[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]8 A 291/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra
Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci
žalobkyně: I. T., nar. XXX, státní příslušnost Ukrajina, nynější pobyt v Zařízení pro
zajištění cizinců Bělá-Jezová, Bělá pod Bezdězem, proti žalovanému: Policie ČR,
Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Křižíkova 12, Praha 8, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného č.j. KRPA-26005/ČJ-2011-000022 ze dne 16. 8. 2011,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í
[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
16. 8. 2011, kterým byla podle ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců o 60 dnů
prodloužena doba zajištění za účelem správního vyhoštění, stanovená v rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 6. 2011, č.j. KRPA-26005/ČJ-2011-000022. V odůvodnění
napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne 23. 4. 2011 vydal správní orgán
rozhodnutí o zajištění podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) , c) zákona o pobytu cizinců, jímž
byla stanovena doba zajištění na 60 dnů. Dne 15. 6. 2011 byla tato doba prodloužena o
60 dnů. V uvedené době se nepodařilo realizovat správní vyhoštění, protože dosud není
ukončeno řízení o mezinárodní ochraně, přičemž žádost o její udělení žalobkyně podala
dne 27. 4. 2011. Správní orgán konstatoval, že v případě žalobkyně existuje nebezpečí
skrývání.
Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně především
argumentovala zásadou rychlostí správního řízení s tím, že při institutu zajištění
dochází ke zbavení osobní svobody; zvlášť v těchto případech by měl existovat veřejný
zájem na urychleném vyřízení věci. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále uvedl, že
k prodloužení doby zajištění přistupuje s ohledem na předchozí jednání žalobkyně,
přičemž odkazuje na odůvodnění rozhodnutí o zajištění ze dne 23. 4. 2011. Vzhledem
k závažnosti institutu zajištění se však měl správní orgán věnovat odůvodnění
podrobněji, vycházet ze současné situace, případných změn okolností, a ne se jen
spokojit s odkazem na předchozí rozhodnutí. Žalovaný v tomto případě nepřináší
žádnou novou okolnost, která by spolehlivě ospravedlnila prodloužení zajištění
žalobkyně. Rovněž argumentace předpokládanou složitostí přípravy výkonu rozhodnutí
o správním vyhoštění je jen velmi obecná, je pouze citací zákonného ustanovení a
objevuje se téměř v každém rozhodnutí správního orgánu o zajištění. Dále žalobkyně
namítla, že je zcela nepřípustné odůvodňovat prodlužování doby zajištění kvůli
probíhajícímu azylovému řízení, které je překážkou realizace vyhoštění. Správní orgán
sice musí před realizací vyhoštění vyčkat pravomocného rozhodnutí o azylu, ale tato
skutečnost nemůže být sama o sobě důvodem pro pokračující zajištění cizince.
Žalobkyně podáním žádosti o mezinárodní ochranu realizuje své právo a je nepřípustné
ji za to postihovat institutem zajištění. Odůvodnění rozhodnutí je velmi povrchní a nelze
se s ním spokojit zejména proto, že se zde jedná o zbavení osobní svobody. Správní řád
v ust. § 68 odst. 3 požaduje uvedení důvodů výroků, podkladů pro jejich vydání, úvah,
kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení. Nelze se proto spokojit s postupem
žalovaného, kdy místo řádného odůvodnění v souladu s citovanou normou se uchýlil
pouze k odkazu na odůvodnění rozhodnutí předcházejících. Napadené rozhodnutí by
proto mělo být pro nepřezkoumatelnost zrušeno.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že důvody pro prodloužení doby zajištění
vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétně. Poukázal na to, že žalobkyně podala
žádost o mezinárodní ochranu v době, kdy jí bylo vydáno rozhodnutí o správním
vyhoštění. Je tedy dána objektivní překážka pro realizaci vyhoštění, přičemž žádost o
udělení mezinárodní ochrany nemění zjištěný skutkový stav, pro který byla žalobkyně
zajištěna, a poukázal na ust. § 127 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Napadené
rozhodnutí je řádně odůvodněno, když žalovaný již v prvotním rozhodnutí vyložil, v čem
spatřuje hrubé porušení veřejného pořádku. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu
zamítl.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho
vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že
žaloba není důvodná.
Soud především odmítl názor žalobkyně, že by napadené rozhodnutí nebylo
řádně odůvodněno. Napadené rozhodnutí je rozhodnutím o prodloužení doby zajištění
žalobkyně pro účely správního vyhoštění, a proto je na místě, aby v jeho odůvodnění
byly uvedeny důvody vztahující se právě k závěru o prodloužení doby zajištění. Není
nutno, aby napadené rozhodnutí obsahovalo vylíčení důvodů, pro které bylo žalobkyni
uloženo správní vyhoštění. Rovněž tak není podle názoru soudu nutné, aby v rozhodnutí
o prodloužení doby zajištění byly znovu rekapitulovány důvody, které k zajištění vedly; i
ty jsou v úplnosti vyloženy v rozhodnutí o zajištění a není nezbytné je znovu zmiňovat.
Za podstatné tu soud považuje to, že jak důvody pro uložení správního vyhoštění, tak i
důvody pro zajištění jsou vyloženy v příslušných rozhodnutích žalovaného, která byla
žalobkyni řádně doručena a žalobkyně tedy tyto důvody zná. V nyní napadeném
rozhodnutí se tedy žalovaný zabýval pouze tím, zda jsou dány důvody pro prodloužení
doby zajištění, přičemž hledal, že dány jsou. Podrobně je pak vylíčil v odůvodnění na
straně 2 napadeného rozhodnutí.
Pokud žalobkyně namítala, že žalovaný se měl zabývat současnou situací a
případnými změnami okolností, tu nezbývá než konstatovat, že v tomto směru neměl
žalovaný co hodnotit. Žalobkyně byla pro účely správního vyhoštění zajištěna proto, že
se na území České republiky zdržovala bez platného povolení k pobytu, a navíc bez
platného cestovního dokladu, v čemž správní orgány spatřoval důvody pro zajištění
podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců. Na těchto skutečnostech se
nemohlo nic změnit a žádné nové okolnosti, k nimž by měl žalovaný přihlédnout,
nenastaly. Důvody pro zajištění žalobkyně tedy trvají i nadále.
Důvod pro prodloužení pak správní orgán spatřoval v tom, že žalobkyně podala
žádost o mezinárodní ochranu, a proto je třeba vyčkat s realizací správního vyhoštění až
do doby pravomocného rozhodnutí o této její žádosti. Námitka žalobkyně, že je
postihována za to, že podala žádost o mezinárodní ochranu, tu není na místě. Probíhající
řízení o přiznání mezinárodní ochrany je zákonnou překážkou pro realizaci správního
vyhoštění, avšak nijak neovlivňuje existenci důvodů a stanovení doby trvání zajištění.
Podle ust. § 127 odst. 2 podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v průběhu
zajištění není důvodem pro ukončení zajištění. Existenci důvodu pro zajištění a pro
případné prodloužení jeho doby tedy správní orgán posuzuje samostatně, bez ohledu na
to žádost o mezinárodní ochranu.
Městský soud v Praze po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žalobní námitky
nejsou důvodné, a proto podanou žalobu zamítl podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu
správního tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.
Soud se souhlasem účastníků rozhodl ve věci bez nařízení jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu
správního, když žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému žádné náklady řízení
nevznikly.