[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem
Mgr. Karlem Kosteleckým v právní věci žalobce Ing. M., bytem D.M.x, L.xx, zastoupeného advokátem Mgr. Karlem Volfem z Advokátní kanceláře, se sídlem Jindřicha Plachty č.3163/28, Praha 5, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu č.642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného čj. OD 10/10-3/67.1/10001/Rg ze dne 28. ledna 2010,
takto:
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného krajského úřadu ze dne 28.1.2010 bylo zamítnuto odvolání Ing. V., směřující proti Magistrátu Města Liberec čj. MML 170714/09/OD/Hy ze dne 5.11.2009. Tímto rozhodnutím bylo rozhodováno o námitkách proti oznámení o dosažení
12-ti bodů v bodovém hodnocení ke dni 18.9.2009 a Ing. V. byl současně vyzván k odevzdání řidičského průkazu. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský úřad poukazuje
na skutková zjištění s tím, že orgán I. stupně nepochybil, pokud čerpal i ze záznamů
o pravomocném rozhodnutí o přestupcích. Proto by nebylo na místě ani přerušení řízení podle § 64 správního řádu.
Žalobce Ing. V. ve své včas podané žalobě až na výjimky obsahově shodné s důvody odvolání navrhuje zrušit jak napadené rozhodnutí, tak i rozhodnutí jemu předcházející, a to z následujících důvodů. V bodě IV) žaloby namítá nezákonnost rozhodnutí o přestupku z 19.6.2008 v blokovém řízení. Žádného takového řízení o přestupku z 19.6.2008 se nezúčastnil a tudíž ani nesouhlasil k vyřízením věci v blokovém řízení. O tom, že se takové řízení mělo konat se dozvěděl až dne 7.10.2009 z výpisu z bodového ohodnocení,
o který požádal. To, že taková pokuta byla zaplacena ještě neznamená, že ji zaplatil žalobce, mohla ji zaplatit osoba, od žalobce odlišná. Není tudíž doloženo, jakým způsobem měl žalobce dát souhlas s vyřízením věci v blokovém řízení, žalobce se jej nezúčastnil,
a proto blokové řízení trpí nezhojitelnou vadou, která činí rozhodnutí v blokovém řízení nulitním. Ač byly oba správní orgány žalobcem upozorněny na to, že byla ve věci podána žaloba, nevyčkaly výsledky tohoto řízení, nedaly ani podnět k přezkumu rozhodnutí v blokovém řízení a spokojily se s pouhým oznámením Městské policie Jablonec n/N. Správně mělo být řízení přerušeno a vyčkáno na vyřešení předběžné otázky. V dodatku žaloby jen dále rozvíjí úvahy již předestřené.
Žalovaný krajský úřad ve svém písemném vyjádření k podané žalobě nejprve připomíná, že nyní namítá žalobce rozhodnutí ve věci jediného přestupku, ač původně namítal nezákonnost rozhodnutí o dvou přestupcích. Pokud má žalobce zato, že rozhodnutí
o přestupku je nezákonné, pak měl podat návrh na zahájení přezkumného řízení a správní orgán by řízení přerušil, pokud by to žalobce navrhl. To však žalobce neučinil. Trvá i nadále na správnosti napadeného rozhodnutí.
V předmětné právní věci již zdejší soud rozhodl rozsudkem čj. 63 A 4/2010-43 ze dne 28.4.2010 tak, že žalobu v jedné její části odmítl a v další zamítl, a současně rozhodl i tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Zmíněný rozsudek byl v řízení o kasační stížnosti zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 39/2010-76 ze dne 24.8.2010. Podstatnou vadu řízení před správním orgánem a v řízení před soudem spatřuje zrušující rozsudek v tom, že se správní orgány obou stupňů nevypořádaly s námitkou nyní žalobce Ing. V., který tvrdí, že se řízení
o přestupku ze dne 19.6.2008 nedopustil a žádné blokové řízení se ve skutečnosti nekonalo,
a spokojily se jen s úředním záznam o tomto přestupku. Přitom ve spise nebyly obsaženy žádné důkazy o tom, zda blokové řízení vůbec probíhalo. Zdejší soud pak pochybil,
když tento postup způsobující nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí, neshledal vadným.
Zdejší soud postupem podle § 75 z. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s.ř.s.)
a vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 3 s.ř.s.) zrušil napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 28.1.2010 pro vady řízení podle § 76 odst. l, písm. b) s.ř.s.
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a to z následujícího důvodu.
Žalobce Ing. V. se obsahem podané žaloby, ale i obsahem námitek a odvolání domáhá toho, aby mu v řízení podle § 123a) a násl. z. č. 361/2000 Sb. nebyly započteny body i za přestupek ze dne 19.6.2008, který měl být projednán v blokovém řízení. Tohoto přestupku se ale nedopustil a žádného blokového řízení se také neúčastnil.
Z obsahu správního spisu nevyplývá žádný důkaz o tom, že by se dne 19.6.2008 konalo blokové řízení o přestupku, kterého se měl téhož dne dopustit Ing. V.. Přitom podklady rozhodnutí (ve smyslu § 123b odst. 2 z. č. 361/2000 Sb.) jsou důkazy podle
§ 50 a násl. z. č. 500/2004 Sb., účastník řízení je oprávněn se k nim vyjádřit, zpochybňovat
je apod. a správní orgán je povinen se s jeho tvrzením řádně vypořádat. Správní orgán měl proto na námitky účastníka řízení reagovat, potřebné doklady si opatřit a jimi provést důkaz. V dané věci by to znamenalo opatřit si zejména příslušný pokutový blok (jeho část A,
která zůstává správnímu orgánu) a zjistit, zda blokové řízení o deliktu z 19.6.2008 proběhlo
a zda Ing. V. svým podpisem potvrdil souhlas s rozhodnutím v blokovém řízení (zda jsou splněny podmínky § 84 z. č. 200/19902 Sb.) Bylo tudíž povinností správních orgánů obou stupňů se s námitkami účastníka řízení vypořádat a pokud tak neučinily, zatížily svá řízení vadou, která rozhodnutí žalovaného činí nepřezkoumatelným.
Naopak, jak opět tvrdí ve svém rozsudku ze dne 24.8.2010 Nejvyšší správní soud, v řízení podle § 123a) a násl. z. č. 361/2000 Sb. se správní orgány nemohou zabývat tou části námitek, směřující proti věcnému rozhodnutí o přestupku v blokovém řízení. Dále
i zdůrazňuje, že pokud by bylo doloženo, že se Ing. V. dne 19.6.2008 blokovému řízení podrobil, pak se tím sám zbavil práva, aby byl skutek projednán ve správním řízení podle
§ 51 a násl. naposled zmíněného zákona, ve kterém mohl uplatnit i řádný opravný prostředek. V tomto směru odkazuje i na ustálenou judikaturu, kterou též v rozsudku ze dne 24.8.2010 konkrétně zmiňuje. Jistě ale nelze obecně vyloučit přezkum takového rozhodnutí v řízení podle § 94 a násl. z. č. 500/2004 Sb.za splnění podmínek, tam uvedených.
Soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 28.1.2010 a podle
§ 78 odst. 4) s.ř.s. věc vrací k dalšímu řízení žalovanému. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).
V tomto dalším řízení bude žalovaný postupovat v intencích rozsudku zdejšího soudu
i NSS tak, aby bylo dosaženo smyslu řízení, podrobně rozvedeného i v odůvodnění rozsudku NSS ze dne 24.8.2010.
Žalobce měl ve věci úspěch, náklady řízení požadoval a předložil i registraci DPH svého zástupce, a proto mu tato náhrada náleží (§ 60 odst. l s.ř.s.). Jedná se o tři úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, podání žaloby a podání kasační stížnosti) podle
§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 2.100,-Kč za úkon, dále 3x náhrada hotových výdajů
po 300,-Kč, to vše povýšeno o 20% DPH. Dále žalobci náleží proplacení soudních poplatků,
a to 2.000,-Kč za podání žaloby a 3.000,-Kč za podání kasační stížnosti. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci celkem 13.640,-Kč. Podání ze dne 12.3.2010 nepokládá soud
za samostatný úkon, neboť jím byly jen zopakovány úvahy, obsažené již v žalobě.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu podepsaného.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s.ř.s. zastoupen advokátem.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s., dle § 106 odst. 1 s.ř.s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.
V Liberci dne 20. října 2010
Mgr. Karel Kostelecký, v.r.
samosoudce
.