USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Ing. M. B., proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Čerčanská 12, Praha 4, 2) obec Praskačka, se sídlem Praskačka 12, Praskačka, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č. j. 8 Ca 151/2006 - 50, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze výše označeným rozsudkem zrušil žalobu, jíž žalobce napadal rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2006, č. j. 14/2006 - 510 - RK/2. Tímto rozhodnutím ministr dopravy zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 21. 11. 2005, č. j. 444/2005 - 120 - RD/8, jímž byla povolena stavba Dálnice D 11, stavba 1105 - 2 Osičky - Hradec Králové v úseku 86,100 - 88,600 podle § 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

 Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) dne 2. 6. 2009 kasační stížnost, v níž současně požádal, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

 Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však na návrh stěžovatele přizná, jsou-li k tomu splněny zákonné předpoklady. Ty definuje pro odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti § 73 odst. 2 s. ř. s., podle něhož je k přiznání odkladného účinku třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nenahraditelnou újmu a zároveň přiznání odkladného účinku se nesmí dotknout nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a nesmí být v rozporu s veřejným zájmem. Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tedy očekává v prvé řadě jednoznačné tvrzení o tom, že mu v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí vznikne nenahraditelná újma, a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její nenahraditelnost. Vylíčení podstatných skutečností o této nenahraditelné újmě musí svědčit o tom, že negativní následek výkonu rozhodnutí by byl zcela zásadním a nezhojitelným zásahem.

 Svůj návrh na přiznání odkladného účinku však stěžovatel nikterak neodůvodnil, ačkoli je zastoupen osobou s právnickým vzděláním, které by mělo být známo, že absence konkrétnějšího odůvodnění návrhu vede zpravidla bez dalšího k nepřiznání odkladného účinku.   

 Vzhledem k tomu, že stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku neodůvodnil, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než konstatovat, že v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané stěžovatelem proti rozsudku městského soudu neuvedl stěžovatel žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku dovodit; proto Nejvyšší správní soud dle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. září 2009

                                                             JUDr. Milada Tomková

                                                                                                                      předsedkyně senátu