29 A 44/2011 - 55
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Zuzany Bystřické, v právní věci žalobců: a) MUDr. V. Š., b) Mgr. E. Š., proti žalovanému: Ing. Arch. Pavel Rada, autorizovaný inspektor se sídlem v Brně, Černopolní 9, zast. Mgr. Pavlem Strnadem, Ph.D, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 35, v řízení o žalobě proti certifikátu vydaného žalovaným na základě rozhodnutí Stavebního úřadu v Prostějově ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. PVMU 212139/2010 61
takto:
Žalobou ze dne 20. 6. 2011, která byla Krajskému soudu v Brně doručena dne 23. 6. 2011 se žalobci a), b) domáhali zrušení certifikátu vydaného žalovaným na základě rozhodnutí Stavebního úřadu v Prostějově ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. PVMU 212139/2010 61, kterým byla povolena stavba na pozemku č. 5984/5 v k. ú. Prostějov. V žalobě poukázali na to, že žalovaný vydal předmětný certifikát na základě územního rozhodnutí vydaného Stavebním úřadem Prostějově. Jak byli informováni, u Krajského úřadu v Olomouci bude zahájeno přezkumné řízení územního rozhodnutí a územní rozhodnutí bude zrušeno. Pokud dojde k jeho zrušení, není možno umístit stavbu na pozemek. Z návrhu je zřejmé, že v případě zahájení stavby se žalobci obávají zásahu do svých práv, který spočívá v zastínění jejich pozemku nad míru povolenou hygienickými limity. Proto požadovali, aby soud podané žalobě přiznal odkladný účinek.
V průběhu řízení doložili žalobci kopii usnesení Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru strategického rozvoje kraje ze dne 17. 6. 2011 sp. zn. KUOK/40347/2011/OSR/336, č.j. KUOK/64755/2011, kterým bylo zahájeno přezkumné řízení ve věci rozhodnutí Městského úřadu Prostějov, Stavebního úřadu, ze dne 21. 12. 2010 č.j. PVMU 212139/2010 61 Sp. zn. SÚ/2010/2010/Hr, kterým byla umístěna stavba rodinného domku s garáží, včetně přípojek inženýrských sítí, bazénu, zpevněných ploch, oplocení a zeleně, na pozemku parc č. 5984/5 a 5985/1 v k. ú. Prostějov. Z usnesení vyplývá, že důvodem zahájení přezkumného řízení je zjištění, že stavebník neprokázal právo provést napojení přípojek vody, dešťové kanalizace a splaškové kanalizace na stávající hlavní řády těchto inženýrských sítí.
Podáním ze dne 20. 9. 2011 žalobci a), b) oznámili, že předmětnou žalobu berou zpět, aniž uvedli, z jakého důvodu tak činí. Zároveň požádali o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000,- Kč na účet X.
Podle ust. § 47 písm. a) zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět; šlo-li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí.
Protože podáním ze dne 20. 9. 2011 vzali oba žalobci svou žalobu ze dne 20. 6. 2011 zpět, rozhodl soud v souladu s ust. § 47 písm. a) s.ř.s. tak, že řízení o této žalobě zastavil.
Následně soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení. Žalovaný podáním ze dne 27. září 2011 soudu sdělil, že zjistil, že došlo ke zpětvzetí žaloby . Navrhl, aby soud v případě zastavení řízení žalovanému přiznal na základě §60 odst. 8 s.ř.s. náhradu nákladů řízení ve výši 8640,- Kč za tři úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaný si totiž ve věci zajistil právní zastoupení. ( což doložil plnou mocí ze dne 21. 6. 2011 udělenou Mgr. Pavlu Strnadovi, Ph.D, advokátovi.) Žalobci podali žalobu proto, že se domnívají, že územní rozhodnutí, na jehož základě byl certifikát vydán, bylo vydáno nezákonně. Samotnému certifikátu žádnou vadu nevytýkali. Podání žaloby považuje žalovaný za nedůvodné, neboť z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že zrušení pravomocného rozhodnutí poté, co bylo na jeho základě vydáno rozhodnutí jiné, není důvodem pro zrušení později vydaného rozhodnutí.
Soud vzal v úvahu, že žalobci nesdělili důvod, který je vedl ke zpětvzetí žaloby. V žalobě argumentovali mimo jiné tím, že žalovaný vydal předmětný certifikát na základě územního rozhodnutí vydaného Stavebním úřadem Prostějově, které je předmětem přezkumu u Krajského úřadu v Olomouci a dle jejich informací bude zrušeno. Jak však soud zjistil, ke dni rozhodování o zastavení řízení ke zrušení územního rozhodnutí nedošlo. Jak je již uvedeno, žalobci žádný důvod pro zpětvzetí žaloby nesdělili. Nebylo zjištěno, že by se tak stalo pro chování žalovaného. Žalovanému však, jak vyplývá ze spisu, náklady řízení vznikly.
Soud je toho názoru, že o náhradě nákladů řízení nelze ve věci rozhodovat podle §60 odst. 8. s.ř.s., jak navrhoval žalobce, neboť toto ustanovení přepokládá alespoň částečný úspěch účastníka. Jiné ustanovení s.ř.s. dle názoru soudu na daný případ rovněž aplikovat nelze.
Soud se při svém rozhodování inspiroval rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2009, č.j. 22 Ca 272/2008-47, podle kterého „[OBRÁZEK] Žádné z ustanovení § 60 s. ř. s. nedopadá na případ, kdy je žalovaným správním úřadem vzata zpět kasační stížnost. Proto nelze o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodnout dle § 120 s. ř. s. ve spojení s § 60 s. ř. s. Za této situace nezbývá než v souladu s § 120 s. ř. s. při spojení s § 64 s. ř. s. postupovat dle § 146 odst. 2 o. s. ř.“
Vzhledem k uvedenému soud o nákladech řízení rozhodl dle § 64 s.ř.s. a §146 odst. 2 o.s.ř. Byli to žalobci, kteří žalobu vzali zpět, aniž byl jimi tvrzen nebo soudem zjištěn jakýkoliv vliv žalovaného na provedení tohoto úkonu. Protože žalobci zpětvzetím z procesního hlediska zavinili, že došlo k zastavení řízení, soud žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, které vynaložil v souvislosti s právním zastoupením. Jedná se o odměnu za dva úkony právní služby ve výši 2.100,- Kč za jeden úkon (§ 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ), konkrétně převzetí a příprava zastoupení, sepis a vyjádření k žalobě. Za vyjádření k odkladnému účinku soud přiznal odměnu ve výši jedné poloviny, a to dle §11, odst. 3 a odst.2 písm. a) uvedené vyhlášky. K náhradě nákladů byla připočtena náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 posledně cit. vyhlášky) a DPH, neboť bylo doloženo, že zástupce žalovaného je plátcem DPH. Celkem se jedná o částku 7.380,- Kč.
O vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobcům a), b) rozhodl soud dle ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000,- Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.
Poučení : Proti tomuto usnesení, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).
V Brně dne 30. září 2011
JUDr. Jana Jedličková, v.r.
předsedkyně senátu