U s n e s e n í

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci

žalobce: P. A.

 bytem X

 zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem

 sídlem Příkop 834/8, Brno

proti  

žalované: Generální inspekce bezpečnostních sborů

 sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6 – Břevnov

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, 

takto:

I.  Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 1. 2021 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované, který měl spočívat v tom, že žalovaná údajně pochybila při vedení žalobcova trestního spisu. Žalobce popsal, že mu dne 12. 1. 2021 bylo žalovanou podle § 166 odst. 1. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), umožněno prostudování trestního spisu vedeného v jeho trestním řízení. Žalobce uvádí, že v rámci tohoto nahlížení zjistil, že dokumenty ve spise netvoří podle pořadových čísel souvislou řadu a domnívá se, že některé dokumenty ve spise chybí. Ve spise dle žalobce zároveň chyběly některé zákonné náležitosti, např. soupis vložených dokumentů nebo sběrný arch.
2. K předmětné žalobě se po výzvě soudu vyjádřila i žalovaná, poukázala na skutečnost, že zejména podle ustanovení § 12 odst. 2. písm. b) trestního řádu je v postavení policejního orgánu, a upozornila na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, z níž dovodila, že pokud v dané věci vystupuje jako orgán činný v trestním řízení, její postup nelze přezkoumávat ve správním soudnictví. Žalobce se dle žalované ani nepokusil řešit věc za použití institutů trestního práva. V tomto případě tak „napadený úkon“ byl úkonem orgánu činného v trestním řízení a správní soud tedy nemá pravomoc posuzovat a přezkoumávat zákonnost tohoto úkonu.
3. Žalobce ve své replice k vyjádření žalované namítá, že vedení spisové služby dle jeho názoru spadá do oblasti veřejné správy, jelikož není upraveno v trestním řádu ani v jiném zvláštním předpise upravujícím trestní řízení, ale v zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o archivnictví a spisové službě“). Vedení spisu nepovažuje za úkon prováděný v rámci trestního řízení. Žalobce zároveň poznamenává, že zákon o archivnictví a spisové službě hovoří o žalované jako o „veřejnoprávním průvodci“, přičemž dle jeho názoru trestní právo neobsahuje instituty umožňující řešit nedostatky v činnosti veřejnoprávního průvodce při vedení spisové služby.
4. Soud se i s ohledem na argumentaci obou účastníků řízení předně zabýval otázkou, zda jsou dány všechny procesní podmínky, jejichž splnění je nezbytným předpokladem pro meritorní projednání a rozhodnutí věci. Pravomoc správních soudů, vymezená v § 2 a § 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je podmínkou řízení a její nedostatek je neodstranitelný. Nedostatek pravomoci správních soudů nastane i v případě žalob směřujících proti subjektům, jimž sice zákon svěřuje pravomoci a působnosti správního orgánu, ale v dané věci jako správní orgán nevystupovaly.
5. Podle trestního řádu se orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán (srov. § 12 odst. 1 trestního řádu). Generální inspekce bezpečnostních sborů je v postavení policejního orgánu v řízeních o trestných činech příslušníků Policie České republiky, příslušníků Vězeňské služby České republiky, celníků anebo zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v Policii České republiky, nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů (srov. § 12 odst. 2 písm. b) trestního řádu).
6. Skutečnost, že vedení spisu je upraveno v zákoně o archivnictví a spisové službě, není dostatečným argumentem pro žalobcem předestřený závěr, že je vedení spisu možno od trestního řízení oddělit. Je zcela irelevantní, jakým způsobem označuje žalovanou zákon o archivnictví a spisové službě, který ve vztahu k trestnímu řízení působí subsidiárně. Předmětný spis je veden v souvislosti s trestním řízením, které žalovaná jakožto policejní orgán vede na základě trestního řádu. Nad vedením tohoto spisu vykonává dozor státní zástupce, a to na základě § 174 trestního řádu v návaznosti na § 4 odst. 1 zák. č. 289/1993 Sb., zákona o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Osobám, proti kterým se řízení vede, a poškozeným ustanovení § 157a odst. 1 trestního řádu umožňuje obrátit se na státního zástupce s žádostí o odstranění vad v postupu policejního orgánu. Pokud státní zástupce nekoná řádně, může se žalobce obrátit na nadřízeného státního zástupce se žádostí o zjednání nápravy. Argumentaci žalobce, že se mu proti dotčenému postupu orgánu činného v trestním řízení nenabízí žádné prostředky obrany, je tak nutné odmítnout. Pokud žalobce z tvrzeného pochybení žalované, které mělo spočívat v tom, že při vedení jeho trestního spisu postupovala nezákonně, vyvozuje, že žalovaná vystupovala v postavení správního orgánu, je takový závěr mylný. Znamená to pouze, že žalovaná jako orgán činný v trestním řízení postupovala podle stěžovatele nezákonně. Ochrany proti takovému pochybení se však nemůže domáhat ve správním soudnictví.
7. Správní soudy na skutečnost, že nejsou příslušné přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení, konstantně poukazují (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2020, č. j. č. j. 18 A 29/2020 – 34, srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Aps 2/2004, č. 623/2005 Sb. NSS). Správní soud na sebe nemůže vztáhnout kontrolní nebo dozorčí pravomoci v otázkách týkajících se vedení trestního řízení, protože mu je zákon nesvěřil (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, č. j. Na 579/2003 – 10). Právě naopak, pokud by správní soud přezkoumával postup orgánů činných v trestním řízení, došlo by k porušení základních principů a zásad trestního řízení vyplývajících z trestního řádu a k nepřípustnému zásahu do působnosti státního zastupitelství (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. dubna 2005, č. j. 2 Aps 2 / 2004 – 69).
8. Nejvyšší správní soud konstantní judikaturu shrnul v rozsudku ze dne 10. 12. 2020, č. j. 1 As 337/2020 – 52, bod 20, a uvedl, že „z přezkumu ve správním soudnictví jsou vyňaty případy, kdy se policejní orgán nachází v postavení orgánu činného v trestním řízení.“ Předmětem této výluky je tak jakýkoliv postup policejního orgánu v postavení orgánu činného v trestním řízení bez ohledu na otázku, zdali je daný postup úkonem či nikoliv. Žalobcem předestřený výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem posuzované právní úpravy.
9. S ohledem na vše výše uvedené Městský soud v Praze uzavírá, že nebyly splněny podmínky řízení o žalobě, přičemž tento nedostatek je neodstranitelný, a proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. O odmítnutí žaloby soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť nerozhodoval o věci samé (srov. § 49 odst. 1 s. ř. s. a contrario).
10. O nákladech řízení o žalobě rozhodl soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. Jelikož soud žalobu odmítl, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. V souladu s § 10 odst. 3 větou poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud rozhodl o vrácení celého zaplaceného soudního poplatku. Soud vyzývá žalobce, aby obratem sdělil číslo účtu, na nějž mu má být poplatek vrácen.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.