[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: D. T. S., zastoupena Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2018, č.j. MV-113598-12/SO-2018,

    takto:

I.  Rozhodnutí Ministerstva vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 14. 11. 2018, č.j. MV-113598-12/SO-2018, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění:

[1]      Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2018, č.j. MV-113598-12/SO-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo pro opožděnost zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 13. 12. 2017, č.j. OAM-28000-15/DP-2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení ve věci žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – OSVČ.

[2]      Žalobkyně v podané žalobě namítala, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručováno nezmocněné osobě, a proto jej nemohou následovat žádné právní účinky. Závěr o opožděném podání odvolání tak dle žalobkyně není správný. Uvedla, že správní spis obsahuje plnou moc pro pana L. H. N. vystavenou žalobkyní dne 1. 9. 2017 a dále plnou moc pro pana S. R. vystavenou žalobkyní dne 20. 11. 2017. S odkazem na ustanovení § 33 odst. 1 poslední věta správního řádu uvedla, že účastník řízení může mít současně pouze jednoho zmocněnce. Plná moc udělená panu S.R.byla udělena později, přičemž dle jejího znění byla udělena pro celé řízení. Žalobkyně zdůraznila, že pokud měl správní orgán I. stupně pochybnost o rozsahu plné moci, pak byl povinen vyzvat ji k upřesnění, k čemuž však nedošlo, a správní orgán plnou moc takto udělenou akceptoval. Uvedla, že tato druhá plná moc pak byla udělena do 25. 11. 2017; nadále tedy nebyla žalobkyně zastoupena až do doby sdělení převzetí právního zastoupení ze dne 28. 5. 2018. První udělená plná moc tak dle žalobkyně nutně zanikla dne 20. 11. 2017, přičemž po tomto datu nebyla nová plná moc pro pana L. H. N. udělena a předložena správnímu orgánu. Písemnosti týkající se žalobkyně tak nemohly být zasílány původnímu zmocněnci (panu L. H. N.), respektive jejich doručením nemůže následovat žádný právní účinek. Uvedla, že obdobnou námitku uplatnila žalobkyně v rámci svého odvolání, žalovaný ji však žádným způsobem v napadeném rozhodnutí nevypořádal, neboť se zabýval pouze výpočtem lhůty pro podání odvolání počítané ode dne doručení prvostupňového rozhodnutí nezmocněnému zástupci. Žalobkyně pak dodala, že dodatečným schválením zhojila vadu odvolání, a to sice, že pan L. H. N. v době jeho podání nebyl zmocněn k takovému postupu, resp. neprokázal správnímu orgánu oprávnění k zastupování žalobkyně. Tuto vadu nemohla napravit dříve, neboť se o ní dozvěděla až po nahlížení právního zástupce do spisové dokumentace.

[3]      Žalobkyně dále uvedla, že byla prostřednictvím svého zmocněnce, pana L. H. N., vyzvána k odstranění vad žádosti. Lhůta pro odstranění vad uplynula dne 24. 11. 2017, přičemž dne 23. 11. 2017 byla k poštovní přepravě podána zásilka obsahující veškeré požadované dokumenty i další dokumenty nad rámec výzvy – zásilka obsahovala pojistnou smlouvu, doklad o uhrazení pojistného, potvrzení z OSSZ, vyúčtování záloh OSSZ, platební výměr FÚ a potvrzení FÚ. V prvostupňovém rozhodnutí však tuto zásilku, doručenou mu dne 28. 11. 2017, vůbec správní orgán nezmiňuje, ani její obsah v usnesení nevypořádává. Prvostupňové rozhodnutí je tak zatíženo vadou, která způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Uvedená zásilka, respektive její doručení, není vůbec zaznamenáno v obsahu spisové dokumentace (seznamu na spisové obálce); je tak dle žalobkyně pravděpodobné, že správní orgán I. stupně vydával napadené usnesení, aniž by měl zásilku k dispozici, a tuto dohledal až poté, co mu bylo doručeno odvolání, které na zaslání veškerých dokumentů odkazovalo, a tuto zásilku pak pouze do spisového materiálu vložil, aniž by se zabýval tím, zda je kompletní a jaký je její obsah. Ani touto námitkou se pak žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval.

[4]      Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí, přičemž odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

[5]      Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

[6]      Žalobkyně pobývala na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – OSVČ s platností od 10. 9. 2015 do 9. 9. 2017. Dne 12. 9. 2017 podala prostřednictvím zmocněného zástupce, pana L. H. N., žádost o prodloužení doby platnosti tohoto povolení. Dne 23. 10. 2017 byla vyzvána výzvou k odstranění vad žádosti, neboť žádost neobsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti uvedené v ustanovení § 46 odst. 1 a 7 ve spojení s ustanovením § 31 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona o pobytu cizinců. Výzvu dne 25. 10. 2017 osobně převzal zmocněnec žalobkyně. Dne 20. 11. 2017 byla předložena část požadovaných dokumentů, a to potvrzení celní správy o neexistenci nedoplatků.

[7]      Usnesením ze dne 13. 12. 2017, č.j. OAM-28000-15/DP-2017, bylo podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, řízení ve věci žádosti žalobkyně zastaveno.

[8]      V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán zkonstatoval obsah správního spisu a uvedl, že ke dni vydání usnesení žalobkyně nepředložila požadované dokumenty, a to doklad o cestovním zdravotním pojištění včetně dokladu o jeho zaplacení, čímž byly naplněny důvody pro zastavení řízení dle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.

[9]      Usnesení bylo dne 19. 12. 2017 doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb zástupci žalobkyně panu L. H. N. Tento dne 5. 1. 2018 podal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, ke kterému byla doložena kopie některých dokladů. Zároveň s odvoláním podal zmocněnec žalobkyně žádost o prominutí zmeškání lhůty.

[10]  Dne 28. 5. 2018 bylo žalovanému doručeno oznámení o převzetí právního zastoupení žalobkyně, a to na základě plné moci ze dne 10. 1. 2018 udělené pro právního zástupce uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku. Dne 17. 10. 2018 současný zástupce žalobkyně doplnil podané odvolání. V doplnění byly uvedené obdobné námitky a argumenty jako v následně podané správní žalobě. Zároveň v tomto doplnění žalobkyně prohlásila, že odvolání podané tehdejším zmocněným zástupcem schvaluje a že souhlasí s jeho obsahem.

[11]  Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 14. 11. 2018, č.j. MV-113598-12/SO-2018, bylo pro opožděnost zamítnuto odvolání žalobkyně.

[12]  V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že ve věci žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti napadenému usnesení Ministerstvo vnitra rozhodlo usnesením ze dne 18. 9. 2018, č.j. OAM-28000-20/DP-2017, tak, že zmeškání lhůty neprominulo. Následně Komise svým rozhodnutím odvolání ve věci žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti napadenému usnesení zamítla a předmětné usnesení Ministerstva vnitra ze dne 18. 9. 2018 potvrdila.

[13]  K opožděnosti podaného odvolání žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně doručoval napadené usnesení tehdejšímu zmocněnému zástupci žalobkyně, neboť ta byla v řízení zastoupena. Usnesení bylo tehdejšímu zmocněnému zástupci žalobkyně doručeno dne 19. 12. 2017, což dokládá doručenka, na níž převzetí zásilky od provozovatele poštovních služeb tehdejší zmocněný zástupce potvrdil svým podpisem. Dne 19. 12. 2017 tedy začala běžet odvolací lhůta. Její konec připadl na středu 03. 1. 2018, přičemž dne 4. 1. 2018 nabylo napadené usnesení právní moci. Tehdejší zmocněný zástupce žalobkyně podal dne 05. 1. 2018 odvolání, proto je zjevné, že lhůta pro podání odvolání nebyla zachována.

[14]  Dále žalovaný uvedl, že smyslem ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu není to, aby správní orgán v každém případě opožděně podaného odvolání rozsáhle odůvodňoval, že nebyly zjištěny podmínky pro přezkum rozhodnutí, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. V této souvislosti pak odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2012, č.j. 11 Ca 334/2009, a rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 5 As 41/2009. V souladu s ustanovením § 92 odst. 1 správního řádu tak žalovaný zkoumal, zda jsou dány předpoklady pro přezkoumání napadeného usnesení v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, přičemž žádné takové předpoklady neshledal.

[15]  Podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

[16]  Žalobkyně s rozhodnutím o věci samé bez jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy postupoval podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. a rozhodl o věci samé bez jednání.

[17]  Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

[18]  Podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu: „Opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí.“

[19]  Podle ustanovení § 33 odst. 1 téhož zákona: „Účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.“

[20]  Podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu „opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí.“

[21]  Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „rozhodnutí odvolacího orgánu o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu není rozhodnutím, v němž by se správní orgán věcně zabýval odvoláním účastníka řízení. Rozhodnutím podle § 92 odst. 1 správního řádu odvolací správní orgán zamítá odvolání z důvodu jeho opožděnosti či nepřípustnosti, tj. z důvodu nenaplnění jedné ze základních procesních podmínek, bez níž nelze podané odvolání meritorně posoudit, proto také není odvoláním napadené rozhodnutí na základě opožděného či nepřípustného odvolání současně potvrzováno. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je tedy soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu“ (srov. rozsudky ze dne 27. 5. 2010, č.j. 5 As 41/2009-91, publ. pod č. 2127/2010 Sb. NSS, ze dne 27. 4. 2012, č.j. 5 As 111/2011-87, či ze dne 7. 9. 2017, č.j. 4 Azs 174/2017 – 51, dostupné na: www.nssoud.cz).

[22]  Městský soud v Praze tedy přezkoumal žalobu žalobkyně pouze z hlediska, zda bylo odvolání žalobkyně po právu zamítnuto jako opožděné. Věcnými námitkami ohledně nezákonnosti napadeného, resp. prvostupňového rozhodnutí se zabývat nemohl, ačkoliv je žalobkyně uplatnila. Tento závěr soudu plně dopadá na námitku doložení požadovaných dokladů v řízení na I. stupni, resp. opomenutí správního orgánu I. stupně, což je otázka týkající se meritu věci.  

[23]  Žalobkyně namítala, že prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo řízení ve věci její žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – OSVČ zastaveno podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, bylo doručováno nezmocněné osobě, když správní spis obsahuje plnou moc pro pana L. H. N. vystavenou žalobkyní dne 1. 9. 2017 a dále plnou moc pro pana S. R. vystavenou žalobkyní dne 20. 11. 2017.

[24]  Soud se v otázce této námitky ztotožnil s názorem žalobkyně, že žalobou napadené rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný s touto stěžejní námitkou, kterou žalobkyně uplatnila v rámci odvolacího řízení, nijak nezabýval. Tato vada tak vylučuje věcný přezkum napadeného rozhodnutí (resp. přezkum ve stěžejní otázce opožděnosti odvolání).

[25]  Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí spočívá dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů; důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelných (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, č.j. 31Ca 39/2005-70, č. 1282/2007 Sb. NSS, všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na: www.nssoud.cz).

[26]  Za nesrozumitelnost rozhodnutí soudy považují například případy, kdy odůvodnění nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech, které vedly správní orgán k vydání rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2003, č.j. 7 A 547/2002-24); pro rozpor výroku s odůvodněním (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003, č.j. 2 Ads 33/2003-78, č. 523/2005 Sb. NSS) či pro výrok, který nemá oporu v zákoně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č.j. 7 A 181/2000-29, č. 11/2003 Sb. NSS), nebo není-li rozhodnutí rozčleněno na výrok a odůvodnění, pročež není zřejmé, zda správní orgán rozhodl o všech návrzích účastníka řízení (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1994, č.j. 6A 63/93-22).

[27]  Rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je potom takové, z jehož odůvodnění není seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje toliko obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č.j. 6A 48/92-23, publ. pod č. 27/1994 v SpP).

[28]  Z obsahu napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že žalovaný se při posuzování opožděnosti podaného odvolání zabýval pouze výpočtem lhůty pro podání odvolání počítané ode dne doručení prvostupňového rozhodnutí panu L. H. N. (tj. dle námitky žalobkyně v té době nezmocněnému zástupci), aniž by na podkladě námitky žalobkyně přezkoumal v řízení před správním orgánem I. stupně předloženou druhou plnou moc a její vliv na zastoupení žalobkyně pro doručování prvostupňového rozhodnutí. V tomto ohledu tak lze konstatovat, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů – srov. předchozí bod [27] tohoto rozsudku. 

[29]  Soud tak v tuto chvíli nemohl posoudit otázku opožděnosti odvolání žalobkyně, neboť tato nebyla náležitě vypořádána ani v řízení před správními orgány. Posouzením této otázky by tak soud de facto vytvářel odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, a zároveň by tím vzal žalobkyni možnost bránit se proti závěrům správních orgánů správní žalobou. Soud proto shledal, že při posuzování otázky doručení prvostupňového rozhodnutí, resp. otázky opožděnosti odvolání žalobkyně, žalovaný pochybil, neboť dostatečně nevypořádal všechny rozhodné okolnosti týkající se této otázky, a to především s ohledem na odvolací námitky žalobkyně, čímž zatížil své rozhodnutí vadou, kterou způsobuje jeho nepřezkoumatelnost.

[30]  Ze shora uvedených důvodů proto soud shledal žalobu důvodnou a žalobou napadené rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s.). V dalším řízení tak bude třeba, aby žalovaný postavil na jisto otázku, zda a případně kým byla žalobkyně zastoupena v době vydání prvostupňového rozhodnutí.

[31]  Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně, která měla ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložila, proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč a dále odměnu zástupce žalobkyně Mgr. Marka Sedláka, advokáta. Mimosmluvní odměna činí 6.200 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, podání žaloby) po 3.100 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění. Dále žalobkyni přísluší náhrada hotových výdajů jejího právního zástupce ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Protože zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je tento povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (ustanovení § 57 odst. 2 s.ř.s.), ve výši 21 %. Celková výše nákladů tedy činí 11.228 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 30. března 2021

JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r.

předseda senátu