č. j. 13 Ad 30/2020‑ 36

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci

žalobce:  M. H.

   bytem x

                                  zastoupený JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou

                                  sídlem Bolzanova 1, 110 00 Praha 1 

proti
žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení

                                    sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

 

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne x. x. x č.j. x

 

takto:

 

  1. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy ze dne x. x. x č. j. x se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
  2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4.719 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce JUDr. Marie Cilínkové, advokátky.

 

Odůvodnění:

  1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla námitky a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 7. 4. 2020.
  2.  Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím č. j. X ze dne 7. 4. 2020 odňala žalobci od 20. 5. 2020 invalidní důchod podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) a ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 1. 2020 již žalobce není invalidní podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Dle uvedeného posudku poklesla účastníku řízení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost pouze o 10 %.
  3. V žalobě žalobce namítal, že  rozhodnutí žalované bylo vydáno v rozporu se zákonem na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, bez přihlédnutí k ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity a její příloze.
  4. Ve vyjádření k žalobě žalovaná mimo jiné uvedla, že ačkoli sebemenší zlehčování pociťovaných omezení není v dané věci namístě, existence invalidity k rozhodnému datu z výsledků předchozího dokazování nevyplývá, předestřená prohlášení postrádají oporu v objektivní dokumentaci. Otázku opodstatněnosti žaloby ponechala žalovaná na soudem vyžádaném odborném názoru.
  5. Pokud jde o věc samotnou, pro danou věc jsou podstatné tyto dokumenty: rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 7. 4. 2020, námitky žalobce ze dne 25. 5. 2020, žalobou napadené rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy ze dne 21. 7. 2020 č. j. X. V soudním spise se pak nachází posudek Posudkové komise MPSV ČR v Praze ze dne 21. 1. 2021 e. č. : X.
  6. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobce požádal Posudkovou komisi MPSV ČR v Praze. Z posudku této komise ze dne 21. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.  Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%.
  7. Při jednání konaném dne 23. 2. 2021 zástupkyně žalobce setrvala na svých právních názorech a procesních stanoviscích, žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu.
  8. Městský soud v Praze v rozsahu tvrzených důvodů nezákonnosti, jimiž je vázán, přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, a uzavřel, že žaloba je důvodná.
  9. Soud posoudil předmětnou věc takto:
  10. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje 3 stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvýše o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.
  11. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občana pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.
  12. V projednávaném případě soud v rámci přezkumu správnosti zjištění zdravotního stavu žalobce nechal vypracovat posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze. Posudková komise zasedajíc v řádném složení za přítomnosti odborného lékaře ortopeda mimo jiné uvedla, že: „Posuzovaný je středoškolsky vzdělaný muž ve věku 59 let, pracoval však převážně v oboru, pro který byl vyučen (čalouník), od roku 2011 nepracoval. Jeho zdravotní potíže se datují od roku 2015, kdy v dokumentaci prvně uvedeno vyšetření pro vertebropatii, tehdy potíže po rehabilitaci rychle ustoupily. V lednu 2016 se zdravotní stav zkomplikoval akutní končetinovou ischémii pro embolizaci do pravé dolní končetiny, ve VFN v Praze provedena embolektomie AFC a stent a. iliaca comunis l.dx. Po operaci přetrvávaly parestezie pravého stehna a pocit otoku. Při neurologickém vyšetření vyslovena suspekce na resid. postischemickou lézi ramus cutaneus anterior n. femoralis l.dx., elektromyografickým vyšetřením prokázaná lehká polyneuropatie dolních končetin, nebyla vyloučena ani subklinická léze kořene L5 l.dx., která se však dalším vývojem kliniky nepotvrdila. Kontrolní vyš. na ambulanci cévní chirurgie již s přim. nálezem. Další neurol. kontroly neabsolvoval, neurologa navštívil až 11. 6. 2020 (krátce před námitkovým řízením), uváděl bolesti obou DKK, sval. křeče, bolesti lýtek při chůzi, prý ujde max. 300m, do kopce 1000m, dále kroutivé křeče prstů rukou. Při záklonu tendence k pádu vzad, vadí rychlé otáčení krkem. Na ortopedem doporučenou RHB nebyl přijat – údajně pro přítomnou skrotální hernii. V obj. neurol. nálezu na hlavě i horních končetinách zcela přim. nález, na DKK rr. L2-4 nevýbavné, IPJ 0, v Mi bez poklesu taxe přesné, síla sval. sym., v normě, chron. taktilní hypestézie na přední straně pravého stehna proximálně, stoj a chůze v normě.

K jednání doručena další neurol. zpráva z 21. 9. 2020, kde dle provedených zobrazovacích vyš. na podkladě elektrofyziologického vyšetření uzavřeno jako pseudokladikační bolesti při degenerativní stenóza L4/5 a diskogenní kompresi kořenů S1(verifikováno CT vyš. v 7/2020). Navržený obstřik odmítl, proto mu byla doporučena kaudální blokáda, kterou posuzovaný neabsolvoval, a dále doporučeno vyzkoušet antiedematozní kůru kortikoidy, krytou Omeprazuolem. Ani pro tento způsob možné úlevy od potíží se posuzovaný nerozhodl.

Vzhledem k aktuálně převažujícím potížím, které se vztahují především k nosnému a pohybovému ústrojí, byl posuzovaný pozván k jednání ortopedické komise, aby byl objektivizován a aktualizován jeho zdravotní stav. Byl vyšetřen odborným ortopedem a provedeno i orientační neurologické vyšetření.

Oproti doloženým zprávám z EMG a neurologie se funkční postižení i při pozitivních nálezech ze zobrazovacích a elektrofyziologických vyšetřeních jeví jako méně významné, než je v nálezech uvedeno. Nebyly zjištěny klinicky zjevné parézy, nezjištěny závažnější poruchy čití (kromě funkčně zcela nevýznamné dysestezie v meralgické zóně vpravo), chůze bez opory, stoj na špičkách i patách je možný. Oproti doloženým neurol. zprávám byly snadno vybaveny živé reflexy L2-4 oboustranně. Klinicky se jako posudkově relevantní postižení jeví pseudokladikační obtíže na podkladě degenerativních změn bederního úseku páteře, které je možné ozřejmit až při zátěži chůzí.

 

 

Posuzovaný bohužel neabsolvoval žádné z doporučených diagnosticko-terapeutockých postupů, které by mohly jeho potíže zmírnit (eliminace otoku a bolesti kortikoidní léčbou či kaudální blokádou), neabsolvoval rehabilitace, která by vhodným výběrem fyzioterapeutického postupu (fyzioterapie na neurofyziol. podkladě, zkusmo Mockenzieho koncept, aktivace hlub. stabil. systému, postupně cvičení ke zlepšení kondice a zlepšení svalové dysbalance) mohla obtíže významně zmírnit.

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem – zejména na podkladě zpráv k jednání PK MPSV doložených – komise hodnotí dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle kap. XIII, odd. E, položky 1c, kde definovaný degenerativní změny páteře se středně těžkým funkčním postižením, se závažným postižením jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí sval. korzetu, s často recidifujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurogolickým nálezem s postižením nervu, popř. symptomatologii neurog. moč. měchýře, se závažným snížením, celkové výkonnosti při běžném zatížení. Přestože posuzovaný nedosahuje plně všech kritérií položky, volíme z rozpětí míry poklesu prac. schopnosti  30-40% s ohledem na další zdravotní obtíže střední hodnotu položky, tedy 35%. Stav i nadále odpovídá invaliditě I.st. (lze ho konstatovat i ke dni napadeného rozhodnutí ČSSZ).

Posouzení má platnost 1 rok vzhledem k reálné možnosti významného ústupu bolesti včetně popsané radikulopatie (lze soudit dle výrazného regeneračního nálezu při analýze MUP na EMG vyš.).

Posuzovanému bylo při jednání objasněno, že i při závažnějších degenerativních postiženích nosného aparátu lze při vhodně zvolené terapii očekávat významné zlepšení potíží (dekongesce drážděných měkkých tkání v páteřním kanálu, vstřebání výhřezu či jeho zpětné vtažení při RHB na NF podkladě apod.), vše pochopitelně při aktivní spolupráci pacienta s podrobením se doporučených postupů.

Ze zdravotního hlediska není pro posuzovaného vhodná práce extrémně fyzicky namáhavá, práce zatěžující krční a bederní páteř, nošení těžkých břemen, práce, u které je nutná vynucená dlouhodobá poloha trupu.

Vyjádření k předchozím posouzením o invaliditě (vizte průběh předchozích posudkových řízení):

Zjišťovací prvoinstanční prohlídka v 2017 posoudila neadekvátně, převažujícími obtížemi tehdy nebyla polyneuropatie, ale residuální potíže pro trombektomii. Námitkové řízení v 2017 posoudilo adekvátně. Kontrolní lékařská prohlídka i námitkové řízení v r. 2020 posoudilo dle doložené dokumentace adekvátně, dle kontroly na cévní chirurgii již nález bez významnější patologie. K těmto posudkovým řízením klient nedodal příslušné odborné nálezy, které by objektivizovaly současný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (tj. neurol. potíže), ačkoli již byly dlouhodobě přítomny. Tyto nálezy byly dodány až k jednání PK MPSV.

Posudkové dopady dalších nemocí s vyjádřením k možnému vzniku invalidity: Pokud by bylo hodnoceno pro ischem. chorobu srdeční či další výše uvedená onemocnění, nevznikla by invalidita ani v I. stupni. K těmto přítomným onemocněním bylo při posouzení míry poklesu prac. schopnosti přihlédnuto.

Vyjádření k námitkám: Námitkám bylo s výše uvedenými výhradami vyhověno.“

 

  1. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Praze ze dne 21. 1. 2020 e. č. : SZ/2020/2777-PH-6 vyplývá, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%. 
  2. Posudek Posudkové komise MPSV ČR v Praze ze dne 21. 1. 2020 považuje soud za posudek úplný, přesvědčivý a celistvý. O správnosti a úplnosti stanovené diagnózy onemocnění žalobce, jakož i o stanovení a řádné zdůvodnění procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce proto není žádných pochyb.

 

  1. Soud s ohledem na uvedené skutečnosti shledal námitky vznesené proti napadenému rozhodnutí důvodnými a rozhodnutí žalované pro nezákonnost zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Podle § 78 odst. 4 s. ř. s. soud rozhodl, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení, v němž bude žalovaná ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku.

 

16.  O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představují náklady zastoupení žalobce advokátkou ve výši 3.000 Kč, což tvoří 3 úkony právní služby po 1.000,- Kč a související paušální poplatky v celkové výši 900 Kč (3 x 300 Kč) dle §§ 7, 9 odst. 2 a 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu., po zvýšení o částku, která odpovídá příslušné sazbě daně, ve výši 819 Kč dle § 57 odst. 2 s. ř. s., neboť právní zástupkyně žalobce je plátkyní daně z přidané hodnoty. Náklady řízení tak celkem činí částku v celkové výši 4.719 Kč.

 

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

Praha 23. února 2021

 

JUDr. Marcela Rousková, v.r.

samosoudkyně