[OBRÁZEK]ČESKÁ  REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM  REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci

žalobce:  A.V.

proti
žalovanému:  Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu

cizinců

   sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2017, č. j. MV-56568-10/SO-2015,

 takto: 

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 1. 2015, č. j. OAM-62724-18/DP-2011, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání.
2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti.
3. Dne 22. 8. 2011 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná.
4. Jelikož žádost neobsahovala veškeré zákonem stanovené náležitosti, vyzval dne 2. 11. 2013 správní orgán I. stupně žalobce k doložení aktuálního dokladu o zajištění ubytování, dokladu prokazujícího, že úhrnný měsíční příjem cizince a společně posuzovaných osob odpovídá zákonným podmínkám, potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o neexistenci splatných nedoplatků, potvrzení finančního úřadu o neexistenci splatných nedoplatků a dokladu o cestovním zdravotním pojištění, včetně dokladu o zaplacení pojistného uvedeného v tomto dokladu. K doložení požadovaných dokladů byla stanovena lhůta 15 dnů ode dne doručení předmětné výzvy.
5. Dne 19. 11. 2013 doložil žalobce aktuální doklad o zajištění ubytování.
6. Dne 16. 12. 2013 požádal žalobce o prodloužení lhůty k doložení požadovaných dokladů z důvodu čekání na potvrzení z úřadů, a to o 30 dnů.
7. Správní orgán I. stupně žalobci vyhověl a lhůtu usnesením ze dne 17. 12. 2013 prodloužil, a to o 15 dnů. Žalobce však požadované doklady ani v této lhůtě nedoložil.
8. Shora označeným rozhodnutím ze dne 14. 1. 2015 správní orgán I. stupně žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu zamítl podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť ve stanovené lhůtě nebyly předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti. Správní orgán I. stupně neshledal své rozhodnutí nepřiměřeným z hlediska jeho dopadu do soukromého a rodinného života žalobce.
9. K odvolání žalobce žalovaný nyní napadeným rozhodnutím prvostupňového rozhodnutí potvrdil, neboť žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu neobsahovala všechny zákonné náležitosti. Žalobci byla stanovena dostatečně dlouhá doba k doložení chybějících náležitostí žádosti, která byla rovněž na žádost žalobce správním orgánem I. stupně prodloužena. Navíc žalobce měl a mohl dokládat doklady až do vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Pokud jde o doklady doložené žalobcem v rámci odvolacího řízení, tak ty se týkají období až po vydání prvostupňového rozhodnutí a nelze je tedy vzít v potaz. Navíc k dokladům předloženým v odvolacím řízení není možné přihlédnout s ohledem na zásadu koncentrace řízení.
10. K přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce žalovaný uvedl, že se ztotožňuje s posouzením přiměřenosti správním orgánem I. stupně a odkázal na prvostupňové rozhodnutí. V posuzovaném případě jednoznačně převáží zájem České republiky na dodržování právních předpisů nad soukromým zájmem, a nikoliv právem, žalobce na pobyt na jejím území.

II. Obsah žaloby

11. Žalobce v žalobě namítá, že se žalovaný dopustil zásadních chyb v aplikaci a výkladu právních norem.
12. Žalobce považuje rozhodnutí za zcela nepřezkoumatelné a nezákonné, protože žalovaný zcela nezákonně nebral v úvahu dokumenty, které žalobce předložil spolu s odvoláním. Dle žalobce se jednalo o nové skutečnosti, které žalobce nemohl uplatnit dříve, a v žádném případě daným postupem nemohlo být zasaženo do veřejného pořádku.
13. Žalobce dále namítá porušení § 89 a § 68 odst. 3 správního řádu, které spatřuje v naprostém ignorování námitek žalobce proti úvahám správního orgánu I. stupně ohledně přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života. A i správní orgán I. stupně přiměřenost dopadu rozhodnutí obsahově naprosto nedostatečně odůvodnil, kdy své úvahy postavil na domněnkách a nepodložených tvrzeních. V této souvislosti žalobce uvádí, že § 174a zákona o pobytu cizinců nabízí pouze minimální výčet okruhů, jimiž se správní orgán musí ve svém meritorním rozhodnutí vypořádat. Žalobce kategoricky nesouhlasí s tvrzením, že nemůže dojít k nepřiměřenému zásahu, pokud napadeným rozhodnutím pouze dochází k neprodloužení povolení k pobytu, nikoliv k zákazu pobytu. Žalobce dále uvádí, že na území České republiky žije celý svůj dospělý život, tedy 11 let, plně ovládá český jazyk, je naprosto integrován do české společnosti a plně přivykl místnímu způsobu života, kdy považuje Českou republiku za svůj domov. Povinnost vycestovat bude mít pro žalobce značné důsledky na jeho sociální vazby v České republice a na jeho ekonomické aktivity.

III. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. K námitce žalobce, že se nezabýval odvolacími námitkami týkajícími se přiměřenosti dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, žalovaný uvedl, že v rámci odvolacího řízení žalobce nijak nenamítal, že by dopad rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života byl nepřiměřený, otázku posouzení přiměřenosti v odvolání vůbec nenastolil. Vypořádání se s přiměřeností dopadů rozhodnutí o neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu do soukromého a rodinného života žalobce přitom bylo dostatečné.

IV. Argumentace při jednání

15. Žalovaný setrval na své dosavadní argumentaci. Žalobce se jednání nezúčastnil.

V. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

16. Soud dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
17. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, že žalovaný nikterak nezohlednil doklady, které předložil v rámci odvolacího řízení.
18. Podle § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se podává ministerstvu. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36 a § 46 odst. 3 a 7 vztahují obdobně.
19. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle §33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže se cizinec na požádání ministerstva nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o dlouhodobé vízum nebo jestliže se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených dokladů nepodaří tyto údaje ověřit.
20. Podle § 45 odst. 2 správního řádu nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).
21. Podle § 82 odst. 4 správního řádu řízení k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.
22. Zásada koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu vychází z toho, že správní řízení se má zásadně odehrávat před správním orgánem I. stupně. Jedná se o procesní institut, který je součástí komplexu práv a povinností účastníka řízení a povinností správního orgánu v řízení v prvém stupni. Koncentrační zásada se typicky uplatní v řízeních zahajovaných na návrh, tedy v řízeních o žádosti. Je totiž především na žadateli, aby shromáždil a předložil správnímu orgánu potřebné podklady pro rozhodnutí. Jestliže tak žadatel neučiní, svědčí to o jeho nečinnosti a neochotě poskytnout správnímu orgánu I. stupně součinnost (viz za všechny rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 - 115, ze dne 4. 11. 2009, č. j. 2 As 17/2009 - 60). Obdobně formulované závěry lze najít také v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 5 As 7/2011-48, nebo v rozsudku ze dne 8. 11. 2016, č. j. 5 Azs 115/2016-34, v němž Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že je především na žadateli, aby shromáždil a předložil správnímu orgánu potřebné podklady pro rozhodnutí. Jestliže tak žadatel neučiní, nemůže být toto pochybení zhojeno cestou uvedení nových tvrzení a důkazů v rámci odvolání. 
23. V nyní posuzovaném řízení bylo rozhodováno o žádosti žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Bylo tedy povinností žalobce ještě před skončením řízení před správním orgánem I. stupně předložit všechny relevantní dokumenty, které měl v té době k dispozici, a které byly nezbytné pro posouzení jeho žádosti. Jak však vyplývá ze správního spisu, tak žalobce i přes výzvy správního orgánu I. stupně žádné z požadovaných dokladů nepředložil, ačkoli tak mohl učinit od 22. 8. 2011, resp. 2. 11. 2013, kdy byl prvně vyzván k jejich předložení, až do 14. 1. 2015, kdy správní orgán I. stupně žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu zamítl.
24. Jestliže tedy žalobce některé z požadovaných dokladů předložil až v rámci odvolacího řízení, tak s ohledem na princip koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu žalovaný nemohl k těmto nově předloženým dokumentům přihlédnout, neboť nešlo o dokumenty, které by žalobce nemohl doložit už v řízení před prvostupňovým orgánem. Žalobce totiž neosvědčil, že by se jednalo o skutečnosti či důkazy, které by nemohl uplatnit již při podání žádosti či v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně a uvedené netvrdil ani v žalobě. Navíc soud připomíná, že v dané věci žalovaný správně připomněl, že doklady předložené žalobcem v průběhu odvolacího řízení se nevztahovaly k období před vydáním prvostupňového rozhodnutí, pročež i z toho důvodu nemohly být pro posouzení jeho žádosti relevantní.
25. Uvedenou námitku tedy soud neshledal důvodnou, neboť žalovaný předložené doklady nepominul, nýbrž výslovně uvedl, že k dokladům předloženým účastníkem řízení v odvolacím řízení není možné přihlédnout s ohledem na zásadu koncentrace řízení.
26. Dále se soud zabýval námitkou žalobce týkající se dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života.
27. Dle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.
28. K námitce, že žalovaný nikterak nevzal v potaz námitky tohoto charakteru obsažené v podaném odvolání, soud uvádí, že žalobce nejprve podal pouze blanketní odvolání a v doplnění odvolání ze dne 26. 10. 2017 žádné námitky vůči posouzení dopadu prvoinstančního rozhodnutí do jeho rodinného a soukromého života ze strany správního orgánu I. stupně nevznesl. Nemůže tedy obstát jeho námitka, že se žalovaný nevypořádal s jeho odvolací argumentací, pokud žádnou takovou nevznesl.
29. Správní orgán I. stupně k dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce uvedl, že dle Cizineckého informačního systému a z údajů vyplněných v úředním tiskopise žádosti je žalobce svobodný a bezdětný a ostatní jeho rodinní příslušníci pobývají na území Ukrajiny. Žalovaný pak dodal, že nezjistil žádné další skutečnosti svědčící nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí. Uvedená konstatování dle soudu prokazují, z jakého důvodu správní orgány shledaly napadené rozhodnutí přiměřeným, kdy hlavním důvodem nebyla skutečnost, že napadeným rozhodnutím pouze dochází k neprodloužení povolení k pobytu, jak naznačuje žalobce v žalobě. Napadená rozhodnutí jsou tedy v tomto ohledu přezkoumatelná.
30. K samotnému posouzení dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce soud konstatuje, že pro posouzení této otázky je zásadní, že žalobce nemá zpřetrhány vazby k domovskému státu, ve kterém žijí jeho rodinní příslušníci, což ostatně sám potvrdil při podání žádosti. Navíc vzhledem k jeho věku neexistuje nepřekonatelná překážka, proč by se nemohl vrátit do své domovské země, tím spíše, že tam má stále rodinné zázemí. Jestliže žalobce uvádí, že na území České republiky žije 11 let, tak tato skutečnost sama o sobě nemůže prokazovat, že by napadeným rozhodnutím bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho soukromého života. A stejné platí též o jeho poukazu na skutečnost, že plně ovládá český jazyk. Znalost jazyka není bez dalšího referenčním kritériem dle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Pokud žalobce tvrdí, že je naprosto integrován do české společnosti a plně přivykl místnímu způsobu života, tak tuto skutečnost soud nemíní nikterak rozporovat, a to především s ohledem na délku dosavadního života žalobce na území České republiky. Žalobce však neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, pro které by soud mohl dospět k závěru, že napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasáhne do jeho soukromého života. Obecná konstatování k tomuto závěru vést nemohou. A stejně tak ke svým ekonomickým aktivitám na území republiky žalobce neuvedl nic bližšího tak, aby soud mohl jeho námitku shledat důvodnou. Ze všech těchto důvodů se soud ztotožnil se závěry správních orgánů.

VI. Závěr

31. Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 16. prosince 2020

JUDr. PhDr. Štěpán Výborný, Ph.D. v. r.

předseda senátu