58A 23/2012-13
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce B. A., státní příslušnost Irán, proti žalované Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru cizinecké policie, Frýdek-Místek, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19.4.2012 č.j. KRPT-111707/ČJ-2011-070022-SV, o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19.4.2012 č.j. KRPT-111707/ČJ-2011-070022-SV, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Své rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že dne 7.11.2011 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla podle § 125 odst. 1 téhož zákona stanovena na 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Dne 21.12.2011 žalovaná vydala
Pokračování -2- 58A 23/2012
rozhodnutí o prodloužení zajištění žalobce podle ust. § 124 odst. 3 citovaného zákona. Tímto rozhodnutím byla žalobci prodloužena doba zajištění o dalších 60 dnů, tj. celkem na 120 dnů od omezení osobní svobody a to s přihlédnutím k tomu, že žalobce nedisponuje platným cestovním dokladem ani finančními prostředky a rovněž k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Protože skutečnosti, na základě kterých byl žalobce umístěn do ZZC Bělá Jezová nepominuly, vydala žalovaná dne 27.2.2012 rozhodnutí o prodloužení zajištění podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. V rámci správního řízení bylo zjištěno, že žalobce jako státní příslušník třetí země vstoupil a následně pobýval na území členských států Evropské Unie nelegálně a přicestoval do České republiky v úkrytu kamionu bez cestovního dokladu a bez platného víza či povolení k pobytu, a že nedisponuje žádnými finančními prostředky. V průběhu řízení o správním vyhoštění žalobce měnil svou totožnost i státní příslušnost. Z uvedených důvodů žalovaná dospěla k závěru, že nadále trvá důvod pro prodloužení doby zajištění žalobce, když navíc mírnější donucovací opatření by nebyla účinná, stejně tak jako uložení zvláštních opatření za účelem vycestování a není záruka, že by z území žalobce vycestoval. Protože v době, po kterou byl dosud žalobce zajištěn, se nepodařilo realizovat správní vyhoštění, neboť navíc podal žádost o mezinárodní ochranu a doposud nebyla potvrzena jeho totožnost cestou zastupitelského úřadu Iránské islámské republiky, rozhodla žalovaná o prodloužení doby zajištění o 60 dnů.
Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které žalované vytýkal porušení ust. § 124 a § 125 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců a dále poručení ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce se domnívá, že napadené rozhodnutí je stručné a není přesvědčivé. Podle názoru žalobce žalovaná nezdůvodňuje dostatečně důvody, které jej vedly k aplikaci § 125 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Dodal, že navíc požádal o udělení mezinárodní ochrany a o této žádosti Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky doposud nerozhodlo. Žalobce je přesvědčen, že postupem žalované mohlo dojít i k porušení zákazu libovůle, k čemuž odkázal na příslušná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakož i Ústavního soudu ČR.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 17.5.2012 k podané žalobě opakovala důvody uváděné v odůvodnění svého rozhodnutí a s obsahem žaloby žalobce nesouhlasila.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů, vycházel z listinných důkazů předložených žalovanou, a to z úředního záznamu o zajištění cizince ze dne 5.11.2011 a 6.11.2011, z úředního záznamu ze dne 6.11.2011, podle kterého žalobce změnil svá tvrzení o datu narození a zemi původu, z protokolu sepsaného s žalobcem dne 6.11.2011 č.j. KRPT-111707/ČJ-2011-070022-SV, stanoviska Ministerstva vnitra ČR ze dne 7.11.2011, sdělení o prohlášení o mezinárodní ochraně ze dne 22.11.2011, rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce ze dne 7.11.2011, rozhodnutí žalované o stanovení doby zajištění žalobce ze dne 7.11.2011 a ze dne 21.12.2011, a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Současně krajský soud vycházel ze spisu vedeného u Krajského
Pokračování -3- 58A 23/2012
soudu v Ostravě pod sp. zn. 58A 19/2012, dle kterého rozsudkem ze dne 19.4.2012 zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění ze dne 27.2.2012. Podle tohoto rozsudku Krajský soud v Ostravě již předtím rozhodoval o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění ze dne 21.12.2011, přičemž i tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 3.2.2012 č.j. 58A 6/2012-14. Při svém rozhodování vycházel krajský soud z uvedených listinných důkazů, které jsou podstatným obsahem správního spisu žalované, které krajský soud měl k dispozici toliko ve fotokopiích, neboť originální doklady jsou založeny ve správním spise, který byl postoupen Nejvyššímu správnímu soudu v Brně k podané kasační stížnosti žalobce do rozsudku ze dne 3.2.2012.
Z obsahu shora citovaných listinných důkazů krajský soud zjistil, že žalobce podle protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 6.11.2011 uvedl, že přicestoval ilegálně do České republiky dne 4.11.2011 v úkrytu automobilu. Na území České republiky přicestoval bez cestovního pasu a platného víza. Poté, kdy si žalovaná vyžádala od Ministerstva vnitra ČR závazné stanovisko k možnosti vycestování žalobce, vydala dne 7.11.2011 rozhodnutí o uložení správního vyhoštění žalobci podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 1, 2 zákona č. 326/1999 Sb. a stanovila dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských státu Evropské Unie v délce tří roků. Žalobce proti tomuto rozhodnutí nepodal odvolání a rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 15.11.2011. V tentýž den, tj. 7.11.2011 vydala žalovaná další rozhodnutí, jímž se žalobce zajišťuje za účelem správního vyhoštění na 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Z přípisu Ředitelství služby cizinecké policie, Zařízení pro zajištění cizinců Poštorná, adresovaného žalované ze dne 22.11.2011 krajský soud zjistil, že žalobce dne 21.11.2011 učinil prohlášení o mezinárodní ochraně na území ČR. Dne 21.12.2011 žalovaná vydala rozhodnutí o prodloužení doby dalšího zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění.
Krajský soud se v daném případě neztotožňuje s žalobní námitkou žalobce, že žalovaná napadeným rozhodnutím porušila ustanovení § 124 a § 125 zákona č. 326/1999 Sb. Tato zákonná ustanovení upravují možnost zajištění cizince za účelem správního vyhoštění a dobu tohoto zajištění. Není taktéž možno souhlasit s žalobní námitkou, že rozhodnutím žalované bylo porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). V odůvodnění rozhodnutí žalované se jako důvod zajištění a jeho prodloužení výslovně uvádí, že k zajištění a k opakovanému prodloužení zajištění žalobce bylo přistoupeno v rámci přípravy výkonu rozhodnutí o jeho správním vyhoštění a také k tomu, že žalobce nedisponuje platným cestovním dokladem ani finančními prostředky. Žalovaná své opatření odůvodnila také složitostí přípravy správního vyhoštění, aby bylo možno je realizovat v době trvání zajištění žalobce. Kromě toho odůvodnění uvádí jako důvody to, že přetrvávají skutečnosti, pro které byl žalobce do ZZC Bělá Jezová umístěn, a že tyto důvody nepominuly. Žalobce jako státní příslušník třetí země vstoupil na území členských
Pokračování -4- 58A 23/2012
států Evropské Unie nelegálně a následně přicestoval do České republiky v úkrytu kamionu bez cestovního dokladu, bez platného víza či povolení k pobytu a nedisponuje žádnými finančními prostředky. V průběhu správního řízení pak měnil svou totožnost i státní příslušnost. Lze tedy souhlasit s žalovanou, že nepominuly důvody, pro které bylo vydáno rozhodnutí o umístnění žalobce do ZZC Bělá Jezová ve smyslu § 123 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. Rozhodnutí žalované proti není v rozporu se shora citovanými ustanoveními § 124 a § 125 zákona č. 326/1995 Sb., stejně tak není v rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu pro žalobcem namítanou absenci důvodů.
Z uvedených důvodů krajský soud poté žalobu žalobce jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl
Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů, neboť žalobce v řízení úspěch neměl a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly (§ 60 odst.1 s.ř.s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžoval sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.
V Ostravě, dne 25. května 2012
JUDr. Petr Indráček
samosoudce