22A 126/2010 – 39
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce Ing. J. K., proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě, 28. října 117, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25.8.2010 č.j. MSK 113752/2010, ve věci místního poplatku,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25.8.2010 č.j. MSK 113752/2010, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karviné ze dne 26.4.2010 č.j. MMK/062507/2010, kterým byl žalobci vyměřen místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů za rok 2009 (dále jen poplatek za komunální odpad) ve výši 500,- Kč a jeho zvýšení o částku 300,- Kč.
V žalobě žalobce uvedl, že poplatek za komunální odpad řádně uhradil s přesným určením období i poplatku, o nějž se jedná v souladu s ust. § 59 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP). Správce daně však s touto platbou naložil jako s platbou vykonanou bez dostatečného označení a použil ji na úhradu předešlých závazků bez konkrétního označení. V rozhodnutí žalovaného je pak uvedeno, že poplatek neměl přesné určení, avšak z evidence správce daně a jeho výzvy k úhradě poplatku není možná jiná úvaha, než že úhrada poplatku je skutečně na úhradu konkrétní platby za konkrétní období. Žalobce uvedl, že skutečnost, že správce daně vede pod jedním variabilním symbolem nejen konkrétní požadované platby, ale i případné nedoplatky či platby jiné a podle svého uvážení pak určuje pořadí úhrad z příchozích plateb, mu nebyla známa a nebyl na ni správcem daně před provedením platby ani upozorněn. Žalobce považuje za chybné vyjádření žalovaného, že variabilní symbol platby je jakýmsi osobním účtem plátce, se kterým je možné nakládat v souladu s ust. § 59 odst. 5 ZSDP, neboť veškeré platby prováděné na účet správce daně byly uhrazeny v souladu s požadavky správce daně. Žalobce neshledává důvod u prováděných plateb uvádět ještě jejich speciální identifikaci pro správce daně, jak je požadováno v napadeném rozhodnutí žalovaného. Správce daně měl toto učinit již při výzvě k provedení platby, pokud nechtěl plátce uvést v omyl. Žalobce rovněž nesouhlasí s žalovaným v tom, že platba byla uhrazena pozdě a v souladu s ust. § 11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v platném znění (dále jen zákon o místních poplatcích) došlo k navýšení místního poplatku o 300,- Kč. Poplatek 500,- Kč byl uhrazen po výzvě v náhradní lhůtě, kdy žalobce nebyl správcem daně informován o tom, že i po úhradě poplatku v náhradní lhůtě bude sankcionován navýšením poplatku. Pochybení v postupu správních orgánů obou stupňů shledává žalobce jednak v použití platby na úhradu jiných závazků a v neurčení konkretizace položky, na kterou byla platba použita, dále i v následném navýšení poplatku o 300,- Kč a rovněž v evidenci jednotlivých plateb plátců, když je používán variabilní symbol plateb plátce jako jeho osobní účet veškerých plateb správci daně.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že s žalobcem namítaným postupem podle ust. § 59 odst. 5 ZSDP se vypořádal již v napadeném rozhodnutí, na jehož obsah odkázal. Dále setrval na správnosti postupu správce poplatku, který platbu použil v pořadí vymezeném v ust. § 59 odst. 5 ZSDP, neboť ani „poukázka k úhradě“ zaslaná poplatníkům správce poplatku nemůže zavazovat správce k použití příslušné úhrady v jiném pořadí, než závazně určeném ust. § 59 odst. 5 ZSDP. „Poukázka k úhradě“ je neformálním upozorněním poplatníka na jeho poplatkovou povinnost vztahující se k příslušnému kalendářnímu roku. Poplatník místního poplatku je povinen tento poplatek platit v termínu určeném obecně závaznou vyhláškou (dále jen OZV), kterou je tento poplatek podle ust. § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích zaveden. Na území Statutárního města Karviné byl s účinností od 1.2.2002 poplatek zaveden OZV č. 2/2002. Není-li poplatek zaplacen včas nebo ve správné výši ve lhůtě splatnosti dle příslušné OZV, je správce poplatku povinen poplatek podle ust. § 11 zákona o místních poplatcích vyměřit platebním výměrem a může zvýšit včas nezaplacený poplatek až na trojnásobek. Žalobce o svých poplatkových povinnostech za jednotlivá poplatková období vyplývajících z příslušných OZV věděl, jak vyplývá z obsahu správního spisu, avšak plnil je jen sporadicky, když od roku 2002 jsou evidovány na jeho osobním daňovém účtu pouze tři uskutečněné platby. Poplatek za rok 2009 nebyl zaplacen včas, když evidentně jediná provedená platba v tomto roce dne 31.12. ve výši 500,- Kč je po termínu splatnosti dle ust. čl. 21 odst. 3 OZV č. 10/2003 a navíc s ohledem na zásadu priority uhrazení podle ust. § 59 odst. 5 ZSDP její část ve výši 300,- Kč musela být správcem (s ohledem na stav nedoplatků evidovaných k danému datu) použita na zvýšení místního poplatku za rok 2008 a zbývající částka na nejstarší část nedoplatku na poplatku roku 2004. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
Žalobce v doplnění žaloby uvedl, že setrvává na obsahu podané žaloby i přes vyjádření žalovaného a domnívá se, že správce poplatku je vázán použitím platby ke konkrétní úhradě podle ust. § 59 odst. 1 a 2 ZSDP s ohledem na to, že výzva k platbě byla jasně konkretizována identifikačními údaji k této platbě. Ačkoliv není povinností správce poplatku upozorňovat poplatníky na jejich platební povinnost, je jeho povinností poplatek na daný rok stanovit, vyměřit a vyměřenou částku požadovat. Žalobce poplatek zaplatil s tím, že vyjádřil svou vůli, aby platba byla evidována jako konkrétní platba za rok 2009. I přes jeho snahu je tato platba evidována u správce poplatků jako neurčená a správce poplatků s ní může naložit, jak mu to bude vyhovovat. Žalobce dále poukázal na čl. 21 odst. 1 a 3 OZV č. 10/2003 s tím, že je podivné, že penále ve výši 300,- Kč nebylo nikdy vyměřeno a vymáháno po ostatních členech domácnosti, když jejich platba nebyla rovněž uhrazena v termínu do 31. března kalendářního roku. Žalobce se domnívá, že způsob vedení evidence a vyměřování poplatků je nesprávný, neetický a je přizpůsoben potřebám správce poplatku.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).
Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že platebním výměrem č. 5 vydaným Magistrátem města Karviné (dále jen správní orgán I. stupně) dne 26.4.2011 č.j. MMK/062507/2010 byl žalobci vyměřen poplatek za komunální odpad za rok 2009 v částce 500,- Kč a současně navýšen o částku 300,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že žalobce nezaplatil poplatek či jeho část za období roku 2009 ve výši stanovené v čl. 20 OZV č. 10/2003 a v termínu stanoveném čl. 21 této OZV. Proti tomuto platebnímu výměru podal žalobce odvolání. Dle osobního účtu žalobce jako plátce poplatku 903 – komunální odpad žalobce od roku 2002 provedl 3 platby, a to 23.4.2008 ve výši 800,- Kč, 19.3.2008 ve výši 500,- Kč a 31.12.2009 ve výši 500,- Kč. Na jeho osobním účtu je tak k 29.6.2010 evidován dluh ve výši 3.395,- Kč. O podaném odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.
Podle ust. § 59 odst. 1 věty druhé ZSDP při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena.
Podle ust. § 59 odst. 2 věty prvé a druhé ZSDP správce daně přijme platbu na daň, na kterou byla určena. Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně přijme správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňového dlužníka, aby oznámil do přiměřené, jím určené lhůty, na kterou daň byla platba vykonána. Obdrží-li správce daně odpověď ve stanovené lhůtě, zaúčtuje platbu na daň určenou plátcem v odpovědi s účinností ke dni, kdy byla vykonána.
Podle ust. § 59 odst. 5 ZSDP úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí
a) náklady řízení,
b) pokuty a penále,
c) zvýšení daně,
d) nejstarší nedoplatky na dani,
e) běžné platby daní,
f) úrok.
Žalobní námitku směřující proti použití platby místního poplatku za rok 2009 na nedoplatky z předchozích let správcem poplatku neshledal krajský soud důvodnou. Poplatková povinnost k platbě jakéhokoliv místního poplatku vyplývá pro poplatníka z obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích, kterou vydává zastupitelstvo příslušné obce na základě zmocňovacího ust. § 14 zákona o místních poplatcích. V posuzované věci se jedná o OZV Statutárního města Karviné č. 10/2003, jež nabyla účinnosti dne 1.1.2004. Mezi účastníky není sporu o tom, že poplatek za komunální odpad je specifikován variabilním symbolem, který je k platbě používán. Uvedením variabilního symbolu u příslušné platby žalobce určil, na platbu kterého poplatku je zaslaná částka určena. Tím žalobce splnil povinnost vyplývající z ust. § 59 odst. 1 věty druhé ZSDP, tj., že při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň (poplatek) je platba určena. Ačkoliv dále specifikoval provedenou platbu kalendářním rokem (rok 2009), čímž mínil konkrétní určení období, za něž svou poplatkovou povinnost plní, bylo toto další upřesnění platby, tj. upřesnění nad rámec uvedení variabilního symbolu platby právně irelevantní. Správce poplatku je ve smyslu ust. § 59 odst. 2 věty první ZSDP povinen přijmout platbu na ten poplatek, kterému byla určena, což také v posuzované věci učinil. Dále je však správce daně v tom, jak naloží s obdrženou platbou, povinen postupovat podle ust. § 59 odst. 5 ZSDP, kdy má povinnost platbu použít na úhradu daňových (poplatkových) povinností v pořadí určeném písm. a) až f) citovaného ustanovení. Zákonem stanoveným pořadím je jednoznačně dáno, že nejstaršími doplatky (písm. d) citovaného ustanovení) mají přednost před běžnou platbou (písm. e) citovaného ustanovení). Od zákonem daného pořadí není správce poplatku oprávněn se odchýlit, a to bez ohledu na jakoukoliv bližší identifikaci platby plátcem. Tento výklad citovaného ustanovení je zcela v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů. Ust. § 59 odst. 5 ZSDP zakotvuje zásadu priority uhrazení, tedy určení závazného pořadí při uhrazování daňových povinností. Vzhledem k okolnosti, že se jedná o zákonem stanovený postup, daňový subjekt může sám rozhodovat pouze o tom, na kterou daň se má jeho platba použít, nikoliv však o tom, zda z ní bude uhrazena daň, nejstarší nedoplatky na dani aj. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen NSS – ze dne 23.3.2006 č.j. 7 Afs 162/2004-57). Pro úplnost krajský soud dodává, že správce poplatku nemá vůči plátci poučovací povinnost v tom směru, jak bude s realizovanou platbou naloženo v jeho individuálním případě, když shora citovaná právní úprava (§ 59 odst. 5 ZSDP) je součástí obecně závazného právního předpisu. Proto také neshledal krajský soud důvodnou ani další žalobní námitku směřující proti tomu, že správce poplatku neurčil konkrétní položku, na kterou bude platba použita.
Ani další žalobní námitku zpochybňující správnost následně vyměřeného navýšení poplatku o 300,- Kč neshledal krajský soud důvodnou. Podle čl. 21 odst. 2 OZV č. 10/2003 je poplatek splatný ve dvou stejných splátkách, vždy do 31. března a 30. září kalendářního roku, za který se poplatek hradí. Podle odst. 3 téhož článku nečiní-li poplatek více jak 1.000,- Kč, je splatný najednou v termínu do 31. března kalendářního roku, za který se poplatek hradí. Na základě tohoto ustanovení OZV bylo povinností žalobce uhradit poplatek za komunální odpad ve výši 500,- Kč za rok 2009 v termínu do 31. března 2009. Podle čl. 23 odst. 1 OZV v případě, není-li poplatek zaplacen včas nebo ve správné výši, vyměří správce poplatku poplatek platebním výměrem, přičemž je oprávněn včas nezaplacený poplatek nebo jeho část zvýšit až na trojnásobek. Z obsahu správního spisu má krajský soud za prokázané, že žalobce poplatek za rok 2009 nezaplatil včas. Navíc s ohledem na existenci dluhu na poplatkové povinnosti žalobce za předchozí platební období byla úhrada tohoto opožděně zaplaceného poplatku použita na nejstarší nedoplatky. Správce poplatku proto postupoval zcela v souladu s ust. čl. 21 odst. 3 a 23 odst. 1 OZV, když vydal dne 26.4.2010 platební výměr, jímž žalobci vyměřil poplatek ve výši 500,- Kč včetně navýšení za jeho včasné nezaplacení ve výši 300,- Kč. Ustanovení čl. 21 odst. 1 a 3 OZV č. 10/2003, na něž odkázal žalobce v doplnění žaloby, nepovažuje krajský soud pro posouzení věci za relevantní, neboť podle základní výměry poplatku ve výši 500,- Kč se jednalo o poplatek za žalobce jako fyzickou osobu mající trvalý pobyt na území města (čl. 17 odst. 2 OZV), takže se nejednalo o poplatek za domácnost, v níž společně žije více osob. Skutečností, zda penále bylo či nebylo vyměřeno také dalším členům domácnosti, se krajský soud nezabýval, neboť předmětem přezkumného řízení je rozhodnutí žalovaného směřující vůči žalobci a nikoliv vůči jiným právním subjektům.
V poslední žalobní námitce žalobce zpochybnil způsob evidence vedení plateb správcem poplatků, „když používá variabilní symbol plateb plátce jako jeho osobní účet veškerých plateb správci daně“. Důvodností této žalobní námitky se krajský soud nezabýval s ohledem na zcela obecnou rovinu jejího tvrzení, když žalobce vyslovenou pochybnost nijak nekonkretizoval a neuvedl důvody, pro které vedenou evidenci považuje za nesprávnou. Ve smyslu ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. je žalobce povinen uvést, z jakých skutkových a právních důvodů považuje konkrétní rozhodnutí za nezákonné, je tedy povinen srozumitelným a jednoznačným vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního rozhodnutí určit hlediska, z jakých se má soud věcí zabývat. V posuzovaném žalobním bodě se tak nestalo a krajský soud proto nemohl důvodnost takto formulované žalobní námitky posoudit.
S ohledem na shora uvedené důvody krajský soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Pokud bude kasační stížnost podána po 1.1.2012, podává se přímo u Nejvyššího správního soudu v Brně.
V Ostravě dne 30. listopadu 2011
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu