45 A 20/2012 - 34
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Jitky Bartákové a JUDr. Milana Podhrázkého v právní věci žalobce Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 1. 1. 2012 u Městského soudu v Praze domáhá, aby soud žalovanému uložil do 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodnout o odvolání žalobce proti rozhodnutí místopředsedkyně Městského soudu v Praze čj. Spr 2964/2009 ze dne 16. 8. 2011.
K návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému krajskému soudu rozhodl Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 13. 3. 2012, čj. Nad 7/2012-20, tak, že se věc přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že v dané věci již vydal rozhodnutí, jehož se žalobce domáhá; o odvolání žalobce rozhodl rozhodnutím ze dne 20. 3. 2012, čj. 484/2011-OT-OSV-ODV/4. Navrhl proto zamítnutí žaloby.
V reakci na výše uvedené vyjádření žalovaného žalobce k výzvě soudu sdělil, že je pravda, že o jeho odvolání v dané věci již bylo rozhodnuto; dodal ovšem, že o uvedeném odvolání mělo být rozhodnuto do 15 dnů, nikoliv po více než 6 měsících. Jak nicméně dále uvedl, z důvodu chování žalovaného tedy bere svoji žalobu zpět, přičemž navrhl, aby řízení bylo zastaveno a žalovanému byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.
Vzhledem k tomu, že podání žalobce obsahující zpětvzetí žaloby nevzbuzuje jakékoliv pochybnosti, soud řízení zastavil. Vyšel přitom z ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s., podle něhož soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
V návaznosti na výrok o zastavení řízení soud dále přistoupil k rozhodování o nákladech řízení. Vyšel přitom předně z ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.
Soud tedy v projednávané věci musel především hodnotit, zda byly splněny podmínky věty druhé citovaného ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., konkrétně zda ke zpětvzetí žaloby došlo skutečně v důsledku pozdějšího chování žalovaného. Při rozhodování podle shora uvedeného ustanovení je totiž soud povinen vždy důsledně zkoumat, zda úkon žalovaného, na který se žalobce ve svém zpětvzetí žaloby odkazuje, opravdu směřuje k uspokojení toho, čeho se žalobce žalobou domáhal. V řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného tak proto bude soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů vždy hodnotit, zda žalovaný svým chováním ustavil stav, jehož se žalobce domáhal svojí žalobou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2008, čj. 3 Ads 58/2008-54, www.nssoud.cz), v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti je pak na soudu, aby hodnotil, zda žalovaný až po podání žaloby začal konat a vydal skutečně to rozhodnutí, jehož vydání žalobce svojí žalobou žádal. Jinak řečeno, náhrada nákladů řízení může být přiznána žalobci jen tehdy, vzal-li žalobu zpět skutečně pro pozdější chování žalovaného.
Ze soudního a správního spisu v dané věci především vyplývá, že žalobce projednávanou žalobu zaslal v elektronické podobě Městskému soudu v Praze již dne 1. 1. 2012, přičemž listinný originál žaloby pak témuž soudu doručil dne 2. 1. 2012. Žalobce se přitom domáhal vydání rozhodnutí o svém odvolání ze dne 19. 9. 2011. Ze správního spisu dále plyne (ostatně mezi účastníky o tom není sporu), že rozhodnutí žalovaného o podaném odvolání žalobce nebylo do dne podání této žaloby vydáno, a to přesto, že se žalobce na žalovaného dne 16. 12. 2011 obrátil se stížností na průtahy v řízení a se žádostí o přijetí opatření proti nečinnosti. Z rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2012, čj. 484/2011-OT-OSV/4, je pak zřejmé, že žalovaný o předmětném odvolání žalobce rozhodl až tímto rozhodnutím, a to tak, že podle § 90 odst. 5 správního řádu napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl.
Jak tedy plyne ze shora reprodukovaných spisových podkladů, rozhodnutí žalovaného, které bylo důvodem pro zpětvzetí žaloby, bylo vydáno více než 2 měsíce po podání žaloby na ochranu proti nečinnosti. Podmínky pro použití ustanovení § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. jsou tedy v dané věci podle názoru zdejšího soudu splněny. Aplikaci tohoto ustanovení přitom v souzené věci nevylučuje ani ustanovení § 60 odst. 7 s. ř .s., dle kterého „jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává“; soud žádné důvody zvláštního zřetele hodné, na něž citované ustanovení odkazuje, v projednávané věci neshledal.
S ohledem na výše uvedené proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladu řízení, a to v celkové výši 11.260 Kč. Uvedené náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000 Kč a v odměně zástupce ve výši 10.260 Kč. Odměna se přitom skládá ze tří úkonů právní služby po 2100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a sepis zpětvzetí žaloby – § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] a z jednoho úkonu právní služby po 1.050 Kč [vyjádření k návrhu na přikázání věci – § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.], k čemuž byla přičtena paušální částka jako náhrada hotových výdajů ve výši 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, to vše navýšeno o 20 % daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen žalobci zaplatit k rukám jeho zástupce Mgr. Jana Boučka, advokáta se sídlem Karolíny Světlé 14, 110 00 Praha 1, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Vzhledem k tomu, že řízení skončilo zastavením před prvním jednáním, postupoval soud současně podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož soud za těchto okolností vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Rozhodl tedy o tom, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč.
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 23. května 2012
Mgr. Jitka Zavřelová,v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Nicola Švecová