22 Ca 188/2009- 30

22 Ca 188/2009 – 30

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce TH’ system, a.s., se sídlem Vřesina u Bílovce 408, v řízení zastoupeného JUDr. Jaromírem Hanušem, advokátem se sídlem Ostrava, Kosmova 20, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě se sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.5.2009 č.j. 436/09-1500-807169, ve věci daně z příjmů právnických osob,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 4.5.2009 č.j. 436/09- -1500-807169 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13.520,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaromíra Hanuše, advokáta se sídlem Ostrava, Kosmova 20.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu Ostrava III. ze dne 15.10.2008 č.j. 138825/08/ /390913/6170, kterým Finanční úřad Ostrava III. podle § 49 odst. 2 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu ve Fulneku (dále jen „správce daně“) ze dne 27.9.2000 č.j. 39508/00/375970/4332, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 1999.

Žalobce v žalobě uplatnil následující žalobní body.

1) rozhodnutí vydané správcem daně dne 27.9.2000 bylo žalobci řádně doručeno až 1.9.2004, o odvolání proti němu bylo rozhodnuto až 15.10.2008, tzn. po uplynutí prekluzivní lhůty k vyměření daně ve smyslu § 47 ZSDP;

2) k vyměření penále došlo nesprávným postupem správce daně, který nerespektoval právní úkony provedené statutárním orgánem žalobce, aniž by mu ustanovil zástupce podle § 10 odst. 2 ZSDP. Správce daně měl mít již v době sepsání protokolů o ústních jednáních dne 27.3.2000 a dne 28.3.2000 pochybnosti o tom, kdo je za žalobce oprávněn jednat. Z předvolání k ústnímu jednání ze dne 17.4.2000 a z výzvy k odstranění vad z téhož dne, adresovaných Ing. Tylovi, vyplývá, že u správce daně přetrvávají pochybnosti o tom, kdo je za žalobce oprávněn jednat. Totéž vyplývá z protokolu o ústním jednání ze dne 2.5.2000, sepsaném s Ing. Tylem a Ing. Očadlíkovou. Tyto pochybnosti plynou i ze sdělení ze dne 10.10.2000, z výzvy k odstranění vad ze dne 14.3.2000 a z protokolu o ústním jednání ze dne 25.7.2002. Správce daně tedy nepochybně vedl důkazní řízení za účelem odstranění oprávněných pochybností o tom, kdo je za žalobce oprávněn jednat. Správce daně uložil dne 6.11.2000 Petru Břízovi („novému“ předsedovi představenstva žalobce), aby doložil důkaz, že došlo k předání rubopisovaných akcií, což byl jeden z předpokladů, aby mohlo být učiněno platným způsobem rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 20.12.1999, kterým byli odvoláni všichni členové představenstva v čele s Ing. Tylem a současně jmenováno nové představenstvo v čele s Petrem Břízou. Petr Bříza toto povinnost nesplnil a své tvrzení tak neprokázal.

Za této situace měl správce daně postupovat podle § 10 odst. 2 ZSDP, tj. ustanovit žalobci zástupce pro daňové řízení. Správce daně ovšem účelově jednal s „novým“ představenstvem.

Správce daně přitom byl seznámen s tím, že dne 9.4.2001 proběhla mimořádná valná hromada, která jmenovala nové představenstvo v čele s Ing. Tylem. Správci daně bylo dále známo, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.2.2004 zamítl návrh na zápis představenstva v čele s Petrem Břízou do obchodního rejstříku. Přesto správce daně setrval na stanovisku, že „původní“ představenstvo v čele s Ing. Tylem neuznává, kdy na všechna podání žalobce podepsaná Ing. Tylem reagoval výzvou k odstranění vad s tím, že podání nebylo podepsáno osobou oprávněnou za žalobce jednat.

Správce daně se dovolává účelově ust. § 27 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2005 (dále jen obchodní zákoník). Správce daně totiž věděl o zpochybnění oprávnění „nového“ představenstva jednat za žalobce, nebyl proto v dobré víře. Správce daně měl postupovat podle § 28 ZSDP, tzn. že měl otázku, kdo je oprávněn za žalobce jednat, vyřešit jako předběžnou otázku.

Co se týče argumentace žalovaného, že notářský zápis ze dne 20.12.1999 je veřejnou listinou a že povinností žalobce bylo prokázat opak toho, co je jeho obsahem, tak žalobce uvedl, že v tomto směru navrhl důkazy, které ovšem správce daně neprovedl.

Správce daně neakceptoval řádné daňové přiznání, byť bylo podepsáno oprávněnou osobou.

Správní orgány shora uvedeným postupem porušily § 2 odst. 1, 2 a 3, § 10 odst. 2, § 21 a § 28 ZSDP. Skutkový stav rozhodný pro správné stanovení daňové povinnosti nebyl zjištěn co nejúplněji v rozporu s § 31 ZSDP;

3) přestože žalobce řádně podal daňové, správce daně postupoval nesprávně podle § 44 odst. 1 ZSDP.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné, přičemž uvádí, že dne 22.3.2000 byl správci daně doručen notářský zápis ze dne 20.12.1999 obsahující rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady o odvolání předsedy představenstva Ing. Tyla, místopředsedy představenstva Ing. Popiolka a všech dalších členů představenstva a současně o jmenování nového představenstva v čele s Petrem Břízou. Dne 30.12.1999 podali odvolaní členové představenstva žalobu ke Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě na vyslovení neplatnosti shora uvedeného rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Petr Bříza následně správci daně předložil dvě předběžná opatření Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 4.4.2000 a 31.5.2001, kterým bylo odvolaným členům představenstva nařízeno, aby se zdrželi veškerých úkonů odpovídajících výkonu práv a povinností členů představenstva, a Ing. Tylovi bylo nařízeno, aby se zdržel veškerých úkonů odpovídajících výkonu práv a povinností předsedy představenstva, a to až do nabytí právní moci meritorního rozhodnutí ve věci vyslovení neplatnosti shora uvedeného rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady.

Jelikož zápis do obchodního rejstříku, týkající se změn ve složení představenstva, má pouze deklaratorní charakter, jednal správce daně ode dne doručení notářského zápisu ze dne 20.12.1999 s nově jmenovanými členy představenstva. Notářské zápisy totiž jsou veřejnými listinami, u kterých platí, že potvrzují, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Povinnost prokázat opak toho, co potvrzuje notářský zápis ze dne 20.12.1999, měli odvolaní členové představenstva. Během daňového řízení ovšem nebyla pravdivost tohoto notářského zápisu relevantním způsobem popřena, neboť žalobce svá tvrzení nedoložil žádnými důkazními prostředky.

Obě strany, tj. nové i staré představenstvo, po celou dobu trvání sporu navzájem zpochybňovaly svá oprávnění jednat jménem žalobce. Odvolaní členové představenstva i nadále vystupovali jako členové statutárního orgánu a trvali na existenci „plné kontinuity představenstva vedeného Ing. Tylem“, což bylo v rozporu s předběžným opatřením soudu. Dne 9.4.2001 se konala mimořádná valná hromada bez účasti Petra Břízy, která zvolila Ing. Tyla předsedou představenstva a Ing. Popiolka místopředsedou představenstva. Správce daně nemohl jejich opětovné zvolení považovat až do meritorního rozhodnutí krajského soudu za platné, protože v té době se mělo za to, že rozhodnutí jediného akcionáře je platné a že byli ze svých funkcí platně odvoláni. Notářský zápis z mimořádné valné hromady ze dne 9.4.2001 byl navíc správci daně doručen až dne 15.9.2004.

Jmenování Petra Břízy předsedou představenstva se za neplatné od samého počátku považuje až na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.2.2004, kterým byl zamítnut návrh na povolení zápisu jeho osoby do obchodního rejstříku. Petr Bříza v mezidobí dne 31.7.2003 ze své funkce odstoupil. Správce daně až do doby, než se o neplatnosti jmenování dozvěděl, postupoval podle § 27 odst. 5 obchodního zákoníku. K právním úkonům, které v mezidobí Petr Bříza učinil, zákon stanoví, že práva třetích osob nabytá v dobré víře tím nejsou dotčena. Zamítavé rozhodnutí je povinen rejstříkový soud zveřejnit v obchodním věstníku. Až do tohoto zveřejnění nemůže právnická osoba namítat neplatnost jmenování vůči třetím osobám, ledaže by prokázala, že o neplatnosti věděly. Správce daně se však o skutečnosti, že krajský soud zamítl návrh na zápis Petra Břízy do obchodního rejstříku, dozvěděl až dne 15.9.2004.

Petr Bříza oznámil odstoupení ze své funkce správci daně dne 26.9.2003. Krajský soud v Ostravě dne 19.2.2004 vymazal členy statutárního orgánu z obchodního rejstříku z důvodu zániku jejich funkčního období k 30.6.2003, aniž by se zabýval platností jejich odvolání učiněného rozhodnutím jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 20.12.1999. Za této situace vznikly správci daně pochybnosti o tom, kdo je oprávněn za žalobce jednat. Z protokolu o ústním jednání ze dne 16.8.2004 vyplývá, že JUDr. Švábenská byla ochotna přijmout ustanovení zástupcem pro daňové řízení. Správce daně proto rozhodnutím ze dne 16.8.2004 ustanovil zástupcem pro daňové řízení advokátku JUDr. Švábenskou, která však dne 15.9.2004 podala odvolání, ve kterém uvedla, že dne 9.4.2001 bylo zvoleno nové představenstvo a že tedy nejsou dány zákonné důvody pro ustanovení zástupce. Správce daně tomuto odvolání v plném rozsahu vyhověl rozhodnutím ze dne 8.10.2004. Rozhodnutí krajského soudu o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 20.12.1999 bylo vydáno dne 30.11.2004, o čemž se správce daně dozvěděl dne 23.3.2005 při nahlížení do spisu u krajského soudu.

Správce daně proto postupoval správně, pokud 9.10.2000 doručil platební výměr Ing. Rosickému (zmocněnému Petrem Břízou) a respektoval i následné zpětvzetí podaného odvolání, které provedl 23.11.2000 Petr Bříza.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcích bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)], a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Krajský soud souhlasí s názorem žalobce, že v projednávaných věcech objektivně vznikly pochybnosti o tom, kdo byl oprávněn jednat jeho jménem. Petr Bříza sice dne 22.3.2000 oznámil správci daně, že je jako předseda představenstva oprávněn jednat jménem žalobce, což doložil zejména notářským zápisem ze dne 20.12.1999, podle něhož mělo dojít rozhodnutím jediného akcionáře žalobce (společnosti CHS Electronics, Inc., se sídlem v USA) v působnosti valné hromady k odvolání předsedy představenstva Ing. Tyla, místopředsedy představenstva Ing. Popiolka a všech dalších členů představenstva a současně ke jmenování nových členů představenstva, a dále zápisem ze dne 28.1.2000 o volbě Petra Břízy předsedou představenstva. Lze souhlasit s názorem žalovaného, že notářské zápisy jsou veřejnými listinami, u kterých platí, že potvrzují, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Správný je také závěr žalovaného, že zápisy do obchodního rejstříku, týkající se změn ve složení představenstva akciové společnosti, mají pouze deklaratorní charakter. Nepravdivé je však tvrzení žalovaného, že během daňového řízení nebyla pravdivost tohoto notářského zápisu relevantním způsobem popřena, neboť žalobce svá tvrzení nedoložil žádnými důkazními prostředky. Z obsahu správních spisů naopak jednoznačně vyplývá, že u ústního jednání dne 28.3.2000 člen „původního“ představenstva Ing. Popiolek popřel obsah předmětného notářského zápisu s tím, že rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 20.12.1999 je neplatné, protože společnost CHS Electronics, Inc. není jediným akcionářem žalobce, kdy není uvedena v seznamu akcionářů a podle § 156 odst. 6 obchodního zákoníku proto nemůže vykonávat akcionářská práva. Následně dne 30.3.2000 Ing. Popiolek předložil správci daně k těmto tvrzením listinné důkazy, a to zejména seznam akcionářů ke dni 31.12.1999, z něhož vyplývá, že žalobce měl k tomuto dni sedm akcionářů, přitom ani jedním z nich nebyla společnost CHS Electronics, Inc. Dále předložil prohlášení členů představenstva o tom, že představenstvo nikdy neudělilo souhlas s převodem akcií na společnost CHS Electronics, Inc., což je podle stanov společnosti a zápisu v obchodním rejstříku nezbytnou podmínkou platnosti a účinnosti smlouvy o převodu akcií. Dne 11.4.2000 byly správci daně předloženy mj. také stanovy žalobce. Správci daně bylo rovněž známo, že u tehdejšího Krajského obchodního soudu v Ostravě probíhá řízení ve věci vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady ze dne 20.12.1999 pod sp. zn. 29 Cm 345/99.

Za této situace zde minimálně byly jednoznačné pochybnosti o tom, kdo byl oprávněn jednat jménem žalobce v daňovém řízení. Správce daně měl v zásadě dvě možnosti, jak tuto situaci řešit. Jednak mohl postupovat podle § 10 odst. 2 ZSDP, tj. ustanovit žalobci zástupce pro daňové řízení, nebo si mohl podle § 28 odst. 1 ZSDP učinit sám úsudek o předběžné otázce, týkající se platnosti rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 20.12.1999. Tím, že správce daně zvolil druhou variantu a nevyčkal rozhodnutí soudu o této otázce, vzal na sebe riziko, že tato otázka bude následně soudem posouzena a rozhodnuta jinak, což se také stalo. Naopak v případě, postupoval-li by správce daně podle § 10 odst. 2 ZSDP, vyhnul by se riziku, že by v daňovém řízení jednal s někým, kdo ve skutečnosti nebyl oprávněn jednat jménem žalobce.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.2.2004 byl zamítnut návrh na zápis členů představenstva jmenovaných rozhodnutím jediného akcionáře ze dne 20.12.1999. Následně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.11.2004 č.j. 29 Cm 345/99-504, které nabylo právní moci dne 19.1.2005, soud vyslovil, že rozhodnutí akcionáře CHS Electronics, Inc. ze dne 20.12.1999 učiněné při výkonu působnosti valné hromady žalobce je neplatné. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že krajský soud na základě stejných důkazů, které byly předloženy správci daně dne 30.3.2000 a dne 11.4.2000, vzal za prokázáno, že dne 20.12.1999 bylo v seznamu akcionářů zapsáno 7 akcionářů, přičemž ani jedním z nich nebyla společnost CHS Electronics, Inc. Ze stanov společnosti vzal za prokázáno, že akcie byly převoditelné pouze se souhlasem představenstva, přičemž v řízení nebylo s ohledem na prohlášení členů představenstva prokázáno, že by v daném případě představenstvo tento souhlas udělilo. Po právní stránce krajský soud dospěl k závěru, že podle § 156 odst. 6 obchodního zákoníku nemohla CHS Electronics, Inc. ke dni 20.12.1999 vykonávat akcionářská práva. Navíc smlouva o převodu akcií na společnost CHS Electronics, Inc. je podle § 156 odst. 4 obchodního zákoníku neplatná. Vzhledem k tomu společnost CHS Electronics, Inc. nemohla dne 20.12.1999 rozhodnout o odvolání členů představenstva a o jmenování nových členů představenstva.

S ohledem na výše uvedené je odvolání původních členů představenstva v čele s Ing. Tylem a jmenování nových členů představenstva v čele s Petrem Břízou od počátku neplatné. Správní orgány se nemohou důvodně odvolávat na ust. § 27 odst. 5 a 7 obchodního zákoníku, neboť v dobré víře nebyly. Z obsahu správních spisů totiž jednoznačně vyplývá, že u ústního jednání dne 28.3.2000 člen „původního“ představenstva Ing. Popiolek popřel obsah předmětného notářského zápisu s tím, že rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 20.12.1999 je neplatné, protože společnost CHS Electronics, Inc. není jediným akcionářem žalobce, kdy není uvedena v seznamu akcionářů a podle § 156 odst. 6 obchodního zákoníku, proto nemůže vykonávat akcionářská práva. Následně dne 30.3.2000 a dne 11.4.2000 byly předloženy správci daně k těmto tvrzením listinné důkazy, a to stejné listinné důkazy, na základě kterých Krajský soud v Ostravě vyslovil neplatnost předmětného rozhodnutí společnosti CHS Electronics, Inc. ze dne 20.12.1999. Z pohledu ust. § 27 odst. 7 obchodního zákoníku tedy správce daně o neplatnosti tohoto rozhodnutí věděl již ode dne 28.3.2000, resp. ode dne 30.3.2000. V tomto směru není významné, kdy se správce daně dozvěděl o existenci rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zápis členů představenstva jmenovaných rozhodnutím ze dne 20.12.1999 do obchodního rejstříku a o existenci rozhodnutí o vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí. Nedůvodná je rovněž argumentace žalovaného, že správce daně vycházel z notářského zápisu ze dne 20.12.1999 jako veřejné listiny, neboť pravdivost obsahu tohoto notářského zápisu byla vyvrácena listinnými důkazy předloženými správci daně dne 30.3.2000 a dne 11.4.2000. Na závěru, že správní orgány nebyly v dobré víře, nemůže nic změnit ani existence předběžných opatření Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 4.4.2000 a 31.5.2001, kterými bylo odvolaným členům představenstva nařízeno, aby se zdrželi veškerých úkonů odpovídajících výkonu práv a povinností členů představenstva, a Ing. Tylovi bylo nařízeno, aby se zdržel veškerých úkonů odpovídajících výkonu práv a povinností předsedy představenstva, a to až do nabytí právní moci meritorního rozhodnutí ve věci vyslovení neplatnosti shora uvedeného rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Navíc správce daně se nejpozději u ústního jednání dne 25.7.2002 dozvěděl o tom, že obě předběžná opatření byla v rámci odvolacího řízení zrušena.

Skutečnost, že správce daně nepostupoval podle § 10 odst. 2 ZSDP a že si současně nesprávně učinil úsudek o tom, kdo byl oprávněn jednat jménem žalobce, představuje podstatnou vadu řízení, která měla vliv na zákonnost všech napadených rozhodnutí. Obecně lze konstatovat, že nelze přihlížet k žádným úkonům učiněným jménem žalobce Petrem Břízou nebo osobami, kterým udělil jako předseda představenstva plnou moc. Rovněž, bylo-li doručováno Petru Břízovi nebo osobám, kterým udělil jako předseda představenstva plnou moc, jedná se o doručení, které není vůči žalobci účinné.

Správce daně neakceptoval řádné daňové přiznání za předmětné zdaňovací období, byť bylo podepsána oprávněnými osobami. Vzhledem k tomu nebyly splněny podmínky pro vyměření daně podle pomůcek podle § 44 odst. 1 ZSDP.

Navíc rozhodnutí vydané správcem daně ve věci vyměření daně bylo žalobci skutečně účinně doručeno až 1.9.2004 (§ 32 odst. 1 ZSDP). Toto rozhodnutí totiž bylo dříve doručeno Petru Břízovi a jím zmocněnému zástupci JUDr. Rosickému. Tyto osoby ovšem nebyly - vzhledem k výše uvedenému - nikdy oprávněny jednat jménem žalobce. Rozhodnutí ve věci vyměření daně tak nabylo právní moci až vyřízením všech přípustných řádných opravných prostředků učiněných osobami oprávněnými jednat za žalobce v řádných lhůtách odvozených od doručení rozhodnutí ze dne 27.9.2000 těmto osobám. K právní moci rozhodnutí o vyměření daně (rozhodnutí z 27.9.2000) tak došlo až doručením rozhodnutí napadeného žalobou v této věci – tedy až dnem 5.5.2009. Stalo se tak tedy zcela vně lhůty k vyměření (doměření) daně.

Žalobce zcela správně poukázal na to, že podle ustálené rozhodovací praxe správních soudů je třeba ust. § 47 ZSDP vykládat tak, že daň je nutno ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, za které vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat (srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 2.12.2008 sp. zn. I. ÚS 1611/07, www.concourt.cz).

V posuzovaném případě rozhodnutí o vyměření daně z příjmů právnických osob za rok 1999 nabylo právní moci 5.5.2009. Lhůta pro vyměření (doměření) daně podle § 47 odst. 1 ZSDP však začala běžet již dnem 1.1.2000 a její běh marně skončil 31.12.2003, neboť ze správních spisů, jak byly soudu předloženy, plynou úkony jen správce daně směřující k vyměření daně, které byly učiněny v roce 2000. Později až do roku 2004 nebyly ve věci činěny úkony žádné.

S ohledem na výše uvedené krajský soud podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. napadená rozhodnutí zrušil pro vady řízení bez jednání a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil věci žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém je správní orgán vázán vysloveným právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z procesního úspěchu žalobce ve sporu, kdy žalobci tak dle § 60 odst. 1 s.ř.s. vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří:

a)	zaplacený soudní poplatek					2.000,- Kč
b)	náklady právního zastoupení advokátem
	)	odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 2.100,- Kč bez DPH / / úkon při těchto poskytnutých úkonech právní služby:		§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb.
		1)	příprava a převzetí věci
		2) 3) 4)	sepis žaloby sepis vyjádření z 29.6.2009 sepis repliky z 9.9.2009			8.400,- Kč
	)	paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč bez DPH / / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených pod písm. )		§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.		1.200,- Kč
	)	DPH 20% z částek uvedených pod písm. ) - )				1.920,- Kč
Celkem					13.520,- Kč

Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 3. srpna 2010

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu