31Ca 141/2008 – 97
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D., v právní věci žalobce BS DEALER, a.s., se sídlem Dostihová č.e. 200, Slušovice, zastoupen JUDr. Františkem Novosadem, advokátem, se sídlem Smetanova 1101, Vsetín, proti žalovanému Finančnímu úřadu ve Zlíně, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,
takto:
Odůvodnění
Žalobce se žalobou ze dne 8. 8. 2008, podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 11. 8. 2008, domáhal, aby soud vydal tento rozsudek:
I. Zřízení níže uvedených zástavních práv je neoprávněné č.j. 117037/99/303940/4111 ze dne 3. 6. 1999 právo kvůli nedoplatku DPH z období 3/1996 - 3/1998 v částce 1.072.130,- Kč, č.j. 56037/00/303940/4111 ze dne 24. 3. 2000 kvůli nedoplatku daně z převodu nemovitosti v částce 552.117,- Kč, č.j. 7798/02/303941/4111 ze dne 23. 1. 2002 kvůli daňovým pohledávkám ve výši 1.608.836 Kč, č.j. 134063/03/303941/4111 ze dne 30. 5. 2003 na zajištění daňových pohledávek ve výši 572.704,- Kč.
II. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně o odvolání č.j. 11460/08-1500-706611 ze dne 7. 7. 2008, č.j. 7857/08-1500-703692 ze dne 23. 6. 2008, č.j. 10921/08-1500-703692 ze dne 23. 6. 2008, č.j. 10922/08-1500-703692 ze dne 23. 6. 2008, č.j. 10923/08-1500-703692 ze dne 23. 6. 2008, č.j. 10925/08-1500-703692 ze dne 23. 6. 2008, č.j. 10926/08-1500-703692 ze dne 23. 6. 2008, č.j. 10924/08-1500-703692 ze dne 23. 6. 2008 se ruší.
III. Žalobci se přiznává náhrada nákladů řízení.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2008, č.j. 31 Ca 114/2008 – 44, byla žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2000, č.j. 56037/00/303940/4111 (dále také „napadené rozhodnutí“) vyloučena k samostatnému řízení.
Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 5. 12. 2009, č.j. 31 Ca 141/2008 – 16 tak, že žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2000, č.j. 56037/00/303940/4111 odmítl, protože žalobce řádně nevyčerpal opravné prostředky. Proto zdejší soud rozhodl podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) tak, že žalobu odmítl.
Toto usnesení bylo napadeno kasační stížností žalobce. Nejvyšší správní soud o ní rozhodl rozsudkem ze dne 30. července 2009, č.j. 7 Afs 42/2009 – 78 tak, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud uvedl, že „Krajský soud však nesprávně posoudil právní otázku, dospěl-li k závěru, že stěžovatel nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Stěžovatel totiž, jak ostatně krajský soud uvedl i v napadeném usnesení, podal proti rozhodnutí finančního úřadu ze dne 24. 3. 2000, č. j. 56037/00/303940/4111, odvolání, které však finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 4. 5. 2000, č. j. 98253/00/303940/4111, zamítlo, neboť bylo podáno po lhůtě. Opožděné podání opravného prostředku v řízení před správním orgánem však neznamená, že nebyl uplatněn. Stěžovatel tedy vyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Odvolání podané opožděně má tedy pro soudní přezkum správního rozhodnutí význam, ale nikoli jako důvod pro odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost ve smyslu ust. § 68 písm. a) s. ř. s., nýbrž jako skutečnost rozhodná pro posouzení důvodnosti žaloby. Krajský soud se tedy měl žalobou věcně zabývat a posoudit v mezích žalobních bodů zákonnost rozhodnutí finančního ředitelství o zamítnutí odvolání. Byla-li jediným důvodem zamítnutí odvolání opožděnost, měl se krajský soud zabývat tím, zda odvolání vskutku bylo podáno opožděně.
Nesprávné posouzení právní otázky nepřípustnosti žaloby podle ust. § 68 písm. a) s. ř. s. mělo za následek i další nezákonnosti, a to při posuzování otázky, kdo je v řízení o žalobě podle ust. § 65 s. ř. s. žalovaným. Touto otázkou se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu a v usnesení ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 – 56, publikovaném pod č. 543/2005 Sb. NSS a na www.nssoud.cz mimo jiné uvedl „Aby byl žalobce úspěšný, musí být aktivně věcně legitimován, tj. musí být nositelem subjektivního práva, jehož ochrany se domáhá, a žalovaný musí být legitimován pasivně, tj. musí být nositelem tomu odpovídající subjektivní povinnosti. (…) V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. však osoba žalovaného není určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Sám soudní řád správní v obecném ustanovení § 33 odst. 1 praví, že odpůrcem (žalovaným) je ten, o němž to stanoví zákon. Na toto ustanovení potom navazuje § 69 s. ř. s., podle něhož je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle dílu prvního hlavy druhé části třetí správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce.“
Stěžovatel sice v žalobě zaměřil svoji pozornost na prvoinstanční rozhodnutí, ovšem výslovně hovoří o tom, že proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, neboť je zmiňuje jako přílohu č. 13 žaloby. Také, byť zcela obecně, uvádí, že „všechna odvolání proti rozhodnutím“ skončila zamítnutím. Znamená to tedy, že v dané věci (ne však v jiných souvisejících případech, posuzovaných Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 Ca 142/2008 a 31 Ca 114/2008 a Nejvyšším správním soudě pod sp. zn. 7 Afs 43/2009 a 7 Afs 31/2009) bylo zjevné, že předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 4. 5. 2000, č. j. 98253/00/303940/4111, kterým bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí finančního úřadu ze dne 24. 3. 2000, č. j. 56037/00/303940/4111. Bylo tedy rovněž jasné, že žalovaným není finanční úřad, nýbrž finanční ředitelství. Pokud tedy krajský soud jako se žalovaným jednal s finančním úřadem místo s finančním ředitelstvím, jednal jako s účastníkem řízení s někým, kdo jím v daném případě nebyl a zatížil tím své rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, k níž byl Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti podle § 109 odst. 3 s. ř. s.“
Krajský soud v Brně, jsa vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu podle ust. § 110 odst. 3 s. ř. s. vyzval Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, zda-li v předmětné věci rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2000, č.j. 56037/00/303940/4111.
Na výzvu reagovalo Finanční ředitelství v Brně podáním ze dne 21. 5. 2010 tak, že v předmětné věci nerozhodovalo, neboť podle ust. § 49 odst. 2 písm. b) a ust. § 50 odst. 3 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro jeho opožděnost vydává pouze prvostupňový orgán, tj. Finanční úřad ve Zlíně.
Podle ust. § 5 s. ř. s. nestanoví –li zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon.
Podle ust. § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
Podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud návrh odmítne, pokud návrh byl podán předčasně nebo opožděně.
Podle ust. § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, pokud žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného,
Žaloba z 8. 8. 2008 napadá rozhodnutí žalovaného z roku 2000. Žaloba je proti tomuto rozhodnutí opožděná, protože lhůta pro podání žaloby ve správním soudnictví proti rozhodnutí činí podle ust. § 72 odst. 1 s. ř. s. dva měsíce. Soud ji proto musí odmítnout podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
V posuzovaném případě nerozhodovalo Finanční ředitelství v Brně, ale pouze Finanční úřad ve Zlíně. Proto za účastníka řízení Krajský soud v Brně považoval pouze Finanční úřad ve Zlíně, neboť neshledal jakýkoli legitimní důvod jednat s Finančním ředitelstvím v Brně.
Žalobu by dále bylo nutné odmítnout pro nevyčerpání řádných opravných prostředků podle ust. § 68 písm. a) s. ř. s. Žalobce sice podal proti napadenému rozhodnutí, tj. proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 24. 3. 2000, č.j. 56037/00/303940/4111, odvolání, to však bylo rozhodnutím Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 4. 5. 2000, č.j. 98253/00/303940/4111 zamítnuto podle § 49 odst. 2 písm. b) ZSDP. Proti tomuto rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost je však možné podat odvolání, jak byl žalobce poučen. Opravný prostředek však žalobce nepodal. Pokud tedy měl být soudní přezkum podle ust. § 65 a násl. s. ř. s. napadeného rozhodnutí „umožněn“ prostřednictvím rozhodnutím Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 4. 5. 2000, č.j. 98253/00/303940/4111, i tak by se jednalo o žalobu nepřípustnou pro nevyčerpání opravných prostředků, neboť proti tomuto rozhodnutí o zamítnutí odvolání bylo možno podat řádný opravný prostředek – odvolání.
Poučení : Proti tomuto usnesení, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).
V Brně dne 23. 6. 2010
JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.
předsedkyně senátu