[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce:  J.K.

proti

žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem 225 08 Praha 5, Křížova 25

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2019, o invalidní důchod

takto:

 I.  Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 28. 8. 2019 č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobce nesouhlasil s posouzením míry poklesu pracovní schopnosti. Uvedl, že posuzující lékař nevzal v úvahu vývoj jeho onemocnění a zejména jeho dopad na celkovou pracovní výkonnost. Při hodnocení poklesu pracovní schopnosti tak nepostupoval podle hlediska obecných posudkových zásad. Zdůraznil, že již v roce 2002 v důsledku úrazu utrpěl zlomeninu obratlových těl L2 a L3, která sama o sobě výrazně limituje jeho pracovní možnosti jako manuálního pracovníka a spolu s chronickým a trvale bolestivým syndromem bederní páteře, došlo u něho k závažnému snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení. Jeho zdravotní stav navíc není ani v současnosti uspokojivě stabilizovaný. Nesmí dělat nevhodné pohyby a některé denní aktivity. Není schopen vykonávat jakoukoliv činnost v nefyziologických polohách páteře. Rovněž dle lékaře není schopen těžké fyzické práce, manipulace s těžkými břemeny, práce v předklonu, v chladu a ve výškách. Žalovaná při svém rozhodování nevzala také v úvahu, že uvedená omezení jsou pro něho, a to v důsledku absence vyššího vzdělání než základního, nejen limitujícím faktorem ve výběru vhodného zaměstnání, ale také pro rekvalifikaci na jinou vhodnou práci a v neposlední řadě také pro následné pracovní uplatnění v regionu jeho trvalého bydliště. Možnosti pro uplatnění na trhu práce jsou značně omezeny. Posudkovým lékařem nebyla správně zhodnocena jeho celková výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. V posudku lékaře žalované není řádně odůvodněno, proč nelze jeho zdravotní stav posuzovat podle „závažnější“ položky vyhlášky o posuzování invalidity, tedy kap. XIII., oddílu E, položky 1c.

2. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí MPSV ČR.

3. K jednání soudu 16. 2. 2021 se žalobce bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno řádně a včas 8. 1. 2021. Žalovaná neúčast písemně omluvila. Krajský soud v souladu s ust. § 49 odst. 3 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., v pl. znění ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze správních spisů bylo zjištěno, že rozhodnutím ČSSZ ze dne 28. 8. 2019 č. j. X byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod. Podkladem rozhodnutí byl posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Novém Jičíně ze dne 29. 7. 2019, podle něhož žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Posudková lékařka dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je bolestivý syndrom Th-L páteře. Jde o zdravotní postižení uvedené v kap. XIII., oddíl E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, posudková lékařka podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvýšila o 10 % na celkových 30 %. Dle tohoto posudku se jedná o lehké funkční postižení Th-L páteře při degenerativních změnách, statodynamické dysfunkci při vadném stereotypu chůze v důsledku postižení hlezenního kloubu bez prokázané radikulopatie, bez sfingterových potíží. Nejedná se o žádný stupeň invalidity dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5. Proti označenému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 8. 2019 podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 18. 11. 2019, přičemž námitky zamítla a uvedené rozhodnutí ČSSZ ze dne 18. 11. 2019 potvrdila. Žalovaná vycházela z posudku o invaliditě vypracovaného lékařem České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 11. 2019, v jehož posudkovém závěru se uvádí, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je chronický bolestivý syndrom bederní páteře s lehkou dynamickou dysfunkcí, bez kořenových projevů. Jedná se o funkční postižení lehké. Žalobce je podle tohoto posudku schopen pracovního zařazení s vyloučením těžké fyzické práce, manipulace s těžkými břemeny, práce v předklonu, v chladu, ve výškách. Je schopen rekvalifikace. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity. Posudkový lékař ČSSZ stanovil míru  poklesu pracovní schopnosti z rozmezí 10 – 20 % ve výši 20 %, a to s ohledem na dělnickou profesi žalobce.  Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu navýšil tuto hodnotu podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky o 10 % na celkových 30 %.

6. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 18. 12. 2020, který si zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byl vleklý bolestivý syndrom bederní páteře bez známek útlaku nervových struktur, s lehkým omezením funkce páteře. Posudková komise hodnotila postižení jako odpovídající kap. XIII., oddílu E, položce 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Jedná se o postižení lehké. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila posudková komise 20 % z daného rozmezí 10 – 20 % a s přihlédnutím k postižení pravého hlezenního kloubu zvýšila tuto hodnotu o 10 % na celkových 30 % poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise uvedla, že jednostranné postižení hlezenného kloubu (ztuhnutí nebo omezení pohybu) je hodnotitelné dle kap. XV., oddílu B, položky 11 a odpovídá rozmezí 10 – 20 %, samostatně neodpovídá invaliditě I. stupně. Úplavice cukrová II. typu je bez komplikací, kompenzovaná při léčbě perorálními antidiabetiky a nesnižuje významněji pracovní potenciál. K datu vydání napadeného rozhodnutí 18. 11. 2019 nebyl žalobce schopen práce fyzicky náročné, se zvedáním a přenášením těžkých břemen, trvale ve stoji a chůzi, s nutností chůze po nerovném terénu.  Byl schopen práce se střídáním sedu a chůze, s výše uvedeným omezením. Byl schopen pracovat např. jako obsluha strojních zařízení se střídáním stoje a sedu, v nezkráceném pracovním úvazku. Posudková komise zasedala ve složení předsedkyně komise MUDr. M. K., další lékařkou byla MUDr. J. S. s odborností neurologie. Posudek obsahuje výčet všech podkladů, z nichž posudková komise vycházela, diagnostický souhrn a zjištění ze stěžejních lékařských nálezů.

7. Krajský soud konstatuje, že stěžejní otázkou bylo posouzení zdravotního stavu žalobce. Soud byl proto povinen vyžádat si odborný lékařský nález. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav ve vztahu k určení invalidity a jejího stupně Ministerstvo práce a sociálních věci ČR prostřednictvím svých posudkových komisí, jak plyne z ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a zachované pracovní schopnosti žalobkyně, ale také k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 23/2018 – 37).

8. Krajský soud dále považuje za nutné zdůraznit, že posudkové lékařství je specializované medicínské odvětví a podřazení zjištěného postižení zdravotního stavu pod příslušnou položku vyhlášky pro posuzování invalidity může provést pouze odborník z této oblasti. Jeho činnost nemůže nahradit soud, ale ani lékař s jinou specializací, který nemá odborné předpoklady pro hodnocení zdravotního stavu podle vyhlášky o posuzování invalidity. Je rovněž třeba zmínit, že pokles pracovní schopnosti se posuzuje vzhledem k profesi (viz rozsudek NSS č. j. 5 Ads 37/2003 – 92).

9. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 této vyhlášky.

10. Jak bylo uvedeno výše, správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 13/2003 – 54), případně zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.

11. Krajský soud při hodnocení posudku PK MPSV ČR v Ostravě dospěl k závěru, že je úplný a přesvědčivý. Posudková komise vysvětlila, jaké zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, včetně jeho hodnocení v rámci kategorizace dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Současně vysvětlila, jak bylo při posuzování invalidity žalobce zohledněno jeho profesní zařazení. Posudek za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označuje vleklý bolestivý syndrom bederní páteře, bez známek útlaku nervových struktur, s lehkým omezením funkce páteře. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila posudková komise dle kapitoly XIII., oddíl E, položky 1b s tím, že se jedná o postižení lehké. Jednalo se o pokles pracovní schopnosti o 20 % z daného rozmezí 10 – 20 % a s přihlédnutím k postižení pravého hlezenného kloubu zvýšila tuto hodnotu o 10 % na celkových 30 % poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise dospěla také k závěru, že žalobce nebyl schopen práce fyzicky náročné, se zvedáním a přenášením těžkých břemen, trvale ve stoji a chůzi, s nutností chůze po nerovném terénu. Byl schopen práce se střídáním sedu a chůze, s výše uvedeným omezením. Soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V případě zhoršení zdravotního stavu může žalobce podat nový návrh u České správy sociálního zabezpečení na změnu výše invalidního důchodu, přičemž na tento následný vývoj jeho zdravotního stavu pak bude reagováno novým posudkovým zhodnocením.

12. Soud pro úplnost uvádí, že institut invalidního důchodu slouží k zabezpečení občanů, kteří ztratili způsobilost pracovat z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nebo jejichž způsobilost k práci byla v důsledku této skutečnosti výrazně snížena. Jinými slovy, nejedná se o nástroj k řešení hmotné nouze občanů.

13. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Vzhledem k tomu, že u žalobce v takovém rozsahu pokles pracovní schopnosti prokázán nebyl, není možno žalobce považovat za invalidního i přes zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

14. Soud na základě shora uvedeného žalobu jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí respektoval ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s., vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaná ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 16. 2. 2021

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně