[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci

žalobce:  K. s. r. o.

sídlem X

zastoupeného advokátem JUDr. Radkem Ondrušem

sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00  Brno

proti

žalovanému:  Generální ředitelství cel

sídlem Budějovická 1387/7, 140 96  Praha 4

o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 9. 2019 č. j. 26041-4/2019-900000-311 a ze dne 23. 10. 2019 č. j. 26042-5/2019-900000-311, ve věci sazebního zařazení zboží,

takto:

I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 12. 9. 2019 č. j. 26041-4/2019-900000-311 a ze dne 23. 10. 2019 č. j. 26042-5/2019-900000-311 se zrušují a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení.

II.  Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37 154 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Radka Ondruše, advokáta se sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00  Brno.

Odůvodnění:

1.         Žalobce podal 18. 12. 2018 a 25. 1. 2019 Celnímu úřadu pro Olomoucký kraj žádosti o závaznou informaci o sazebním zařazení zboží – samonabíjecí puška model EM 351, ráže 7,62 x 54R.

2.         Celní úřad posoudil předmětnou pušku jako vojenskou zbraň, čímž ji zařadil do jiného Taric kódu, než žalobce požadoval. Proti jeho rozhodnutím podal žalobce odvolání, která byla zamítnuta napadenými rozhodnutími žalovaného

3.         Žalovaný vyšel z žalobcem předloženého dokumentu Brief operating instructions A), v němž je uvedeno, že puška je „navržena především pro odstřelovače k zabíjení jednotlivých klíčových nepřátel“, tj. lidí, má být užita odstřelovači, tj. vojáky, pročež se primárně jedná o vojenský účel použití. Sekundární účel použití pro sportovní střelbu či zabíjení zvěře jistě nelze vyloučit, rozhodující pro sazební zařazení je však primární určení zbraně.

4.         Pokud žalobce předložil certifikát Poly Technologies Inc. ze dne 11. 1. 2019, v něm je uvedeno, že puška se používá také pro sportovní střelbu, to ovšem primární určení zbraně samo o sobě (vzhledem k užitému slovu také) nikterak neosvědčuje. Posuzovaná puška je napodobeninou pušky Dragunov, která je typickou vojenskou zbraní odstřelovačů.

5.         Žalobce namítá, že se jedná o sportovní pušku určenou pro přesnou střelbu. Konstrukčně sice zbraň vychází ze systému určeného pro potřeby ozbrojených sil, konkrétní konstrukce je však přizpůsobena civilnímu trhu. Jistě se podobá vojenské zbrani, sama však vojenskou zbraní není. Předmětná puška nebyla vyvinuta ani vyrobena pro vojenské účely.

6.         Krajský soud ze správního spisu zopakoval dokazování stěžejními dvěma dokumenty, na které oba účastníci odkazují, a to:

• dokumentem „Brief Operating Instructions for 7.62mm Semi-Automatic Sniping Rifle Model 85“, kde je vskutku uvedeno „The 7.62 mm Sniping Rifle Model 85 is a semi-automatic individual weapon designed mainly for the sniper to kill single key enemy members within 1,000 m“, což lze přeložit jako „Odstřelovací puška model 85 ráže 7,62 mm je poloautomatickou osobní zbraní určenou především pro odstřelovače k zabíjení jednotlivých klíčových nepřátel na vzdálenost do 1 000 m“. Z tohoto dokumentu se ovšem vesměs podává, že dokument popisuje vlastnosti pušky modelu 85, není z něj zřejmé, zda se vztahuje i k modelu EM 351;
• dokumentem „Certificate letter“ vystaveným dne 11. 1. 2019 Poly Technologies Inc. se sídlem v Pekingu, kde je uvedeno: „This is to certify that the semi-auto sporting rifle cal. 7.62x54R marking EM351 is the civil marking of model 85, the marking EM351 is also used for sport shooting, for marking of civil firearms intended for export (…)“. Krajský soud se zde v pracovním překladu shoduje s žalovaným, že samotný text „the marking EM351 is also used for sport shooting, for marking of civil firearms intended for export (…)“ primárně nevylučuje vojenský charakter zbraně (viz slovo „also“ = také).

7.         Uvedené dokumenty ovšem nejsou nutně ve vzájemném rozporu, naopak se mohou vzájemně doplňovat.

8.         Žalovanému je třeba vytknout, že se, a to i přes námitku žalobce, nezabýval možností, že puška EM351 je civilní verzí vojenské zbraně vyráběné týmž výrobcem (ve vztahu k původním puškám Dragunov tedy civilní napodobeninou vojenské napodobeniny). Zcela tak ignoroval skutečnost, že „Brief Operating Instructions“ se vztahují jen k modelu 85, nikoli EM351, a že podle „Certificate letter“ je puška EM351 „civilním označením modelu 85“ („is the civil marking of model 85“), příp. označením civilních zbraní na export „for marking of civil firearms intended for export“, což  napovídá  civilnímu  určení  pušky  označované  EM351, neboť pokud by se jednalo o zbraň

určenou primárně k účelům vojenským, byla by označována patrně jako „85“ nebo „model 85“.

9.         Krajský soud proto uzavírá, že jednoznačný kategorický závěr žalovaného o tom, že podle „Brief Operating Instructions“ je puška EM351 jednoznačně zbraní k zabíjení lidí a dokument „Certificate letter“ na tom nemůže nic změnit, je v rozporu s obsahem správního spisu.

10.     Vzhledem k tomu, že další argumentační polemika mezi žalobcem a žalovaným se týká již jen okrajových otázek ve vztahu k sazebnímu zařazení zboží, krajský soud se jí dále nezabýval.

11.     Krajský soud pouze na okraj poznamenává, že nesdílí kategorický odmítavý názor žalovaného k provedení důkazu obsahem internetových stránek. Pokud zachycení jejich obsahu ke konkrétnímu okamžiku není dosud součástí spisu, nic žalovanému nebrání spis o toto zachycení doplnit i se záznamem o konkrétním okamžiku zachycení obsahu internetových schránek.

12.     Dále soud obiter dictum dodává, že naopak sdílí názor žalovaného, že posouzení charakteru zbraně z pohledu sazebního zařazení je v přímé pravomoci celních orgánů, kdy pro toto rozhodování může být rozhodnutí Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva významným podkladem, nikoli však podkladem jediným a nezvratným.

13.     V dalším řízení bude na žalovaném, aby posoudil, zda dosavadní všechny výsledky dokazování umožňují učinit jednoznačný závěr o sazebním zařazení předmětného zboží, případně zda je třeba dokazování dále doplnit – v takovém případě poučí žalobce o nedostatečnosti dosud shromážděných podkladů a umožní mu další podklady doplnit.

14.     S ohledem na rozpor napadených rozhodnutí s obsahem spisu soud tato rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

15.     O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce byl v řízení procesně úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

16.     Prokázané náklady žalobce tvoří:

17.  Pokud advokát žalobce ve vyúčtování nákladů řízení, provedeném až po skončení dnešního jednání, tvrdil, že první porady spojené s přípravou a převzetím každé z původně nespojených věcí neproběhly v sídle advokáta (Brno), ale v sídle žalobce (Ostrava) a požadoval v souvislosti s těmito úkony ztrátu času a cestovné, jedná se o neobvyklou situaci, kterou sice nelze vyloučit, ale kterou advokát jako právnický profesionál žádným způsobem nedoložil. Vzhledem k tomu, že vyúčtování náhrady nákladů řízení bylo provedeno v době, kdy již byl vyhlášen rozsudek a soudu již běžela lhůta ke zpracování písemného vyhotovení rozsudku (§ 54 odst. 3 s. ř. s.), neotevřel se již soudu prostor k tomu, aby k doložení této skutečnosti advokáta vyzýval a k doplnění mu určoval přiměřenou lhůtu.

18.  Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku uvedenou v odst. 16. tohoto rozsudku, a to dle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“) k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 16. března 2021

Mgr. Jiří Gottwald v. r.

předseda senátu