52A 7/2010 - 28
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Holíka a JUDr. Pavla Peláka v právní věci žalobce: J. T., proti žalované: Univerzita Pardubice, se sídlem Studentská 95, 532 10 Pardubice, IČ: 00216275, v řízení o žalobě proti rozhodnutím děkana Fakulty filozofické Univerzity Pardubice ze dne 18. 11. 2009, č.j. SOOVFF-H05113 a rektora Univerzity Pardubice ze dne 29. 12. 2009 č.j. ovv/0374/09,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím děkana Fakulty filozofické Univerzity Pardubice ze dne 18. 11. 2009, č.j. SOOVFF-H05113 byl žalobci vyměřen poplatek za studium ve výši 11.400,- Kč za studium, které je delší než standardní doba studia zvětšená o jeden rok, a to pro akademický rok 2008/2009. Poplatek byl vyměřen na základě ustanovení § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), když žalobce dle údajů zjištěných ze Sdružených informací matrik studentů (SIMS) a z informačního systému studijní agendy (IS STAG) překročil v akademickém roce 2008/2009 standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok. První překročení standardní doby studia žalobce zvětšené o jeden rok nastalo ke dni 29. 8. 2009.
Proti výše uvedenému rozhodnutí děkana Fakulty filozofické podal žalobce dne 8. 12. 2009 včasnou žádost o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku za studium. Děkan věc ve smyslu § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách předal k rozhodnutí rektorovi Univerzity
pokračování 2 52A 7/2010
Pardubice. Rozhodnutím ze dne 29. 12. 2009, č.j. ovv/0374/09 rektor rozhodnutí děkana fakulty filozofické potvrdil, když shledal, že děkan postupoval při vyměření poplatku spojeného se studiem bakalářského studijního programu v akademickém roce 2008/2009 správně a že rozhodnutí děkana bylo vydáno v souladu se zákonnými předpisy, vnitřními předpisy Univerzity Pardubice a vnitřními předpisy Fakulty filozofické. Nadto rektor ve výroku II svého rozhodnutí rozhodl o splatnosti uloženého poplatku tak, že bude rozložen do pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.850,- Kč splatných vždy nejpozději do posledního dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem únor 2010.
Proti uvedeným rozhodnutím podal žalobce včasnou žalobu, ve kterém namítal vady obou rozhodnutí. V žalobě také nejprve shrnuje průběh předchozích událostí. Dle názoru žalobce je rozhodnutí rektora žalované vnitřně rozporné, nepřezkoumatelné a nevykonatelné, neboť rektor výrokem I. potvrdil rozhodnutí děkana žalované a zároveň výrokem II. rozhodnutí děkana změnil. Dále žalobce namítl, že žalovaná uložila povinnost poplatku (rozhodnutím ze dne 18. 11. 2009) v okamžiku, kdy žalobce již nebyl studentem fakulty (studium ukončeno ke dni 30. 9. 2009), a tedy uložení povinnosti bylo nezákonné, neboť žalovaná může ukládat povinnosti jen studentovi. Žalovaná dále uložila povinnost poplatku za období, kdy žalovaná neměla se žalobcem náklady na studium, tj. za období prázdnin. S ohledem na danou situaci se žalobce domnívá, že rozhodnutí žalované bylo v rozporu se zásadou zneužití správního rozhodnutí, neboť žalovaná ukládá povinnosti, ač si je vědoma, že neplnila a žalobce zapsala ke studiu, a to pravidelně každý rok. Žalobce se dále domnívá, že žalovaná učinila rozhodnutí i v rozporu se zásadou individuálního posouzení každé věci, neboť žalobce již nebyl studentem a povinnost mu byla uložena za období prázdnin. Žalobce dále uvádí, že odůvodnění rozhodnutí žalované je zavádějící, neboť podle § 58 odst. 8 zákona o vysokých školách, rektor může v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti s přihlédnutím zejména ke studijním výsledků a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve statutu veřejné vysoké školy. Rektor žalované zdůvodňuje svoje rozhodnutí nemožností změnit rozhodnutí děkana.
Žalovaná se k žalobě vyjádřila přípisem ze dne 11. 6. 2010.V ní vyjádřila nesouhlas s tvrzením žalobce o rozpornosti, nepřezkoumatelnosti a nevykonatelnosti rektorova rozhodnutí. Dle žalované rozhodl rektor v souladu s ustanoveními zákona o vysokých školách, stejně tak i v souladu s vnitřními předpisy Univerzity Pardubice. Obě rozhodnutí jsou řádně odůvodněná, jsou v nich uvedeny podklady pro jejich vydání a je v nich i uvedeno, na základě jakých dokumentů a vnitřních předpisů správní orgán rozhodoval. Žalovaná dále uvedla, že povinnost žalobce platit poplatek za studium nastala dne 29. 8. 2009, tj. v době, kdy žalovaný byl studentem vysoké školy v akademickém roce 2008/2009. Podle § 52 odst. 2 zákona o vysokých školách trvá akademický rok 12 měsíců; čl. 3 odst. 1 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Pardubice pak stanoví trvání akademického roku na období od 1. října do 30. září následujícího roku. Rozhodnutí o vyměření poplatku bylo sice vydáno v době, kdy již žalobce nebyl studentem univerzity, avšak rozhodnutím bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce, kterou měl, když studentem ještě byl a poplatková povinnost u žalobce také nastala ještě v době, kdy byl studentem. Podle § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách má být rozhodnutí vydáno do 30 dnů ode dne přijetí žádosti nebo oznámení předmětné skutečnosti. Podklady pro rozhodnutí (viz již výše uvedené výstupy z IS STAG a SIMS) studijní oddělení aktualizuje v pravidelných čtvrtletních intervalech, o překročení standardní
pokračování 3 52A 7/2010
doby studia o jeden rok žalobcem byla žalovaná informována na základě sběru dat ke dni 31.10.2009, když informace o sběru datu k tomu datu byly vyhlášeny 18. 11. 2009. V závěru svého vyjádření žalovaná navrhla žalobu zamítnout.
Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“) soud přezkoumává napadané výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadaného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezených v § 75 odst. 2 s.ř.s., přičemž Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadané správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení, neboť jím odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14.2.2008, čj. 7Afs 216/2006-63). Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2) a povinnost soudu zrušit napadané rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov.např. rozsudek NSS ze dne 12.12.2003, čj. 2Ads 33/2003-78). Další případy týkající se možnosti tohoto průlomu stanovila judikatura jen v určitých, specifických věcech (např. prekluze v daňovém řízení, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím zákonné lhůty, uplatnění zásady ne bis in idem, aplikace zásady „non-refoulement“, aplikace právního předpisu či ustanovení, které na věc nedopadají – avšak to jen při splnění předpokladů stanovených v judikátu NSS ze dne 28. 7. 2009, čj. 8 Afs 51/2007-87).
Krajský soud se tedy ve smyslu zmíněné judikatury nejprve zabýval otázkou, zda existuje některá z výše zmíněných výjimek ve vztahu k aplikaci dispoziční zásady, tj. zda je dán důvod proto, aby soud aplikoval některou z výše uvedených výjimek. V této souvislosti dospěl krajský soud k závěru, že žalované rozhodnutí netrpí vadou uvedenou v ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., žalované rozhodnutí není nicotné (§ 76 odst. 2) a rovněž se nejedná o zmíněné další případy průlomu do dispoziční zásady. Proto se krajský soud dále zaměřil na přezkoumání žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2).
Ze správního spisu vyplynuly tyto rozhodné skutečnosti:
Dne 5. 10. 2009 vydal děkan Fakulty filozofické rozhodnutí č.j. SOOVFF-H05113, kterým rozhodl o ukončení studia žalobce na Univerzitě Pardubice, na Fakultě filozofické, ve studijním programu Filologie, a to dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách. Žalobce se nezapsal do studia vyššího ročníku v předepsané lhůtě, čímž nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu dle studijního a zkušebního řádu.
pokračování 4 52A 7/2010
Výpisem ze Sdružených informací matrik studentů bylo zjištěno, že žalobce překročil standardní dobu bakalářského studia o více než jeden rok dne 29. 8. 2009 (žalobce byl zapsán ke studiu dne 30. 8. 2005), čímž naplnil předpoklady pro to, aby mu byl dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách vyměřen poplatek za studium. Dále bylo tímto výpisem zjištěno datum ukončení studia žalobce ke dni 30. 9. 2009, a to z důvodu nesplnění požadavků týkajících se studijního programu podle studijního a zkušebního řádu (§ 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách). Je tedy prokázáno, že žalobce překročil standardní dobu studia zvýšenou o jeden rok (29. 8. 2009) ještě před tím, než studia žalobce na univerzitě byla ukončena (30. 9. 2009).
Dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu.
Dle § 58 odst. 8 věty druhé zákona o vysokých školách může rektor v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti s přihlédnutím zejména ke studijním výsledků a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve statutu veřejné vysoké školy.
Dle § 63 odst. 3 písm. a) zákona o vysokých školách je student povinen hradit poplatky spojené se studiem a uvést skutečnosti pro jejich výši.
Dle § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách na rozhodování o právech a povinnostech studenta se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Rozhodnutí musí být vydáno do 30 dnů ode dne přijetí žádosti nebo oznámení předmětné skutečnosti.
Dle § 68 odst. 3 písm. f) zákona o vysokých školách rozhodnutí ve věcech vyměření poplatku spojeného se studiem podle § 58 odst. 3 a 4 musí být vyhotoveno písemně, musí obsahovat odůvodnění a poučení o možnosti podat žádost o přezkoumání a musí být studentovi doručeno do vlastních rukou.
Dle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách může student do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí podle odst. 3 doručeno, požádat o přezkoumání rozhodnutí; zmeškání této lhůty lze ze závažných důvodů prominout. Žádost se podává orgánu, který rozhodnutí vydal. Jestliže je tímto orgánem děkan, může sám žádosti pouze vyhovět a rozhodnutí změnit nebo zrušit, jinak ji předá k rozhodnutí rektorovi. Rektor změní nebo zruší rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem veřejné školy nebo její součásti.
Dle § 17 odst. 1 písm. a) a f) zákona o vysokých školách, jsou vnitřními předpisy veřejné vysoké školy statut veřejné vysoké školy a studijní a zkušební řád. Dle § 17 odst. 2 písm. g) zákona o vysokých školách, obsahuje statut veřejné vysoké školy zejména ustanovení o poplatcích spojených se studiem.
Dle § 52 odst. 2 zákona o vysokých školách trvá akademický rok 12 kalendářních měsíců; jeho začátek stanoví lektor.
pokračování 5 52A 7/2010
Dle čl. 3 odst. 1 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Pardubice ze dne 30. 4. 2009, trvá akademický rok od 1. října do 30. září. Dělí se na zimní a letní semestr. Semestr se člení na výukové období, zkouškové období a období prázdnin. V období letních prázdnin lze organizovat odborné praxe a kurzy.
Žalobce napadá (obě) rozhodnutí žalované z důvodu, že žalovaná uložila povinnost poplatku v okamžiku, kdy žalobce již nebyl studentem fakulty, v čemž spatřuje nezákonnost rozhodnutí, když žalovaná může ukládat povinnosti jen studentovi. Navíc žalovaná uložila povinnost poplatku za období, kdy žalovaná neměla se žalobcem náklady na studium, tj. v období prázdnin.
K tomu soud uvádí, že, jak již bylo výše uvedeno, ve správním řízení bylo jasně prokázáno, že žalobce překročil standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok dříve, než bylo dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, ukončeno jeho studium na Univerzitě Pardubice. Dnem, kdy žalobce překročil standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok, tedy započalo běžet období šesti měsíců studia, za které veřejná vysoká škola dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách stanoví studentovi, který takto překročí dobu studia, poplatek za studium. Pro stanovení poplatku za studium je zcela irelevantní, ve kterém období akademického roku je uložen, zda v období výukovém, zkouškovém či v období prázdnin; akademický rok totiž dle § 52 zákona o vysokých školách trvá 12 kalendářních měsíců, na jednotlivých univerzitách se mohou pouze lišit začátky akademických roků dle rozhodnutí rektora veřejné vysoké školy. Stejně tak je pro stanovení poplatku irelevantní, zda po překročení standardní doby studia zvýšené o jeden rok student pokračuje ve studiu týden, měsíc, či rok; poplatek za studium se totiž vyměřuje za každých dalších započatých šest měsíců. Argumentovat způsobem, že se žalobce schválně nezapsal do dalšího ročníku, aby se vyhnul poplatkové povinnosti, a že za stanovené období se žalobcem jako studentem neměla žalovaná žádné náklady, mohl žalobce například v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana o vyměření poplatku za studium, a to jako s důvody pro snížení poplatku, jak také žalobce učinil. Tyto argumenty tedy mohou mít vliv na výši poplatku, nemohou však mít vliv na vznik poplatkové povinnosti. Ta je totiž vázána na datum překročení řádné doby studia zvýšené o jeden rok a nerozhoduje, kdy k tomuto překročení došlo, pokud se tak stalo v době, kdy byl žalobce ještě studentem. K tomu soud obiter dictum uvádí, že pokud žalobce neměl zájem pokračovat v dalším studiu a chtěl se vyhnout poplatkové povinnosti, mohl svého studia na univerzitě zanechat dle § 56 odst. 1 zákona o vysokých školách; dle § 56 odst. 2 zákona o vysokých školách by pak dnem ukončení studia byl den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia. Žalobce tedy mohl takto ukončit studium ještě před datem, ke kterému mu vznikla poplatková povinnost. Toho však žalobce nevyužil, svá správa si dostatečně nestřežil a spoléhal na to, že mu poplatková povinnost nebude stanovena z výše uvedených důvodů.
Žalobce také namítá, že o jeho poplatkové povinnosti bylo rozhodnuto v době, kdy již studentem nebyl. K tomu soud opět připomíná, že žalobce přesáhl standardní dobu studia zvýšenou o jeden rok ještě v době, kdy byl studentem Univerzity Pardubice. Dle § 63 odst. 3 písm. a) zákona o vysokých školách je sice poplatková povinnost povinností studenta, soud je však toho názoru, že poplatková povinnost žalobce – přesněji řečeno povinnost uhradit poplatek spojený se studiem vzniklý v době, kdy byl žalobce studentem - trvala i po ukončení jeho studií. Poplatková povinnost vzniká ze zákona – zákon o vysokých školách nedává
pokračování 6 52A 7/2010
veřejné vysoké škole na výběr, že může (nebo také nemusí) rozhodnout o poplatkové povinnosti, ale určuje, že veřejná vysoká škola stanoví poplatek za studium (§ 58 odst. 3 zákona o vysokých školách). Zákon o vysokých školách pouze v § 68 odst. 1 stanoví, že rozhodnutí o vyměření poplatku musí být vydáno do 30 dnů ode dne oznámení předmětné skutečnosti. Žalovaná se o rozhodné skutečnosti dozvěděla až po té, kdy žalobce již nebyl jejím studentem (dle vyjádření žalované výpisem ze Sdružených informací matrik studentů (SIMS) s daty odpovídajícími ke dni 30. 10. 2009), nicméně poplatková povinnost vznikla již dnem 29. 8. 2009, kdy žalobce překročil standardní dobu studia o jeden rok. Zákon o vysokých školách ani neobsahuje ustanovení, které by říkalo, že řízení se zastaví, jestliže osoba přestala být studentem (jako je to například u disciplinárního řízení dle § 69 odst. 2 zákona o vysokých školách). Jestliže tedy poplatková povinnost žalobci vznikla ještě za dob jeho studií na žalované univerzitě, má soud za to, že žalovaná nepochybila, pokud o povinnosti o poplatku za studium rozhodla až v době, kdy již žalobce studentem nebyl, protože až v době, když žalobce již studentem nebyl, se žalovaná dozvěděla o tom, že poplatková povinnost žalobci vznikla. Tuto námitku žalobce proto soud shledal nedůvodnou.
I tvrzení žalobce, že žalovaná postupovala v rozporu se zásadou zákazu zneužití správního rozhodnutí, když „ukládá povinnost, ač si vědoma, že neplnila a žalobce zapsala ke studiu, aby mohla následně požadovat poplatek“, je dle krajského soudu nedůvodné. Pokud měl žalobce touto poznámkou na mysli, že žalovaná mohla ukončit žalobcova studia dříve, avšak neučinila tak, protože pozdějším ukončením studií žalobci vznikla poplatková povinnost, je na omylu. Dle čl. 18 odst. 4 a 5 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Pardubice, je student povinen před zahájením každého akademického roku si do výkazu o studiu zapsat předměty v souladu se svým osobním studijním plánem nebo individuálním studijním plánem. Zápisu podle odstavce 4 se student účastní osobně nebo určí zástupce, který se prokáže úředně ověřenou plnou mocí. Pokud se student v určeném termínu nezapíše a neučiní tak ani do pěti pracovních dnů po termínu zápisu, je mu studium ukončeno podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona - o termínech zápisu do dalšího ročníku byl žalobce jako student jistě informován; žalovaná pak může dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách ukončit studium až po té, kdy k nesplnění požadavků dojde, zde tedy až po té, kdy se žalobce nezapsal do dalšího ročníku studia. Žalovaná nemohla dříve vědět, že se žalobce do dalšího roku nezapíše (ledaže by sám zaslal prohlášení o ukončení studia, což žalobce neudělal), proto ani nemohla dříve rozhodnout o ukončení studia žalobce. Chybu tak nelze hledat na straně žalované.
Žalobce dále v žalobě namítal vnitřní rozpornost, nepřezkoumatelnost a nevykonatelnost rozhodnutí rektora, neboť výrokem 1) potvrdil rozhodnutí děkana a zároveň výrokem 2) rozhodnutí děkana změnil. Tento postup je však dle názoru soudu možný - dle výše již citovaného ustanovení § 58 odst. 8 a § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách, rektor Univerzity Pardubice rozhodnutí děkana přezkoumal a došel k závěru, že děkan při vyměření poplatku za studium postupoval v souladu se zákonnými předpisy, vnitřnímu předpisy univerzity a vnitřními předpisy Fakulty filozofické. Nebyl tedy důvod rozhodnutí děkana změnit nebo zrušit (§ 68 odst. 4 zákona o vysokých školách) a rozhodnutí děkana ponechal v platnosti, tedy potvrdil. Jestliže rektor neshledá rozhodnutí děkana v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem veřejné vysoké školy nebo její součástí, pak mu dle názoru soudu nezbývá nic jiného, než jej ponechat v platnosti (potvrdit jej) a pak teprve dle § 58 odst. 8 zákona o vysokých školách může v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření
pokračování 7 52A 7/2010
poplatku spojeného se studiem vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti. Zákon tedy umožňuje rektorovi v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem takto rozhodnout, a nelze v takovém postupu proto, dle názoru soudu, spatřovat vnitřní rozpornost, nepřezkoumatelnost či nevykonatelnost rektorova rozhodnutí.
S ohledem na zde uvedené je tedy nedůvodná i poznámka v závěru žaloby, že odůvodnění rozhodnutí žalované je zavádějící, když dle § 58 odst. 8 zákona o vysokých školách může rektor v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti s přihlédnutím zejména ke studijním výsledkům a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve statutu veřejné vysoké školy. Rektor žalované však zdůvodňuje své rozhodnutí nemožností změnit rozhodnutí děkana. K tomu soud uvádí, že z rozhodnutí rektora jasně vyplývá, že rektor nemůže rozhodnutí děkana změnit nebo zrušit, protože „bylo vydáno v souladu se zákonnými předpisy, vnitřnímu předpisy Univerzity Pardubice a vnitřními předpisy Filozofické fakulty“. Naopak „s přihlédnutím ke studijním výsledkům a historii studia a v souladu s vyjádřením děkana a vyjádřením prorektorky pro studium a pedagogickou činnost (…) rektor neshledal důvody uváděné studentem dostačující pro prominutí či snížení, ale shledal je dostačující pro odklad termínu splatnosti poplatku“. Soud tedy ani v tomto bodě neshledal, že by odůvodnění žalované bylo, slovy žalobce, zavádějící, a i tuto námitku žalobce zamítl.
Jelikož krajský soud v žalovaném rozhodnutí nenalezl vady, které by způsobovaly jeho nicotnost, k níž by soud musel přihlížet z úřední povinnosti a s ohledem na výše uvedené, kdy soud shledal všechny námitky žalobce nedůvodnými, tedy soud žalobu zamítl dle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož neúspěšný žalobce neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému toto právo soud nepřiznal, když mu dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).
Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s., a contrario).
V Pardubicích dne 25.8.2010
JUDr. Jan Dvořák, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Monika Marelová
(K.ř.č. 1a - rozsudek)