správní orgán pravomocné soudní rozhodnutí a nepokračuje v řízení, může se dle okolností jednat o nečinnost, proti níž se lze bránit podáním žaloby dle ustanovení § 79 a násl. s. ř. s.“

Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se v prvé řadě očekává tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nenahraditelná újma, a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její nenahraditelnost. Vylíčení podstatných skutečností o této nenahraditelné újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozhodnutím krajského soudu obává, by byl zcela zásadním a nezhojitelným zásahem. Stěžovatel, kterým je v posuzovaném případě žalovaný správní orgán, proto musí především prokázat, že při nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti utrpí nenahraditelnou újmu veřejný zájem, jemuž v rámci své kompetence poskytuje ochranu. Tak tomu ovšem v posuzovaném případě není. Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žádnou konkrétní nenahraditelnou újmu hrozící zákonem chráněnému veřejnému zájmu nespecifikoval. Jako důvod pro přiznání odkladného účinku uvedl pouze to, že kasační stížností jsou napadány pro nezákonnost závěry krajského soudu o tom, jak by mělo být dále ve správním řízení postupováno, a že s ohledem na povahu dané věci nemůže přiznáním odkladného účinku dojít k žádné újmě některému z účastníků řízení. Tato tvrzení však za důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s ohledem na citované rozhodnutí rozšířeného senátu považovat nelze.

Rozšířený senát se v citovaném usnesení zabýval i otázkou možných, obtížně řešitelných procesních důsledků, které mohou nastat, kdyby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, jímž bylo správní rozhodnutí zrušeno. Vedle sebe tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná rozhodnutí o téže věci, a to nové, v mezidobí vydané správní rozhodnutí a „obživlé“ původní rozhodnutí. Rozšířený senát konstatoval, že se jedná o nežádoucí a instituty příslušných procesních předpisů obtížně řešitelný výsledek. Jeho řešením však nemůže být nerespektování zákonných důsledků kasační stížnosti, s níž odkladný účinek spojen není.

V návaznosti na uvedený názor rozšířeného senátu Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 27. 2. 2008, č. j. 8 Afs 56/2007 ‑ 400, www.nssoud.cz, vyslovil stanovisko, že „[u]snesení rozšířeného senátu vychází tedy z koncepce, že podání kasační stížnosti zásadně nemá odkladný účinek. Přiznání odkladného účinku je spíše výjimečné. Je na stěžovateli, aby v prvé řadě v souladu se zákony sám učinil opatření k odstranění hrozící škody, které lze na něm se zřetelem na všechny konkrétní okolnosti spravedlivě požadovat. Teprve pokud to není možné, může přicházet v úvahu přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“ (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2008, č. j. 5 Afs 9/2008 ‑ 298, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud v tomto usnesení poukázal na možnost postupu podle § 80 odst. 4 písm. d) správního řádu, podle něhož může nadřízený správní orgán usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější.

Ze uvedených důvodů byl návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítnut. Rozhodnutím o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

P o u č e n í:  Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 14. října 2010

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu