U s n e s e n í

 Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce M. R., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.2.2010    č.j. KUOK/26110/2010, ve věci dodatečného povolení stavby,

t a k t o :

 I. Žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

 II. Žaloba se odmítá.

III. Žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá.

 IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

 VI. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 VII. Osobě zúčastněné na řízení Ing. P. D., se po právní moci tohoto usnesení vrací z účtu Krajského soudu v Ostravě zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se jako nástupce původní žalobkyně M. H. (o jeho nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením ze dne 21.10.2010 č.j. 22 A 25/2010-77) domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22.3.2010                 č.j. KUOK/26110/2010, jímž bylo částečně změněno a částečně potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Přerova ze dne 1.10.2009 č.j. 2008/1973/SÚ/MM, kterým Magistrát města Přerova stavebníkům manž. Dosedělovým dodatečně povolil stavbu „stavební úpravy, nástavba a přístavba rodinného domu v Přerově II –                – Předmostí č.p. 235, Tylova 9, včetně přípojky plynu a vjezdu na pozemcích parc.           č. 244, 245 a 540 v kat. území Předmostí“.

Žalobce požádal podáním ze dne 19.12.2010 o osvobození od soudních poplatků. Soudu jsou z jeho úřední činnosti známy osobní a majetkové poměry žalobce, které odůvodňují osvobození od soudních poplatků, proto této jeho žádosti soud podle § 36 odst. 3 s.ř.s. vyhověl.

Původní žalobkyně a následně i žalobce byli účastníky řízení před správními orgány i řízení soudního jako vlastníci sousedních nemovitostí – domu č.p. 232                na pozemku parc. č. st. 243 a pozemků parc. č. st. 243 a parc. č. 114/4                        v k.ú. Předmostí. Žalobní tvrzení jsou přitom vystavěna na zásahu do práv původní žalobkyně a žalobce jako vlastníků těchto nemovitostí.

Z katastru nemovitostí soud zjistil, že v současné době je vlastníkem domu č.p. 232 na pozemku parc. č. st. 243 a pozemků parc. č. st. 243 a parc. č. 114/4                        v k.ú. Předmostí osoba od žalobce odlišná, a to D. T., bytem P.,         H. 85/27.

Dle § 65 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Dle § 64 s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu.

Dle § 107a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“), má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud         o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

Dle § 107a odst. 2 o.s.ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho,         kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

Krajský soud dospěl k závěru, že není-li žalobce nadále vlastníkem domu           č.p. 232 na pozemku parc. č. st. 243 a pozemků parc. č. st. 243 a parc. č. 114/4                        v k.ú. Předmostí, není nadále osobou, jejíž práva by mohla být zkrácena dodatečným povolením stavby „stavební úpravy, nástavba a přístavba rodinného domu               v P. II – P. č.p. 235, T. 9, včetně přípojky plynu a vjezdu                   na pozemcích parc. č. 244, 245 a 540 v kat. území P.“. Takovou osobou je současný vlastník těchto nemovitostí D. T..

Soud dále konstatuje, že k zachování účinků podání žaloby by mohlo dojít           za situace, kdy by žalobce soud o změně vlastnictví domu č.p. 232 na pozemku  parc. č. st. 243 a pozemků parc. č. st. 243 a parc. č. 114/4 v k.ú. Předmostí informoval a navrhl, aby na jeho místo vstoupil do řízení nový vlastník (§ 107a o.s.ř. – viz výše), k ničemu takovému však do dnešního dne nedošlo.

Za této situace soud uzavírá, že hájí-li žalobce v tomto řízení práva vlastníka domu č.p. 232 na pozemku parc. č. st. 243 a pozemků parc. č. st. 243 a parc.              č. 114/4 v k.ú. Předmostí, jímž sám není, domáhá se u soudu ochrany práv nikoli svých, ale práv někoho jiného. Není proto aktivně legitimován k podání žaloby.

Krajský soud proto žalobu odmítl jako žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§ 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s.].

Za této situace soud konstatuje, že ustanovení zástupce z řad advokátů není třeba k ochraně žalobcových práv, a proto zamítl žalobcem podanou žádost                  o ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 35 odst. 8 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Osobám zúčastněným na řízení soud neuložil v řízení žádnou povinnost               a neshledal ani důvody hodné mimořádného zřetele, které by přiznání náhrady nákladů řízení zúčastněným osobám odůvodňovaly, proto podle § 60 odst. 5 s.ř.s. rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

České republice vznikly v tomto řízení náklady spočívající v odměně zaplacené dříve ustanoveným advokátům, kteří zastupovali v řízení původní žalobkyni. Procesně neúspěšnému žalobci však nelze náhradu těchto nákladů uložit, když byl výrokem II. tohoto usnesení osvobozen od soudních poplatků (§ 60 odst. 4 s.ř.s.).

Osoba zúčastněná na řízení Ing. P. D. v průběhu řízení zaplatil            dne 27.4.2011 soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč z kasační stížnosti proti usnesení zdejšího soudu ze dne 21.10.2010 č.j. 22 A 25/2010-77. Jeho kasační stížnost však byla odmítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2011 č.j. 7 As 1/2011-127, a proto krajský soud rozhodl o vrácení tohoto zaplaceného soudního poplatku Ing. Dosedělovi (pozn. 1 přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném k 25.8.2011, užitá per analogiam).

P o u č e n í :  Proti výrokům II. – VI. tohoto usnesení je   m o ž n o   podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Proti výrokům I., VII. tohoto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.

V Ostravě dne 24. listopadu 2011

                                                                                              JUDr. Monika Javorová

                                                                                               předsedkyně senátu