31Ca 115/2009-57
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Tomáše Foltase, v právní věci žalobce R. Š., zast. JUDr. Marií Minářovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ludmily Konečné 14, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou včas podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2009, č.j. 3407/09-1400-701836, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí prvostupňového správce daně ve věci obnovy řízení. V žalobě uvedl, že napadeným rozhodnutím i celým postupem v řízení o stanovení daňové povinnosti daňovému dlužníku a žalobci jako ručiteli daňového dlužníka, stejně tak v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, byl žalobce zkrácen na svých právech. Podle žalobce správní orgány obou stupňů porušili právní předpisy. Původní platební výměry, které žalovaný považuje za správné, jsou podle žalobce vadné a žalobce byl oprávněn podat návrh na obnovu těch řízení, ve kterých byla daňovému dlužníku vyměřena daň z převodu nemovitostí. Tato daň byla podle přesvědčení žalobce vyměřena dvakrát.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, když postupoval plně v souladu se zákonem a námitky žalobce jako nedůvodné odmítl.
V replice žalobce setrval na svém stanovisku, jímž doplnil a upřesnil žalobu.
Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s., poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas.
Žalobou je napadeno rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2009, č.j. 3407/09-1400-701836, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu Brno III. ze dne 26.9.2008, č.j. 187907/08/290961/7342, jímž byl zamítnut návrh žalobce na obnovu řízení ze dne 14.3.2008 ve věci vyměření daně z převodu nemovitostí družstvu DRUBIT bytové družstvo, a to platebními výměry vydanými správcem daně dne 25.7.2004. Rozhodnutí žalovaného se opírá o ustanovení § 54 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., kdy žalovaný dovodil, že ve věci nejsou splněny základní podmínky pro povolení obnovy řízení. Žalobní námitky žalobce pro věc relevantní tak mohou účinně směřovat jen do výroku rozhodnutí, které se vztahuje k danému předmětu řízení, tedy otázkám týkajícím se povolení resp. nepovolení obnovy řízení ve věci vyměření daně z převodu nemovitostí. Jde o otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.
Žaloba není důvodná.
Rozhodováno bylo o návrhu žalobce na povolení obnovy řízení ve věcech pravomocně ukončených platebními výměry vydanými 25.7.2004. Jednou z obecných záruk právní jistoty je nezměnitelnost a závaznost rozhodnutí, které nabylo právní moci. Náprava rozhodnutí v daňovém řízení je možná užitím řádných opravných prostředků směřujících ještě proti nepravomocným rozhodnutím. I po právní moci rozhodnutí lze sice využít opravné prostředky, svou povahou však již mimořádné a to pouze za předem vymezených zákonných podmínek, zejména pak v situacích, jestliže nastanou tak závažné okolnosti, které zpochybňují správnost a spravedlnost rozhodnutí, tak zájem na právní jistotě závazného prvomocného rozhodnutí tomuto zájmu ustupuje. Důvody pro povolení obnovy daňového řízení jsou vymezeny v ustanovení § 54 odst. 1 pod písm. a) až c) zákona č . 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. V taxativně stanovených důvodech obnovy řízení je vyjádřen její cíl umožnit nové správné a spravedlivé rozhodnutí ve věci, pokud při původním rozhodování nebyly z určitých důvodů dostatečně objasněny všechny skutkové okolnosti nebo i pro případ, kdy došlo k podstatným procesním vadám. Podmínky pro použití tohoto mimořádného opravného prostředku, jakož i postup při něm, je uveden v ustanovení § 54 a § 55 zákona o správě daní a poplatků. Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím se mj. obnoví na žádost příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí.
Ze správního spisu je zřejmé, že řízení bylo vedeno na základě žádosti, resp. návrhů žalobce, který je datován dnem 14.3.2008, správci daně doručen 31.7.2008, a jehož obsahem je návrh obnovy řízení na základě § 57a odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., v textu je pak uvedeno, že žalobce podává návrh ve věci daňových rozhodnutí ze dne 27.5.2004, které označil č.j. a dále uvedl, že výzva ručiteli nabyla právní moci tak, že tento jeho návrh je v souladu s jím uvedeným zákonným ustanovením. Stručné sdělení žalobce nebylo dále nijak blíže rozvedeno nebo argumentováno. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že v řízení o povolení obnovy řízení na návrh daňového subjektu správce daně nezjišťuje, zda rozhodnutí vydané v původním daňovém řízení je či není v souladu se zákonem, ani to, zda rozhodnutí předcházelo úplné zjištění skutkového stavu věci. V této fázi řízení je správce daně oprávněn zabývat se pouze otázkami vymezenými zákonem o správě dani a poplatku, teď zjišťuje pouze zda pro povolení obnovy řízení jsou splněny taxativně zákonem stanovené podmínky. V přezkoumávané věci byl tudíž správce daně oprávněn a také povinen zjišťovat pouze to, zda daly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení, které bylo završeno vydáním žalobcem označených platebních výměrů, a zda současně mohly takové skutečnosti mít podstatný vliv na výrok těchto pravomocných rozhodnutí. Pod pojmem nových skutečností je zapotřebí rozumět jen skutečnosti v době rozhodování již existující, které nově vyšly najevo a v době rozhodování i přes svoji existenci nebyly známi ani daňovému subjektu ani správci daně, a proto nemohly být v průběhu daného řízení využity. Mohlo by se jednat i o nové důkazy, které daňový subjekt neměl v rozhodné době k dispozici, a které součastně potvrzují nebo mohou dokazovat daňovým subjektem uváděné skutečnosti. V dané věci ani návrh žalobce na povolení obnovy řízení popsaný výše, však o žádném novém důkazu nehovoří, žádné nové skutečnosti ani nezmiňuje a nečinní tak ani v průběhu daňového řízení, ani dokonce v podané žalobě, v níž žádné relevantní skutečnosti, jimiž by argumentoval ve vztahu k ustanovení § 54 odst. 1 zákona o správě daně a poplatků, neuvedl. Žalobce svůj návrh o vůbec žádný důkaz neopřel, správce daně jej nenavrhl a konečně ani v podané žalobě nic relevantního ve vztahu k podstatě napadeného rozhodnutí netvrdí.
Lze uzavřít, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a žalobní námitky v tomto smyslu uplatněné žalobcem nejsou důvodné.
Nezbylo proto soudu než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 1 zamítnout.
Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).
V Brně dne 21.7.2010
Za správnost vyhotovení: JUDr. Jaroslava Skoumalová, v.r. Lucie Gazdová předsedkyně senátu