72Ad 2/2011-59

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně J. Š., bytem V. 1725/14, Š., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 1. 12. 2010, č. j. X, ve věci odnětí invalidního důchodu,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované ze dne 1. 12. 2010, č. j. X,  s e    r u š í   a věc    s e   v r a c í    žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni k jejím rukám 6.000 Kč a státu na účet Krajského soudu v Ostravě 3.100 Kč.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou doručenou soudu dne 21. 1. 2011 žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí, protože nebyl správně zhodnocen její zdravotní stav. Podle žalobkyně neměla být hodnocena podle ustanovení kapitoly XV oddílu B položky 11 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ale podle kapitoly XV oddílu B položky 13b téže vyhlášky. Nadto nebyly zohledněny artritické a neurologické potíže žalobkyně. Poslední námitkou brojí žalobkyně proti tomu, že i přes svou žádost nebyla pozvána na lékařskou prohlídku u PK MPSV.

Soud si vyžádal přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně a doložení posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále i „MPSV“) v Brně. Ta podala posudek dne 23. 5. 2011 s výsledkem, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Proti posudku vznesla žalobkyně řadu námitek a navrhla ustanovení soudního znalce z oboru ortopedie. Dne 18. 7. 2011 soud ustanovil znalcem prof. MUDr. M. K., CSc., který podal znalecký posudek dne 14. 10. 2011.

Ve svém vyjádření ze dne 10. 1. 2012 žalovaná k posudku znalce uvedla po vyjádření svého lékařského posudkového odboru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně podhodnotila a že žalobkyně měla být uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně, jak uváděla v žalobě a dodala, že nehodlá polemizovat se znalcem, neboť ten si jistě svůj závěr před soudem obhájí.

 Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané, že žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 19. 2. 2010, kterým žalobkyni odňala od 8. 4. 2010 invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk ze dne 12. 2. 2010 žalobkyně již nebyla invalidní, protože u ní nastal z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles její pracovní schopnosti pouze o 30 %. Toto posouzení potvrdil i lékař žalované v námitkovém řízení s tím rozdílem, že podle lékaře žalované pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 20 %.

 Dále soud vzal za prokázané, že podle posudku PK MPSV v Brně ze dne 23. 5. 2011 se u žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo ke dni vydání napadeného rozhodnutí posttraumatické postižení levého kotníku pokročilou artrózou. Tento stav odpovídal postižení uvedenému v kapitole XV oddíl B položce 13a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Pokles pracovní schopnosti vyhodnotila posudková komise o 15 %. Komise uvedla, že invalidita byla přiznána žalobkyni od září 2008 do listopadu 2009 zejména z důvodu nedoléčeného stavu na omezené časové období. Po této době lze považovat stav již za stabilizovaný.

 Znalec v posudku shrnul, že pacientka utrpěla jedno z nejtěžších poranění bérce a hlezenního kloubu vpravo. Byla operována v Turecku v roce 2007. Po převozu do České republiky byla léčena na ortopedii v Šumperku. Došlo k zánětu v oblasti osteosyntézy, který ustal až po vynětí kovového materiálu. Ke zhojení velmi těžkého úrazu nedošlo ve správném postavení a paní Šilarové se rozvinula těžká artróza a vznikla těžká deformita na pravé dolní končetině. Omezení se týká celé dolní končetiny, protože pacientka nemůže chodit ani s berlemi pro velké bolesti a pro velké omezení funkce, a na otázky soudu odpověděl následovně:

1) Jakými zdravotními postiženími, která spadají do oboru znalcovy specializace, žalobkyně trpěla v období od 8. 4. 2010 (tj. od odnětí invalidního důchodu) do 1. 12. 2010 (tj. datum vydání přezkoumávaného rozhodnutí) s uvedením časových úseků, kdy tato zdravotní postižení v uvedeném intervalu u žalobkyně trvala.

Pacientka v období od 8. 4. 2010 do 1. 12. 2010 trpěla a trpí dosud těžkým poškozením funkce pravé dolní končetiny. Má těžkou deformitu a pohybuje se jen s velkými obtížemi a na krátké vzdálenosti s pomocí berlí. Tato zdravotní postižení v uvedeném intervalu u žalobkyně trvala a trvá dosud.

2) Lze zdravotní stav žalobkyně v období od 8. 4. 2010 do 1. 12. 2010 hodnotit v důsledku některého ze zjištěných zdravotních postižení žalobkyně jako dlouhodobě zdravotně nepříznivý?

Ano, zdravotní stav žalobkyně v období od 8. 4. 2010 do 1. 12. 2010 byl a je dlouhodobě zdravotně nepříznivý.

3) Pokud ano, nechť znalec uvede odkdy dokdy a které z případně zjištěných zdravotních omezení žalobkyně v období od 8. 4. 2010 do 1. 12. 2010 bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a pod kterou položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., jej znalec podřazuje.

Zdravotní omezení žalobkyně v období od 8. 4. 2010 do 1. 12. 2010 a dosud bylo způsobeno následkem jednoho z nejtěžších poranění pravého bérce a hlezenního kloubu spolu s dlouhodobým zánětem v této oblasti. Byla to rozhodující příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Tuto rozhodující příčinu zařazuji pod položku 13c přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb. Jedná se o těžkou deformitu vedoucí k podstatnému omezení funkce končetiny a celkové pohyblivosti. Má těžké omezení denní aktivity. Hodnotím snížení schopnosti paní Šilarové o 50 %.

4) O jakou procentní míru poklesla dle znalce v důsledku toho případně zjištěného zdravotního omezení, které bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně v době od 8. 4. 2010 do 1. 12. 2010, schopnost soustavné výdělečné činnosti žalobkyně.

U paní Šilarové poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti od 8. 4. 2010 do 1. 12. 2010 o 50 %. Tento pokles trvá i nadále.

5) Pokud docházelo ve výše uvedeném časovém období ke změnám, popište i tyto změny, a kdy k nim došlo, a případně z jakého důvodu, pokud se dá tento důvod určit.

U paní Šilarové pochopitelně došlo v důsledku změněného zdravotního stavu k depresím. Vždyť se jedná o 39letou ženu, jejíž život se úrazem podstatně změnil a zhoršil. Není schopna soustavné pracovní činnosti, dokonce nemůže ani vést domácnost.

6) Z jakých konkrétních úvah znalec vycházel a k čemu všemu konkrétně přihlédl, při stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce v odpovědi na otázku č. 4.

Znalec vycházel ze svých dlouholetých zkušeností z traumatologie, kterou dělá od roku 1956. Měl k dispozici i RTG snímky z Turecka. U paní Šilarové se jedná o jeden z nejvážnějších úrazů dolní končetiny, který zanechal trvalé následky a trvalý pokles schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost a dokonce ji zabraňuje vést domácnost a i při běžných úkonech má neustále bolesti.

 Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy, a to napadené rozhodnutí žalované, posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Brně ze dne 23. 5. 2011a ze znaleckého posudku prof. MUDr. M. K., CSc., který byl rozhodujícím důkazem pro rozhodnutí soudu.

 Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku                  na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV v Brně.

 Protože žalobkyně vznesla řadu námitek, které byly svou povahu důvodné pro další dokazování, vyžádal si znalecký posudek.

 I když členem PK MPSV v Brně byl odborný ortoped, znalecký posudek k dotazům soudu uvádí přesvědčivější shrnutí a posouzení. Nadto měl znalec na rozdíl od posudkové komise k dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci, včetně rentgenových snímků z Turecka, kde přišla žalobkyně k úrazu a byla operována.

 Znalec především uvedl, že přední odborník v oboru ortopedie a traumatologie prof. Sosna z Prahy jí doporučil artrodézu pravého hlezenního kloubu. Paní Šilarová pro trvalé útrapy – bolesti, se nakonec rozhodla tuto operaci podstoupit a nastoupila na ni na ortopedické klinice v Olomouci. Popis RTG snímků z roku 2007 je stav po zlomenině pylonu pravé tibie a zevního kotníku a stav po osteosyntéze dvěma dlahami a velkým množstvím šroubů (13 šroubů plus 2 drátky). Postavení úlomků není ideální. Na dalších snímcích je vidět rozvoj posttraumatické artrózy se zúžením štěrbiny a sklerózou kloubních ploch. Na snímcích z roku 2008 je vidět, že zlomenina pylonu nerostla ve správném postavení, nýbrž polovina distálního konce tibie zůstala dislokována směrem dozadu a přispívá k velké inkongruenci v pravém hlezenním kloubu. Na snímcích z 22. 6. 2011 je zřetelné zhoršení deformativní posttraumatické artrózy s velkou inkongruencí kloubních ploch, zřetelnou zvláště v dorsální části distálního konce tibie. 

 Dále znalec uvedl, že žalobkyně byla po převozu do České republiky léčena na ortopedii v Šumperku, došlo k zánětu v oblasti osteosyntézy, který ustal až po vynětí kovového materiálu. Ke zhojení velmi těžkého úrazu nedošlo ve správním postavení a žalobkyni se rozvinula těžká artróza a vznikla těžká deformita na pravé dolní končetině. Omezení se týká celé dolní končetiny, protože žalobkyně nemůže chodit ani s berlemi pro velké bolesti a pro velké omezení funkce.

 Znalec se z hlediska ortopedie vyjádřil k otázkám soudu tak, že postižení žalobkyně spadá pod kapitolu XV oddíl B položku 13c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., protože u žalobkyně jde o těžkou deformitu vedoucí k podstatnému omezení funkce končetiny a celkové pohyblivosti a žalobkyně má omezené denní aktivity. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně znalec ohodnotil o 50%. Znalec dodal, že vycházel z svých dlouhodobých zkušeností z oboru traumatologie, který dělá od roku 1956 a měl k dispozici i RTG snímky z Turecka. U paní Šilarové se jedná o jeden z nejvážnějších úrazů dolní končetiny, který zanechal trvalé následky a trvalý pokles schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost a dokonce ji zabraňuje vést domácnost a i při běžných úkonech má neustále bolesti.

 V řízení před krajským soudem zde byly dva důkazy s odlišnými závěry. Soud ustanovil znalce a zadal mu vypracování písemného posudku podle § 127 o. s. ř. Protože se spokojil s písemným vyjádřením znalce, neměl o něm pochybnosti pro jeho přesvědčivost a úplnost podkladů, již jej nevyslýchal ani nežádal o vysvětlení (podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem).

 Podle § 64 s. ř. s. a § 125 o. s. ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů) za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.

 Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

 Krajský soud nezpochybnil závěr znaleckého posudku pro jeho přesvědčivé odůvodnění a pro své rozhodnutí převzal závěr posudku, že žalobkyně je invalidní.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a)  nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b)  nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c)   nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

 Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 2 odst. 3 poslední věta téže vyhlášky za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

 Podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud               ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

 Po provedeném řízení krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

 Po provedeném řízení přestalo být spornou otázkou, že žalobkyně byla invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí, resp. již od oduznání invalidity. To bylo prokázáno nejen tvrzením žalobkyně, posudkem znalce, ale následně i vyjádřením žalované ze dne 10. 1. 2012. Jestliže u žalobkyně bylo tedy prokázáno zejména znaleckým posudkem, že k datu napadeného rozhodnutí byla invalidní i k datu od oduznání, je nutno žalobkyni k datu napadeného rozhodnutí považovat od oduznání za invalidní.

 V závazném právním názoru se však soud nevyjadřuje za dané procesní situace ke stupni invalidity. Provedeným řízením bylo prokázáno, že žalovaná nezjistila dostatečně skutkový stav, což je vadou správního řízení a důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

 V dalším řízení žalovaná stupeň invalidity vyjasní, pokud ovšem po posouzení svými posudkovými lékaři nepřevezme závěr znalce o druhém stupni invalidity.

 Pokud se žalovaná v dalším řízení neztotožní se závěrem znalce, že u žalobkyně jde o druhý stupeň invalidity, z konkrétních medicínských důvodů, postaví proti tomuto závěru nový posudek, který pečlivě skutkově i argumentačně řádně, úplně a přesvědčivě zdůvodní, proč jsou závěry znalce prof. MUDr. M. K., CSc., nesprávné, a to takovým způsobem, aby v případě nepřiznání invalidity II. stupně mohl k námitkám žalobkyně toto posouzení obhájit jeho autor před soudem při případném výslechu či konfrontaci anebo přezkoumat jiný posudkový orgán, znalec či znalecký ústav.

 Soud nepokračoval v dalším dokazování z důvodu zachování principu subsidiarity. Proto neustanovil jiného znalce, nedoplňoval znalecký posudek o posouzení konzultanta z oboru posudkového lékařství ani nezadával vypracování  posudku znaleckému ústavu. Princip subsidiarity znamená především zdrženlivost před zásahy do správního řízení. Dalším důvodem je i to, aby soud nezatěžoval nadbytečnými náklady účastníky řízení, neboť žalovaná disponuje lékaři posudkové lékařské služby a může proto posouzení žalobkyně o posouzení z posudkového hlediska v návaznosti na znalecký posudek ortopeda doplnit.

 Ostatními námitkami žalobkyně se soud s ohledem na popsanou procesní situaci nezabýval.

 Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalované pro vady řízení, neboť žalovaná si ve správním řízení neopatřila důkazy v takovém rozsahu, aby byl prokázán skutečný stav věci. Současně krajský soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že žalobkyně je invalidní a v dalším řízení stupeň vyjasní stupeň invalidity.

 Soud přiznal úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, spočívajících v zaplacení zálohy na náklady znaleckého posudku ve výši 6.000 Kč a žalované uložil uhradit státu náhradu nákladů řízení, spočívající v částce 3.100 Kč, kterou tvoří zbývající část z vyúčtovaného znalečného ve výši 9.100 Kč, které bylo přiznáno znalci usnesením ze dne 18. 10. 2011, č. j. 72Ad 2/2011-41 a soudem uhrazeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost k Nevyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení usnesení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské nám. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v par. 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaje o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Olomouci dne 7. 2. 2012

               JUDr. Martina Radkova

               samosoudkyně