[OBRÁZEK][OBRÁZEK]10 Ca 100/2009-54

R o z s u d e k

J m é n e m r e p u b l i k y

 Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců
JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: Městská část
Praha-Křeslice, Praha 10, Štychov 2, zast. JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem v Praze 4,
Za Zelenou liškou 967, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Praha 1,
Mariánské nám. 2, za účasti PREdistribuce, a.s., Praha 5, Svornosti 3199/19a, jako osoby
zúčastněné na řízení, zast. JUDr. Milanem Kohoutem, advokátem v Praze 6, Břevnovská
433/12, o přezkum rozhodnutí žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 23.1.2009
č. j. S-MHMP 703833/2008/OST/No, ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního
stupně, t a k t o:

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

 Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 23.1.2009
č. j. S-MHMP 703833/2008/OST/No (dále jen „rozhodnutí MHMP“), kterým bylo podle ust.
§ 90 odst.1 písm. c) a § 90 zákona č.500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“), zčásti změněno a v ostatním potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské
části Praha 11, odboru výstavby, ze dne 1.8.2008 č.j. OV/2008/000168/Lev (dále „rozhodnutí
stavebního úřadu“). Rozhodnutí stavebního úřadu bylo změněno tak, že v jeho výroku na
str. 1 v posledním odstavci, v prvním, sedmém a desátém řádku byla doplněna parcelní čísla
122/17, 214/122, 311/24, 311/25, 311/26 a 312 a příloha č. 1 obsahující soupis nových
stožárových míst z prosince 2007 byla nahrazena opravenou přílohou z ledna 2008.
V ostatním bylo rozhodnutí stavebního úřadu, proti němuž se odvolal pouze žalobce a jehož
zrušení žaloba rovněž požaduje, potvrzeno.

 Skutkové a právní námitky soustředil žalobce do tří žalobních bodů. V nich vytýká jak
nezákonnost rozhodnutí MHMP a rozhodnutí stavebního úřadu, tak i podstatné porušení
procesních pravidel.

 Nejprve žalobce vytýká napadenému rozhodnutí MHMP nesrozumitelnost (prvý žalobní
bod). Podle žalobce jde o mohutnou a rozsáhlou liniovou stavbu. Namísto, aby žalovaný,
resp. stavební úřad, zajistil jasné a srozumitelné sdělení, jak stavba vypadá, jak je situována
a jak jsou v prostoru a na ploše lokality rozestřeny jednotlivé zásahy stavebních objektů,
odkazuje na výkres, který ani nikterak neidentifikuje, aby se stal nezaměnitelným, ani

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] nepoučuje, kde a kdy je možné jej vidět. Podle žalobce je pouhé stanovení souřadnic
jednotlivých stožárů v příloze územního rozhodnutí stavebního úřadu pro laika
nesrozumitelné a nepředstavitelné. Identifikace konkrétního komplexu stavebních zásahů je
podle žalobce rozvláčná, nesrozumitelná a naprosto nedostatečná. V odůvodnění je podle
žalobce málo srozumitelný slovní popis stavby. Účastníci musí mít v době plynutí odvolací
lhůty komplexní a srozumitelnou informaci o stavbě, jejím situování a podmínkách, za nichž
je umístěna, včetně přeložek inženýrských sítí. Žalobce poukazuje na povinnost připojit
k rozhodnutí grafický podklad a dovozuje ji z ustanovení § 92 odst.4 zákona č.183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „stavební zákon“) a § 9 odst.5 vyhlášky č.503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního
řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření. Má za to, že žadatel obdrží podle cit.
zákonného ustanovení po právní moci rozhodnutí ověřenou grafickou přílohu, avšak o tom, že
by ji, bez ověření, nedostávali ostatní účastníci, není v zákoně ani slovo. Z hlediska zásady
rovnosti procesních práv nemá pochybnosti o tom, že ostatním účastníkům je doručována
spolu s nepravomocným rozhodnutím i grafická příloha neověřená.

Výroky rozhodnutí MHMP a rozhodnutí stavebního úřadu postrádají podle žalobce podstatný obsah závazných stanovisek a posudků a vyjádření správců sítí (druhý žalobní bod).

 Závazné stanovisko ke krajinnému rázu v souhrnném vyjádření OOP MHMP ze dne
29.10.2007 je podle žalobce hrubě nesprávné a nereaguje na fakt, že jde o další nežádoucí
a mimořádně mohutnou industriální dominantu v předměstské krajině, v území, kde je
krajinný ráz chráněn vyhlášením přírodního parku Botič – Milíčov ve smyslu § 12 zákona
č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o ochraně přírody a krajiny“), a kde se rozvíjí výrazná rezidenční výstavba i rekreační využití
území (třetí žalobní bod). Řešení vysokého napětí v zastavěném území jako nadzemního je
podle žalobce v rozporu s vyhláškou hlavního města Prahy č.26/1999 Sb. HMP, o obecných
technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „OTPP“). Výjimka udělená stavebníkovi žalovaným v rozhodnutí ze dne 13.9.2003
je pro změny, k nimž došlo v území v mezičase, neaplikovatelná. Venkovní vedení poškozuje
veřejný zájem na využití předpolí města k rekreaci i rezidenční zástavbě. Rovněž 10 let starý
územní plán města nepostihuje změny v území a nevyjadřuje aktuální veřejný zájem na jeho
využívání. MHMP i stavební úřad pojali veřejnou prospěšnost a veřejný zájem formalisticky.
Žalobce dovozuje, že důvodem řešení vedení vysokého napětí nejsou veřejné zájmy a obecný
prospěch, ale zájmy soukromé, komerční a podnikatelské, pro které bylo lobbováno
u žalovaného MHMP.

 Rozhodnutím stavebního úřadu byla na základě žádosti společnosti PREdistribuce, a.s.,
zastoupené společností Elektrotrans a.s., umístěna na pozemcích k. ú. Šeberov, Hole
u Průhonic, Újezd u Průhonic, Křeslice, Pitkovice, Petrovice a Uhříněves veřejně prospěšná
stavba nazvaná „Vedení 110 kV, Chodov – Uhříněves – Měcholupy“ o celkové délce
9 853,4m a zároveň byly stanoveny podmínky pro umístění této stavby. Vzhledem k tomu, že
stavba se týká územních obvodů čtyř stavebních úřadů, stanovilo Ministerstvo pro místní
rozvoj na základě příslušné žádosti, že řízení povede a rozhodnutí vydá Úřad městské části
Praha 11. Součástí napadeného rozhodnutí stavebního úřadu je vypořádání námitek včetně
námitek žalobce, Městské části Praha-Křeslice, který vyjádřil se stavbou zásadní nesouhlas
a žádal, aby nové vedení 2x110 kV bylo v úseku od TR 110/22 kV Uhříněves směrem na
východ přes údolí Botiče a kolem Milíčovského lesa položeno do země do kabelů, neboť další
vedení by podle Městské části Praha-Křeslice výrazně zhoršilo již dnes poškozený krajinný
ráz tohoto území. Podle stanoviska Městské části Praha-Křeslice je z hlediska vzhledu krajiny

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] nepřijatelné rovněž navržení tří nových sloupů nad Botičem pro křížení s vedením 400 kV.
Umístění vedení 400 kV a 2x110 kV na společné sloupy je také podle Městské části Praha-
Křeslice hrubým zásahem do krajiny, protože sloupy vysoké až 45 m by vysoko přečnívaly
koruny stromů. Další nesouhlasné stanovisko předložila stavebnímu úřadu Městská část
Praha-Křeslice při ústním jednání dne 20.5.2008. Podle odůvodnění rozhodnutí stavebního
úřadu je trasa této veřejně prospěšné stavby v souladu s územním plánem. Posouzení
možnosti změny trasy ani odlišné technické řešení (uložení vedení do země místo na stožáry)
není podle stavebního úřadu předmětem řízení ani v jeho kompetenci. Stanoviska všech
dotčených orgánů, která žadatel – PREdistribuce, a.s. doložil, byla kladná. Z hlediska vlivů na
životní prostředí vydalo Ministerstvo životního prostředí souhlasné stanovisko. Odbor
ochrany prostředí MHMP vydal pro navrženou stavbu závazná stanoviska a vyjádření, která
obsahují mj. podmínečný souhlas k dotčení pozemků určených k plnění funkcí lesa, souhlas
k některým činnostem ve zvláště chráněném území, souhlas ke stavební činnosti v ochranném
pásmu zvláště chráněného území i souhlas k umístění a povolení stavby, která snižuje nebo
mění krajinný ráz. Rozhodnutím odboru územního rozhodování MHMP ze dne 26.8.2003 č.j.
MHMP/307724/03/OUR/MI/ HJ byla povolena výjimka z OTPP, z ustanovení čl. 4 odst. 10,
ve kterém se ukládá umisťovat rozvodné energetické vedení v zastavěném území pod zem.
Povolení ke kácení dřevin je vydáváno – jak zdůrazňuje rozhodnutí stavebního úřadu –
formou samostatného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst.1 zákona o ochraně přírody a krajiny,
přičemž otázku, zda musí být povolení vydáno před územním rozhodnutím nebo stavebním
povolením, zákon neřeší. V odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu se v rámci vypořádání
žalobcových námitek připomíná, že nezbytnost provedení dendrologického průzkumu (tedy
jakési „inventarizace“ dřevin a jejich aktuálního fyziologického stavu v daném území)
a nutnost požádat dotčený orgán státní správy o souhlas s mýcením obsahuje podmínka
č.23 c) tohoto rozhodnutí. Tato rozhodnutí nejsou podle odůvodnění rozhodnutí stavebního
úřadu nezbytným podkladem pro územní řízení. Stavební úřad proto námitky Městské části
Praha-Křeslice zamítl.

 Žalovaný MHMP navrhl zamítnutí žaloby. Pokud jde o námitky prvního žalobního bodu
ohledně nesrozumitelnosti napadených rozhodnutí pro běžného účastníka a jeho neúplného
doručení, MHMP upozornil, že tuto žalobní námitku žalobce neuplatnil v odvolacím řízení,
a proto na ni žalovaný MHMP nemohl v napadeném rozhodnutí reagovat. Podle žalovaného
je navrhovaná trasa popsána tak, aby jí rozuměl každý účastník řízení. Vytyčovací body
(souřadnice) určují přesnou polohu stožárů v krajině, protože v územním rozhodnutí stanoví
stavební úřad podmínky pro umístění a projektovou přípravu stavby, přičemž u tak rozsáhlé
liniové stavby je stanovení souřadnic jedním z nejpřesnějších údajů o jejím umístění pro
projektovou přípravu stavby. Účastníkům řízení bylo napadené rozhodnutí doručeno veřejnou
vyhláškou (§ 92 odst.3 a § 20 odst.2 stavebního zákona). Pokud není možné a účelné vyvěsit
na úřední desce celý obsah, vyvěsí správní orgán oznámení se základními údaji s uvedením,
kdy a kde je možné do písemnosti nahlédnout. Postup stavebního úřadu proto byl podle
MHMP v souladu se zákonem. Formulaci námitky, že účastníci musí mít komplexní
informaci o situování umisťované stavby včetně přeložek inženýrských sítí, je nesrozumitelná
a nemůže se vztahovat k umisťované stavbě. Stavba vedení vysokého napětí nevyžaduje
přeložky inženýrských sítí. Nejsou-li přeložky inženýrských sítí předmětem napadeného
rozhodnutí, nemůže žalobce mu vytýkat, že o nich neinformuje. Ústního jednání dne
20.5.2008 se přitom za žalobce účastnil starosta, který též ve stanovené době uplatnil námitky,
o nichž rozhodl stavební úřad ve výroku rozhodnutí o umístění stavby. Tvrzení
o nesrozumitelnosti je podle žalovaného MHMP zcela účelové. Žádná z žalobních námitek
nebyla podle něho uplatněna v územním ani v odvolacím řízení. MHMP připomíná, že
z velkého počtu účastníků řízení se proti rozhodnutí stavebního úřadu neodvolal žádný

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]účastník, který je fyzickou osobou a vlastníkem pozemku dotčeného stavbou. Jediným
odvolatelem byl žalobce, u něhož nelze předpokládat, že by mu mohlo být rozhodnutí
stavebního úřadu nesrozumitelné. Tvzení druhého žalobního bodu je podle vyjádření
žalovaného MHMP nejen zcela nekonkrétní, ale i nepravdivé. V podmínkách rozhodnutí
o umístění stavby (rozhodnutí stavebního úřadu) jsou podle MHMP promítnuty všechny
podmínky závazných stanovisek dotčených orgánů, pokud se týkaly umístění nebo projektové
přípravy stavby. Např. podmínka závazného stanoviska odboru ochrany prostředí MHMP ze
dne 29.10.2007 č.j. S-MHMP 171464/2007/1/OOP/VI je podle MHMP promítnuta
v podmínce č.5 rozhodnutí o umístění stavby (rozhodnutí stavebního úřadu) a týká se
stanovení vzdálenosti stavby od lesních pozemků. Takto postupoval podle MHMP stavební
úřad i u ostatních závazných stanovisek. Pokud žalobce napadá třetím žalobním bodem obsah
závazného stanoviska odboru ochrany prostředí MHMP, měl podle MHMP jako účastník
řízení možnost je v souladu s § 149 odst.4 správního řádu napadnout v odvolání, což neučinil.
Rozhodnutí o povolení výjimky z čl.4 odst.10 OTPP pro nadzemní vedení v zastavěné části
hl. m. Prahy bylo vydáno dne 26.8.2003 pod č.j. MHMP/307724/03/OUR/MI/HJ odborem
územního rozhodování MHMP jako příslušným stavebním úřadem prvního stupně. Výjimka
byla povolena pro tuto konkrétní umisťovanou veřejně prospěšnou stavbu, vymezenou
v závazné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy a doba platnosti nebyla
omezena. Územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy platí do 31.12.2015, pokud nebude dříve
vydán nový územní plán. Představa žalobce, že energetická koncepce hlavního města Prahy
a Středočeského kraje se mění každých deset let a vyžaduje zcela nové trasování přenosové
a distribuční sítě, nemůže být podle žalovaného MHMP myšlena vážně. Nové stavby vedení
vysokého napětí využívají co nejvíce stávajících tras dožilých vedení, protože tímto postupem
nejsou nově dotčena vlastnická práva k pozemkům. Takto vymezuje podle MHMP vedení
vysokého napětí i územní plán.

 K žalobě se rovněž vyjádřila osoba zúčastněná na řízení, která je investorem stavby.
Sdělila, že se plně ztototožňuje s vyjádřením žalovaného MHMP, a navrhla, aby soud žalobu
zamítl. Zdůraznila, že žalobce jako městská část nebyl zkrácen na svých právech, resp. že se
domáhá soudní ochrany něčeho, co není jeho právem, a že zkrácení na konkrétních
subjektivních právech, ať už přímo nebo nepřímo, v rozporu s § 65 odst.1 s.ř.s. nijak blíže
nespecifikoval. Uvedená porušení základních zásad správního řízení a procesních předpisů,
nepřezkoumatelnost a nedostatečně zjištěný skutkový stav právní zástupce žalobce tvrdí
opakovaně v četných správních žalobách v obdobných věcech, a proto má osoba zúčastněná
na řízení za to, že by i v dané věci svá tvrzení deklaroval, kdyby si byl jist, že unese břemeno
svého tvrzení. Pokud by byl konkrétnější, pak by podle osoby zúčastněné na řízení neunesl
toto břemeno, a proto setrvává na naprosté obecnosti. Osoba zúčastněná na řízení tvrdí, že
výroky obou rozhodnutí (tedy rozhodnutí MHMP i stavebního úřadu) jsou srozumitelná
a jejich srozumitelnost je dána nadstandardně propracovanými výroky i odůvodněními, a to i
s přihlédnutím k tomu, že nejde o „jednoduchou“ budovu, nýbrž specifickou, mnoho
kilometrů dlouhou a v terénu složitou liniovou stavbu elektrického vedení. Z obou rozhodnutí
lze seznat prostorové řešení stavby, zejména její velikost, výšku, účel i tvar i její fixaci do
území. Žalobce mohl uplatnit a také uplatnil jako účastník řízení všechna svá práva při své
účasti na veřejném ústním jednání dne 20.5.2008 a uplatnil zde po stránce právní i technické
„nelaické“ námitky, z nichž vyplývá, že předmět řízení i podklady mu jsou podrobně známy
a nelze říci, by při ústním jednání vystupoval jako „běžný účastník“. Osoba zúčastněná na
řízení připomíná, že podle § 89 odst.4 stavebního zákona uplatňuje obec v územním řízení
jen námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce, resp. městské části, pouze na jejím
území. Takové námitky byly uplatněny při ústním jednání a stavební úřad se s nimi podle
osoby zúčastněné na řízení vypořádal zákonným způsobem. Osoba zúčastněná na řízení

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]rovněž připomíná, že dotčení na subjektivních právech žalobce tu ani nenamítá. Přestože byl
žalobce seznámen s koncentrační zásadou v územním řízení, uplatňuje prostřednictvím žaloby
v podstatě další námitky proti stavbě, které neuplatnil ani na ústním jednání, ani v odvolání.
Námitky, resp. nyní žalobní body, jsou podle osoby zúčastněné na řízení pravidelnými
obecnými body, které uplatňuje právní zástupce žalobce v zásadě ve všech svých žalobách
bez konkrétní vazby na tvrzené dotčení na právech toho konkrétního žalobce, v této konkrétní
věci. To vyplývá podle osoby zúčastněné na řízení z účelového pojetí slov jako
nesrozumitelnost, fragmentálnost, nerovnost, nepředstavitelnost, nepřesvědčivost,
neaktuálnost, irelevance odkazu na výkresy, nedostatečný popis stavby, tvrzení, že stavební
úřad selhal, nejasnost atd. Osoba zúčastněná na řízení své vyjádření k žalobě uzavřela takto:

1) Tvrzení o nesrozumitelnosti výroků i odůvodnění, resp. popisu stavby, považuje za
zcela účelové, když žaloba neobsahuje tvrzení, na jakých právech měl být žalobce
konkrétně zkrácen.

 2) K tvrzení o zaměnitelnosti výkresu a o tom, že účastníci musí mít v době odvolací
lhůty komplexní informaci seznatelnou přímo z rozhodnutí, odkazuje na § 92 odst.4
a § 95 odst.5 stavebního zákona a srovnání se slovy zákona „stavební úřad předá (jen)
žadateli ...“. Komplexní informaci pro uplatnění svých práv může účastník řízení
(žalobce) získat na základě svého práva nahlížet do spisu (§ 38 správního řádu).
3) Stanovení souřadnic stožárů, o němž žalobce tvrdí, že je nesrozumitelné a že se
s inovací seznamu stožárů nemohl seznámit, není v rozporu s žádným obecně
závazným právním předpisem a je často, zvláště v nezastavěném území, jediným
možným způsobem pro identifikaci stožárového místa. Upřesněný soupis stožárových
míst, který je přílohou rozhodnutí MHMP, se žádným způsobem nemohl dotknout práv
žalobce.

4) Pokud jde o tvrzení, že výroky neobsahují podstatný obsah stanovisek dotčených
orgánů a správců sítí, pak výroky obsahují obsah stanovisek a žalobce neoznačil
konkrétní údaje v tomto směru včetně dotčení na svých právech.

5) Tvrdí-li žalobce, že závazné stanovisko ohledně krajinného rázu je nesprávné, pak
netvrdí jeho nezákonnost, nýbrž pouze jeho nesprávnost podle svých subjektivních
kritérií.

6) Neaplikovatelnost pravomocného rozhodnutí o výjimce z OTPP, tvrzená žalobcem,
nevyplývá z žádného právního předpisu a platnost rozhodnutí o výjimce není časově
omezena. Žalobce nemůže být dotčen na svých právech rozhodnutím o udělení
výjimky.

7) Tvrdí-li žalobce, že veřejná prospěšnost stavby a veřejný zájem je neaktuální a že je
zde dána „soukromá“ prospěšnost, poukazuje účelově na materiální pojetí otázky
veřejného zájmu a veřejné prospěšnosti, které nekonkretizuje ani nevztahuje
k přímému dotčení na svých právech. Osoba zúčastněná na řízení odkazuje jednak na
§ 3 odst.2 zákona č.458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy
v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění
pozdějších předpisů, podle něhož se přenos a distribuce elektřiny uskutečňují ve
veřejném zájmu ex lege, jednak na platný územní plán, pokud jde o veřejně
prospěšnou stavbu.

 Soud přezkoumal napadené rozhodnutí MHMP včetně rozhodnutí stavebního úřadu
v mezích uplatněných žalobních bodů, a to i se zřetelem k mezím daným formulační
obecností žalobních námitek (§ 75 odst.2 s.ř.s.). Žalobu neshledal důvodnou, neboť napadená
rozhodnutí správního orgánu prvního i druhého stupně považuje za přezkoumatelná, procesně,

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]věcně i právně správná a podrobně a dostatečně zdůvodněná, podložená výsledky správního
územního řízení a mající oporu ve správních spisech.

 Soud se ztotožnil s právními a skutkovými argumenty, které na podporu napadených
správních rozhodnutí MHMP a stavebního úřadu uvedly Magistrát hlavního města Prahy
a osoba zúčastněná na řízení ve svých vyjádřeních k žalobě. Při přezkoumávání zákonnosti
a správnosti rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.1 s.ř.s.). Vzhledem ke shodnému souhlasu obou
účastníků řízení po odeslané výzvě soudu ve smyslu § 51 odst.1 s.ř.s. (u žalobce výslovnému,
u žalovaného konkludentnímu), rozhodl, aniž by nařizoval ve věci jednání.

 Ze správních spisů vyplývá, že správní orgány obou stupňů se podrobně a dostatečně
zabývaly stavebně technickými a dopravními otázkami (včetně posouzení možné kabelové
trasy či otázek spojených s požární ochranou), otázkami památkové péče i otázkami
ekologickými a zdravotně hygienickými (včetně posouzení ochrany zemědělského půdního
fondu, lesů a dřevin, ovzduší, přírody a krajiny, myslivosti, hlediska vlivů stavby na krajinný
ráz, vlivu provozu nadzemního vedení VVN o napěťové hladině 110 kV na životní prostředí,
na hlučnost a prašnost a včetně posouzení likvidace odpadů) s tím, že vlivem provozu
uvedeného vedení nedojde ke zhoršování životního prostředí ani nebudou dotčeny zájmy
chráněné orgány ochrany veřejného zdraví. Žalobce dostatečně nedoložil své obecně
uplatněné námitky ani v odvolacím správním řízení, ani v přezkumném soudním řízení
relevantními důkazy. Důkazní řízení tak nemuselo být během soudního přezkumu doplňováno
a nebylo je nutné ani opakovat (§ 77 odst.2 s.ř.s.).

 Podle § 89 odst.4 stavebního zákona uplatňuje obec v územním řízení námitky k ochraně
zájmů obce a zájmů občanů obce. Osoba, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm.
a), b) a d), tedy např. vzhledem ke svému vlastnickému právu k pozemku nebo stavbě, nebo
možnosti dotčení takových jejích práv k sousedním stavbám či pozemkům, může uplatňovat
podle cit. ustanovení námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, jakým je její právo
přímo dotčeno. Osoba, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. c), tedy stanoví-li
její účastenství zvláštní právní předpis, může v územním řízení uplatňovat námitky, pokud je
projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního
předpisu zabývá.

 Podle § 90 stavebního zákona posuzuje v územním řízení stavební úřad to, zda je záměr
žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací, b) s cíli a úkoly územního
plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických
a urbanistických hodnot v území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních
předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, d) s požadavky na veřejnou
dopravní a technickou infrastrukturu a e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se
stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popř. s výsledkem řešení
rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. Není-li záměr
žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90 stavebního zákona nebo mohly-li by
umístěním a realizací záměru být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo
zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne
(§ 92 odst.2 stavebního zákona). A contrario, nenastanou-li takové okolnosti, nic nebrání
stavebnímu úřadu žádosti o umístění stavby vyhovět a územním rozhodnutím schválit
navržený záměr, rozhodnout o námitkách a stanovit předepsané podmínky (§ 79 odst.1, § 92
odst.1 stavebního zákona).

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Podle § 92 odst.4 stavebního zákona předá stavební úřad žadateli po dni nabytí právní
moci územního rozhodnutí jedno vyhotovení územního rozhodnutí opatřené záznamem
o účinnosti spolu s ověřenou grafickou přílohou v měřítku katastrální mapy. Územní
rozhodnutí opatřené záznamem o účinnosti zašle také obci, pokud není stavebním úřadem,
a popř. speciálnímu stavebnímu úřadu, který povede stavební řízení. Podle § 9 odst.5
vyhlášky č.503/2006 Sb. obsahuje grafická příloha rozhodnutí o umístění stavby, ověřená
stavebním úřadem, výkres současného stavu území v měřítku katastrální mapy se zakreslením
stavebního pozemku, požadovaného umístění stavby, s vyznačením vazeb a vlivů na okolí,
zejména vzdáleností od hranic pozemku a sousedních staveb, a popřípadě vybranou část
dokumentace podle přílohy č.4 k této vyhlášce. U liniových staveb delších než 1 000 m
a staveb zvláště rozsáhlých lze doplnit půdorysné vyznačení stavby na mapovém podkladě
v měřítku 1 : 10 000 až 1 : 50 000.

 Veřejně prospěšnou stavbou se podle § 2 odst.1 písm. l) stavebního zákona rozumí stavba
pro veřejnou infrastrukturu, určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu,
vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Podle § 3 odst.2 energetického zákona (ve znění účinném v době správního rozhodování i ve znění aktuálním) se mj. přenos a distribuce elektřiny uskutečňují ve veřejném zájmu.

 Podle čl.4 odst.10 OTPP se rozvodné energetické a telekomunikační vedení v současně
zastavěném území obce umísťují pod zem. Podle čl.63 OTPP lze – mimo jiné –
v odůvodněných případech povolit výjimku z uvedeného principu.

 Z obsahu odvolání, podaného ve správním řízení Městskou částí Praha-Křeslice (tedy
žalobcem) proti rozhodnutí stavebního úřadu a založeného ve správním spise žalovaného,
vyplývá, že jeho předmětem byly tři odvolací námitky: 1/ zásadní rozpor umístění stavby
s charakterem území, které slouží rekreaci, předpoklad přeložky vedení 400 kV do těsné
blízkosti Milíčovského lesa, jakož i rozsáhlé kácení stromů v údolní nivě Botiče, 2/ tvrzení, že
kácení stromů a přeložka je v rozporu s veřejným zájmem a je upřednostněním soukromých
zájmů a že rozhodnutím Zastupitelstva hl. m. Prahy byla stavba pouze formálně zanesena do
seznamu veřejně prospěšných staveb, a 3/ nesouhlas s navrženou trasou vedení 110 kV
a požadavek propojení rozvodny Chodov s transformovnou Uhříněves vedením 2x110 kV
bylo provedeno kabely položenými v zemi v ochranném pásmu stávajícího vedení 220 kV.

 Celkově lze úvahu soudu uzavřít s tím, že žalobní body a žalobní námitky a výtky vůči
správním orgánům obou stupňů jsou převážně formulovány příliš obecně a postrádají
konkrétní, jednoznačné sdělení skutkových a právních důvodů, proč by měla být obě
rozhodnutí (rozhodnutí stavebního úřadu i MHMP) považována za nezákonná či nesprávná
a proč by měla být zrušena. Žalobce jakoby zapomínal, že v tomto řízení nevystupuje
v procesní roli subjektu obecně usilujícího o ochranu přírody ve smyslu zákona o ochraně
přírody a krajiny, nýbrž v procesní roli obce, resp. městské části hlavního města Prahy,
uplatňující ochranu svých zcela konkrétních práv na svém vlastním území, tedy k ochraně
zájmů obce (městské části) a jejích občanů, a zapojující se do ochrany přírody a krajiny ve
svých územních obvodech (§ 85 odst.1 písm. b/, § 89 odst.4 stavebního zákona, § 18 odst.1
písm. h/ zákona č.131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, § 71
odst.1 zákona o ochraně přírody a krajiny). Pokud žalobní námitky přesahují tyto meze, není
žaloba důvodná pro nedostatek věcné, resp. žalobní legitimace ve smyslu ust. § 65 odst.1
s.ř.s., tedy proto, že neprokázala zkrácení práv žalobce rozhodnutím o umístění stavby.