22 A 231/2011 – 31

U s n e s e n í

 Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce S. K., proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.10.2011 č.j. MV-108777-2/OAM-2011, ve věci zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění,

t a k t o :

 I. Žaloba se odmítá.

 II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

 Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 14.11.2011 (podanou k poštovní přepravě dne 10.11.2011) domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 12.10.2011 č.j. MV-108777-2/OAM-2011, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 6.9.2011 č.j. CPR-7872-2/ČJ-2011-9CPR-C220, jímž bylo zastaveno řízení o žalobcově žádosti o vydání rozhodnutí o zrušení platnosti předcházejícího rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha, ze dne 1.2.1998 č.j. CPPH-3788/ČJ-2008-60, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území.

 Městský soud v Praze postoupil věc podepsanému soudu usnesením                 ze dne 21.11.2011 č.j. 5 A 334/2011-11. Jakkoli s tímto postupem vyslovil zdejší soud nesouhlas, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19.1.2012 č.j. Nad 36/2011-17 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci je příslušný Krajský soud v Ostravě. V uvedeném usnesení Nejvyšší správní soud vyslovil, že v posuzovaném případě nejde o specifické řízení, které by stálo mimo řízení o správním vyhoštění cizince; jedná se tedy o rozhodnutí o správním vyhoštění ve smyslu § 172 odst. 6 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31.12.2011 (dále jen „ZPC“).

 Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrvává na napadeném rozhodnutí,                   které i nadále pokládá za zákonné, řádné a bezvadné. Dále považuje za nadbytečné se k žalobě vyjadřovat, když namítá místní nepříslušnost Krajského soudu v Ostravě a žádá, aby byla věc postoupena Městskému soudu v Praze.

 Namítá-li žalovaný takto místní nepříslušnost Krajského soudu v Ostravě, je nutno zdůraznit, že podepsaný soud je vázán usnesením Nejvyššího správního soudu, jímž byla určena jeho místní příslušnost [§ 7 odst. 5 věta třetí zák.                      č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále            jen „s.ř.s.“)]. V něm dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že Krajský soud v Ostravě je k projednání a rozhodnutí věci příslušný podle § 172 odst. 6 věty prvé části před středníkem ZPC. Toto ustanovení zní:

 „K řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec, kterému bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění v den podání žaloby hlášen k pobytu;“

 Dle § 172 odst. 2 ZPC žaloba proti správnímu rozhodnutí o vyhoštění musí být podána do 10 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Zmeškání lhůty nelze prominout.

 V posuzované věci je krajský soud vázán názorem Nejvyššího správního soudu, že napadené rozhodnutí je svou povahou rozhodnutím o správním vyhoštění (§ 172 odst. 6 ZPC). Pro podání žaloby proti takovému rozhodnutí stanoví ZPC                v § 172 odst. 2 propadnou lhůtu 10 dnů.

 Z obsahu správních spisů podepsaný soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno již dne 25.10.2011, lhůta k podání žaloby proto počala běžet dnem 26.10.2011 a její běh skončil v pondělí dne 7.11.2011 (den 5.11.2011 byl sobotou, proto konec lhůty připadá na nejbližší následující pracovní den - § 40         odst. 3 s.ř.s.).

 Podal-li tedy žalobce žalobu k poštovní přepravě až 10.11.2011, učinil tak           až po 7.11.2011, tzn. až uplynutí lhůty k podání žaloby; žaloba tak byla podána opožděně.

 Z uvedených důvodů podepsaný soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. jako opožděnou odmítl.

 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 s.ř.s.,                podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 23. února 2012

                                                                                             JUDr. Monika Javorová

                                                                                                předsedkyně senátu