žalobce:

P. Č., narozen X,

bytem B.,

zastoupen advokátem JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL. M.,

sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň,

proti

žalovanému:

Krajský úřad Karlovarského kraje,

sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary,

1. Rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje č. j. 1534/DS/17-3 ze dne 6. 9. 2017 a jemu předcházející Městského úřadu Cheb č. j. MUCH 33086/2017 ze dne 19. 4. 2017 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
2. Krajský úřad Karlovarského kraje je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 342 Kč k rukám JUDr. Ing. Pavla Cinka, LL. M., advokáta se sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozhodnutím č. j. MUCH 33086/2017 ze dne 19. 4. 2017 shledal Městský úřad Cheb žalobce vinným přestupky podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterých se žalobce měl dopustit dne 22. 3. a 9. 7. 2016. Krajský úřad Karlovarského kraje toto rozhodnutí potvrdil.
2. Proti rozhodnutí krajského úřadu žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že rozhodnutí žalovaného mu bylo řádně doručeno až po výzvě soudu dne 26. 12. 2020 a rozhodnutí o přestupku tedy nabylo právní moci až po zániku odpovědnosti žalobce za přestupek plynutím času.
3. Krajský úřad ve vyjádření sdělil, že odpovědnost žalobce za přestupek zanikla 22. 3. a 9. 7. 2018, a žaloba je důvodná. Krajský úřad se k výzvě soudu pokusil žalobce uspokojit v přezkumném řízení, nicméně Ministerstvo dopravy ve věci nereagovalo do rozhodnutí soudu.

Posouzení věci

4. Podle rozsudku NSS č. j. 7 As 85/2019-27 ze dne 24. 9. 2020 kasačně závazného v nynější věci žalovaný původně nedoručil žalobci své rozhodnutí řádně, protože je nedoručoval do datové schránky. Na výzvu krajského soudu tedy žalovaný své rozhodnutí doručoval opětovně a úspěšně je doručil až 26. 12. 2020. Tehdy nabylo rozhodnutí o přestupku právní moci.
5. Ve správní soudnictví je ustálen názor, že přestupek musí být v promlčecí lhůtě projednán pravomocně (již rozsudek NSS č. j. 3 As 57/2004-39 ze dne 15. 12. 2005, č. 845/2006 Sb. NSS). Napadené rozhodnutí žalovaného ovšem nabylo právní moci až v roce 2020, tedy po uplynutí zákonné promlčecí lhůty dvou let podle § 20 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb. Odpovědnost žalobce za přestupek tak zanikla již v roce 2018 a rozhodnutí žalovaného trpí zásadní vadou řízení, na čemž se ostatně žalobce s žalovaným shodují.
6. Z uvedeného důvodu soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Dále podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i předcházející rozhodnutí Městského úřadu Cheb č. j. MUCH 33086/2017 ze dne 19. 4. 2017, neboť žalovaný by nemohl postupovat jinak, než toto rozhodnutí sám zrušit. Zánik odpovědnosti žalobce za přestupek nelze jakkoliv zhojit a řízení je namístě zastavit. Tímto názorem správní orgány v dalším řízení správní orgán vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
7. Žalobce měl ve věci úspěch a náleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti vůči procesně neúspěšnému žalovanému (§ 60 odst. 1 věta první, § 110 odst. 3 s. ř. s.).
8. Náhrada nákladů se skládá ze zaplacených soudních poplatků za žalobu ve výši 3 000 Kč a kasační stížnost ve výši 5 000 Kč a odměny advokáta v celkové výši 12 342 Kč. Ta náleží za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání kasační stížnosti a doplnění žaloby jako dvě podání ve věci samé) a tří režijních paušálů po 300 Kč, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v celkové výši 20 342 Kč k rukám advokáta dr. Pavla Cinka.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 926/19 ze dne 2. 7. 2019).