72Ad 78/2011-49
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce L. R., bytem T. 1. m. 1662, H. 1, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 11. 2011, č. j. X, ve věci invalidního důchodu,
t a k t o:
O d ů v o d n ě n í
Správní žalobou napadl žalobce v zákonné lhůtě shora označené rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 3. 8. 2011. Tímto rozhodnutím žalovaná změnila žalobci invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, protože posudkový lékař OSSZ Přerov shledal, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 50%.
V žalobě žalobce namítl, že posudek lékaře OSSZ Přerov je v rozporu s podkladovými lékařskými nálezy, zejména se zprávou praktické lékařky ze dne 12. 5. 2011 a ortopeda ze dne 1. 7. 2011, s tím, že se zdravotní stav žalobce neustále zhoršuje a že měl být proto hodnocen podle kapitoly XIII oddílu A položky 1d přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti o 60 – 70 %. Žalobce namítl, že je dlouhodobě indikován k implantaci totální endoprotézy obou kloubů, nikoli jen jednoho. Operaci však žalobce nehodlá podstoupit z důvodu nejasné prognózy výsledku zákroku. Od přiznání ID III. stupně u žalobce rozhodně nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu. Žalobce také nesouhlasí s tím, že u něj jde o přechodné zažívací potíže, naopak trpí stabilně vředovou chorobou dvanáctníku. Stejně tak ledvinové potíže nejsou v klidové fázi, ale stabilní a se zvyšující se frekvencí. Nadto v posudku nejsou dostatečně zhodnoceny oční problémy (7,5 dioptrií na obou očích). To vše značně žalobce omezuje v denních aktivitách a úplně znemožňuje žalobci výkon profese odpovídající jeho kvalifikaci a praxi.
Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě k důkazu navrhla posudek PK MPSV.
Ze správního spisu a napadeného rozhodnutí soud zjistil, že u žalobce byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je oboustranná postdysplatická coxartróza s výrazným omezením hybnosti vpravo, s indikací k implantaci totální endoprotézy vpravo, dle ortopedických nálezů od roku 2005, podle kapitoly XIII oddílu A položka 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. Žalobce byl hodnocen na horní hranici daného procentního rozmezí s poklesem pracovní schopnosti o 50 % s ohledem na oční postižení. V napadeném rozhodnutí žalovaná po přezkoumání zdravotního stavu svým posudkovým lékařem konstatovala stabilizaci zdravotního stavu žalobce a uznání invalidity III. stupně v minulosti označila jako posudkový omyl.
Z posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 9. 2. 2012 soud zjistil, že komise přezkoumala zdravotní stav žalobce a jeho dochovanou pracovní schopnost k datu vydání napadeného rozhodnutí i ke dni změny invalidity 22. 7. 2011. Komise shledala, že u žalobce se k uvedenému dni jednalo o invaliditu druhého stupně, a nikoli třetího stupně, neboť u něj šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla k oběma datům oboustranná postdysplatická coxartróza s výrazným omezením kyčelního kloubu hybnosti vpravo, s indikací náhrady tohoto kloubu vpravo od roku 2005. Žalobce byl zaevidován do pořadníku a podle zprávy ortopeda ze dne 1. 7. 2011 by k operaci mělo dojít v druhé polovině roku 2011. Funkční postižení pravého kyčelního kloubu je těžké a levého kyčelního kloubu středně těžké. Stav žalobce odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII oddílu A položka 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. O zvláště těžké postižení se u žalobce nejedná. Žalobce není schopen vykonávat profesi číšníka, je schopen prací jiného charakteru, uvedených v posudku, a je schopen rekvalifikace. Pokles pracovní schopnosti o 50 % zvolila komise pro neschopnost vykonávat profesi číšníka. Podle komise uznání žalobce jako plně invalidního v roce 2005 bylo posudkovým omylem, protože se nejednalo o těžké postižení hybnosti kyčelních kloubů. Stejně tak byla nesprávně plná invalidita ponechána žalobci v letech 2007 a 2009. K námitkám žalobce komise uvedla, že ani ortoped nepopisuje těžké funkční postižení žalobce, jeho zdravotní stav progreduje zvolna, k náhradě kloubu dosud nedošlo. Vředová choroba a ledvinové potíže žalobce jsou posudkově nevýznamné.
K důkazu předložil u jednání soudu žalobce zprávu ortopeda ze dne 26. 7. 2005 o postižení levé kyčle, mimoto zprávu oční lékařky. Při jednání žalobce namítal, že zprávu pro posudkovou komisi sepsal zastupující ortoped a nebyly k ní přiloženy rentgenové snímky. Vředová choroba žalobce trvá od roku 1982, kvůli ní je žalobce nevoják. K závěru o posudkových omylech v minulosti při uznání invalidity žalobce sdělil, že vždy rozhodoval jiný lékař, již v roce 1972 byla žalobci zamítnuta ze zdravotních důvodů profese elektro a nabídnuta profese, kuchař, číšník, aranžér. Komise tehdy věděla, že má vrozenou vadu kloubů, od roku 1991 má zjištěnou artrózu obou kyčlí, dostal částečný invalidní důchod, sám pak požádal o jeho zrušení. Plný invalidní důchod žalobci navrhl lékař v roce 2005. Artróza je u žalobce těžší i proto, že vykonával profesi číšníka.
K vyjasnění otázky, zda se u žalobce jedná o postižení jednoho nebo obou kyčlí a jak těžké je jejich postižení a indikace k náhradě, s popisem rozporů v lékařských zprávách a posudcích, si soud vyžádal od PK MPSV v Ostravě doplňující posudek.
V doplňujícím posudku ze dne 11. 4. 2012 PK MPSV v Ostravě setrvala na svém závěru, že stav žalobce odpovídal ve zkoumaném období II. stupni. Podle komise pod pojmem „výhledově TEP“ zpráva praktické lékařky má na mysli náhradu pravé kyčle, což odpovídá zprávám ortopeda. O náhradě levé kyčle se uvažuje v další budoucnosti. Ke zprávě ortopeda MUDr. F. uvedla komise, že i zde se mluví o postižení obou kloubů, které je popsáno s tím, že nejprve se bude konat náhrada pravé kyčle. To, že dosud nebylo k náhradě vůbec přistoupeno, znamená, že nejde o naléhavou záležitost. Náhrada kyčle se provádí pro zlepšení zdravotního stavu a provedená operace není důvodem k invalidizaci, ale pro dočasnou pracovní neschopnost.
Při jednání žalobce doložil výpis z dokumentace ortopeda ze dne 21. 3. 2012. Tato zpráva byla při jednání čtena jako důkaz a porovnána s posudky PK MPSV v Ostravě. Žalobce namítl, že MUDr. M. (posudková lékařka žalované) si plete koleno s kyčlí a uvádí že žalobce je schopen vykonávat svou profesi, což je v rozporu s posudkem PK MPSV v Ostravě. Zdravotní stav žalobce není stabilizován, což dokazuje zpráva očního lékaře. Údaje o posudkovém omylu žalobce popírá, protože do roku 2009 neexistovaly stupně invalidity jako dnes. Posudek nesprávně cituje zprávu praktické lékařky ze dne 12. 5. 2012, takový datum ještě nebyl. Žalobce je v pořadníku na výměnu kyčle u společnosti ORTHES v Rožnově pod Radhoštěm od roku 2005 nebo 2006, čekací doba měla být 5 let; k dotazu, proč nebyla operace provedena, uvedl, že naprosto netuší.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. s. ř. s. v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 1. 11. 2011.
Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.
Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
Podle § 39 odst. 2 téhož zákona jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla
a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
Podle § 39 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Podle § 39 odst. 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,
a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,
d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,
e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,
f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
Podle § 39 odst. 6 téhož zákona za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce nedosáhl věku 65 let věku, resp. důchodového věku podle přílohy zákona č. 155/1995 Sb., a nebyl invalidní pro invaliditu třetího stupně, na čemž se zcela shodly všechny posudkové orgány, tj. OSSZ Přerov, lékařská posudková služba žalované v námitkovém řízení i PK MPSV v Ostravě v posudku ze dne 9. 2. 2012 ve znění jeho doplnění ze dne 11. 4. 2012.
Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav věci shora citovaná zákonná ustanovení účinná ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované. V projednávané věci šlo o to, že žalobci byl přiznán namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proto bylo stěžejním zodpovězení skutkové otázky, zda žalobce ke dni 1. 11. 2011, resp. již od dne změny invalidity 22. 7. 2011, byl invalidní ve třetím stupni či nikoli. Rozhodnutí soudu přitom záviselo především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobce k uvedenému okamžiku. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím stupni, jejím vzniku, trvání a zániku. Pokud posudek této posudkové komise splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku, je zpravidla v přezkumném soudním řízení rozhodujícím důkazem. Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobce k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě ze dne 9. 2. 2012 ve znění jeho doplnění ze dne 11. 4. 2012.
Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Dle odstavce třetího je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.
Podle § 4 odst. 2 téže vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce je stabilizovaný nebo pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů.
Jak vyplývá z citovaných zákonných ustanovení, ke zjištění stavu invalidity bylo nutno prokázat pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. K tomu, aby žalobci nebyl snížen stupeň invalidity a tomu odpovídající výše invalidního důchodu, by musela být prokázána invalidita třetího stupně. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že v takovém rozsahu pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti na straně žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí nenastal, protože žalobce v této době trpěl postižením obou kyčelních kloubů uvedeným v kapitole XIII oddíl A položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tedy se u něho jednalo o možný pokles v rozmezí 40 - 50 %, přičemž vzhledem k posudkovou komisí zhodnoceným rozhodným skutečnostem byla míra poklesu pracovní schopnosti určena na horní hranicí procentního pásma. Součástí posudku je i odpovídající pracovní rekomandace.
Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by u žalobce rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla zvlášť těžké postižení osteoartrózou, tj. těžké postižení pohybových schopností, celkové výkonnosti, některé denní aktivity značně omezeny (kapitola XIII oddíl A položka 1d přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb.). Naopak, u žalobce bylo prokázáno těžké postižení osteoartrózou, tzn. funkční těžké postižení dvou a více velkých/nosných kloubů, se značným omezením pohybových schopností a celkové výkonnosti při středně těžkém zatížení, některé denní aktivity omezeny (kapitola XIII oddíl A položka 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb.).
Podle uvedené vyhlášky, kapitoly XIII oddílu A artróza může být primární lokalizovaná nebo generalizovaná, sekundární vzniklá následkem traumatu, vrozené nebo vývojové vady, z důvodu mechanického přetížení nebo v důsledku jiného onemocnění, erozivní (postihující ruce, s více vyjádřenou zánětlivou komponentou). Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkčně významné postižení kloubů, lokalizace osteoartrózy zhoršující mobilitu (kolenní a kyčelní klouby, zejména ve vztahu k dosažení kritických hodnot pro pohyblivost a běžný život), zda je postižena dominantní horní končetina a ruka nebo zda se jedná o rychle progredující nebo erozivní osteoartrózu. Přihlíží se i k případným komplikacím jako je nekróza kosti, instabilita kloubu. Pro dopad na pracovní schopnost je rozhodující postižení pohyblivosti, schopnosti stání, sezení, změn polohy těla, vstávání a usedání, ohýbání, schopnosti vykonávat koordinované činnosti při manipulaci s předměty, dopad na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity.
S ohledem na tyto skutečnosti učinil soud závěr o tom, že žalobce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve třetím stupni a tedy na jeho straně nebyly splněny podmínky nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. V napadeném rozhodnutí žalovaná učinila obsahově totožný závěr a proto její rozhodnutí v testu zákonnosti i právnosti obstálo.
K námitkám žalobce soud konstatuje, že v posudku PK MPSV v Ostravě byly dostatečně posouzeny a zhodnoceny zpráva ortopeda ze dne 1. 7. 2011 i zpráva praktické lékařky ze dne 12. 5. 2011. Zjevný překlep v datu (rok 2012 namísto 2011) nemá vliv na věcné posouzení. Námitky žalobce o tom, že jeho zdravotní stav nebyl stabilizován, přesvědčivě vyvrátil zejména posudek PK MPSV v Ostravě včetně jeho doplnění. V posudku komise dostatečně objasnila, že o naléhavosti operace kyčlí a tíži zdravotního stavu žalobce vypovídá to, že od roku 2005 dosud nebyl operován a že nejdříve je indikována pouze operace pravé kyčle. Nadto žalobce sám v žalobě uvádí, že operaci nehodlá podstoupit vzhledem k nejasné prognóze o zlepšení zdravotního stavu. V rozporu s tím při jednání soudu dne 15. 5. 2012 k dotazu zástupkyně žalované, proč nebyla dosud operace provedena, žalobce uvedl, že sám naprosto netuší. Ostatní nemoci žalobce posudková komise vyhodnotila a zahrnula do posouzení, a to včetně očních vad. Protože podle shora citovaného § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. se procentní ohodnocení za jednotlivá postižení nesčítají a rozhodující je nejzávažnější zdravotní postižení, nemá určení tíže vedlejších zdravotních problémů vliv na celkové posouzení. U žalobce komise stanovila v daném rozpětí pokles pracovní schopnosti na horní hranici. Soud se s komisí ztotožňuje v tom, že k tomu byl dán závažný důvod, spočívající v nemožnosti žalobce vykonávat s osteoartrózou těžkého stupně profesi číšníka. Žalobcem předložené lékařské zprávy byly všechny do hodnocení posudkovou komisí zahrnuty, nejsou v rozporu s posudkem, postižení obou kyčelních kloubů bylo vyjasněno, i jejich indikace k výměně. Skutečnost, zda došlo k posudkovému omylu v období předcházejícímu přezkoumávané správní řízení, nemá vliv na souzenou věc, s výjimkou toho, že se ze skutkového stavu z minulosti vyvozuje zhoršování, zlepšování či stabilizace zdravotního stavu. Posudková komise dostatečně odůvodnila i svůj závěr o stabilizaci zdravotního stavu žalobce, který je v souladu s ustanovením § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění. Komise nepřistoupila z důvodu stabilizace zdravotního stavu žalobce ke snížení ohodnocení poklesu pracovní schopnosti o 10 % podle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. K námitce žalobce soud uvádí, že případné zhoršování očních potíží nemá vzhledem k uvedenému (rozhodující je hlavní zdravotní postižení) vliv na posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce. Nedůvodné jsou i námitky žalobce ohledně terminologie. Do 31. 12. 2009 existovaly dva druhy invalidních důchodů (částečný a plný), od 1. 1. 2010 existuje jeden invalidní důchod se třemi stupni. Tomu odpovídá i názvosloví v posudku a podle soudu nezpůsobuje v souzené věci vadu posudku spočívající v nesrozumitelnosti. Komise uvedla, že u žalobce artrotické potíže progredují zvolna. Toto tvrzení je v souladu s tím, že u žalobce nešlo o akutní, naléhavou potřebu výměny kloubu, i s tvrzením žalobce, že nehodlá operaci podstoupit. Ostatně, sám žalobce neuvádí žádná tvrzení, která by nasvědčovala tomu, že by nemohl vykonávat výdělečnou činnost s omezením, které stanovila v pracovním doporučení posudková komise (tj. jinou profesi než číšníka).
Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
Žádnému z účastníků nepřiznal soud náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl úspěšný a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s. ř. s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí).
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
V Olomouci dne 15. 5. 2012
JUDr. Martina Radkova
samosoudkyně