[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Milana Taubera a JUDr. Jana Ryby v právní věci žalobce: V. G., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného při vyřizování žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti Ministerstva vnitra při vyřizování jím podané žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky.
V žalobě žalobce poukázal na to, že rozhodnutím ze dne 15. 12. 2008 byla jeho žádost v prvním stupni zamítnuta a že posledním úkonem ve věci bylo rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 20. 12. 2010, kterým bylo zrušeno rozhodnutí prvního stupně. Do dne podání žaloby nebylo reagováno na žalobcem podaný návrh na opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu.
Žalobce navrhuje, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci bezodkladně v soudem stanovené lhůtě.
Ve vyjádření k obsahu žaloby žalovaný nesouhlasí s podanou žalobou, neboť není nečinný a v řízení koná úkony, přestože lhůta pro vydání rozhodnutí nebyla dodržena. Prodlení však nebyla způsobena pouze žalovaným, ale přispěl k nim i sám žalobce, který byl pravomocně odsouzen a nelze jej považovat za trestně zachovalého, což má vliv na probíhající řízení před žalovaným.
Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby.
Při jednání konaném u Městského soudu v Praze dne 27. 4. 2011 setrvali oba účastníci na svých návrzích i argumentech. Žalovaný nadto uvedl, že nyní je správní řízení přerušeno, neboť nejprve musí být vyřešena předběžná otázka týkající se trestní zachovalosti žalobce.
Z obsahu správního spisu zdejší soud zjistil:
dne 7. 5. 2008 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky,
rozhodnutím Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, ze dne 15. 12. 2008 byla tato žádost zamítnuta,
rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 22. 6. 2009 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, ze dne 15. 12. 2008,
rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2010 bylo uvedené rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, zrušeno a věc byla vrácena tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení,
rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 20. 12. 2010 bylo zrušeno rozhodnutí Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, ze dne 15. 12. 2008,
dne 22. 4. 2011 žalobce podal u žalovaného návrh na opatření proti nečinnosti,
dne 3. 6. 2011 vydalo Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců opatření proti nečinnosti, jímž přikázalo žalovanému vydat v posuzované věci rozhodnutí do 30 dnů,
Obvodním soudem pro Prahu 6 bylo žalovanému dne 8. 11. 2011 k jeho žádosti sděleno, že s žalobcem je pod sp. zn. 2T 82/2010 vedeno trestní řízení pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání; byl připojen stejnopis nepravomocného trestního příkazu,
dne 28. 11. 2011 vydal žalovaný usnesení, jímž řízení v posuzované věci přerušil s tím, že se v probíhajícím trestním řízení řeší předběžná otázka.
Městský soud v Praze posoudil věc takto:
Podle § 79 odst. 1 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
Je rovněž nutno připomenout, že podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
Rozhodující tedy je skutkový stav ke dni 27. 4. 2012 a ten je takový, že řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky je pravomocně přerušeno na základě usnesení žalovaného ze dne 28. 11. 2011, č. j. OAM-26942-11/DP-2011.
Byť je sice z obsahu správního spisu patrno, že v průběhu správního řízení nastaly po zrušení rozhodnutí prvního stupně (tj. po dni 20. 12. 2010) určité průtahy, rozhodující skutečností je právě to, že ke dni rozhodování soudu je řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu přerušeno. Podle § 65 odst. 1 věta třetí správního řádu při přerušení řízení lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. V přerušeném řízení tak neběží ani lhůta pro vydání rozhodnutí. V přerušeném řízení ani nelze rozhodnutí vydat, neboť tomu brání určitá překážka, právě pro niž je řízení přerušeno. V posuzované věci je takovou překážkou probíhající řízení o předběžné otázce, konkrétně probíhající trestní řízení s žalobcem. Toto trestní řízení má význam pro řízení o žádosti žalobce, neboť řeší otázku trestní zachovalosti žalobce, což je jedna ze zákonných podmínek pro vyhovění žádosti, jak plyne z § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Přitom současně platí, že podle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu si žalovaný v posuzované věci nemůže o předběžné otázce učinit úsudek sám, neboť si nesmí činit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo za něj odpovídá.
Byť tedy v některých dřívějších etapách správního řízení bylo lze žalovanému vytknout jisté průtahy, k rozhodnému dni, což je den vydání tohoto rozsudku, nečinný není, neboť řízení o žádosti žalobce je zcela důvodně přerušeno, protože je třeba vyčkat na výsledek trestního řízení proti žalobci.
Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, jenž v řízení nebyl úspěšný, nemá na náhradu nákladů řízení právo. To by náleželo úspěšnému žalovanému, soud však z obsahu spisu nezjistil, že by mu náklady řízení nad rámec běžných výdajů vznikly, ostatně žalovaný žádné své náklady ani neuplatňoval.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 27. dubna 2012
JUDr. Ludmila Sandnerová v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková