[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2018, č.j. MV-12814-4/SO-2018,

takto:

I. Žaloba se zamítá.  

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[I] Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 11. 2018, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 6. 11. 2018, domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2018, č.j. MV-12814-4/SO-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaná dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „Ministerstvo“), ze dne 1. 12. 2017, č.j. OAM-31576-7/DP-2017 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 36 odst. 3 a § 38 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území, neboť pominuly důvody, pro které bylo toto vízum uděleno (veřejný pořádek a bezpečnost obyvatel jsou již na Ukrajině zajištěny).
2. Pobyt cizinců na území České republiky je upraven zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem.

[II] Žaloba

3. Žalobce nesouhlasil především s argumentací žalované, jíž odůvodnila zamítnutí žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem strpění jeho pobytu. Žalovaná aplikovala zákonná ustanovení naprosto nesprávným a konkrétní žalobcově situaci nepřiléhavým způsobem a dopustila se zásadních chyb v aplikaci a výkladu právních norem. Zatížila tak své rozhodnutí nezákonností a nepřezkoumatelností. Žalobce měl za to, že správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, resp. správní orgán skutečnosti, které vyplývají ze spisu, vyložil nesprávným způsobem a dovodil nesprávné a zavádějící závěry. Napadené rozhodnutí je tedy v rozporu se zásadou materiální pravdy.
4. Ve vztahu k důvodu pro neprodloužení povolení k pobytu je na místě nejprve zmínit, co vlastně bylo důvodem pro jeho zamítnutí. Dle přesvědčení správního orgánu „pominuly důvody, pro které bylo vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění uděleno.“ Na základě zmíněné argumentace došlo k porušení § 3 správního řádu, neboť správní orgán nezjistil stav bez důvodných pochybností. Žalobci bylo vízum za účelem strpění uděleno proto, že politická a bezpečnostní situace v Doněcké části Ukrajiny neumožňovala jeho návrat do země původu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se bezpečnostní situace na Ukrajině měla nějakým zásadním způsobem natolik změnit, aby byl nyní návrat žalobce možný. Bezpečnostní situace v Doněcku je stále kritická, stále dochází k ozbrojeným střetům a stále nedošlo k zajištění základní správní a společenské infrastruktury.
5. Oba správní orgány dále vycházely z předpokladu, že žalobci nic nebrání v tom, aby se vrátil na Ukrajinu a vybudoval si zázemí v nějaké jiné oblasti, která nebude probíhajícím válečným konfliktem zasažena. K tomu žalobce namítal, že k jiné části Ukrajiny, než k rodnému Doněcku, nemá vybudované žádné vazby a fakticky se tedy nemá kam vrátit. Vzhledem k jeho původu z východní části Ukrajiny je jeho rodným jazykem jazyk ruský, nikoliv ukrajinský. V současné politické atmosféře pro něj bude s ohledem na jeho původ nesmírně obtížné hledat zázemí a práci ve většinové ukrajinské společnosti. Na území České republiky navíc žije jeho manželka, která zde studuje vysokou školu. Neprodloužení dlouhodobého pobytu pro žalobce znamená, že Českou republiku bude opouštět sám. Žalobce měl za to, že ke všem těmto otázkám měl být on i jeho manželka vyslechnuti, tak aby správní orgán měl možnost všechny tyto uvedené faktory vzít v potaz.
6. Prvoinstanční správní orgán byl dle žalobce v daném řízení povinen vážit též otázku přiměřenosti napadeného rozhodnutí ve vztahu k jeho soukromému a rodinnému životu. Správní orgán však neučinil žádné posouzení přiměřenosti. Žalobce má na území ČR vytvořeno veškeré rodinné zázemí, neboť zde žije jeho manželka, která má povolen dlouhodobý pobyt za účelem studia. Neprodloužení dlouhodobého pobytu by tedy bylo v rozporu se zásadou přiměřenosti dle § 174a zákona o pobytu cizinců. Povinnost správnímu orgánu sice uložena dle příslušných ustanovení není, ale přiměřenost jako taková by měla být zkoumána při jakémkoliv rozhodnutí správního orgánu jakožto jedna ze základních zásad zákona o pobytu cizinců.

[III] Vyjádření k žalobě

7. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 4. 1. 2019. Skutkový stav a průběh správního řízení od podání žádosti do vydání žalobou napadeného rozhodnutí byl dle žalované dostatečně popsán v napadeném rozhodnutí. Žalovaná argumentačně vycházela z obsahu prvoinstančního a napadeného rozhodnutí; žalobu navrhla jako nedůvodnou zamítnout.

[IV] Posouzení věci soudem

8. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).
9. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
10. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.
11. Při jednání před soudem dne 8. 12. 2020 zástupce žalobce i žalovaná setrvali na svrchu rekapitulované argumentaci.   
12. Žaloba není důvodná.
13. Prvoinstančním rozhodnutím byla dle § 36 odst. 3 ve spojení s § 38 odst. 2 zákona o pobytu cizinců zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území, neboť pominuly důvody, pro které bylo toto vízum uděleno (veřejný pořádek a bezpečnost obyvatel jsou již na Ukrajině zajištěny).
14. Podle § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36 a § 55 odst. 1 a 2 vztahují obdobně.
15. Podle § 36 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, dobu platnosti víza a dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 38).
16. Podle § 38 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, Ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, jestliže pominuly důvody, pro které bylo toto vízum uděleno, a cizinec nepožádal o zrušení platnosti víza ve lhůtě podle předchozího odstavce anebo bylo-li vízum uděleno podle § 33 odst. 1 písm. d) a soud žalobě nepřiznal odkladný účinek.
17. Soud primárně vycházel z toho, co žalobce tvrdil během správního řízení, resp. v žalobě, když tato tvrzení byla dle soudu povšechná a zobecňující. Jistě nelze zpochybnit, že situace na východě Ukrajiny při hranicích s Ruskou federací je i přes výrazné zklidnění ozbrojeného konfliktu stále velmi komplikovaná. Žalobce v průběhu správního řízení vyjádřil obavu z „teroristů z Doněcké republiky“, před nimiž uprchl, zároveň však uvedl, že v rámci Ukrajiny nemůže žít nikde jinde, protože je rusky mluvící. Ano, soudu je známo, že občané Ukrajiny, jejichž jazykem je ruština, čelí v jiných než východních oblastech země často různým formám omezení. Z toho, jak žalobce v řízení vystupoval, však lze dovodit, že není zastáncem separatistických snah rezonujících především v oblasti Doněcké a Luhanské. Jím vyslovené obavy směřovaly právě do řad separatistů. Z tohoto pohledu pak ovšem dává smysl argumentace správních orgánů, že se žalobce může vrátit do jiné než východní části Ukrajiny. Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce má nyní velmi nadstandardní možnost, jak se do České republiky vracet, neboť vízová povinnost občanů Ukrajiny v schengenském prostoru byla za stanovených podmínek zrušena k 11. 6. 2017.
18. Tvrdil-li žalobce, že měl být spolu s manželkou vyslechnut, pak k tomu soud konstatuje, že nepostačí pouze navrhovat provedení účastnického/svědeckého výslechu, ale zároveň musí být konkretizováno, co má být takový důkazem prokázáno. Soud se ztotožnil s názorem žalované, že v dané věci se jednalo o řízení zahájené podáním žalobcovy žádosti, a tak bylo na žalobci, aby tvrdil, co pro věc podstatného má být případnými výslechy prokázáno. Z textu žaloby však vyplývá, že žalobce chtěl prokazovat obtížnou situaci na Ukrajině a to, že má v České republice studující manželku. To ovšem nebylo mezi stranami sporné a správní orgány vzaly tyto okolnosti v potaz.
19. Dále, podstata žalobních, a především odvolacích námitek spočívala v konstatování žalobcových pracovních a podnikatelských aktivit v České republice, resp. pobytu a studiu jeho manželky na území ČR. V takovém případě je však možné a vhodné řešit možnost pobývat v České republice jiným typem oprávnění, než je povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění na území.
20. Konečně, nedůvodná byla i námitka týkající se (ne)posouzení přiměřenosti rozhodnutí. Zákon o pobytu cizinců sice v daném případě výslovně neukládal správním orgánům povinnost posuzovat přiměřenost dopadu rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života, avšak korektivem těchto případů jsou mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána. Soud však v žalobcově věci neshledal jakékoliv mimořádnosti, které by odůvodňovaly přímou aplikaci nadnárodního předpisu kvůli dopadu rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života. Jak bylo uvedeno výše, soud neshledal, že by tu byly podmínky pro prodloužení žalobcova dlouhodobého pobytu za účelem strpění, naopak tu nejsou relevantní okolnosti, které by žalobci bránily v návratu na Ukrajinu.
21. Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla důvodná, soud ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

[V] Náklady řízení

22. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému správnímu orgánu žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 8. 12. 2020

Mgr. Jaroslav Škopek v.r.

předseda senátu