V058381
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: S. P. Ch., zast. Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem v Praze 2, Ječná 7/548, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2010 čj. OAM-830/VL-07-ZA12-2008, takto:
pokračování 28Az 7/2011
-2-
O d ů v o d n ě n í :
Žaloba projednávaná krajským soudem mířila do v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného ve věci neudělení mezinárodní ochrany § 12, § 13 § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění (dále jen zákon o azylu).
Žalovaný reagoval podrobným vyjádřením ze dne 19. května 2011. Zachytil průběh správního řízení, výsledné rozhodnutí a zopakoval obsah žalobních námitek. Poté, kdy odkázal a setrval na správnosti provedeného správního řízení včetně náležitého odůvodnění napadeného rozhodnutí, označil námitky za nedůvodné. Zopakoval informace žalobcem poskytované v průběhu správního řízení a odkázal na zprávy o zemi původu, které k danému případu shromáždil. Zdůraznil, že žalobce se mohl, jak bylo ověřeno z informací o zemi původu, dovolat pomoci u státních orgánů své domovské země a jeho obavy, proto nelze označit za odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Rovněž tak nebyly prokázány skutečnosti umožňující úvahy ve smyslu hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy dle § 14a téhož zákona. Žalobce sám nebyl vystaven reálnému nebezpečí ze strany soukromých osob, nedovolal se pomoci proti údajně hrozícímu násilí vůči své osobě díky aktivitám při volbách a navíc se žalobcova strana stala rozhodující silou v Nigérii. Napadené rozhodnutí označil za žalobou nezpochybněné, a proto trval na jejím zamítnutí.
pokračování 28Az 7/2011
-3-
Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu při jednání a to za přítomnosti obou stran sporu, zástupce žalobce a tlumočníka jazyka anglického. Veden žalobními body pak napadené rozhodnutí přezkoumal při jednání za přítomnosti obou účastníků (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).
Žalobce se domáhal poskytnutí mezinárodní ochrany formou azylu s odkazem na ust. § 12 zákona o azylu. Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. Podle ust. § 12 písm. a) zákona o azylu udělí azyl, bude-li v řízení zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo dle písm. b) je zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Krajský soud provedl při jednání stručnou rekapitulaci řízení před správním orgánem včetně odkazu na zásadní důkazy, se kterými správní orgán pracoval a které jsou součástí správního spisu. Zástupce žalobce poukázal na stále se zhoršujících situaci v Nigérii, která hrozí vypuknutím občanské války, a proto nelze návrat žalobce považovat za reálný. Dále zdůraznil, že správní orgán zmiňuje rozpory a nesrovnalosti ve výpovědích žalobce. V tomto směru připomněl žalobní námitku, kdy podáním ze dne 21. 1. 2010 žádali o přibrání tlumočníka jazyka igbo (ibo), kterýžto jazyk je mateřským jazykem žalobce. Nelze vyloučit, že některé nesrovnalosti mohly mít příčinu právě v neakceptování tohoto požadavku. Zástupkyně žalovaného zdůraznila, že žalobce si sám vybral anglický jazyk jako jazyk, v němž bude vedeno správní řízení. Poukázala přitom na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém jsou zachyceny průběhy pohovorů, ze kterých lze zjistit řadu nesrovnalostí v přednesech žalobce. Aktuální změna situace v Nigérii by mohla být maximálně předmětem nového posouzení v řízení o nové žádosti. Krajský soud konstatoval, že podání zmiňované zástupcem žalobce s datem 21. 1. 2010 není součástí správního spisu. V průběhu soudního řízení proto zástupce žalobce doložil uváděné podání, které bylo doručeno do elektronické podatelny žalovaného spolu s elektronickým podpisem s výsledkem ověřeno. Podáním učinil krajský soud důkaz a ověřil, že žalobce se skutečně domáhal změny spočívající v tom, aby řízení bylo vedeno za přítomnosti tlumočníka jazyka igbo, který je rodným jazykem žalobce. Tento požadavek vznesl proto, že precizní vyjadřování může hrát velkou roli při hodnocení jeho výpovědí, resp. jeho příběhu, a proto je namístě vyvarovat se případným nedorozuměním z důvodů jazykových. Obě strany sporu po svých přednesech setrvaly při jednání na svých dosavadních postojích.
pokračování 28Az 7/2011
-4-
Náhled soudu na projednávanou věc je následující: řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zahájeno na základě žádosti žalobce ze dne 25. 11. 2008, po které následovaly čtyři pohovory s daty 28. 11. 2008, 19. 1. 2009, 26. 1. 2009 a 14. 12. 2010. Žalobce uvedl, že je státním občanem Nigerijské federativní republiky a hlásí se k nigerijské národnosti. Vyznáním je křesťan a v zemi byl členem politické strany Peoples Democratic Party (PDP). Trestně stíhán nebyl a zdravotní stav označil za dobrý. Důvodem jeho potíží měla být osobní účast při volbách v roce 2007, kdy sice zvítězila PDP, nicméně opoziční strana PPE podala stížnost na průběh a výsledek voleb a žalobce měl svědčit v soudním procesu. Uvedl, že několik svědků vystupujících v tomto procesu bylo zabito, žalobce se proto důvodně obával o svůj život a vycestoval do Lagosu. Zde pobýval do té doby, nežli zjistil, že jej hledali ozbrojení muži. Vyslovil přesvědčení, že se jedná o osoby mající vztah ke straně PPE, kteří usilují o jeho život, a proto Nigérii opustil.
Pro posouzení důvodnosti žalobcovy žádosti si správní orgán obstaral následující informace o Nigérii: Zprávu MZ USA o dodržování lidských práv v Nigérii za rok 2007 ze dne 11. března 2008 a tytéž zprávy zachycující situaci v Nigérii za rok 2008 a 2009. Dále zprávu International Crisis Group (ICG) ze 30. května 2007 s názvem Nigérie – neregulérní volby – selhání státu, Nigérie – Zpráva o zemi MV Velké Británie z 5. prosince 2008 zaměřená na zacházení s neúspěšnými žadateli o azyl vracejícími se do země, Informace Human Rights Watch – Nigérie – výroční zpráva z ledna 2009, Informaci MZV čj. 98318/2010-LPTP ze dne 16. března 2010 mimo jiné reagující na možnost vnitřního přesídlení, legálního vystěhování ze země a potíže v případě návratu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu. Rovněž žalovaný disponoval Informací o Nigérii zpracovanou Švýcarskou organizací pro pomoc uprchlíkům, Alexandra Geisera z 12. dubna 2010. Mimo jiné se daná zpráva vyjadřuje k možnosti interní migrace, tedy k otázce vnitřního přesídlení občanů Nigérie. Penzum podkladových zpráv doplnil o informace vztahující se k Nigérii obsažené v databázi ČTK a to k 6. dubnu 2010. S těmito zprávami byl žalobce v průběhu správního řízení seznámen.
Krajský soud s ohledem na jednu ze zásadních námitek žalobce, tedy pochybení správního orgánu spočívající v tom, že nereagoval na procesní návrhy žalobce uplatněné v podání ze dne 21. ledna 2010 (požadavek na tlumočníka jazyka igbo s ohledem na potřebu preciznosti výpovědi žalobce) připomíná jedno ze zásadních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Brně (dále NSS), ve kterém se soud vyjadřuje mimo jiné k požadavkům na náležité dokazování. V rozhodnutí NSS ze dne 30.9.2008, čj. 5 Azs 66/2008-70 (Ej 549/2008) se uvádí následující: „Pokud jde o břemeno důkazní, to je již výrazněji rozloženo mezi žadatele o mezinárodní ochranu a žalovaného. Prokazovat jednotlivá fakta je povinen primárně žadatel, nicméně žalovaný je povinen zajistit k dané žádosti o mezinárodní ochranu maximální možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí tvrzení žadatele, tak těch, co je podporují. V mnoha případech však musí žalovaný rozhodovat za důkazní nouze, tj. tehdy, když není ani žadatel ani žalovaný schopen doložit či vyvrátit určitou skutečnost či tvrzení žádným přesvědčivým důkazem. V takových případech zůstává jediným důkazním prostředkem výpověď žadatele a klíčovým faktorem se stává
pokračování 28Az 7/2011
-5-
posouzení celkové věrohodnosti žadatele a posouzení pravděpodobnosti, zda k události opravdu došlo podle výpovědi žadatele.“
S přihlédnutím k výše uvedenému krajský soud konstatuje, že správní orgán mimo jiného posoudil výpověď žalobce jako nevěrohodnou s tím, že poukazoval na nesrovnalosti v žalobcových přednesech. Je sice pravdou, že žalobce označil pro průběh správního řízení anglický jazyk jako jazyk, ve kterém je schopen komunikovat, nicméně již počátkem ledna 2010 ve výše opakovaně zmiňovaném podání vyslovil vůči správnímu orgánu požadavek na změnu jazyka správního řízení na jeho rodný jazyk igbo. Tento požadavek věcně a logicky odůvodnil právě s odkazem na eliminaci případných nedorozumění z důvodů jazykových. V tomto směru je proto možné přisvědčit žalobní námitce, že správní orgán pominul požadavek žalobce na jazyk tlumočení a nelze tak vyloučit, že vytýkaná vada řízení mohla mít za následek nezákonnost přezkoumávaného rozhodnutí. Žalovanému za zjištěné situace proto nezbude, nežli přibrat do řízení tlumočníka jazyka igbo, provést se žalobcem nový pohovor a zaměřit se tak na objektivitu a logičnost jím uváděných informací včetně následného vyhodnocení jejich věrohodnosti. Poté může již bez vytýkaného pochybení rozhodnout o důvodnosti žalobcovy žádosti. Ačkoli se může příběh žalobce jevit v určitých reáliích rozporný, pak řízení před správním orgánem nebylo provedeno s ohledem na odhlédnutí od požadavku na změnu v osobě tlumočníka, resp. jazyka řízení do té míry důsledné, aby soud mohl považovat přezkoumávané rozhodnutí za nezpochybnitelné.
Dospěje-li správní orgán i v takto doplněném dokazování opět k negativnímu závěru ve smyslu § 12 zákona o azylu, pak krajský soud konstatuje, že v dalším řízení bude namístě obstarat si nejenom aktuální, nýbrž i cíleně a pro daný případ konkrétně zaměřené informace k otázce reálně bezpečného návratu žalobce do země původu. Z obecně dostupných informací o Nigérii vyplývá, že bezpečnostní situace v zemi není stabilní, a proto bude zapotřebí vyhodnotit otázku návratu žalobce na striktně aktuálních podkladech o Nigérii. Krajský soud by doporučoval rovněž věnovat zvýšenou pozornost otázce odůvodnění případného závěru ohledně reálné možnosti domoci se ochrany kompetentních orgánů země původu a stejně tak nastíněné možnosti vnitřního přesídlení, tj. zda-li je tato varianta v případě žalobce a jím dosud tvrzených obav reálná uchránit jej od event. možnosti násilí, kterého se, jak zatím doposud tvrdil, v případě svého návratu do Nigérie obává.
Za dané situace krajský soud rozhodnutí žalovaného s ohledem na důvodnost vznesených námitek ve smyslu nedostatečně zjištěného skutkového stavu zrušil pro vady řízení a věc tak vrátil žalovanému k dalšímu projednání (§ 78 odst. 1, odst. 4 a odst. 5 s.ř.s.). Žalovaný po vyhodnocení výše specifikovaných a soudem rozebraných žalobních námitek doplní dokazování a o žádosti opětovně rozhodne. Odstranění a objasnění zjištěných vad vyžaduje zásadnější doplnění dokazování způsobem v tomto rozhodnutím popsaným.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem
pokračování 28Az 7/2011
-6-
proti neúspěšnému žalovanému. Při jednání se zavázal, že krajskému soudu doručí specifikaci účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s tímto řízením. Do doby vyhotovení písemné verze rozhodnutí však krajský soud žádný takový podklad neobdržel, a proto nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Hradci Králové dne 30. ledna 2012
JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.
samosoudkyně