10 A 35/2010-24
[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Pavla Horňáka v právní věci žalobce: RWE Gas Storage, s. r. o., se sídlem V olšinách 2300/75, Praha 10, IČ 27892077, zast. Mgr. Jiřím Skálou, advokátem, se sídlem Vyskočilova 1481/4, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu
t a k t o :
Odůvodnění
Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze dne 11. 2. 2010 domáhá toho, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat v řízení vedeném pod čj. 6176/560/0966323/ENV/09, tj. ve věci stanovení průzkumného území pro zjišťování a ověřování geologických podmínek pro zřizování, provoz a likvidaci zařízení k uskladňování hořlavého zemního plynu (průzkumné území pro zvláštní zásahy pod zemské kůry) Svahy Českého masívu I (dále jen řízení), usnesení o určení, zda je žalobce v uvedené věci účastníkem řízení.
Žalobce v žalobě uvádí, že při ústním jednání dne 2. 7. 2009 požádal o přiznání postavení účastníka řízení. Žalovaný na tuto žádost reagoval neformálním sdělením, v němž uvedl, že podle jeho názoru o okruhu účastníků řízení nejsou žádné pochybnosti, když okruh účastníků řízení je vymezen v §4a odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb. S tímto názorem však žalobce nesouhlasí, proto podal dne 2. 12. 2009 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu adresovanou ministru životního prostředí, který se však do podání žaloby nijak nevyjádřil.
Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že v daném případě nebylo o okruhu účastníků řízení žádných pochyb. Odkázal na rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2008 sp. zn. 2 As 8/2008, podle něhož v takovém případě skutečně postačuje, aby tato skutečnost byla účastníkovi řízení neformálním přípisem sdělena. Tak v daném případě žalovaný postupoval, a proto není nečinný. Navrhuje proto, aby byla žaloba zamítnuta.
Žalobce k tomuto vyjádření podal repliku, kdy s poukazem na týž rozsudek NSS zdůraznil, že případy, kdy o tvrzeném účastenství nebude vydáno usnesení, je třeba omezit na zcela nesporné situace a v hraničních případech postupovat podle § 28 odst. 1 věty druhé správního řádu a vydat usnesení.
Městský soud v Praze věc posoudil takto:
Ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu, a to žalobou podle dílu druhého hlavy druhé části třetí soudního řádu správního. Ochrany ve správním soudnictví se však nelze dovolávat proti jakékoliv absenci činnosti správního orgánu. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (s výjimkou případů, kdy zákon s nečinností správního orgánu spojuje právní fikci vydání rozhodnutí o určitém obsahu, popřípadě jiný právní důsledek). Dovolání se ochrany u soudu je tak omezeno na případy, kdy ve správním řízení správní orgán má povinnost vydat rozhodnutí nebo má povinnost vydat osvědčení, má tak učinit v určité zákonem stanovené lhůtě a žalobce vyčerpal, pokud mu je ovšem zákon o správním řízení zakládá, zákonné prostředky správního řízení k ochraně před nečinností správního orgánu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, čj. 4 Ans 10/2006 – 59).
Jak již bylo shora uvedeno, v daném případě se žalobce domáhá toho, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat usnesení o tom, zda žalobce je či není účastníkem jím specifikovaného konkrétního správního řízení. Nedomáhá se tedy toho, aby soud uložil žalovanému vydat rozhodnutí ve věci samé, ale domáhá se toho, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí procesní povahy. Ochranu proti nečinnosti správního orgánu nicméně zákonodárce vymezil v soudním řádu správním toliko pro nejzávažnější úkony správních orgánů, jimiž jsou právě rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Tímto vymezením je rozsah soudní ochrany ve vztahu k předmětu ukládané povinnosti jednoznačně specifikován.
V daném případě tedy soud není oprávněn zkoumat, zda je nečinnost žalovaného skutečně dána, a nezbylo mu než podanou žalobou zamítnout, neboť žalobce se nedomáhá toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Soud se tak nemohl zabývat ani otázkou, zda o účastenství žalobce v předmětném řízení existují objektivní pochybnosti, popř. zda žalobci postavení účastníka řízení skutečně náleží.
Zamítnutí žaloby za této situace neznamená odepření soudní ochrany žalobci. Pokud žalobce podá odvolání (rozklad) proti prvostupňovému rozhodnutí v této věci a jeho odvolání (rozklad) bude zamítnuto jako nepřípustné, může proti tomuto rozhodnutí o odvolání (rozkladu) podat správní žalobu, kde může soud meritorně posoudit otázku, zda žalobci skutečně svědčilo postavení účastníka řízení nebo nikoli.
Vzhledem ke shora uvedenému soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítnout.
O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.
Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).
V Praze dne 1. července 2010
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu