[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]75Ad 6/2010-27
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D.
v právní věci žalobkyně: Z. M., bytem „X“, zastoupené zmocněncem JUDr. F. H., bytem „X“,
proti žalované: Č e s k é s p r á v ě s o c i á l n í h o z a b e z p e č e n í, se sídlem v Praze
5, ul. Křížová č. p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí č. II žalované ze dne
23. 11. 2009, č. „X“, o poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala přezkoumání
zákonnosti napadeného rozhodnutí č. II žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne
23. 11. 2009, č. „X“, o poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu, kterým žalovaná s odkazem
na ust. § 5 odst. 2 zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního odboje za vznik a
osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu
některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního odboje za
osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o ocenění za odboj“), zamítla její žádost ze dne 7. 10. 2009 o poskytnutí
zvláštního příspěvku k důchodu s odůvodněním, že žalobkyně není oprávněnou osobou, která
má nárok na zvláštní příspěvek k důchodu.
V žalobě uvedla, že s rozhodnutím žalované nesouhlasí a pokládá je za nesprávné.
Žalovaná totiž své rozhodnutí odůvodnila tím, že důchod zemřelého manžela žalobkyně, a to J.
M., nebyl z důvodu odbojové činnosti upraven, avšak tato argumentace žalované není pravdivá.
Dle žalobkyně byl jejímu zemřelému manželovi vyplácen zvláštní příspěvek k důchodu dle
zákona o ocenění za odboj, a to ve výši 1.250,-Kč měsíčně, jak vyplývá z oznámení ze dne
11. 7. 2008, č. „X“. Na podporu tohoto tvrzení pak žalobkyně k žalobě jako důkaz přiložila
75Ad 6/2010 2
právě citované oznámení ze dne 11. 7. 2008 s tím, že jako důkaz může posloužit i výslech
účastníků či materiály žalované, podle kterých bylo rozhodnuto o přiznání zvláštního příspěvku
jejímu zemřelému manželovi. Proto navrhuje, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a
žalované uložil, aby o její žádosti znovu rozhodla s přihlédnutím k namítaným argumentům.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu jako
nedůvodnou zamítl.
K věci uvedla, že z dávkového spisu zemřelého manžela žalobkyně vyplývá, že ten jako
držitel potvrzení o své účasti na povstání v květnu 1945 vydaného podle ust. § 7 zákona o
ocenění za odboj pobíral zvláštní příspěvek k důchodu podle ust. § 5 odst. 1 písm. b) téhož
zákona v měsíční výši 1.250,-Kč. Součástí dotyčného dávkového spisu je přitom i rozhodnutí
Ministerstva obrany ze dne 22. 2. 2006, č. j. „X“, jímž byla pro nesplnění podmínek uvedených
v ust. § 1 odst. 1 bodě 1 písm. f) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé
armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození (dále jen
„zákon č. 255/1946 Sb.“), zamítnuta jeho žádost o vydání osvědčení o jeho účasti v národním
boji za osvobození v kategorii účastník povstání v květnu 1945.
V návaznosti na právě uvedené žalovaná zmínila, že podle ust. § 5 odst. 1 zákona o
ocenění odboje vzniká nárok na zvláštní příspěvek k důchodu občanu České republiky, který
pobírá starobní důchod, plný invalidní či částečný invalidní důchod resp. invalidní důchod jako
takový z českého důchodového pojištění a současně
a) kterému byla výše důchodu upravena jako účastníku odboje, nebo
b) kterému Ministerstvo obrany na základě splnění podmínek stanovených v ust. § 7
citovaného zákona vydalo potvrzení o jeho účasti na povstání v květnu 1945, nebo
c) který
1. je účasten soudní rehabilitace, splňuje-li podmínky stanovené v tomto ustanovení,
nebo
2. byl zařazen v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru, vojenském táboře
nucených prací nebo v centralizačním klášteře, splňuje-li podmínky stanovené
v tomto ustanovení.
Dále žalovaná uvedla, že podle ust. § 5 odst. 2 zákona o ocenění za odboj nárok na
zvláštní příspěvek má rovněž vdova nebo vdovec, pokud pobírá po osobě uvedené v ust. § 5
odst. 1 písm. a) nebo písm. c) vdovský nebo vdovecký důchod z českého důchodového
pojištění. A podle ust. § 6 odst. 1 téhož zákona osobám uvedeným v ust. § 5 odst. 1 písm. a) a
písm. c) náleží zvláštní příspěvek k důchodu v měsíční výši 2.500,-Kč, osobám uvedeným v
ust. § 5 odst. 1 písm. b) a vdovám či vdovcům uvedeným v ust. § 5 odst. 2 v poloviční výši,
tedy 1.250,-Kč. V dané věci je nesporné, že žalobkyně je vdovou po J. M. a pobírá po něm
vdovský důchod. Vdova či vdovec však má nárok na zvláštní příspěvek k důchodu jen
v případě, že zemřelý byl osobou uvedenou v ust. § 5 odst. 1 písm. a) nebo písm. c) zákona o
ocenění za odboj. Zesnulý manžel žalobkyně ale byl osobou uvedenou v ust. § 5 odst. 1 písm.
b) zákona o ocenění za odboj, které bylo vydáno potvrzení o účasti na povstání v květnu 1945
podle ust. § 7 téhož zákona, tedy osobou, jíž bylo vydáno potvrzení o účasti na povstání
v květnu 1945 podle ust. § 7 zákona o ocenění za odboj. Toto potvrzení podle ust. § 7 zákona o
ocenění za odboj není dokladem o účasti jeho držitele v národním boji za osvobození ve smyslu
zákona č. 255/1946 Sb. a nezakládá tedy nárok na úpravu důchodu za odbojovou činnost.
Takovým dokladem je osvědčení vydané dle ust. § 8 zákona č. 255/1946 Sb. Zemřelý manžel
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
75Ad 6/2010 3
žalobkyně sice o vydání dotyčného osvědčení dle ust. § 8 zákona č. 255/1946 Sb. požádal, jeho
žádost však byla zamítnuta pro nesplnění podmínek pro jeho vydání. Závěrem žalovaná
zmínila, že s držením potvrzení dle ust. § 7 zákona o ocenění za odboj je v současné době
splněn pouze nárok na přiznání zvláštního příspěvku k důchodu ve výši 1.250,-Kč a tento nárok
je omezen pouze na samotného držitele tohoto potvrzení. Žalobkyně jako vdova po osobě
uvedené v ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o ocenění za odboj tak není oprávněnou osobou, a
proto nezbylo, než její žádost o poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu zamítnout.
O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaná s tímto postupem výslovně
souhlasila a zmocněnec žalobkyně nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj
nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělil, když byl
o uvedeném následku ve výzvě soudu výslovně poučen.
Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která
vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a §
75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu,
a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného
rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho
část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí
soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s. ř. s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí,
k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky však v projednávané
věci nebyly zjištěny.
Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není
naprosto důvodná, přičemž soud se zcela ztotožnil se všemi argumenty, jak je precizně vylíčila
žalovaná v písemném vyjádření k žalobě a potažmo i v samotném žalobou napadeném
rozhodnutí.
Již v úvodu odůvodnění bylo zmíněno, že v daném případě je předmětem soudního
přezkumu rozhodnutí č. II žalované ze dne 23. 11. 2009, č. „X“, kterým byla s odkazem na ust.
§ 5 odst. 2 zákona o ocenění za odboj zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 7. 10. 2009 o
poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu.
Zvláštní příspěvek k důchodu je upraven v ust. § 5 až ust. 8 zákona o ocenění za odboj,
přičemž v dané věci mezi účastníky řízení není žádného sporu o tom, že žalobkyně podala
předmětnou žádost z pozice vdovy, která pobírá vdovský důchod z českého důchodového
pojištění po zemřelém manželovi J. M., jemuž Ministerstvo obrany na základě splnění
podmínek stanovených v ust. § 7 téhož zákona dne 28. 4. 2006 pod č. j. „X“, vydalo potvrzení
o jeho účasti na povstání v květnu 1945, díky čemuž je nutno na zemřelého manžela žalobkyně
pohlížet jako na osobu uvedenou v ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o ocenění za odboj, které
svědčil nárok na zvláštní příspěvek k důchodu a které byl vyplácen zvláštní příspěvek ke
starobnímu důchodu ve výši 1.250,-Kč.
Těmto skutečnostem koresponduje i obsah správního spisu, který k výzvě soudu
předložila žalovaná a v němž je mj. založeno pravomocné potvrzení Ministerstva obrany ze dne
28. 4. 2006, č. j. „X“, o tom, že pan J. M. byl účastníkem povstání v květnu 1945, které bylo
vydáno s poukazem na ust. § 5 odst. 1 písm. b) a ust. § 7 odst. 1 zákona o ocenění za odboj, a
rovněž je v něm založeno i pravomocné rozhodnutí č. II žalované ze dne 24. 10. 2006, č. „X“, o
tom, že panu J. M. se, jakožto osobě uvedené v ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o ocenění za
odboj, přiznává zvláštní příspěvek ke starobnímu důchodu ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. b)
téhož zákona v měsíční výši 1.250,-Kč.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
75Ad 6/2010 4
Dále v předloženém správním spise je mj. založeno pravomocné rozhodnutí Ministerstva
obrany ze dne 22. 2. 2006, č. j. „X“, o tom, že J. M. se osvědčení dle ust. § 8 zákona č.
255/1946 Sb. nevydává pro nesplnění podmínek pro jeho vydání, neboť nebylo ničím
prokázáno jeho zranění v rámci jeho účasti na povstání v květnu 1945.
V předmětném řízení je tak nutno vycházet z faktu, že žalobkyně je vdovou, která pobírá
vdovský důchod z českého důchodového pojištění po zemřelém manželovi J. M., na kterého je
nutno pohlížet jako na osobu uvedenou v ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o ocenění za odboj.
V ust. § 5 odst. 2 zákona o ocenění za odboj je přitom mj. výslovně zakotveno, že nárok
na zvláštní příspěvek má sice rovněž i vdova, ovšem jen tehdy, pokud pobírá vdovský důchod
po osobě uvedené v odst. 1 písm. a) nebo písm. c). Z právě uvedeného vyplývá, že nárok na
zvláštní příspěvek k důchodu nemají vdovy či vdovci, kteří pobírají vdovský či vdovecký
důchod po osobě uvedené v odst. 1 písm. b) zákona o ocenění za odboj.
Soudem přitom bylo již výše konstatováno, že v daném případě bylo žalovanou náležitě
doloženo, že zesnulý manžel žalobkyně právě byl osobou uvedenou v ust. § 5 odst. 1 písm. b)
zákona o ocenění za odboj, když mu bylo vydáno potvrzení o účasti na povstání v květnu 1945
podle ust. § 7 téhož zákona. Tuto skutečnost ostatně nikterak nerozporovala ani sama
žalobkyně v průběhu soudního řízení. Žalobkyně navíc dokonce v žalobě výslovně uvedla, že
zesnulému manželovi byl měsíčně vyplácen zvláštní příspěvek k důchodu ve výši 1.250,-Kč,
což odpovídá právě výši příspěvku zakotveného v ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona o ocenění za
odboj, který náleží oprávněným osobám uvedeným v ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o ocenění
za odboj, a nikoliv výši příspěvku zakotveného v ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o ocenění za
odboj ve výši 2.500,-Kč měsíčně, který náleží oprávněným osobám uvedeným v ust. § 5 odst. 1
písm. a) a písm. c) téhož zákona.
Dále soud uvádí, že již žalovaná správně poukázala na skutečnost, že dotyčné potvrzení
vydané podle ust. § 7 zákona o ocenění za odboj není dokladem o účasti jeho držitele
v národním boji za osvobození ve smyslu zákona č. 255/1946 Sb., a proto nezakládá nárok na
úpravu důchodu za odbojovou činnost, tak jak předvídá ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o
ocenění za odboj. Takovým dokladem je výlučně osvědčení vydané dle ust. § 8 zákona č.
255/1946 Sb.
V této souvislosti je nutné podotknout, že zemřelý manžel žalobkyně sice o vydání
dotyčného osvědčení dle ust. § 8 zákona č. 255/1946 Sb. požádal, avšak jeho žádost byla
zamítnuta pro nesplnění podmínek pro jeho vydání, neboť nebylo ničím prokázáno jeho zranění
v rámci jeho účasti na povstání v květnu 1945.
Na tomto místě soud poznamenává, že ve smyslu ust. § 52 odst. 2 s. ř. s. nepřikročil
k provedení dokazování, jak případně navrhoval zmocněnec žalobkyně, a to výslechem
účastníků či materiály žalované, podle kterých bylo rozhodnuto o přiznání zvláštního příspěvku
J. M.. Dokazování v předmětném soudním řízení soud vyhodnotil jako nadbytečné, když
příslušný správní spis dostatečně zachycující pro souzenou věc relevantní skutkové a právní
okolnosti daného případu byl soudu ze strany žalované již řádně předložen a soud jej tedy měl
při své rozhodovací činnosti k dispozici včetně materiálů žalované, podle kterých bylo
rozhodnuto o přiznání zvláštního příspěvku J. M..
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto soudu nezbylo nic jiného než uzavřít, že s
držením potvrzení vydaného dle ust. § 7 zákona o ocenění za odboj byl v době rozhodování
žalované spojen pouze vznik nároku na přiznání zvláštního příspěvku k důchodu ve výši
1.250,-Kč s tím, že tento nárok je omezen pouze na samotného držitele tohoto potvrzení.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
75Ad 6/2010 5
Žalobkyně jako vdova po osobě uvedené v ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o ocenění za odboj
tak není oprávněnou osobou, a proto žalovaná neměla jinou možnost, než její žádost o
poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu zamítnout. Z tohoto důvodu soud vyhodnotil žalobu
jako nedůvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. soud nepřiznal žádnému
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a
žalované nad rámec její úřední činnosti žádné náklady řízení nevznikly, přičemž ta je ani
nepožadovala.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem
Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných
náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a
z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Ústí nad Labem dne 31. ledna 2012
JUDr. Markéta L e h k á, Ph.D. v.r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení:
Iva Tovarová
(K.ř.č. 1 - rozsudek)