31 Af 28/2010- 70

pokračování 31Af 28/2010

-2-

konkrétních d ůka zů ža lova ný k tako vé mu zá věru dospěl. Ro zhod nutí tak žalobkyně
označila za nepře zko umate lné, neboť bylo v ro zporu s ust. § 2 odst. 3 zákona č.
337/19912 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění po zdějš íc h předpisů (dále jen
„daňový řád“) a s judikaturou Ne jvyšš ího správního soud u obsaže no u v ro zs udk u ze
dne 5. 2. 2004, sp. zn. 3 Afs 21/2003 a judikaturu Ús ta vního soudu obsaže no u
v ná le zu ze dne 4. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 173/01.

Dále vyslo vila přesvědčení, že na ni nedopadá stano ve ní základu da ně na
úro vni ceny zjiště né podle zna lecké ho posudku. Cenu na úrovni vynalo že nýc h
nákladů, jak ji zvolil správce daně a žalo va ný, ne zná dle jejího ná zoru ani ust. § 14
záko na č. 588/1992 Sb., o da ni z přidané hodno ty, ve zně ní po zdě jších předpisů,
(dále je n „zákon o DPH“) ani ust. § 36 záko na č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hod noty, ve zně ní po zdě jších předpisů, proto po va žo vala za zřejmé, že základem
daně je ce na s jedna ná na úro vni ceny sníže né .

Na zá věr ještě žalobkyně vznesla ná mitk u prekluze. Při za há jení da ňo vé
kontroly jí totiž Fina nč ní úřad v Chrudimi nesdělil d ůvod, proč kontrolu zahajuje.
Tako vá daňo vá kontrola tak ne ní dle ná le zu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1835/07
úko nem, je ž by přerušil běh p rekluzi vní lhůty uvedené v § 47 da ňové ho řád u.
Z toho to důvod u tak dle ža lobk yně byla daň dodatečně pra vomoc ně vyměřena až po
uplynutí prekluzivní lhůty.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí ža lova ný uved l, že v daňo vé m řízení
neb yl vede n spor o to, že se na základě smlouvy uza vře né s ma nže ly Š. usk uteč nilo
zda nitelné plnění. Spor byl vede n o sta no ve ní základu da ně. Po va žo val za
nepoc hybné , že žalobkyně účto va la manže lům Š. výra zně sníženou cenu za d ílo
vzhledem k tomu, že v její prospěch usk uteč nili službu, za kterou jí nepochybně
nále ží úplata. Došlo tak k započtení vzá jemnýc h plateb me zi ní a zákazníkem -
manžely Š. Ža lo va ný dále uvedl, že v rámci da ňo vé ho řízení vyc há ze l správce da ně
ze dvou zna leck ýc h posudků a to pos udk u, který si nec ha l sám vypracovat
(ohodnocení na částku 4,500.000,- Kč) a posudku p ředlo že ného žalobkyní
(ohodnocení na částku 3,800.000,- Kč). Po zvá že ní všec h okolností přistoupil
správce daně ke sta no ve ní základu da ně ve výši prokazatelně vynalo že nýc h
nákladů, které v první etapě ( hr ubá stavba) činily 1,204.505,50 Kč a ve druhé etapě
(dokončení domu) či nily částku 2,307.361,76 Kč. Součet těchto částek vzal správce
daně za zák lad daně. Jednalo se přitom o částku výra zně ni žší než uváděné
katalogo vé ceny obdobných domů a nedosaho va la ani výše oce ně ní uvedené
v jed notlivýc h znaleck ýc h pos udc íc h. Žalo va ný po va žo val za nepochybné, že
žalobkyně by svo je d ílo neprodá va la se znač no u ztrátou, když ji tržní prostředí
k takovému ne výhod nému prodeji nenutilo. Upo zornil ro vně ž, že správce daně
vyc há zel při sta no ve ní základu daně s čl. 72 Směrnice Rad y 2006/112/ES. Dle
toho to us ta no vení m ůže b ýt základem da ně výše celkových nákladů. Uved l ro vně ž,
že tyto předpisy byly vza ty do úvahy po uze info rmati vně, neboť na předmětné
zda ňo vac í období (d ube n 2004) ještě ne mo hly být aplikovány. Ža lo vaný vyslo vil
přesvědčení, že správce da ně postupoval v souladu s ust. § 2 odst. 3 a § 31
daňo vého řád u.

pokračování 31Af 28/2010

-3-

V píse mném vyjádření k žalobě ža lo vaný uvedl, že žalobkyni byl na výše n
základ daně a daň u dodání hrubé sta vb y a dokončení no vosta vb y ukázko vé ho
rodinné ho domu NIKÉ. Příjemci těchto plnění b yli Ing. D. a Ing. R. Š. Cena byla
stano ve na jako pe vná a mě la obsa hova t veškeré náklady a zisk zhoto vite le. Ze
strany žalobkyně byla poskytnuta „sle va“ , neboť dům byl využíván jako vzorový. Ve
výsledné ce ně tedy b yla zo hled ně na dohoda obou smluvních stra n, ve které se
objednatel (manželé Š.) za va zují k využití své ho rodinného domu jako ukázko vé ho
domu za úče lem propagace sta veb ního s ys tému VELOX a také, že umožní ve s vém
domě ná vště vu zájemců o te nto s taveb ní s ys tém. Žalobkyně odvedla daň ze
zaplacené ce ny, tj. z ceny výrazně snížené, která b yla pod úro vní vynalo že nýc h
nákladů. Tak to sta no ve ný základ da ně byl sprá vce m daně na výše n na částku
vynalo že nýc h nákladů. Žalo va ný zd ůra znil, že s níže ná cena b yla manže lům Š.
účto vá na vzhledem k tomu, že oni uskutečnili s lužb u, za kterou jim nepochybně
nále ží úplata. Došlo tedy k započtení vzá jemnýc h plateb. Takovýto zápočet je
samozřejmě mo žný, nicmé ně daň z přidané hod noty musí být od vede na z plné ceny
za zda nitelné plnění. V da ném p řípadě se ne jedna lo o sle vu na základě změ ny
dodacíc h, kvantitativních, kva litati vníc h či jinýc h podmínek. Ža lo va ný zd ůra znil, že
podstatou žalob y je tvrze ní, že základem daně musí být ce na sjednaná a to na
úro vni ceny sníže né . Přitom skutečnost, že b ylo poskytnuto protiplnění, je v žalobě
zcela pominuta.

V dalš ím p ísemné m podání upozo rni la žalobkyně na ná zor Ús ta vního soud u
týka jíc í se sdělení důvod ů pro za háje ní da ňo vé ko ntro ly vys lo ve ný v je ho us nese ní
ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. ÚS 378/10. Dovodila z ně ho, že dle sta no viska Ústavního
soud u důvod y v protokolu o za há jení daňo vé ko ntro ly uvedeny být mus í, ale již
nemus í b ýt ko nkreti zo vá ny pochybnosti.

Při nař íze ném jednání s hrnul zás tupce ža lobk yně ža lob ní námitky a zno vu
poukázal na usnesení Ústavního soud u ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 1 ÚS 378/10.
Statutární zástupce žalobkyně pak k věci uved l, že dům pro manžele Š. byl posta ve n
jako vzoro vý, proto b yla jeho ce na sjed ná na nižš í, na víc oni i jejich příbuzní při
výsta vbě pomáhali a jejich práce b yla značně ro zsá hlá . Statutární zástupce
žalobkyně ro vně ž poukázal na rozd ílné znalecké posudky za lo žené ve správním
spise, kdy jeden si nec hali vyho to vit manželé Š. pro poskytnutí úvě ru, druhý pak
fina nč ní úřad. Posudek vyžádaný sp rá vcem da ně však v žád ném případě ne hod notil
práce, které na domě vyko nali sami manželé a na víc dům vůbec ne viděl.

Krajský so ud pře zko uma l napadené ro zhod nutí v me zích ža lobníc h bodů
v říze ní podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního záko na č. 150/2002 Sb., so ud ního
řádu správního, ve zně ní po zdě jších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a dospěl k zá věru, že
žaloba není d ůvod ná.

Ze správního spisu krajský so ud zjistil, a tato skutečnost ani neb yla me zi
účastníky říze ní sporná, že žalobkyně uza vřela dne 20. 3. 2003 s manžely Š.
smlouvu o d ílo na dodání a mo ntá ž hrubé stavby uká zkové ho rodinného domu NIKÉ
v Marko vic íc h. Cena za zhoto ve ní d íla byla sjednána ve výši 435.377,- Kč
s dodatkem, že v této ceně je zohled ně na dohoda obou smluvníc h s tra n, ve které se

pokračování 31Af 28/2010

-4-

manželé Š. za vá zali k využití své ho rodinného domu jako uká zko vého za úče lem
propagace stavebního systému VELOX a to formou umo žně ní ná vště v dalším
záje mc ům žalobkyně o uvedený sta veb ní systém. Termíny ná vště v b yly přitom ve
smlouvě b líže vymezeny.

Uvedené smluvní ujed ná ní posuzo va l krajský so ud z po hled u ust. § 14 záko na
o DPH stano víc ího , že základem pro výpočet da ně je ce na zda nitelné ho plnění.
Posuzo va l ted y, co v dané m smluvním ujednání takové zda nitelné plnění
představuje. L ze připustit, že v pře vá žné větši ně případů představuje základ da ně
cena, která je ve smlo uvě jako cena za d ílo sjed ná na. V pos uzo va né věci však nelze
přehlédnout, že ce na za d ílo představovala jed nak fi nanční částku a jednak zá va zek
objednatelů, poskytnout s vůj rodinný dům žalobkyni za úče lem reklamy jejich služeb
a používa né ho sta veb ního s ys tému. Ce na za d ílo tak předs tavo va la nepochybně
součet těchto d vou veličin, přičemž druhá ve ličina neb yla konkrétně vyč ísle na.

Krajský so ud se tedy nemohl ztotožnit s žalobní námitkou zpoc hyb ňujíc í
postup žalo va né ho při daňo vém poso uze ní s hora uvede né smlouvy o dílo. Za
ne záko nný po va žo val naopak postup ža lobkyně , která odvedla daň z přidané
hod noty z čás tk y, která odpo vída la po uze výši kupní ce ny. Krajský so ud se přiklonil
k ná zoru ža lo va ného , že v kupní ce ně byla zo hled ně na do hoda obou smluvníc h
stra n, v níž se manželé Š. za vá zali k využití s vého rodinného domu jako ukázko vé ho
za účele m propagace stavebního systému VELOX. Žalobkyni tak nepochybně
poskytli službu.

Dále se krajský so ud zab ýva l otá zko u přesného vyme ze ní základu daně , tedy
otázkou, v jaké výši měla b ýt služba poskytnutá manžely Š. vyč ís le na. Hodnotil tedy
postup žalo va né ho a potažmo správce da ně, kteří při sta no ve ní základu vyc há ze li
z výše nákladů žalobkyní na hrubo u s ta vbu rodinného domu vyna lo že ných. Pro
porovnání jim přitom sloužily d va znalecké posudky a katalogové ceny. K tomu lze
uvést, že hodno ta služb y poskytnuté manžely neb yla nikde vyč ísle na, neboť nedošlo
k jejímu smluvnímu jednání. Správce daně přitom při daňo vé kontrole zjistil, že
náklady na zakázku ma nže lů Š. činily 1,204.505,50 Kč. Pokud tedy žalobkyně
účto va la za dodání hrubé sta vb y částku 435.377,- Kč, lze mít za to, že hod notu
služeb poskytnutých manžely Š. si tak ocenila ro zd ílem do výše vynalo že nýc h
nákladů, tedy částkou 769.128,50 Kč. Jestli že správce daně ža lobk yni daň ve výši
toho to základu vyměřil, splnil tak po žadavk y us t. § 14 záko na o DPH. Tato
skutečnost nemůže být vyvrácena ani námitkou žalobkyně vznese no u při na říze ném
jednání, dle níž manželé Š. i jejich příb uzní prováděli některé práce na sta vbě
svépomocí. Hodnota těchto prací se nemohla totiž ob je vit v nákladech žalobkyně a
tud íž ani výši základu da ně z přidané hodno ty nemo hla ovlivnit. Lze ro vně ž souhlasit
s ža lo va ným, že takto sta no ve ný základ da ně na víc nepřesa ho val katalogovou cenu
obdobných domů a ani nedosa ho val výše ceny sta no ve né jednotlivými znaleckými
posudky v daňo vém řízení p ředlo že nými.

pokračování 31Af 28/2010

-5-

Lze rovněž ko nsta tova t, že ža lo vaný své právní úva hy v napadeném
rozhodnutí řádně odůvodnil, ne lze se tud íž p řiklo nit ani k žalobní námitce, že je
napadené ro zhod nutí pro nedostatek d ůvod ů nepře zko uma telné.

Za nedůvod no u muse l krajský so ud po važo va t ro vně ž námitku prekluze prá va
daň vyměřit žalobkyní od ůvodně no u ná le zem Ús ta vního soud u ze dne 18. 11. 2008
vede ným pod sp. zn. I. ÚS 1835/07. K tomu krajský so ud uvád í, že byl při svém
rozhodování vá zán ná zorem Ne jvyšš ího správního soud u (ro zs udek NSS ze dne 24.
3. 2010, čj. 8 Afs 7/2010-70), dle něho ž po žada vek, aby správce daně disponoval při
za háje ní daňo vé kontroly konkrétním podezřením či pochybnostmi o řádném plnění
daňo vé povinnosti, nemá opodstatnění a je v ro zporu s pojmovým chápáním kontroly
ve sprá vním právu jako takové. Vázá n takto vyslo ve ným zá va zným právním ná zorem
Nejvyššího správního soudu hod notil krajský soud námitku žalobkyně o hled ně
ne záko nné ho za há jení da ňo vé ko ntro ly jako be zdůvod no u. Tímto úkone m tedy
správce daně zákonně přerušil běh prekluzívní lhůty pro vyměření da ně ve s myslu
ust. § 47 odst. 2 daňové ho řád u. Dle dané ho usta no ve ní běží tříletá lhůta k vyměření
daně zno vu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úko nu zpra ve n.
V projed náva né věci se jednalo o zda ňo vac í období d uben roku 2004, daňo vá
kontrola byl protokolárně za háje na dne 9. 3. 2007. Od ko nce roku 2007 tedy ve
smys lu sho ra vzpom ína né ho usta no ve ní daňo vé ho řádu počala běžet no vá tříletá
lhůta pro vymě ře ní da ně, jejíž běh byl uko nče n ke ko nci roku 2010. Daň za uvedená
zda ňo vac í období b yla pra vomoc ně vyměřena k datu 4. 1. 2010, tedy před uplynutím
prekluzívní lhůty. Krajský so ud při vys lo vení to hoto ná zo ru nemohl přihlížet ani
k další námitce ža lobk yně odkazující na novou judikaturu Ústavního soudu
(us nese ní ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 1 ÚS 378/10), neboť je vázán zá va zným
stanoviskem Nejvyššího správního soudu vys lo ve ným ve věci vede né pod sp. zn.
8Afs 7/2010.

Krajský so ud proto musel ža lobu jako ned ůvod no u ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zam ítno ut.

Výrok o nákladech řízení se op írá o us tano ve ní § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně
ve věci nebyla úspěšná, so ud jí proto prá vo na ná hrad u nákladů říze ní nepřiznal. Ze
správního spisu ne vyp lynulo, že by ža lo va nému v souvislosti s tímto říze ním nějaké
náklady vznikly. Proto krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

P o u č e n í :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci d nem doručení účas tník ům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.)

Proti pravomocnému rozhodnutí je p říp ustná kasační stížnost, kterou lze
podat z d ůvod ů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvo u týdnů po doručení
rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soud u v Hradci Králové. O
kasační stížnosti ro zhod uje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí

pokračování 31Af 28/2010

-6-

být stě žo vate l zasto upe n advokátem. To nepla tí, má-li stě žo vate l, je ho zaměstnanec
nebo čle n, který za něj jedná nebo jej zastup uje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výko n advokacie.

V Hradci Králo vé dne 13. led na 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu