[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Milana Taubera a JUDr. Jana Ryby v právní věci žalobce: ÚAMK a. s., se sídlem Na Strži 1837/9, Praha 4, IČ 60192798, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. 10. 2008, č. O-343714,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 30. 10. 2006, č. O-343714. Tímto rozhodnutím bylo částečně vyhověno námitkám Českého rozhlasu proti zápisu slovního označení „ZELENÍ ANDĚLÉ“ přihláška ochranné známky tohoto znění byla částečně zamítnuta, a to konkrétně pro tyto výrobky a služby zařazené do tříd mezinárodního třídění výrobků a služeb: (16) periodické a neperiodické publikace, letáky, brožury, tiskoviny a jiné propagační a informační materiály; (38) šíření informací prostřednictvím internetu, spolupráce při tvorbě a rozšiřováni rozhlasových a televizních programů v rámci této třídy; (39) informace pro motoristy a účastníky silničního provozu mimo informace o dopravní situaci; (41) výchovná a zábavní činnost, dopravní výchova, služby v oblasti poskytování a zprostředkování informací z oblasti motorismu, motorového a nemotorového sportu, vše v rámci této třídy. Ve třídě 38 a 39 byl seznam služeb stanoven takto: (38) spoje, telekomunikační služby, s výjimkou rozhlasového vysílání; (39) osobní a nákladní silniční motorová doprava, odtahová služba, pronájem motorových vozidel, specializovaná pomoc motoristům, s výjimkou poskytování dopravních informací.
První namítaná slovní ochranná známka Českého rozhlasu č. 250636 ve znění „ZELENÍ ANDĚLÉ“ byla zapsána do rejstříku ochranných známek dne 27. 1. 2003 s prioritou ke dni 24. 5. 2000 pro tyto služby ve třídě 39 mezinárodního třídění výrobků a služeb: poskytování informací o dopravní situaci v silniční dopravě v České republice, kompletní aktuální dopravní informační servis přímo ze silnic na území celé České republiky.
Druhá namítaná slovní ochranná známka Českého rozhlasu č. 265783 ve znění „ZELENÍ ANDĚLÉ“ byla zapsána do rejstříku ochranných známek dne 6. 9. 2004 s prioritou ke dni 23. 5. 2001 pro služby spadající podle mezinárodního třídění výrobků a služeb do třídy 35: zprostředkování v obchodních vztazích, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a mediálního průmyslu jako je zprostředkování reklamy, inzerce, propagace, informací a zpravodajství; do třídy 39: archivování rozhlasových fondů; do třídy 41: tvorba rozhlasových programů, rozhlasového zpravodajství, publicistiky.
Žalobcova přihláška ochranné známky č. 343714 ve znění „ZELENÍ ANDĚLÉ“, která požívá právo přednosti ode dne 3. 3. 2004, byla po úpravách seznamu výrobku a služeb učiněných žalobcem v průběhu správního řízení nárokována pro průmyslové oleje, mazadla a tuky ve třídě 4; pozemní dopravní prostředky, jejich části a příslušenství spadající do této třídy ve třídě 12; papír, lepenku a výrobky z těchto materiálů, periodické a neperiodické publikace, letáky, brožury, tiskoviny a jiné propagační a informační materiály, fotografie, kancelářské potřeby kromě nábytku ve třídě 16; opravy, údržbu, servis, seřizování a čištění motorových vozidel ve třídě 37; spoje, telekomunikační služby, šíření informací prostřednictvím internetu, spolupráci při tvorbě a rozšiřování rozhlasových a televizních programů v rámci této třídy ve třídě 38; osobní a nákladní silniční motorovou dopravu, odtahovou službu, pronájem motorových vozidel, zprostředkování dopravy a přepravy, informace pro motoristy a účastníky silničního provozu mimo informací o dopravní situaci, specializovanou pomoc motoristům ve třídě 39; výchovnou a zábavní činnost, organizování sportovních a motoristických akcí, dopravní výchovu, služby v oblasti poskytování a zprostředkování informací z oblasti motorismu, motorového a nemotorového sportu, vše v rámci této třídy ve třídě 41; stravovací a ubytovací služby ve třídě 43 mezinárodního třídění výrobků a služeb.
Žalobce v žalobě namítá, že Český rozhlas při podání svých námitek nezaplatil včas správní poplatek.
Dále namítá, že žalovaný vyložil možnou zaměnitelnost výrobků a služeb i obou označení příliš extenzivně. První ochranná známka Českého rozhlasu byla přihlášena pro velmi úzký okruh služeb ve třídě 39 a druhá opět pro velmi specifický a úzký okruh služeb ve třídách 35, 39 a 41. Žalobce nesouhlasí s omezeními plynoucími z napadeného rozhodnutí pro výrobky a služby dle třídy 39. Dále poukazuje, že Český rozhlas nemá své zámky zapsány pro výrobky a služby tříd 16 a 38, pročež je omezení plynoucí z napadeného rozhodnutí nelogické a nepřípustně extenzivní. Za extenzivní žalobce pokládá též vyloučení ochrany pro služby dle třídy 41 „výchovná a zábavní činnost, dopravní výchova, služby v oblasti poskytování a zprostředkování informací z oblasti motorismu, motorového a nemotorového sportu, vše v rámci této třídy“. Žalobce rovněž namítá, že napadená ochranná známka je přihlašovaná pro okruh výrobků a služeb, který odpovídá jeho předmětu podnikání a širokým aktivitám a že je součástí jeho rozsáhlé a dlouhodobě budované řady ochranných známek. Proto měl žalovaný při posouzení námitek postupovat restriktivně.
Dle žalobce nevzal žalovaný v úvahu, že žalobce vlastní starší registrovanou ochrannou známku „ZELENÝ ANDĚL“, která byla zapsána pro téměř totožný seznam výrobků a služeb jako nyní přihlašované označení.
Žalobce poukazuje též na to, že Český rozhlas již více než 5 let své známky neužívá při své činnosti. Na to žalobce ve správním řízení upozornil a přeložil k tomu i důkazy, s kterými se však žalovaný vůbec nevypořádal.
Závěrem žalobce namítá, že napadené rozhodnutí mělo být vydáno dle správního řádu z roku 2004, avšak bylo vydáno podle správního řádu z roku 1967.
Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.
Ve vyjádření k obsahu žaloby žalovaný konstatuje, že na podání obsahujícím námitky byla vylepena kolková známka v odpovídající výši. Dále žalovaný konstatuje, z jakých zásad vycházel při porovnání výrobků a služeb u střetnuvších se označení a zdůrazňuje, že rozhodující není zatřídění výrobků a služeb podle mezinárodního třídění, neboť to plní pouze administrativní účely a zatřídění nemá vliv na podobnost výrobků a služeb. K poukazu žalobce na jeho ochrannou známku „ZELENÝ ANDĚL“ žalovaný uvádí, že již rozhodnutím ze dne 29. 5. 2008 byla částečně prohlášena za neplatnou, a to v rozsahu výrobků a služeb, pro něž byla zamítnuta přihláška ochranné zámky v nyní posuzované věci. K další námitce žalovaný poukazuje na to, že nynější právo nezná pojem známková řada a že takové kritérium nemůže být předmětem posuzování zápisné způsobilosti. K poukazu žalobce na neužívání ochranných známek Českým rozhlasem žalovaný uvádí, že tato otázka nebyla předmětem proběhlého správního řízení, nadto tento poukaz žalovaný neshledává ani věcně opodstatněným. K otázce aplikace právní předpisu žalovaný konstatuje, že v souladu s přechodnými ustanoveními správního řádu z roku 2006 musel řízení dokončit dle správního řádu z roku 1967, neboť právě za účinnosti tohoto zákona bylo zahájeno.
Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby.
Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
Městský soud v Praze posoudil věc takto:
Soud se nejprve zabýval žalobními námitkami procesního charakteru.
Pokud jde o námitku, že Český rozhlas při podání svých námitek nezaplatil včas správní poplatek, není zřejmé, co jí žalobce sleduje, neboť z obsahu správního spisu je zcela jednoznačné, že Český rozhlas podal námitky proti zápisu ochranné známky dne 6. 4. 2006 a toto podání řádně opatřil kolkovou známkou.
K námitce, že napadené rozhodnutí mělo být vydáno dle správního řádu z roku 2004, soud odkazuje na § 179 odst. 1 větu první správního řádu z roku 2004, dle níž řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. Řízení o podané přihlášce bylo zahájeno dne 3. 3. 2004, tedy ještě před účinností správního řádu z roku 2004 (která nastala až ke dni 1. 1. 2006), proto žalovaný postupoval zcela správně, pokud řízení o přihlášce ochranné známky dokončil podle správního řádu z roku 1967.
Pokud se týká námitky, že Český rozhlas již více než 5 let své známky neužívá při své činnosti, soud je nucen konstatovat, že taková otázka nebyla a nemohla být předmětem řízení o přihlášce ochranné známky. Taková otázka může být řešena v řízení o zrušení ochranné známky [§ 31 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách)] nebo v řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou (§ 14 téhož zákona). Tuto otázku tak žalovaný nebyl oprávněn v předchozím řízení řešit.
Po hmotněprávní stránce v posuzované věcí není sporné, že střetnuvší se označení jsou shodná. Spornou otázkou je okruh výrobků a služeb, pro které mají být vyhrazena.
Podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.
Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí vyšel z toho, že napadené označení je přihlášeno pro výrobky a služby ve třídách 4, 12, 16, 37, 38, 39, 41 a 43 mezinárodního třídění výrobků a služeb, zatímco první namítaná ochranná známka je zapsána pro služby ve třídě 39 a druhá namítaná ochranná známka pro služby ve třídách 35, 39 a 41 mezinárodního třídění výrobků a služeb, kde se obecně jedná o reklamu a inzerci, rozhlasové zpravodajství, propagaci a poskytování informací, zvláště o dopravní situaci. Po porovnání jednotlivých položek seznamů předmětných označení žalovaný konstatoval, že část přihlášených výrobků zařazených ve třídě 16, a to periodické a neperiodické publikace, letáky, brožury, tiskoviny a jiné propagační a informační materiály úzce souvisejí se službami druhé namítané ochranné známky ve třídě 35, a to reklamní a inzertní činností, a jedná se tak o služby podobné.
Část přihlášených služeb zařazených ve třídě 38, a to šíření informací prostřednictvím internetu, spolupráce při tvorbě a rozšiřování rozhlasových a televizních programů v rámci této třídy, byla žalovaným rovněž vyhodnocena jako podobná službám, pro něž jsou zapsány namítané ochranné známky, neboť se jedná o služby související s poskytováním informací a rozhlasovým zpravodajstvím. U zbývajících služeb ve třídě 38 bylo dle napadeného rozhodnutí nutno připojit dodatek „s výjimkou rozhlasového vysílání“, aby byla odstraněna případná kolize s namítanými označeními. Z přihlášených služeb zařazených ve třídě 39 shledal žalovaný u přihlašovaného označení za stejné či podobné službám, pro něž jsou zapsány namítané ochranné známky, informace pro motoristy a účastníky silničního provozu mimo informace o dopravní situaci, neboť se jedná o služby podobné službám zprostředkování informací a rozhlasové zpravodajství. U služeb „specializovaná pomoc motoristům“ bylo dle žalovaného nutno připojit dodatek „s výjimkou poskytování dopravních informací“, s ohledem na vyloučení případné kolize s namítanými službami.
Část služeb ve třídě 41 přihlašovaného označení, a to výchovná a zábavní činnost, dopravní výchova, služby v oblasti poskytování a zprostředkování informací z oblasti motorismu, motorového a nemotorového sportu, vše v rámci této třídy, posoudil žalovaný jako služby shodného či podobného druhu a účelu s rozhlasovým zpravodajstvím a dopravním informačním servisem.
K tomu soud konstatuje, že vzhledem ke shodnosti kolidujících označení, je stěžejní otázka shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb. Za takové výrobky nebo služby jsou považovány ty, které mají stejné nebo blízké podstatné znaky, a v důsledku toho mohou vyvolat u relevantní části spotřebitelské veřejnosti představu, že pocházejí od jednoho a téhož výrobce či poskytovatele. Současně tyto výrobky nebo služby představují v očích poskytovatele i spotřebitele výsledek příbuzného výrobního postupu, nebo spadají do příbuzné oblasti spotřeby, či jsou určeny k podobnému způsobu užití, a že na základě toho by mohly být považovány spotřebiteli za zboží nebo služby pocházející z téhož zdroje. Zároveň je třeba vzít v úvahu řadu aspektů včetně povahy výrobků a služeb, jejich účel, určení apod. Z hlediska spotřebitele lze podobné výrobky a služby zařadit do jedné skupiny nebo oblasti spotřeby. Přitom se postupuje dle seznamu výrobků a služeb. Jelikož mezinárodní třídění výrobků a služeb bylo vytvořeno pouze pro administrativní účely, není při posuzování shodnosti či podobnosti výrobků a služeb rozhodující, zda jsou či nejsou zařazeny do stejné nebo odlišné třídy mezinárodního třídění výrobků a služeb. Rovněž porovnávání výrobků a služeb navzájem je běžné, přičemž za podobné výrobky a služby je možno pokládat takové, u nichž spotřebitelé mohou předpokládat, že jsou rovněž produkovány či poskytovány vlastníkem starší ochranné známky. Ze známkoprávního hlediska je pak nerozhodné, zda k záměně přihlašovaného označení a starší ochranné známky, respektive výrobků a služeb takto označených – čili k matení veřejnosti – skutečně došlo, jelikož postačuje pravděpodobnost, že by k takové záměně mohlo dojít.
K tomu je třeba připomenout zásadu, která též vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie, že nižší stupeň podobnosti označovaných výrobků nebo služeb může být vyvážen vyšším stupněm podobnosti označení a naopak (rozsudek ve věci C-39/97 nebo ve věci C-425/98). S obdobným přístupem se lze setkat též v judikatuře Nejvyššího správního soudu: pojem „pravděpodobnost záměny ochranné známky“ zahrnuje posouzení jak podobnosti označení, tak i jimi chráněných výrobků nebo služeb, a to jako dva neopomenutelné a vzájemně se ovlivňující faktory. Menší podobnost mezi těmito výrobky nebo službami může být vykompenzována větší podobností mezi známkami a naopak (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006-97).
V posuzované věci jsou střetnuvší se označení shodná. O to větší nároky je třeba klást na rozdílnost chráněných výrobků a služeb.
Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je evidentní, že žalovaný z uvedených kritérií bezezbytku vycházel. Pokud žalobce namítal, že rozhodnutí žalovaného je nesprávné, neboť, neboť vyložil možnou zaměnitelnost výrobků a služeb příliš extenzivně, musí soud konstatovat, že výklad žalovaného v inkriminované věci je standardní a v souladu s ustálenou judikaturou, a to jak Nejvyššího správního soudu, tak i Soudního dvora Evropské unie. Žalovaný důvodně posoudil služby chráněné napadenou a namítanými ochrannými známkami jako služby poskytované shodnému okruhu spotřebitelů. V důsledku toho byla konstatována možnost omylu spotřebitelů týkající se původu poskytovaných služeb. Žalovaný porovnal služby tak, jak byly vymezeny v zapsaných ochranných známkách a v přihlášce. Žalovaný námitky uplatněné Českým rozhlasem zkoumal s ohledem na § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. a dospěl k závěru o částečné zaměnitelnosti. Žalovaný rovněž správně aplikoval seznamu výrobků a služeb dle mezinárodního třídění jako instrument sloužící pro administrativní účely a posuzoval zaměnitelnost kolidujících označení též z hlediska výrobků a služeb náležejících do jiných než zaspaných tříd.
Pokud jde o poukaz žalobce na to, že přihlašované označení tvoří známkovou řadu s jeho staršími ochrannými známky, je třeba konstatovat, že známková řada je pojem současnému právu neznámý a nemá relevanci pro posouzení zápisné způsobilosti. V posuzované věci relevantním právním ustanovením byl § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. a právě v tomto světle bylo třeba posuzovanou věc hodnotit, což také žalovaný učinil.
Dospěl-li tedy žalovaný na základě svého úsudku, jemuž nelze zřejmou nesprávnost vytýkat, k závěru, že ochranná známka napadená je částečně zaměnitelná s namítanými ochrannými známkami, a není způsobilá rozlišit některé služby majitele namítaných ochranných známek od služeb žalobce, nemohl soud jinak než námitky poukazující na to, že žalovaný chybně posoudil zaměnitelnost střetnuvších se ochranných známek, považovat za nedůvodné, a to tím spíše, že závěr žalovaného je odůvodněn přezkoumatelně, přesvědčivě a logicky bezvadně. V těchto směrech zdejší soud uvážil, že žalovaný svůj úsudek o částečné zaměnitelnosti kolidujících známek učinil zhodnotiv všechna relevantní kritéria; žalovaný nepostupoval při aplikaci právních norem svévolně, neopomenul své závěry smysluplně a uceleně odůvodnit. Rozhodnutí žalovaného není v nesouladu (a už vůbec ne v nesouladu extrémním) s učiněnými skutkovými i právními zjištěními.
Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, jenž v řízení nebyl úspěšný, nemá na náhradu nákladů řízení právo. To by náleželo úspěšnému žalovanému, soud však z obsahu spisu nezjistil, že by mu náklady řízení nad rámec běžných výdajů vznikly, ostatně žalovaný žádné své náklady ani neuplatňoval a netvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 28. března 2012
JUDr. Ludmila Sandnerová v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Sylvie Kosková