62 Af 53/2010 - 27
U S N E S E N Í
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. J.K., P. 495, J., zastoupený doc. JUDr. Radkem Jurčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Čápkova 44, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže bylo uloženo vydat rozhodnutí o žalobcově „odvolání“ proti předchozímu rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. P669/2009/VZ-5419/2010/540/LZa ze dne 15.4.2010.
Žaloba byla podána na podatelnu soudu dne 18.8.2010.
K výzvě soudu podal žalovaný vyjádření, z něhož plyne, že žalovaný žalobcem požadované rozhodnutí vydal dne 11.8.2010. Z listin, které byly k vyjádření přiloženy, vyplývá, že žalovaný skutečně dne 11.8.2010 již rozhodl, a sice rozhodnutím č.j. ÚOHS-R064/2010/IN-11981/2010/610/JHa. Z doručenky vyplývá, že toto rozhodnutí bylo žalobci (jeho zástupci) doručeno dne 20.8.2010 poté, co první neúspěšný pokus o jeho doručení proběhl dne 17.8.2010.
Žalobce následně dne 10.9.2010 elektronickým podáním doplněným osobním podáním dne 13.9.2010 vzal žalobu zpět.
Žaloba byla tedy vzata zpět. Podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), soud v takovém případě řízení usnesením zastaví. Proto bylo řízení o žalobě zastaveno.
Protože bylo řízení zastaveno na základě zpětvzetí žaloby, soud o nákladech řízení rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s.ř.s., aniž by shledal důvody pro postup podle věty druhé téhož ustanovení. Z listin předložených žalovaným vyplývá, že „odvolání“ proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaného, kterým byla odmítnuta žalobcova žádost o poskytnutí informací, bylo podáno dne 12.5.2010. Přestože toto podání bylo označeno jako „odvolání“, jednalo se o rozklad, neboť žalovaný je ústředním orgánem státní správy a rozhodnutí, proti němuž tento opravný prostředek směřoval, bylo rozhodnutím „v prvním stupni“. Správně tedy žalovaný s tímto podáním nakládal jako s rozkladem a rozhodoval o něm podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“). Je třeba totiž připomenout, že žalobce žádal o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a novela tohoto zákona provedená již zákonem č. 61/2006 Sb. zásadním způsobem změnila vztah zákona č. 106/1999 Sb. a správního řádu. Mimo jiné zrušila institut fiktivního rozhodnutí, přitom na podávání opravných prostředků a rozhodování o nich se s výjimkami (§ 16 odst. 2 a 3 zákona č. 106/1999 Sb.) podle § 20 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. vztahuje správní řád. Žalovaný tedy o opravném prostředku měl rozhodovat podle ustanovení správního řádu vztahujících se na řízení o rozkladu; to také žalovaný činil, vyplývá to bez pochyb z celého rozhodnutí, které bylo dne 11.8.2010 vydáno. Kromě správního řádu se tedy uplatnilo i pravidlo podávané z § 16 odst. 3 věty druhé zákona č. 106/1999 Sb., podle něhož lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu podle § 16 odst. 3 věty třetí zákona č. 106/1999 Sb. nelze prodloužit. Jestliže byl tedy rozklad (byť nesprávně označený jako „odvolání“) podán ve středu dne 12.5.2010, pak lhůta patnácti pracovních dnů pro rozhodnutí o něm uplynula ve středu dne 2.6.2010. Od té doby byl žalovaný v prodlení s rozhodnutím – a to až do dne 11.8.2010.
Podstatná je ovšem skutečnost, že v době, kdy se žalobce domáhal u zdejšího soudu ochrany před nečinností žalovaného (18.8.2010), mu sice jím požadované rozhodnutí žalovaného (ze dne 11.8.2010) ještě nebylo doručeno, nicméně nepochybně již bylo vydáno, neboť z doručenky předložené žalovaným vyplývá, že první – neúspěšný – pokus o jeho doručení žalobci (resp. jeho zástupci, neboť žalobce byl v řízení o rozkladu zastoupen) se uskutečnil již dne 17.8.2010, tedy den před podáním žaloby (dne 17.8.2010 bylo rozhodnutí po uskutečnění neúspěšného pokusu o jeho doručení uloženo). Analogickou aplikací § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu je třeba vydáním rozhodnutí rozumět předání stejnopisu písemného vyhotovení k doručení. Ukončení nečinnosti žalovaného (došlo k němu nepochybně před 17.8.2010) tedy nemá původ v podání žaloby (podané dne 18.8.2010) - a není tedy faktickou reakcí na podání žaloby. K závěru ohledně nákladů řízení tedy zdejší soud dospěl s vědomím smyslu řízení na ochranu před nečinností správního orgánu podle stávající právní úpravy. Řízení před správními soudy podle § 79 a násl. s.ř.s. není řízením, v němž by soud zpětně hodnotil nečinnost správního orgánu, která byla již před podáním žaloby prokazatelně ukončena, ani řízením, v němž by tuto v době podání žaloby již ukončenou nečinnost zpětně deklaroval, nýbrž řízením, které má sloužit k ochraně oprávněného subjektu uložením povinnosti správnímu orgánu rozhodnout ve věci samé nebo vydat osvědčení. Tento smysl musí být respektován jak při posuzování důvodnosti žaloby (§ 81 s.ř.s.), tak při úvahách ohledně nákladů řízení po zpětvzetí žaloby.
Vzhledem k tomu, že řízení o žalobě před zdejším soudem bylo zastaveno před prvním jednáním, rozhodl soud samostatnou výrokovou částí o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000,- Kč podle § 10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je přípustná kasační stížnost za podmínek
§ 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).
V Brně dne 16. září 2010
David Raus
předseda senátu