[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze  rozhodl  v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce:  Ateliér pro životní prostředí, o. s., občanské sdružení se sídlem v Praze 4, Ve Svahu č. 1, IČ: 69347760, zastoupeného JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Za Zelenou liškou  967, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, Mariánské nám. č. 2 Praha 1, za účasti osoby na řízení zúčastněné: ING Green Fox s.r.o., se sídlem Jiráskovo náměstí 1981/6, Praha 2, zast. Mgr. Martinem Mládkem, advokátem, adresa pro doručování: Squire,Sanders& Dempsey v.o.s., advokátní kancelář, Václavské náměstí 57, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.12.2009, č.j. S-MHMP 310828,/2008/OST/Fr,

t a k t o:

1. I. Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru stavebního ze dne  30.12.2009 č.j. S-MHMP 310828/2008/OST/Fr se  z r u š u j e   a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.550,-Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Petra Kužvarta, advokáta.

3. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

                                                              O d ů v o d n ě n í

            Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 4,odbor stavební (dále jen „stavební úřad“)  ze dne 6.6.2006 byla k návrhu  spol. HTP Pankrác s.r.o.  výrokem  I.povolena výjimka z odstupových vzdáleností  dle § 8 odst. 2  vyhl. č. 26/1999Sb., o obecných  technických požadavcích na výstavbu v hl.m. Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhl.OTPP“) pro umístění stavby „Administrativní budova Na Strži“ na pozemcích  v prostoru vymezeném ulicemi Na Strži, Pacovská , Jankovská a Neveklovská v Praze 4, a zároveň  výrokem  II. byla tato „Administrativní budova Na Strži“ (dále jen „stavba“) na pozemcích vymezených uvedenými ulicemi umístěna. Výjimka spočívá ve stanovení odstupové vzdálenosti umisťované stavby od stávajících staveb domů č.p. 1193 a 1194, ulice Na Strži v hodnotě min. 44m, namísto  vyhl. OTPP požadovaných 51m. Stavba sestává z objektů: SO.01.01- administrativní budova(na pozemku 1142/1 a 1142/35, jižní křídlo 13NP, severní 11NP, střed 14 NP, 2 PP, vjezd z ul. Jankovské, výjezd do ul Na Strži, podzemní park stání), SO.01.02-budova sportovního klubu, SO.01.03 –hřiště, SO.01.04- budova šaten, dále trafostanice a inž. sítě.

            Žalovaný (dále též „Magistrát“) odvolání podaná proti tomuto rozhodnutí zamítl a toto rozhodnutí o umístění stavby potvrdil rozhodnutím ze dne 18.12.2006 č.j. S-MHMP 332858/2006/OST/Fr. K žalobě žalobce Městský soud v Praze  rozsudkem č.j. 11Ca  58/2007-64   toto odvolací rozhodnutí  zrušil a věc vrátil  žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. Magistrát poté znovu rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30.12.2009, jímž podaná odvolání znovu zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

     Žalobou podanou Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení  rozhodnutí žalovaného ze dne 30.12.2009 i rozhodnutí stavebního úřadu a tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou  nezákonná a žalobce se jím cítí být zkrácen na svých právech, a to z následujících důvodů uvedených v části II.žaloby:

          V bodě 1. se žalobce dovolává  Listiny základních listin práv svobod (dále jen „Listina“), která v čl. 35 odst. 1 přiznává každému právo na příznivé životní prostředí a na zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí (dále jen „zákon o životním prostředí), který v § 5 definuje únosné zatížení území tak, že jím je takové zatížení území lidskou činností, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability. Poukazuje na definici znečišťování životního prostředí v ust. § 8 odst. 1 zákona o životním prostředí a na definici poškozování životního prostředí v § 8 odst. 2 téhož zákona, za něž pokládá nadlimitní poškozování. Z ust. § 11, 12, 13 předmětného zákona dovozuje, že je tak  dán  ústavní i zákonný zákaz zatěžování území lidskou činností  nad přípustnou míru zejména u nových záměrů, které nemohou být odsouhlaseny, je-li od počátku dokumentováno, že spolu s již existujícím antropogenním zátěžovým pozadím v lokalitě překročí závazné limity nebo  již existující jejich překračování zvýší. Nemá tak  ústavní oporu dělení občanů na ty, kdo budou mít zachováno příznivé životní prostředí a na jiné, kterým bude zhoršen stav jejich životního prostředí. Veškeré navrhované zásahy v území tak musí být  provázeny přesvědčivým průkazem, že jejich uskutečněním nedojde k překročení přípustné míry znečišťování prostředí, tedy k nadlimitní zátěži území; existuje-li v daném území již nadlimitní zátěž (protiprávní stav) je nutno u navrhovaného zásahu podat přesvědčivý důkaz toho, zda povede ke snížení stávající zátěže.

          Žalobce  tvrdí, že v daném případě chybí ve spise prokazatelně rozptylová studie; jak ohledně této a i  hlukové studie  namítá, že vycházely z dat a poznání zátěží v území před rokem 2004 (četné odkazy na podklady EIA) a od uvedené doby se již zejména dopravní zátěže na těsně  sousedících komunikacích ve stejném území  podstatným způsobem zvýšily, o čemž svědčí údaje  v podání SOIP (Sdružení občanská iniciativa Pankráce, občanské sdružení, pozn. soudu) v téže věci.  Hluk i některé škodliviny z autoprovozu na okolních komunikacích jsou prokazatelně již nad limitem, ačkoli zastaralé podklady toto nekonstatují. Hluková studie z roku 2004 je založena na výpočtech a stejně spolehlivá je i modelace vývoje pro rok 2010. Rozptylová studie v podkladech pro územní rozhodnutí chybí úplně, přitom je právem účastníků se s  tímto podkladem seznámit v územním řízení, jde o podstatné doložení stavu a dopadů novými zásahy v území.

         K tomu poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.5.2008 ve věci vedené pod sp. zn. 10Ca 32/2006 tzv. velká doprava Pankrác (jde o rozsudek týkající se  umístění komplexu dopravních staveb „Dopravního řešení Pankrácké pláně“,pozn. soudu), kdy  žalobce cituje, že stavební úřad není pouhým shromažďovatelem stanovisek dotčených orgánů státní správy, ale musí sám posoudit návrh zejména z hlediska péče o životní prostředí a širších územních vztahů, potřeb a souvislostí; musí zajistit vzájemný soulad stanovisek těchto orgánů. Je nezbytné i doložení odborných dokladů, jako je rozptylová nebo hluková studie a jiných obdobných podkladů pro posouzení zdravotních rizik, přičemž stavební úřad musí zvážit přípustnost návrhu i z hlediska kumulace všech různorodých dopadů, jež byly identifikovány. Stavební úřad si může vyžádat doplnění v případě nejistoty či nejasnosti.

         S  tím souvisí podle žalobce povinnost zpřístupnit účastníkům  celý podklad rozhodnutí, aby se k němu mohly vyjádřit (§ 33 odst. 2 správního řádu z roku 1967) a nelze účastníky odkázat na to, že z podkladů vycházely dotčené orgány státní správy a před stavebním úřadem být předkládány nemusí, takový postup znamená  zkrácení účastníků v procesních právech.

         V bodě 2 se  žalobce dovolává rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 9 As 88/2008 ve věci Pankrácké pláně (jde o rozsudek navazující na předně uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, týkající se  „Dopravního řešení Pankrácké pláně“,pozn. soudu) s tím, že  se týká stejné lokality, a to závěrů, že dotčené orgány se ve stanoviscích vyjadřují pouze k tomu chráněnému zájmu, který hájí, a co pro nedostatek odbornosti nemůže posoudit stavební úřad (typicky právě  může jít o hlukové limity či limity imisní za účelem jejichž posouzení je nutno zpracovat  hlukovou či rozptylovou studii). Finální závěr, zda posuzovaný záměr je či není souladný se všemi chráněnými zájmy již musí učinit stavební úřad. Jestliže účastník napadá stanovisko dotčeného orgánu a namítá jeho rozpornost, přičemž se dožaduje  podkladů, z nichž tato stanoviska měla vycházet, pak je postup stavebního úřadu, který odmítne námitku účastníka s tím, že  seznámit s podklady dotčeného orgánu jej nemůže(neb je nemá  ve své dispozici) a odkáže  jej na dotčený orgán, zjevně nesprávný. Žalobce se dále dovolává rozhodnutí Vrchního soudu  v Praze  č.j. 6A 7/2002-55, následně pak opět odkazuje na závěry soudu stran vypořádání námitek směřujících proti podkladovým stanoviskům.

        V bodě 3 žalobce shrnuje, že předložený podklad nebyl a není úplný ani z hlediska původního stavu poznání v roce 2004 (chybí rozptylová studie) a podklad je neaktuální i z hlediska nyní probíhajícího procesu, nelze jej bez dalšího  použít. Opět odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu shora s tím, že  podklad pro rozhodnutí musí být aktuální v době vydání rozhodnutí, a tedy měly být aktualizovány podklady stran zatížení území zejména pokud jde o hluk a imise. Teprve poté by bylo možno ověřit platnost a použitelnost příslušných stanovisek dotčených orgánů a to buď je potvrdit, nebo je nahradit novými, k tomu nedošlo.

          V bodě 4 Žalobce tvrdí(doslova): „Pokud se jedná o přezkum závazných stanovisek hygienika (ze 6.4.2005) a orgánu ochrany ovzduší (z 26.1.2004,bod 4) v režimu § 149 odst. 4 správního řádu, to proběhlo v průběhu roku 2009 značně svérázně. Ani jeden nadřízený orgán se nezabýval aktualitou podkladů a informací, na kterých jsou stanoviska založena, ač již z pouhých datací bylo zřejmé, že jde o stanoviska z let 2004-2005. Z písemnosti MŽP z 24.7.2009 není seznatelné ani to, jak široce OVSS I přezkoumal stanoviska MHMP, nelze zjistit ani, jakými úvahami se MŽP řídil, když došel  k výsledku, že netřeba ani potvrzovat ani měnit obsah stanoviska OOP MHMP. Závěry MHMP jsou tedy zjevně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

           Ministerstvo zdravotnictví se vyznamenalo navíc tím, že  se v závěru písemnosti z 5.5.2009 podřeklo, že přezkum v režimu § 149 odst. 4 správního řádu pokládá za standardní přezkumné řízení, ač jde o zřejmý nesmysl: toto přezkoumávání je zjevně přezkumem obsahovým, nikoli tedy jen souladu s právními předpisy, ale i pokud  se jedná o věcnou správnost. Chtít na takovém nadřízeném orgánu, aby zvažoval aktualitu letitých podkladů, reprezentativnost  a kvalitu hlukových výpočtů je zjevně nemístnou  naivitou. Že nepostřehlo změnu právní úpravy ve způsobu měření a výpočtů ekvivalentních hladin akustického tlaku, k níž v mezičase došlo, je možno z tohoto hlediska chápat jako ministersky zanedbatelný detail.

            Nadřízené orgány zjevně opomněly, že musejí dostát zásadě materiální pravdy ve smyslu § 3 správního  řádu z roku 1967 a provedly přezkum velmi formálně a povrchně (netýká se akustické studie stavebního hluku, jež vykazuje vyšší míru kvality a menší riziko zastarání)“.

          V bodě  5  Žalobce namítá obcházení  ustanovení platného územního plánu. Jde podle něho o  problém „vyhřeznutí“ části administrativního areálu na území funkčně vymezené pro sport a tedy zábor několika existujících hřišť a celkovou redukci hlavního fotbalového hřiště. Řeči o „klubu“, ve skutečnosti restauraci se zázemím a denní produkcí 300 jídel jako zařízení pro sportovce na redukovaném hřišti je zjevnou účelovou nepravdou. Jde o nesmyslný závěr  z hlediska sportovců využívajících hřiště, ale naprosto racionální z hlediska stravování úředníků z vedlejší administrativní budovy. Jde o předstírání, žádný sportovec nikdy nepožadoval, aby se na ploše SP-nynější hřiště- vytvářelo 300 jídel denně, je to výmysl stavebníka a aby obešel územní plán, nazval to proto „sportovní klub“. Stavební úřad i žalovaný dělají, že to nechápou.

          Pod bodem 6 žalobce poukazuje opět na závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu a městského soudu (ve věci „Dopravního řešení pankrácké pláně“) ohledně toho, že posuzování vlivů na životní prostředí se děje, v případě umístění vícero staveb v území nejdřív procesem SEA – posouzením komplexní zástavby prostoru a pak lze teprve umístit jednotlivé stavby. Soudy se vyslovily proti „salámové metodě“. Pro další projednávání  tak  bylo třeba, aby stavební úřad nebo odvolací orgán jasně formulovaly potřebu projednat komplexně koncepci zástavby Pankrácké pláně, včetně  této stavby na Strži a  dalších zamýšlených staveb z hlediska vlivu na životní prostředí. Rutinérsky a povrchně jednající dotčené orgány i stavební úřad zcela opomněly, že jak v případě této stavby, tak i celé Pankrácké pláně jsou rozvojové plochy v těsném sousedství rezidenční zástavby a že  nadlimity PM10 a  dalších škodlivin a hluku znamenají výrazné dlouhodobé zdravotní riziko pro zdejší rezidenty.

           V bodě  7 žalobce tvrdí, že  spíše právním problémem je fakt, že stavebník si ulehčil situaci a dávno propadlá vyjádření správců inženýrských sítí klidně nechal prolongovat, dávno poté, kdy jejich platnost uplynula a zanikla(a co jednou zaniklo nelze  prodlužovat).

           V bodě 8  žalobce namítá, že žalovaný přezkoumal již podruhé územní rozhodnutí naprosto povrchně, bez aspektu k zásadě materiální pravdy a dospěl k závěru, že je vše v pořádku, protože na všechny námitky v řízení územním i odvolacím bylo reagováno. To ale nestačí. V roce 2009 nemůže stavební úřad a žalovaný prostě konstatovat, že rozhodné hodnoty zatížení území z let 2003-2005 jsou dostačující, když došlo ke spočítání zátěží až k roku 2010. To nemůže stačit jednak proto, že se výpočty a odhady po letech mění a co bylo pravděpodobnou predikcí v roce 2004 je již v roce 2009 zcela překonáno reálným vývojem dopravních intenzit a na ně navazujícími výpočty. Predikce jsou důležité nikoli z hlediska roku 2010, ale z hlediska roku 2015, kdy by stavba mohla být dohotovena a v provozu, takové predikce a hodnoty ovšem nedodá řadu let zastaralá EIA, ani podklady k územnímu rozhodnutí, kdy poznání zátěže území s predikcí do budoucna z let 2003-2005 bylo realitou již překonáno. Aktuální data naměřených hodnot se žalovaný mohl dozvědět z veřejných webových stránek ČHMÚ pod zn. chmi.cz., žádné takové přezkoumání nebylo provedeno.

           Žalovaný ve vyjádření k žalobě k bodům 1. až 3. uvedl, že jde o proklamační fráze opřené o z kontextu vytržená ustanovení právních předpisů. Umístěná stavba není způsobilá svou funkční náplní působit takové katastrofické zatížení, jak nastiňuje obecně žalobce.

           K bodu 4 směřujícího proti posouzení stanoviska hygienické stanice podle § 149 odst. 4 správního řádu Ministerstvem zdravotnictví žalovaný uvádí, že není odborným pracovištěm na úseku ochrany zdraví a je povinen respektovat závěry stanovisek příslušných správních orgánů, žalobce pak neuvádí konkrétní důkaz na podporu svých obecných tvrzení.

           Námitce v bodě 5 žalovaný oponuje s tím, že  jde o subjektivní názor žalobce, objektivně je  administrativní budova  umístěna výlučně v území SMJ a je v souladu s funkčním využitím, k tomu odkazuje na podrobné zdůvodnění na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí.

           Bodu 6. oponuje, že není  právního předpisu, který by stanovil všem vlastníkům pozemků povinnost v území koordinovat předem své budoucí stavební záměry a tyto již dále  neměnit. Pouze regulační plán řeší určité území v podrobnosti možné zástavby a jiného  využití pozemků, včetně prostorového uspořádání staveb. Stavební zákon nestanoví povinnost  pořízení regulačních plánů, tedy ani území dotčené stavby není takto regulováno. Stavební úřad tak postupoval  v mezích stavebního zákona a na tomto procesu nebyly shledány vady Žalobce také neuvádí konkrétní důvod, který by podpořil jeho tvrzení, že v důsledku umístění stavby dojde k nadlimitnímu zatížení. Ministerstvo životního prostředí se tím zabývalo postupem dle § 149 odst. 4 správního řádu i na základě stížnosti jiných občanských sdružení, doklady jsou doloženy ve spise. 

           Z obsahu bodu 7. podle žalovaného  je evidentní účelovost jednání žalobce, jeho tvrzení  pouze prokazuje obstrukční zájmy v předstírání nepochopení účelu a smyslu vyjádření správců sítí v procesu územního řízení o umístěny stavby, původní propadlá vyjádření byla  proto aktualizována co do konkrétního stavu v konkrétním čase.

            Obsahu bodu 8 žalovaný oponuje tím, že se věcí zabýval podrobně při respektování právního názoru vyjádřeného Městským soudem v Praze v rozsudku č.j. 11 Ca 58/2007-64 ze dne 21.11.2008 a odkázal na obsah napadeného rozhodnutí.   

            Práva  osoby na řízení zúčastněné uplatnila společnost ING Green Fox s.r.o., původně obchodní firma HTP Pankrác, s.r.o.(dále jen „osoba zúčastněná“ nebo též „investor“), která ve svém vyjádření  žalobní tvrzení rozporuje takto:

           1. Veškeré námitky v bodě 1, v nichž žalobce tvrdí rozpor napadených rozhodnutí s Listinou, zákonem o životním prostředí a  kde  rekapituluje obecné principy právní úpravy a z nichž dovozuje  obecné závěry na str. 3 a 4 nahoře a dovozuje, že v daném případě je míra zatížení území překročena, stejně jako v bodě 6., kde  dovozuje povinnost správních orgánů ve schvalovacím procesu dbát preventivní ochrany životního prostředí, považuje  zúčastněná osoba za výlučně obecné, neboť nenapadají porušení konkrétních pravidel a neuvádí konkrétní limity, které byly porušeny, nelze proto na námitky konkrétně reagovat. Stejně vágní námitky vznesl i ve správním řízení. Žalobce neuvádí kde je „spolehlivě dokumentováno“ překročení závazných limitů, součástí námitky musí být předložení  příslušné dokumentace, aby bylo lze na ni reagovat. Soud by měl proto námitku odmítnout už z důvodu rovnosti účastníků řízení, neboť nelze požadovat, aby se správní orgán dohadoval, jaké asi normy měl žalobce na mysli a nebo  citoval všechny normy a limity, které mohou být záměrem dotčeny, aby rozhodnutí  mohlo obstát. Takový přístup by znamenal, že čím obecnější je námitka, tím důkladnější a  rozsáhlejší musí být  odůvodnění rozhodnutí. Ad absurdum by pak dokonalou námitkou bylo lakonické sdělení, že záměr je  prostě v rozporu s právními předpisy. Z námitek žalobce je podle  investora zřejmé, že právě tuto úvahu sleduje. Soudní ochranu tak nelze takovému postupu přiznat, musí být přičítána k tíži žalobce. V extrémní poloze se uvedená taktika projevuje ve formulaci námitky č. 1, kdy žalobce s argumentuje obecnými principy a pomíjí řadu speciálních norem, které  podrobně formulují nároky na umístěni staveb. Žalobce a jeho právní zástupce se každoročně účastní mnoha desítek až stovek správních i soudních řízení ve stavebních věcech, patří  k subjektům s nejvyšší mírou zkušeností v dané problematice, která mu umožňuje  formulovat naprosto věcně a konkrétně své námitky, odkazovat na konkrétní prameny a citovat z nich relevantní údaje tak, aby správnímu orgánu a osobě zúčastněné umožnil konkrétní reakci. Žalobce však vědomě rezignoval na konkrétní věcnou argumentaci, ve správním i soudním řízení uvedl jen obecné námitky a jeho hlavním argumentem jsou formální vady, tedy nedostatečné  konkrétní odůvodnění (viz bod 8. žaloby), které  však svým postupem záměrně navodil. Pro posuzování ve správním řízení a úvahu soudu to  může znamenat jediný závěr, a to  že žalobce žádné relevantní věcné argumenty proti záměru  k dispozici nemá.

          2. Námitce žalobce na více místech žaloby, že  ve spise chybí rozptylová  studie a  povinnosti zpřístupnit účastníkům celý podklad rozhodnutí, aby se mohli vyjádřit, osoba  zúčastněná oponuje tím, že tuto vznesl již ve správním řízení a  žalovaný mu k ní sdělil, že „rozptylová studie není povinným podkladem žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, ale je podkladem v řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí... byla jedním z podkladů řízení EIA, které bylo v souladu  s ust. § 10 zákona č. 100/2001Sb. řádně provedeno. Výsledek posouzení stavebního záměru v procesu EIA byl jedním z podkladů územního řízení a je součástí správního spisu. Není tedy pravdivé tvrzení SOIP, že rozptylová  studie v procesu rozhodování o umístění stavby chyběla“. Tuto skutečnost potvrzuje podle osoby zúčastněné  i stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 5.5.2009 (č.j. 13788/2009-OVZ-32.0-12.3.09), založené ve spise, které se zabývalo přezkumem závazného stanoviska Hygienické stanice hl.m.Prahy č.j.3733/05/PO4-HK/Dr.Čerň., “HSHMP se k záměru vyjadřovala opakovaně od roku 2004. Dne 3.3.2004 vydala HSHMP stanovisko k zjišťovacímu řízení, dne 10.8.2004 k dokumentaci EIA a dne 29.9.2004 k posudku dokumentace. Ve svých stanoviscích vycházela z předložené akustické studie, která hodnotila vliv objektu na okolí i vzhledem k dopravní zátěži na přilehlých komunikacích,včetně výhledu na rok 2010 a z rozptylové studie“. Žalobce naopak neuvádí podle jakého předpisu či podmínky stanoviska EIA musí být  rozptylová studie  obsažena ve spise k územnímu rozhodnutí. Nadto/viz násl.bod/ je zřejmé, že žalobce tuto studii k dispozici má, námitka je proto účelová.

          3. Namítá–li žalobce, že rozptylová a hluková studie vychází z dat a poznání zátěží v území z doby před rokem 2004 a tvrdí, že od té doby se dopravní zátěže na těsně sousedících komunikacích  zvýšily podstatným způsobem, s odkazem na podání SOIP v téže věci, a že hluk i škodliviny z autoprovozu jsou prokazatelně již nad limitem, ačkoli zastaralé podklady to nekonstatují, a tedy podklad není aktuální, investor považuje  za neuvěřitelné, že žalobce současně tvrdí, že neměl  možnost seznámit se s rozptylovou studií a současně namítá, že tato trpí určitými vadami, čímž potvrzuje že je s ní seznámen. Seznámen s ní je, protože byl účastníkem řízení EIA, kde byla jedním z podkladů, proto odkazuje investor na Stanovisko EIA ze dne 24.11.2004 č.j. MHMP_025351/2004/0ZP/VI/EIA/088-8/Be,čl. I.bod 6 na str. 4. Žalobce tak nebyl a nemohl být zkrácen  v procesních právech tím, že  neměl možnost se seznámit s rozptylovou studií.

          Dále osoba zúčastněná namítá, že námitka žalobce proti hlukové a rozptylové studii  patří typově k těm, které žalobce odůvodňuje obecně, bez konkrétních údajů a bez důkazů tvrdí, že se zátěže „zvýšily podstatným způsobem“, že  škodliviny jsou „ prokazatelně nad limitem“, aniž by svá tvrzení dokládal.

          Námitka  týkající se ochrany proti hluku a imisím(rozptylová studie) žalobci nepřísluší, žalobce je účastníkem řízení dle §71 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, k tomu odkazuje na  judikaturu Nejvyššího správního soudu - rozsudek   č.j. 5As 53/2008, z něhož cituje, i Ústavního soudu stran procesních práv takového účastníka. Uvedené námitky jsou  pak typicky problematikou veřejného zdraví a nespadají do rozsahu činnosti žalobce. Tuto námitku žalobce převzal od jiného účastníka správního řízení SOIP, jak sám v žalobě odkazuje, investor proto namítá, že přisvojovat si námitky jiných účastníků  není přípustné s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5A 98/98-109.

          Z věcného hlediska je námitka nepravdivá a zavádějící, neboť žalovaný v odvolacím řízení uvádí, že  ze studie UDI/TSK 2008, veřejně dostupné na webových stránkách TSK, vyplývá, že hodnoty intenzity dopravy  v ul. Na Strži odpovídají výhledům intenzity dopravy pro roky 2007 a 2010 zpracovaným v dokumentaci EIA (týká se údajů k úseku mezi ul. Milevská a Olbrachtova v obou směrech,což je jediný úsek komunikace projednávaný  ve studii UDI/TSK 2008, která se vztahuje k předmětné stavbě), str. 9 napadeného rozhodnutí.

           Žalovaný také nechal provést přezkum stanovisek hygienika a  odboru životního prostředí MHMP, které příslušné nadřízení orgány potvrdily (str. 8 nahoře napadeného rozhodnutí). Odvolací orgán se zabýval i změnami využití území podle územního plánu (str. 9 dole) a konstatoval, že „ v navazující lokalitě tzv. pentagonu, nedošlo od roku 2000 do dnešního dne, ke změně míry využití území, tedy ani k namítanému nárůstu dopravy v důsledku zkapacitnění území... dále čerpal informace z veřejných zdrojů, a to z obsahu projednávaného konceptu nového územního plánu hl.m. Prahy a ze souběžně zpracovaného a projednávaného vyhodnocení vlivu konceptu na udržitelný rozvoj. Závěry tohoto vyhodnocení ve vztahu k posuzované lokalitě, včetně porovnání současného stavu a výhledu, jsou vyhovující“. Osoba zúčastněná se proto domnívá, že námitka žalobce byla důkladně vypořádána a je nedůvodná.

          4. K bodu 4. žaloby, kde žalobce napadá přezkum závazných stanovisek hygienika a  orgánu ochrany ovzduší podle § 149 odst. 4 správního řádu a k námitce žalobce (v bodě 2  odst. 2, str.5 žaloby, v níž žalobce obecně přejal závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (ve věci „Dopravního řešení Pankrácké pláně, pozn.soudu)  osoba zúčastněná uvádí, že správní orgán nechal přezkoumat stanoviska hygieny a OOP MHMP nadřízenými orgány a závěry z jejich  přezkumných stanovisek se detailně zabýval, včetně citací z nich,  odkazuje na str. 11. a 12 napadeného rozhodnutí, z něhož  cituje celou  pasáž odpovídající na tutéž  námitku žalobce vznesenou v řízení. Investor má zato, že odůvodnění  napadeného rozhodnutí  i obsah přezkumných stanovisek stanovují zcela konkrétně rozsah, v jakém byla  přezkoumána a jakými úvahami se ministerstva řídila, resp. jaké podklady považovala za zásadní a proč původní stanoviska potvrzují. Správní orgán  k přezkumu stanovisek připojil vlastní úvahu, jak vyplývá z výše citované reakce k vyjádření ministerstev a i  další úvahy např. na základě studie UDI/TSK 2008 nebo úvahy v kontextu změn územního plánu v širší lokalitě tzv. Pentagonu v letech od r. 2000 do současnosti. Námitku považuje za nedůvodnou a  rovněž v tomto případě má za to, že námitka žalobci nepřísluší, jelikož se týká ochrany veřejného zdraví, nikoli problematiky přírody a krajiny.

          5. K žalobnímu bodu 5, rozporu  umístění stavby s územním plánem, odkazuje  osoba zúčastněná na  odůvodnění rozhodnutí, kde tatáž  námitka na str. 5 byla vypořádána, a proto se domnívá, že souvislost klubu/restaurace s vymezeným funkčním využitím plochy SP je v rozhodnutích obou stupňů jednoznačně doložena.  Klub bude sloužit pro potřeby sportovců, jak bylo stanoveno podmínkou č. 2 rozhodnutí o umístění stavby. Námitka žalobce je formulována účelově, argumentace, že 300 jídel denně je kapacita, kterou uživatelé sportoviště nevyužijí, není podepřena zdrojem, z něhož toto tvrzení vychází, územní plán žádné  kapacity jídel v souvislosti s velikostí sportoviště nestanoví, stanoví toliko podmínku  zabrání max. 10% funkční  plochy SP, kterou napadené rozhodnutí shledalo za splněnou.Tvrzení žalobce, že  klub/restauraci budou užívat i uživatelé administrativní budovy nemá oporu v podmínkách územního plánu, tento nepřikazuje výlučné užívání ani nezakazuje užívání kýmkoli jiným. K tomu pak odkazuje opět na  podmínku č. 2. Námitka žalobci nepřísluší, zásah záměru do funkční plochy SP nesouvisí s ochranou přírody a krajiny.

          6. Žalobce v bodě 6. podle osoby zúčastněné jen volně odkazuje na údajná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a městského soudu, aniž by uvedl spisové značky nebo citoval relevantní pasáže, proto je obtížné jí oponovat. V obecné rovině proto investor namítá, že o salámové metodě se hovoří v případě  účelového rozdělení  jednoho záměru, o takový případ zde nejde. Požadavek SEA vznesl žalobce již v řízení a byl žalovaným  odmítnut s tím, že předmětná stavba nemá parametry koncepce, tedy není právně odůvodnitelné její posuzování v procesu SEA. Námitka byla vznesena účastníkem SOIP s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 88/2008-301 ze dne 6.8.2009, zúčastněná osoba se může jen dohadovat, že tento má žalobce na mysli; ten se však týkal stavby tzv. Dopravního řešení Pankrácké pláně a staveb dalších tj. záměru, který je nesrovnatelný s daným případem, nelze  jej tak aplikovat jako  univerzální a všeobecně právně závazný.

          7. Argument žalobce v žalobním bodu 7 o prodlužování platnosti propadlých stanovisek nemá právní oporu. Žalobce se snaží aplikovat přepjatě formální přístup, aniž by prezentoval skutečnou právní argumentaci, podstatné je pro správní orgán okolnost, zda v době  vydání rozhodnutí měl vyjádření správců sítí, která dokládal, že sítě nejsou v konfliktu s umístěním stavby. Žalobci tato námitka  opět nepřísluší.

          V bodě II.  osoba zúčastněná  uvedla důvody, z nichž se dovolává  ústního jednání ve věci, které žalobce nepožadoval již v žalobě  s odkazem na § 76/1a) až c) s.ř.s. Dovolává se principu předvídatelnosti rozhodnutí a odkazuje na předchozí rozsudek městského soudu v této věci (11Ca 58/2007-64), kdy bez ústního jednání bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno výlučně z důvodů formálních vad nedostatečného odůvodnění, aniž by se investor mohl seznámit s úvahami soudu a vyjádřit se k nim. Poukazuje na to, že mj. žalobce v onom sporu tvrzení o záboru plochy sloužící sportu přímo  administrativní budovou dokládal zákresem, který byl v rozporu se skutečným vymezením funkčních ploch dle územního plánu (viz str. 5 touto žalobou napadeného nového rozhodnutí odvolacího orgánu), uvedl tak soud v omyl a musí být proto dána možnost  před vynesením rozsudku se k věci vyjádřit i osobě zúčastněné. Obdobně investor vznáší výhrady proti odůvodnění uvedeného rozsudku stran  jeho odkazů na rozsudky Nejvyššího správního soudu a vypořádání se s jeho původní argumentací, s tím, že  pro zachování procesní rovnosti stran je ústní jednání nutné pro zpětnou vazbu a směr uvažování soudu. Poukazuje na rozhodnutí č. 133 Sb.NSS, s tím, že  nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoli dílčích nedostatcích odůvodnění rozhodnutí.

         V bodě III. se dovolává principu proporcionality s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 5A 90/2002-66. Žádná z námitek nezákonnosti nedosahuje intenzity, která by představovala důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.

         V bodě IV. osoba zúčastněná  žádá soud, aby prověřil včasnost podání žaloby.

          Městský soud v Praze  se otázkou včasnosti podání žaloby zabýval při zkoumání podmínek řízení. S touto  otázkou  se soud vypořádal předně tak, že dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas. Napadené rozhodnutí bylo doručováno účastníkům vyvěšením na úřední desce žalovaného. Vypraveno bylo  11.1.2010, téhož dne bylo vyvěšeno a sejmuto bylo 27.1.2010. Rozhodnutí bylo doručeno  15. dnem ode dne následujícího po dni vyvěšení tj. dne 26. 1. 2010. Posledním dnem k podání žaloby podle § 72 odst. 1 s.ř.s. byl den 26.3.2010  Žaloba byla podána elektronicky v pátek 26.3.2010 v 20:20hod. (bez zaručeného elektronického podpisu) v souladu s ust. § 42 odst. 1 zák. č. 99/1963Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném v rozhodné době (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s ust. § 64 s.ř.s., které umožňuje učinit podání v elektronické podobě a toto podání pak do tří dnů doplnit předložením jeho originálu. Jiný požadavek na podání učiněné v elektronické podobě v zásadě není stanoven.  Originál  žaloby (resp. písemné podání shodného znění) dne 27.3.2010 předal  žalobce  k poštovní přepravě, jak vyplývá z přiložené obálky a razítka příslušné pošty. Žaloba podaná elektronicky tak byla žalobcem v souladu s § 42 odst. 3 o.s.ř. řádně doplněna podáním originálu žaloby, a to ve lhůtě 3 dnů po podání elektronickou cestou. Lhůta k podání žaloby podle § 72 odst. 1 ve spojení s ust. § 40 odst. 4 s.ř.s. tak byla dodržena (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 80/2005 – 68, rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV.ÚS 2492/08).

            Městský soud v Praze proto přistoupil  k projednání žaloby.

            Při jednání před soudem (které soud nařídil vzhledem k požadavku  osoby zúčastněné) účastníci sporu i osoba zúčastněná shrnuli argumentaci svých písemných podání, tuto doplnili následovně.

             Zástupce žalobce trval na tom, že umístění stavby lze připustit jen, pakliže v daném území zatíženém stávající zástavbou nebude nový zásah znamenat protiprávní zvýšení  limitů s odkazem na rozsudky uvedené v bodě 1. žaloby a rozsudky tohoto soudu ohledně dalších staveb umisťovaných v daném území. Pro daný záměr považuje podklady za neúplné a odkaz stavebního úřadu na  rozptylovou studii v řízení EIA za nedostatek, neboť byla v roce 2009 zastaralá, protože byla zpracována  v roce 2003 a vycházela z údajů ještě starších. Měl být v takovém případě od  investora požadován doplněk, který reflektuje vývoj v území, změny v konkrétních intenzitách dopravy a stav poznání, takový doplněk  navrhoval obstarat. Poukázal na závěr zjišťovacího řízení ze dne 12.05.2004 stran chráněných vnitřních prostor staveb v daném území, respektive výstup dotčených orgánů státní správy stran vjezdu do podzemních garáží. Již z těchto  závěrů zjišťovacího řízení vyplývá, že v daném případě je v daném území nadlimitní zátěž jak ohledně hluku, tak stran ovzduší. Trval na tom (k bodu 4.), že ze strany nadřízených orgánů nedošlo k řádnému přezkumu. K bodu 5,vzhledem  k oponentuře investora uvádí, že údaje v tomto bodě čerpal z podkladů pro rozhodnutí a z vyjádření hygienické stanice. K bodu 6. upřesnil, že jde o rozsudek ohledně „Dopravního řešení pankrácké pláně“ a postup, který vedl k tomu, že pro dané území  nebyl zpracován regulační plán a  daná stavba je umísťována právě v tomto území, které již trpí nadlimitním stavem hluku z dopravy a přímo sousedí s obytnou zástavbou. K namítané prolongaci vyjádření  správců sítí (bod 7.) uvedl, že  toto má souvislost s jeho právy, neboť ukládáním inženýrských sítí do komunikací, respektive do souvisejících pásů zeleně  či jejich přeložky je dotčena zeleň v daném území, respektive může být dotčena. Trval /bod 8/ na tom, že  byl  nedostatečně zjištěn stav věci a nedodržena zásady materiální pravdy, žalovaný se formálně  stanoviska dotčených orgánů odvolal.

  Žalovaný v plném rozsahu odkázal na odůvodnění rozhodnutí s tím, že bylo vydáno v souladu se zákonem a považuje je za správné a navrhuje proto, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

 Zástupce osoby zúčastněné akcentoval, že v daném případě v mezidobí nedošlo k žádné změně, tvrzení žalobce ohledně nadlimitní zátěže spolehlivě prokázané /bod 1/, ohledně rozptylové studie a její zastaralosti, stejně tak tvrzení  bodu 4, považuje za  nekonkrétní, jimž nelze  adekvátně oponovat.  K bodu 5 uvádí, že limity stanovené splnil. Námitka ohledně salámové metody na Pankráci  je obecnou, není uvedeno v jakém konkrétním vztahu je k dané navrhované stavbě. Ohledně sítí (bod 7) má za to, že nedošlo k porušení zákona tak, jak uvedl již ve vyjádření. Ohledně 8. námitky žalobce podle názoru zúčastněné osoby nesl povinnost žalobních tvrzení, tato nejsou dostatečná, jde o v podstatě o blanketní námitky, nelze se proti nim řádně bránit. Žaloba si pomáhá odkazem i námitky jiných účastníků řízení, což je ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu nepřípustné.

            V závěrečném návrhu zástupce  žalobce oponoval tomu, že v mezidobí se nic neudálo.  Došlo dle něj ke změnám ve vývoji pankrácké pláně, tak i ve vztahu k umístění staveb Epoque hotel a Epoque bytový dům. I v těchto řízeních byla jasně prokázána nadlimitní zátěž v daném území a bylo to publikováno. Pokud jde o stavby Epoque jsou asi 200m vzdáleny od navrhované stavby, která byla řešena v daném řízení. Jde přímo o stavbu umisťovanou na křižovatce ulic Na Strži a Milevská, přičemž tato křižovatka byla v rámci řízení o „Dopravním řešení Pankrácké pláně“ zkapacitňována, je zde velmi zatížený bod ohledně dopravy na pozemní komunikaci. Jde o prostor, ve kterém se nachází body tvrzené nadlimitní zátěže. Oponuje tedy tomu, že v daném případě žalobní bod 1 je blanketní. Tvrdil, že pokud si stavebník(investor) sám v rámci řízení zadal studie, pokud probíhal proces EIA a rovněž bylo vedeno dvakrát odvolací řízení nemůže stavebník nevědět, že v daném případě byla posuzována zátěž daného území, a že šlo o nadlimitní zátěž v daném území ve všech dotčených bodech, a že zůstává nechráněný venkovní prostor staveb pro bydlení. Odkázal na  doklady pro řízení v rámci EIA, zejména ohledně ovzduší (zjištěné frakce PM 10), které jsou v daném území překročeny, rovněž tak, že je prokázána nadlimitní zátěž ohledně akustického tlaku, s tím, že toto vyplývá ze spisu. K námitce  stran rozptylové studie uvedl, že  žalobci je samozřejmě známa stará rozptylová studie, v níž byla sice předikována situace pro rok 2010, nicméně od té doby došlo k dalším zpřesňujícím výstupům, mění  se zde tedy predikce i pro území v následujících letech a rovněž tyto zjištěné skutečnosti jsou bližší objektivnímu stavu, je  důležité verifikovat vypočtené hodnoty kontrolním měřením a to platí i ohledně zjištění hladin hluku. Podklady z roku 2004 byly proto nedostatečné, jde o konkrétní bod. Orgán ochrany ovzduší se vůbec ani nevypořádal v lednu 2004 ve svém stanovisku se situací, pokud jde o rozptylové podmínky. Dostatečně konkrétní je i bod 4. Namítáno je, že se  ani jeden z orgánů nezabýval aktualizovanou situací, namítal  nepřezkoumatelnost obou vydaných stanovisek, kdy dotčené orgány neuvedly, proč považují tyto podklady za hodnověrné a za aktuální. Např. podkladem pro závěr  Ministerstva zdravotnictví byl  podmínky uvedené ve stanovisku hygienické stanice, tyto se týkaly vlivů stran hluku ze stavební činnosti, tuto otázku však žalobce vůbec nenamítal, ani jedna z těchto podmínek se vlastně nedotýkala námitek, které byly v průběhu řízení uplatňovány a rozporovány. Ministerstvo životního prostředí pak ve svém stanovisku toliko odkazuje na provedené řízení, respektive výstup z procesu EIA. Pokud jde o 5 bod žaloby má jej za konkrétní v tom smyslu, že je zřejmé, že daná stavba administrativní budovy počítá s počtem pracovníků 1300, že parkovací stání jsou počtu 252 stání, a že tedy v objektu sportovního klubu se má stravovat zhruba 300 lidí. Rovněž garáže jsou z části pod plochou, která je určena ke sportovním účelům. Výjimečná možnost umístění objektu stravování, respektive restaurace musí vždycky splňovat tu podmínku, že jde o výjimku v takovém případě proto, aby takováto stavba sloužila především  k obsluze hlavní funkce. V daném případě tomu tak není, naopak dochází v důsledku umístění této stavby ke zmenšení ploch hřiště. Z hlediska funkce sportu pak není důvod k umístění takového stravovacího zařízení. Oponoval tak  argumentaci osoby zúčastněné, že nemůže se účinně bránit proti námitkám žalobce, neboť nejsou konkrétní. Rovněž si neosvojoval námitky jiných osob, ale  odkazoval na námitky jiného účastníka řízení, respektive vyjádřil se tak, že přistupuje k námitkám uplatněným v rámci správního řízení již jiným účastníkem k dopravním intenzitám na Pankráci, a to námitkám Sdružení občanské iniciativy Pankráce.

 Zástupce zúčastněné osoby v závěrečném přednesu uvedl, že pokud zde tvrdil, že v daném případě se nic dalšího neudálo, neměl na mysli skutečnosti nebo změny situace na Pankrácké pláni, ale poukazoval na to, že od podání žaloby a od doby, co se vyjadřoval k podané žalobě se nic neudálo v daném sporu, tzn. že ve vztahu k předloženým argumentům žalobce a k jeho důkazům, respektive k jeho odkazům nedošlo k žádnému upřesnění, či k žádné změně postoje. Tvrzení v žalobě, že je někde nadlimit  proto nestačí. Hlukový limit se měří v konkrétní situaci u konkrétního objektu, v konkrétním místě, a tedy argument, že limit je překročen je argumentem, který je obecný a nemůže v žalobním tvrzení takto stát. Ohledně  dalších žalobních tvrzení poukázal  na stanovisko EIA na str. 11, kde stran polétavého prachu PM 10 se uvádí předpoklad, že v roce 2010 budou limity stran tohoto dodrženy a na  zde uvedené  relevantní výsledky a podmínky závěrečného stanoviska EIA, které byly přeneseny do územního rozhodnutí, např. v  podmínce č. 5 bylo stanoveno, jaké podklady musí být předloženy v další fázi pro stavební řízení. Veškeré detaily pokud jde o daný záměr nemusí být vyřešeny již v územním řízení, rozsah přezkumu územních rozhodnutí je neadekvátní, v územních řízeních se řeší mnohdy  skutečnosti, které nemusí být vyřešeny již v tomto řízení, ale mohou být vyřešeny v následných etapách stavebního řízení. Stran sporu o konkrétnost žalobních tvrzení má za to, že nestačí odkaz na obsah spisového materiálu, neboť spis obsahuje velké množství podkladů. Za ještě pikantnější považuje  odkaz žalobce na publikace, respektive informace z veřejných zdrojů, které ani nekonkretizuje. Opětovně namítl, že tak  je postaven do situace, kdy nezná konkrétní námitky žalobce v dané věci a ani právní názor soudu, a proto má za to, že v případě, že dojde ke zrušení napadeného rozhodnutí bude pro něj tento rozsudek překvapivým.

 Soud   přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání rozhodnutí (ust. § 75 s.ř.s.)  a dospěl k závěru, že žaloba je  z části důvodná.

Soud předesílá obecně za prvé, že neshledal důvodnou argumentaci osoby zúčastněné  poukazující na to, že  žalobce není oprávněn (legitimován) k podání námitek  týkajících se ochrany před  nepříznivými účinky  hluku a ochrany ovzduší (body 3.,4.vyjádření  investora), neboť jde o  oblast ochrany veřejného zdraví, nikoli ochrany přírody a krajiny dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále je“zákon o  ochraně přírody a krajiny“) od něhož se odvíjí účastenství žalobce v územním řízení. Po formální stránce z titulu účastenství v územním řízení je legitimace k podání žaloby nesporná. Soud má za nespornou rovněž  věcnou aktivní legitimaci žalobce k jím uplatněným žalobním bodům, které se týkají ochrany životního prostředí v širším smyslu (ochrany před nepříznivými účinky hluku, ochrany ovzduší, únosnou mírou zatížení  životního prostředí atp.), a to  proto, že   aktivní legitimaci  žalobce zakládá nejen zákon o ochraně přírody a krajiny, ale i účast žalobce v řízení vedeném podle zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí  (§ 23 odst. 9), neboť danému územnímu řízení předcházelo posuzování vlivů záměru na životní prostředí (proces EIA), jemuž pak předcházelo i zjišťovací řízení.  K tomu pro stručnost soud odkazuje na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu  ze dne  6.8.2009, č.j. 9 As 88/2008-301, kterým byl takový závěr městského soudu aprobován ve vztahu k rozsudku tohoto soudu ze  dne 9.5.2008, č.j. 10 Ca 32/2006-143, který se týkal umístění stavby „Dopravní řešení Pankrácké pláně“, kdy oba tyto rozsudky jsou v žalobě označeny a na ně je odkazováno. Dále soud odkazuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 7/2011-397. V dané věci je nesporné, že probíhalo  řízení ve smyslu § 10 zákona č. 100/2001 Sb. (dále jen „zákon o posuzování vlivů“), platí pak, že osoby z řad dotčené veřejnosti mají právo se účastnit navazujícího správního řízení  i právo podat žalobu  proti správnímu rozhodnutí navazujícímu (k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 35/2008-183). Opakovaný odkaz osoby zúčastněné na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2009, č.j. 5As 53/2008-243 tak nemůže obstát, soud proto námitky týkající se  ochrany životního prostředí  v širším smyslu považuje ze strany žalobce za legitimní.    

Za druhé soud považuje za nutné poukázat na to, že nyní žalobou  napadené rozhodnutí bylo vydáno  poté,  kdy rozsudkem  tohoto soudu ze dne  21.11.2008 č.j. 11Ca 58/2007-64 bylo zrušeno k žalobě podané týmž žalobcem rozhodnutí žalovaného  ze dne 18.12.2006,č.j. S-MHMP  332858/2006/OST/Fr. Soud shledal důvodem ke zrušení uvedeného  rozhodnutí žalovaného (viz str. 10 a 11 označeného rozsudku) předně  nepřezkoumatelnost  rozhodnutí žalovaného  ve vztahu k  námitce žalobce, že stavba  není v souladu s územním plánem (bod 4. tehdy podané žaloby, nyní se tohoto bodu týká bod 5. této žaloby). Dále soud shledal důvodnými námitky v tehdy podané žalobě pod bodem 6 a 7 (viz str. 11 dole a str. 12 nahoře, a dále str. 13,1.odst.), stran nichž dospěl k závěru, že se žalovaný nezabýval, resp. nevypořádal dostatečně s odvolacími důvody žalobce, týkajícími se požadavku na přezkoumání stanoviska hygienika ze dne 6.5.2005, orgánu ochrany životního prostředí, stanoviska SÚRM ze dne 10.11.2003 a námitkami o propadlých vyjádření správců sítí.  Žalovaný v rozhodnutí ze dne 30.12..2009 napadeném touto žalobou (str. 4) uvedené závěry rozsudku soudu pro další svůj postup  jako závazné také vymezil a další postup jim podřídil, mj. tím, že na str. 4-5 zdůvodnil svůj závěr o souladu stavby s územním plánem a kdy, vzhledem k tomu, že  rozsudek č.j. 11Ca 58/2007-64 nabyl právní moci 25.11.2008, a bylo tak zrušeno pravomocné rozhodnutí,  dále postupoval již podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (nikoli podle předchozího zákona č. 71/1967 Sb.), a proto ohledně stanovisek dotčených orgánů, a to  Hygienické stanice hl.m. Prahy  a Odboru životního prostředí MHMP postupoval již podle ust. § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb.

Soud v nyní projednávané věci, vázán  projednávanou žalobou vymezenými body, musí proto v jejich mezích přezkoumat, zda žalovaný respektoval právní názor vyslovený v předně vydaném rozsudku, pakliže se tento dotýkal obsahově téže výhrady žalobce, a zda  následný postup žalovaného odstranil vytýkané nedostatky a závěr správního orgánu nyní  učiněný nově či na základě doplnění  podkladů pro rozhodnutí, obstojí.

            O námitkách soud uvážil takto:

            První žalobní bod  namítá  překročení únosné zátěže území, přičemž se  žalobce v úvodu (str. 2 až 4 nahoře) dovolává Listiny základních listin práv svobod (dále jen „Listina“), § 5 zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí (dále jen „zákon o životním prostředí), definice znečišťování životního prostředí v ust. § 8 odst. 1 zákona o životním prostředí a na definice poškozování životního prostředí v § 8 odst. 2 téhož zákona a  jeho ustanovení dalších, s tím, že veškeré navrhované zásahy v území by měly být provázeny přesvědčivým průkazem, že jejich uskutečněním nedojde k překročení přípustné míry znečišťování prostředí, tedy k nadlimitní zátěži, kdy dále  poukazuje na skutečnost, že v českém právním řádu není opora pro povolení záměru, u něhož je již od počátku spolehlivě dokumentováno, že spolu se stávající existující zátěží území překročí závazné limity nebo jejich překračování dále zvýší.

          Soud  musí toliko konstatovat, že žalobce v této úvodní části toliko deklamuje či se dovolává obecných základních pravidel přístupu k ochraně životního prostředí při schvalování záměrů v území plynoucích z právní úpravy, v  jeho tvrzení však není žádné konkrétum ve vztahu k umístění dané stavby, lze proto dovodit toliko, že žalobce porušení takto vymezených pravidel dovozuje  až z navazujících  tvrzení. Soud  proto v předmětné věci důvodnost těchto obecných výhrad, stejně jako i případných obecných poukazů na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 10Ca 32/2006 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 9As 88/2008  či tvrzené porušení  obecně stanovených závazných postupů v řízení o umístění stavby mohl posoudit až v souvislosti s případnou konkrétní  námitkou žalobce níže. Žalovanému i osobě zúčastněné lze  proto přisvědčit potud, že  na takto obecně nanesené žalobní tvrzení nelze konkrétně reagovat, tím spíše je vyvracet, a sama o sobě by takováto  tvrzení nemohla přinést žalobě úspěch. Obecně formulované principy právní úpravy promítající v závěrech označených rozsudků představují  premisu, z níž  žalobce následně vychází. V konkrétním projednávaném případě je následně vždy  rozhodné, zda po skutkové a právní stránce na danou věc dopadají.

      Další žalobní tvrzení v bodech 1.,2.,3.,  4. a 8. se v mnohém prolínají či  opakují. Lze je shrnout tak, že žalobce namítá

a)      neúplnost a neaktuálnost podkladů v době vydání rozhodnutí žalovaného stran zjištění aktuální   zátěže  území zejména pokud jde o hluk a imise, tvrdí, že v území byla dříve zjištěna nadlimitní zátěž,

b)     nepřezkoumatelnost závěrů  Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva životního prostředí  při přezkoumání  stanovisek  orgánu hygienické služby a orgánu ochrany ovzduší postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu,

c)      neúplnost  a nesprávnost hodnocení přípustnosti záměru žalovaným.

      Žalobce konkrétně tvrdí, že  ve správním spise chybí k územnímu rozhodnutí rozptylová studie. Ohledně této studie a akustické studie  namítá, že  vycházely z dat poznání a zátěží, a to ohledně dopravní zátěže na sousedících komunikacích z doby před rokem 2004 (s četnými odkazy na podklady EIA), od uvedené doby však došlo ke zvýšení  dopravní zátěže podstatným způsobem, a k tomu odkazuje na údaje  obsažené v podání SOIP v téže věci. 

       V podkladech pro územní rozhodnutí vydané 6.6.2006, které žalovaným potvrdil nyní žalobou napadeným rozhodnutím z 30.12.2009,  není obsažena žádná rozptylová studie. Tuto skutečnost žalovaný ani investor nepopírá, vyvrací ji tím, že taková studie není dle zákona povinným podkladem  pro území rozhodnutí. Je nesporné, že rozptylová studie a dále  akustická studie z ledna 2004 byly zpracovány a byly podkladem  pro vydání Stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 24.11.2004 č.j. MHMP-025351/2004/OZP/VI/EIA/088-8/Be (dále jen „Stanovisko EIA“,spis str. 242-271). S nimi  byl v rámci  procesu  EIA žalobce jako účastník tohoto procesu seznámen,to žalobce ani nepopírá. Akustická studie byla  následně  pro územní řízení  v návaznosti na proces EIA (a původní akustickou studii) a jeho výstup zpracována  v prosinci 2004 (obě zpracovány firmou EKOLA group s.r.o.), tato je i v podkladech pro  rozhodnutí o umístění stavby. Žalobce tak namítá  absenci aktuální rozptylové studie zpracované pro územní řízení, resp. ve vztahu k době vydání rozhodnutí žalovaného. Důvodnost této námitce lze přiznat, pokud pro umístění stavby takové zjištění  bylo  v procesu předcházejícím předpokládáno.

           Ohledně způsobu projednávání  přípustnosti záměru umístit stavbu v daném území z hlediska vlivu na životní prostředí, zejména dodržení podmínek ochrany před nepříznivými účinky hluku a ochrany ovzduší a úplnosti a aktuálnosti podkladů ze spisu  vyplývá následující:

            Hygienická stanice hl.m. Prahy (dále jen „hygienická stanice“) ve stanovisku k Zjišťovacímu řízení dle § 7 zákona č. 100/2001 Sb. ze dne 30.3.2004 (spis str.298, označovaná čísla jsou čísla zelená,pozn.soudu) po popisu záměru, uvedla, že  ze studie zpracované dr. Havlem zabývající se vlivem záměru na obyvatelstvo vyplývá, že  vliv imisního příspěvku souvisejícího s provozem HTP (tj.stavby) je z hlediska karcinogenních i nekarcinogenních účinků možné pokládat za bezvýznamný, stejně jako vliv místní dopravy. Negativně se projevuje z hlediska možného nepřímého působení na zdraví obyvatel  však vliv imisního pozadí škodlivin, na kterém se podílejí vzdálenější zdroje a který odpovídá situaci frekventovaných oblastí velkých měst. Ohledně Akustického posouzení odkazuje na  studii  z ledna 2004 (zak.č. 206.01.03/21.141/S), která hodnotí vliv objektu na okolí i vzhledem k dopravní zátěži na přilehlých komunikacích a akustické vlastnosti obvodového pláště, s tím, že vychází z podkladů ÚDI, hlukové mapy Prahy a měření hluku v kritických bodech, výpočty jsou provedeny pro výchozí stav-rok 2003 a porovnány  s měřením. „Tak bylo potvrzeno, že ve většině posuzovaných bodů je v současné době překročen limit pro hluk z dopravy. V nyní předložených podkladech zpracovaných ÚDI je uváděný nárůst dopravy pro rok 2010 výrazně nižší než dříve zpracované prognózy uváděné v dokumentaci „Dopravní řešení Pankrácké pláně“ a závěry dokumentace EIA pro dostavbu Pankrácké pláně, kde  objekt HTP vůbec nebyl ještě uveden.Což se jeví jako rozpor.

          Z akustického posouzení dále vyplývá, že vlivem provozu objektu dochází k dalšímu zhoršení o 0,4dB(obslužná doprava) a o 0,4dB vlivem odrazu hluku od objektu, a to ještě výpočtové programy počítají se snížením hluku z dopravy vlivem lepšího vozového parku. Není tedy možné výpočtově do tohoto dlouho očekávaného zlepšení skrýt zvýšení zatížení vlivem nového záměru a udávat to jako plus“. Vjezd do hromadné garáže (500aut/den) je nevhodně umístěn  bezprostředně proti oknům obytných objektů a mimo to je  výpočet hluku ze zajíždění do garáže proveden jako pro komunikaci veřejnou, nejedná se o ni –vyhodnocení je nutné vztáhnout k limitu hluku 50dB. Další odstavce se týkají  hluku ze stacionárních zdrojů stavby a  překročení  hygienických limitů hluku ze stavební činnosti před obytnými domy v době výstavby. Shrnutí stanoví podmínky pro další přípravu dokumentace pro jednotlivé fáze řízení, vztahující se k danému záměru (pro ÚR výpočet hluku ze zajíždění do garáží..., rozsah a způsob akustických opatření na dotčených obytných objektech k dodržení limitů hluku ze stavební činnosti).

             Z hlediska ochrany ovzduší  Magistrát hl.m. Prahy,odbor životního prostředí ve vyjádření  z 31.3.2004 č.j. MHMP-025351/2004/001/OZP/VI (správní spis č.l. 296,297) jako dotčený orgán  z hlediska rozptylových podmínek mj. odkázal na  rozptylovou studii firmy ECO-ENVI-CONSULT z ledna-února 2004 a studii „Vyhodnocení údajů o vlivu záměru na obyvatelstvo“ s tím, že rozptylovou studií byl vyhodnocen vliv příspěvků imisních zátěží v jednotlivých časových horizontech souvisejících s provozem navrhovaných budov (pro rok 2003 (výchozí imisní situace), v roce 2007 (uvedení  budov do provozu) a v roce 2010 (doprava na komunikačním systému včetně provozu navrhovaných budov). Stanovisko uvádí výsledky měření a závěr z nich obdobný jako je níže ve stanovisku EIA, s tím, že záměr nepřinese výrazné zhoršení celkové kvality ovzduší v širším zájmovém území, za závažný považuje vliv imisního pozadí v dané lokalitě z jiných zdrojů, nevymyká se však běžné situaci frekventovaných oblastí. Poukazuje však na to, že  stavba je umístěna do oblasti, kde s vysokou pravděpodobností již v roce 2006 a dále v letech 2007-2010 budou již překračovány imisní  limity pro prachové částice frakce PM10 a také pro benzo(a) pyren.

            Závěr zjišťovacího řízení byl vydán 12.5.2004 s tím, že záměr bude posuzován podle  zákona č. 100/2001 Sb.

            Výsledek tohoto posouzení byl shrnut ve Stanovisku  EIA ze dne 24.11.2004 č.j. MHMP-025351/2004/OZP/VI/EIA/088-8/Be. V souhrnné charakteristice předpokládaných vlivů (část III. –Hodnocení záměru, bod 1.str.5-6) je obecně konstatováno, že záměr ovlivní sice „ovzduší, hlukovou situaci,....., avšak ovlivnění ovzduší je nevýznamné, ovlivnění hlukové situace při provozu objektu  je nevýznamné a v rámci etapy výstavby  za předpokladu realizace navržených  ochranných opatření akceptovatelné...vlivy se tak promítají do  nevýznamného  ovlivnění zdraví obyvatelstva včetně přijatelného ovlivnění faktorů pohody.

            Bod III.5.-Vypořádání vyjádření k dokumentaci (oznámení) a k posudku-  k vyjádřením veřejnosti (dle Seznamu bod 6. mj.i žalobce) v bodě 5.1.3 k námitce dopravního zatížení území a rozporům v údajích Ústavu dopravního inženýrství hl. m. Prahy (dále jen ÚDI) atd. se odkazuje na řešení dopravy pro příslušnou dotčenou komunikační síť s tím, že od ÚDI byly vyžádány očekávané intenzity dopravy i na ulicích Milevská, Na Strži a Na Pankráci, které tvoří obvodovou komunikační síť v rámci připravovaného dopravního řešení  „Velká Pankrác" a  grafikon křižovatky Na Strži - Milevská, která bezprostředně souvisí s posuzovaným záměrem a která je předmětem připravovaného dopravního řešení "Velká Pankrác". Aktualizované dopravně inženýrské podklady ÚDI řeší intenzity dopravy na dotčené komunikační síti ve dvou časových horizontech roku 2007 a 2010 s tím, že pokud jde o plánovanou výstavbu v prostoru pankrácké pláně (tj. výstavbu, která obdobně jako posuzovaný záměr ovlivní intenzity dopravy i na ulicích Milevská, Na Strži a Na Pankráci, resp. i křižovatku Na strži – Milevská), byly do výpočtů intenzit dopravy zahrnuty kromě již provozovaných či rozestavěných budov pouze ty objekty, na které bylo vydáno územní rozhodnutí, a dále v případě ploch, jejichž náplň a způsob využití nebyly definitivně schváleny, byly využity průměrné hodnoty podle účelu využití ploch v Územním plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy. Tento přístup je při absenci údajů o konkrétních záměrech přijatelný a nesnižuje zásadním způsobem přesnost modelu používaného ÚDI . Za daného stavu, kdy pro zájmové území pankrácké pláně není k dispozici regulační plán a kdy nejsou k dispozici ani údaje o využití některých ploch, je tento přístup dostačující i z hlediska hodnocení vlivů předmětného záměru na životní prostředí, který představuje vyvolanou dopravu v řádu stovek vozidel/den. S ohledem na souvislost posuzovaného záměru s řešením dopravy v prostoru pankrácké pláně, zejména pak s řešením křižovatky Na Strži - Milevská, bude zapotřebí, aby oznamovatel záměru koordinoval další přípravu ve spolupráci s příslušnými orgány městské části Praha 4 s připravovaným dopravním řešením pankrácké pláně a aby se podílel i na realizaci nově koncipované křižovatky Na Strži - Milevská.

      K rozdílům v intenzitách dopravy uváděných ÚDI v dřívějších materiálech se uvádí, že  tyto rozdíly vyplývají, kromě rozsahu a charakteru uvažovaných staveb i z různých znalostí výstavby komunikační sítě na území hl. m. Prahy (do širších dopravních vztahů na území hl. m. Prahy jsou započítávány bud' všechny stavby, které mají být realizovány v roce 2010 podle Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, nebo je realisticky uvažováno pouze se stavbami, které budou do roku 2010 určitě zprovozněny). Tyto vstupní „zadávací" podmínky
jsou však v materiálech Ústavu dopravního inženýrství hl. m. Prahy vždy specifikovány. Rozpory oproti posuzování minulých staveb vznikly tím, že původně byly intenzity dopravy stanoveny nadneseně. Ohledně dopravního řešení se odkazuje na podmínku a) pro územní řízení č. 4.(v n í je řešena návaznost  na stavbu „Dopravní řešení Pankrácké pláně“).       

        V bodě  5.1.4. Stanovisko EIA vypořádává námitku nadměrné hlukové zátěže území(a neúnosné zvýšení hlukové zátěže v etapě výstavby i při provozu) tak, že z  akustické studie vyplývá, že příspěvek k hlukové zátěži při provozu objektu (z vyvolané dopravy) je nevýznamný (ve výpočtových bodech v ulici Na Strži dojde ke zvýšení hodnot akustického tlaku A o 0,1 až 0,5 dB, ve výpočtových bodech v ulici Jankovská a Neveklovská dojde vlivem clonícího účinku posuzovaného objektu ke snížení hodnot akustického tlaku A 00,3 - 1,8 dB). Pokud jde o únosnost hlukové zátěže při provozu, ve vztahu k nejzatíženější ulici Na Strži lze stávající situaci v hlukové zátěži z dopravy posuzovat s použitím staré hlukové zátěže (jestliže v roce 2004 byla na základě měření v příslušném měřicím bodě v ulici Na Strži stanovena ekvivalentní hladina akustického tlaku LAeq= 67,2 dB (den), resp. LAeq = 59,8 dB (noc), je nanejvýš pravděpodobné, že ani ke dni 1.1.2001 nemohly být dodrženy příslušné limity, tj. LAeq = 60 dB (den), resp. LAeq = 50 dB (den). V tomto případě proto lze použít korekci pro starou hlukovou zátěž.

V dalším je řešena akustická situace pro etapu výstavby, tato není předmětem žaloby(námitky proti hluku ze stavební činnosti, s tím, že jde o přechodné období, žalobce vyloučil při jednání).V závěru bodu je odkaz na podmínky  pro územní řízení a) č.12 /která zavazuje ohledně akustické studie ze stavební činnosti), a č. 13 /která zavazuje  ke zjištění  stavu neprůzvučnosti oken u dotčených obytných objektů v ul. Jankovská, Neveklovská, Na Strži, popř. dalších a v dokumentaci pro územní řízení uvést rozsah a způsob nezbytných individuálních kompenzačních protihlukových  opatření na všech objektech, u kterých by mohlo dojít k překročení hygienického limitu pro hluk ze stavební činnosti...).        

         V bodě 5.1.5.: Nadměrné znečištění ovzduší a jeho další zhoršení při výstavbě a po realizaci záměru vypořádání této námitky odkazuje na rozptylovou studii s tím, že vliv stavby v dané lokalitě bude malý a výrazně neovlivní kvalitu ovzduší, neboť příspěvky posuzovaného záměru k imisnímu pozadí jsou malé (max. příspěvek k ročnímu aritmetickému průměru NO2 v setinách, max. příspěvek k hodinovému aritmetickému průměru NO2 v jednotkách, max. příspěvek k dennímu osmihodinovému klouzavému průměru CO v jednotkách, max. příspěvek k ročnímu aritmetickému průměru suspendovaných částic frakce PM10 v tisícinách, max. příspěvek k dennímu aritmetickému průměru suspendovaných částic frakce PM10 v desetinách, max. příspěvek k ročnímu aritmetickému průměru benzenu v tisícinách a max. příspěvek k ročnímu aritmetickému průměru benzo(a)pyrenu v desetitisícinách). Z měření imisní zátěže v zájmovém území, které bylo provedeno v rámci posuzování vlivů na životní prostředí, ani z rozptylové studie není jednoznačně patrné, že by k překračování imisních limitů v zájmovém území stavby mělo docházet (lokalita jako celek navíc patří k nejlépe provětrávaným částem hl. m. Prahy). Pokud jde ale obecně o pravděpodobnost překračování imisních koncentrací v případě suspendovaných částic frakce PM10 a benzo(a)pyrenu, která vyplývá z některých koncepčních materiálů o vývoji stavu ovzduší v hl. m. Praze, reálná situace se bude odvíjet od stavu všech zdrojů znečišťování ovzduší ovlivňujících imisní situaci v zájmovém území, tj. kromě jiného i od technické úrovně motorových vozidel, resp. jejich spalovacích pohonných jednotek, od realizace a účinnosti koncepčních opatření ke snižování znečištění ovzduší v hl. m. Praze a dále i od vývoje legislativy. Z hlediska prokazatelnosti, ve vztahu k únosnému zatížení, však mohou být relevantní pouze výsledky měření v zájmovém území v příslušném období(ve vztahu k posuzovanému záměru  v roce 2007 a dále).

         Ve vztahu k situaci ve vývoji imisních koncentrací suspendovaných částic frakce PM10 je možno konstatovat, že na základě dostupných podkladů (tj. nejen podle výsledků hodnocení posuzovaného záměru) bude zřejmě na území hl. m. Prahy imisní limit pro denní aritmetický průměr suspendovaných částic frakce PM10 v roce 2007 a dále do roku 2010 dodržen (v této souvislosti je však třeba konstatovat, že dosud nebyla stanovena mez tolerance). Signalizováno je možné překračování imisního limitu pro roční aritmetický průměr suspendovaných částic frakce PM10, avšak proto, že dochází k "administrativnímu" zlomu ve výši imisního limitu (z roku na rok) z hodnoty 40 µg/m3 na 20 µg/m3 (bez meze tolerance). Jak však vyplývá z nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění nařízení vlády č. 60/2004 Sb. (obsahující I. a II. etapu), jsou imisní limity pro II. etapu (tj. pro období 2006 - 2010) indikativní a podléhají přezkoumání s ohledem na nově přijaté směrné informace o účincích na zdraví a životní prostředí, technickou proveditelnost a zkušenosti s uplatňováním limitních hodnot v I. etapě Ve vztahu k situaci ve vývoji imisních koncentrací benzo(a)pyrenu je třeba nejprve konstatovat, že na rozdíl od jiných polutantů není dosud na území hl. m. Prahy v provozu reprezentativní měření imisních koncentrací benzo(a)pyrenu a že je proto nedostatek validních údajů. Stejně jako i v případě suspendovaných částic frakce PM10 bude platit, že reálná situace se bude odvíjet od stavu všech zdrojů znečišťování ovzduší ovlivňujících imisní situaci v zájmovém území, tj. kromě jiného i od technické úrovně motorových vozidel, resp. jejich spalovacích pohonných jednotek, a dále i od realizace a účinnosti koncepčních opatření ke snižování znečištění ovzduší v hl. m. Praze. Jak již bylo výše uvedeno, z hlediska prokazatelnosti ve vztahu k únosnému zatížení však mohou být i v tomto případě relevantní pouze výsledky měření v zájmovém území v příslušném období (ve vztahu k posuzovanému záměru v roce 2007 a dále). Opatření  týkající se ochrany ovzduší jsou uvedeny v podmínkách pro územní řízení a) č. 1(řeší odvětrávání garáží nad administrativní budovu) a č.11 (řeší  zásobování teplem z centrálního zásobování, přípustnost zásobování zemním plynem jen pro  potřeby kuchyně stravovacího zařízení klubu).

         Stanovisko EIA v bodě 5.1.6 k zhoršení provětrávání území uvádí ve vypořádání, že  negativní vliv objektu lze očekávat jen v ul. Neveklovská mezi ul. Na Strži a Jankovská a to v nejbližším okolí do cca 60-100m od proudění.

         V části 5.3. Stanovisko EIA vypořádává vyjádření dotčených orgánů k dokumentaci, bod 5.3.2. vypořádává vyjádření Hygienické stanice hl.m. Prahy ze dne 10.8.2004 č.j. 7530/04/PO4-HK/Dr.čerň, resp. ze dne 30.3.2004 č.j. 2228/04/PO4-HK/Dr.Čerň, a to tak, že první odstavec je obsahově shodný s částí shora v bodě 5.1.3.(týká se  řešení intenzit  dopravy na dotčené komunikační síti vzhledem k zástavbě pankrácké pláně(str. 19 Stanoviska EIA), v dalším se dovozuje, že limit pro hluk  na neveřejné komunikaci bude splněn(v roce 2010 ve výpočtových bodech 38,4-50,2dB), dále se uvádí celkové přitížení  dopravy objektu  za 24hodin pro  rok 2010 v ul. Jankovská a na rampě 428 vozidel(osobních i nákladních), z toho v denní době 418, tedy 26/hod. S odkazem na metodiku pro výpočet hladin hluku z dopravy(VÚVA,1991) se za zdroj hluku  z dopravy ve venkovním prostředí považuje doprava po pozemních komunikacích vyšší než 30 os automobilů/hod, proto nevyplýval žádný požadavek na zjištění ovlivnění akustické situace z obslužné dopravy, akustická studie se tím však zabývala. Vliv obslužné dopravy v noční době, počítá se 20vozidel, tedy 2,5/hod. jde podle  metodiky o zdroj nevýznamný, i kdyby odpovídala intenzita jen 1 hodině. V dalším se řeší hluk ze stacionárních zdrojů administrativního objektu a ze stavební činnosti. Požadavky hygienické stanice byly promítnuty do podmínek  pro územní řízení č.12,13, týkají se však  jen výpočtu hluku pro zajíždění do garáže pro neveřejnou komunikaci a akustických opatření  na dotčených obytných objektech k zajištění dodržení  hygienických limitů hluku ze stavební činnosti.

         V bodě 5.3.4. je vypořádáno vyjádření Magistrátu, odboru životního prostředí ze dne 2.8.2004 č.j. MHMP-025351/2004/002/OZP/VI, v němž se z hlediska ochrany ovzduší konstatovalo, že stavba je  umístěna do oblasti, kde s vysokou pravděpodobností budou již v roce 2006 a dále i v letech 2007-2010 překračovány imisní hodnoty pro prachové částice frakce PM10      a také pro benzo(a)pyren s tím, že vliv stavby bude  malý a výrazně neovlivní kvalitu ovzduší-vypořádání (str. 24 Stanoviska EIA)  je stejné jako shora v bodě 5.1.5.(na str. 10-11). Stanovisko EIA se dále v bodě 5.4. vypořádává s vyjádřeními k posudku, konkrétně s vyjádřením Občanského sdružení Pankrácká společnost. Vzhledem k tomu připomínky veřejnosti obsahovaly obdobné výhrady, byla stejná i hodnocení zpracovatele posudku (viz str. 36,ad bod „s“).

         Stanovisko EIA následně obdobně odpovídá  účastníkům z řad veřejnosti na jejich  připomínky k posudku, obsahově v relevantních částech opět jako již shora uvedeno (viz např. str. 31 bod „f“ a „g“, následující body „j“,“m“,“n“). Výslovně zde není  uvedeno vyjádření k námitkám žalobce, soud konstatuje, že  obsahově se žalobních námitek týká vyjádření SOIP, vypořádané pod bodem 5.4.5.Stanoviska EIA (str. 42 a násl., ohledně intenzity dopravy vypořádání na str. 43 a 44).

           Dle  bodu 5.4.10 ve vyjádření Hygienické stanice hl.m. Prahy ze dne 15.12.2003 č.j. 9820/03/PO4-HK/Dr. Čerň. bylo namítáno, že režim stará hluková zátěž (ve vztahu k výpočtům  předpokládaného přírůstku  intenzity dopravy) je možno použít pouze v případě rekonstrukce či úpravy stávající komunikace, nikoli v případě hodnocení  navýšení dopravního hluku vlivem nové výstavby. Oponován byl v bodě b)  vyhovující závěr posudku ohledně vyhodnocení v oblasti očekávaných intenzit celkové dopravy proto, že používá pro dopravu již upravenou světelnou křižovatku Milevská –Na Strži, což je součást stavby „Dopravního řešení Pankrácké pláně“, ale intenzity dopravy používá bez zátěže velké dopravy s poznámkou, že na této křižovatce nebudou moci auta odjíždějící z objektu odbočit na Jižní spojku. Ve vypořádání (str. 48) se  k bodu b) ohledně intenzit dopravy v zájmovém území odkazuje na odborné odhady vlivu případné nerealizace významných dopravních staveb pro roky 2007 a 2010, ohledně  křižovatky Milevská – Na Strži na předpoklad úpravy dle stavby „Dopravní řešení Pankrácké pláně“, pokud jde o  vjezd a výjezd na podmínku ověření možnosti do a z objektu do ul. na Strži (následně v podmínce č. 21 pro fázi  územního řízení). Ověření výpočtu dodržení hygienických limitů hluku  bylo  uloženo  jen pro dopravní provoz na neveřejné komunikaci (podmínka č. 22 tamtéž, str. 55 Stanoviska EIA).

             Z uvedeného soud uzavírá, že již před vydáním  Stanoviska EIA bylo hygienickou stanicí (ve stanovisku  z 30.3.2003)  s odkazem na Akustickou studii z ledna 2004 a její podklady, konstatováno ohledně  intenzit dopravy v zájmovém území, že  byl zjištěn ve většině posuzovaných bodů v tehdejší době  překročený limit pro hluk z dopravy, rozporován byl předpokládaný nižší  nárůst pro rok 2010 v podkladech ÚDI, než byl nárůst uvažovaný prognózou v dokumentaci pro stavbu „Dopravní řešení Pankrácké pláně“. Konstatováno rovněž bylo, že  vlivem provozu posuzované stavby  dochází  k dalšímu zhoršení o 0,4dB (obslužná doprava) a o 0,4 db vlivem odrazu hluku od  objektu.  Ze Stanoviska EIA, kde předmětem posouzení byl vlastní vliv na životní prostředí  již konkrétního záměru ( jen předmětné stavby) vyplývá, že samotné přitížení stávajícímu prostředí bylo hodnoceno, jak z hlediska  hlukového, tak z hlediska imisní zátěže,  jako nevýznamné (vyjma hluku ze stavební činnosti, který není žalobou napadán). Stav předpokládané  zátěže území  z hlediska intenzit dopravy byl  předpokládán vyhovující s odkazem na předpokládaný  vývoj intenzit dopravní zátěže v souvislosti se stavbou Dopravní řešení Pankrácké pláně“ s tím, že však  nebyl vzhledem k neexistenci  regulačního plánu,  znám způsob využití všech ploch dle územního plánu určených k zastavění, ale výpočty vycházely ze zahrnutí intenzit dopravy jen z již provozovaných staveb a rozestavěných budov, na které bylo vydáno územní rozhodnutí. Samo Stanovisko EIA hovoří o absenci údajů o konkrétních záměrech a modelové výpočty takto  dosažené považuje za  v dané situaci přijatelné, nicméně v podmínce pro územní rozhodnutí stanoví koordinaci záměru s řešením dopravy v prostoru pankrácké pláně. Ke stávající situaci  hlukové zátěže v nejzatíženější ulici Na Strži se odvolává na zjištění  v roce 2004 ekvivalentní hladiny akustického tlaku  67,2 dB/den a 59,8dB/noc s tím, že  tak limity nemohly být dodrženy ani ve vztahu k roku 2001 a lze tak hlukovou zátěž území  posuzovat s použitím staré hlukové zátěže (bod 5.1.4. shora).

           Tvrzení žalobce (sumarizované v bodě a), že stavba je umísťována v území, kde již od počátku byla dokumentována nadlimitní hluková zátěž má tak ve spise oporu, stejně tak jako předpoklad, že bude ověřen aktuální stav v řízení o umístění stavby. S ohledem na konstatovanou souvislost  se stavbou „Dopravní řešení Pankrácké pláně“, a to nejen z důvodu způsobu dopravního napojení samotné stavby investora, ale i dosahovaných intenzit dopravy v zájmovém území. Tyto intenzity dopravního zatížení území jsou ovlivněny  nejen uvedenou velkou dopravní stavbou, ale i v mezidobí v území umístěnými popř. i realizovanými  jinými stavbami; výpovědní hodnotu modelových výpočtů z roku 2004, byť výhledově vztahovaných  k roku 2007 či 2010, vycházejících  při absenci regulačního  plánu z dosud v té době provozovaných či umístěných staveb a dále toliko z odhadu způsobu využití ploch v té době  nezastavěných, nemohou být dostatečně relevantní k datu vydání napadeného rozhodnutí v roce 2009  bez dalšího, ale jak bylo předpokládáno, musí být  věcná správnost a platnost  vyslovených předpokladů v územním řízení  ověřena.

          Obdobná je podle soudu  situace ohledně nadměrného znečištění ovzduší.  Stanovisko EIA (bod 5.1.5) příspěvek stavby k imisnímu pozadí hodnotí jako malý a nevýznamný, předpokládá, že k překračování limitů by nemělo docházet, nicméně pokud jde o pravděpodobnost překračování  imisních koncentrací obecně v případě suspendovaných částic  frakce PM10 a benzo(a)pyrenu  poukazuje na to, že reálná situace se bude vyvíjet a z hlediska prokazatelnosti ve vztahu k únosnému zatížení, ve vztahu k dané stavbě, pak uvádí, že bude rozhodující výsledek  měření v zájmovém území v  roce 2007. Výsledné kladné Stanovisko EIA se tak vypořádává  s předmětem řízení dle § 10 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, tj. s vlivem vlastní stavby  na životního prostředí, hodnotí  její přínos hladiny  hluku ze stacionárních zdrojů, z vjezdu a výjezdu z podzemních garáží a vliv hluku ze stavební činnosti,  obdobně i vliv imisí, a to jako nevýznamný  či přípustný. Přípustnost  umístění stavby však stanoví při  současném  v budoucnu ověřeném splnění předpokladu celkového zatížení území tj. snížení hladin hluku vlivem dopravního řešení pankrácké pláně a  doplnění dosud absentujících údajů  o konkrétních záměrech ve výpočtech se projevujících jen průměrnými hodnotami (při stávajících zjištěných hodnotách  nadlimitního zatížení hlukem)  a v případě imisní situace při prokazatelnosti únosného zatížení území  zjištěného měřením v předpokládaném roce 2007.  Z dalšího obsahu  Stanoviska EIA, zejm.  stanovených podmínek se podává již toliko požadavek na  provázanost umístění stavby na stavbu „Dopravní řešení Pankrácké pláně“(podmínka č. 4), v ostatních podmínkách jsou již  jen požadavky ohledně zajištění hladin hluku ze stavební činnosti a opatření k tomu na stávajících dotčených obytných objektech v přilehlých komunikacích, popř. projednání možnosti jiného řešení vjezdu a výjezdu, a pod. 

             Ohledně imisní situace, konkrétně koncentrací suspendovaných částic frakce PM10 a benzo(a)pyrenu byl  tak výslovně s odkazem na vývoj reálné situace požadavek na prokazatelné ověření únosného zatížení území vznesen a vztažen k roku 2007. Argumentace investora při jednání soudu, že  ze Stanoviska EIA na str. 11 vyplývá předpoklad, že nebudou překročeny imisní koncentrace uvedených suspendovaných částic, je tak jen dílčím závěrem, jeho odkaz na podmínku č. 5 Stanoviska EIA pro stavební řízení je pak nepřípadný. Tato podmínka stanoví povinnost zpracovat podrobnou akustickou studii pro chráněnou obytnou zástavbu, včetně návrhu protihlukových opatření s doložením jejich účinnosti...atd. ve vztahu ke stacionárním zdrojům hluku jím navrhované stavby. Navazuje tak na podmínky stanovené hygienickou stanicí ve vztahu k účinkům vlastní stavby investora jako zdroje hluku, tedy podmínku prokázání přípustnosti těchto účinků na chráněnou obytnou zástavbu, nikoli ve vztahu k únosnému zatížení  území aktuální  intenzitou dopravy v zájmovém území.

             I navazující stanovisko Hygienické stanice hl.m. Prahy  ze dne 6.4.2005 (str. 60 správního spisu)  k dokumentaci k územnímu řízení dle § 126 odst. 1 stavebního zákona   již  vyjadřuje  pouze  požadavky ohledně hodnocení hluku ze stacionárních zdrojů popř.  zapracování závěrů hlukové studie ze stavební činnosti do dalšího stupně projektové dokumentace  pro stavební řízení (podmínky 1,2,4), kdy se odvolává na Akustickou studii z prosince 2004, hodnotící vliv dopravy vyvolané užíváním objektu a stacionárních zdrojů, s tím, že z ní vyplynulo, že dopravou  do podzemních garáží nedojde  k překročení limitů ani pro  neveřejnou komunikaci ve venkovním chráněném prostoru. Dále se odvolává na Akustickou studii pro hluk ze  stavební činnosti z ledna 2005 a opatření k tomu (protihlukovou zeď a  opatření na fasádách sousedních obytných objektů, podle protokolů o  zkouškách hodnotící neprůzvučnost fasád). Obě tyto studie jsou ve spise založeny. První z nich tak řeší  toliko vliv akustické situace vlastní stavby investora (stacionárních zdrojů) ve venkovním prostoru navrhované stavby  a vliv automobilové (obslužné)  dopravy spojené s provozem této stavby (vjezdem a výjezdem), tento samotný vliv i ve vztahu k obytným objektům dle  výčtu v kap. 4.2. této studie. V bodě 5. jsou  výpočty pro zvukovou izolaci obvodového pláště  administrativní budovy a klubu, vychází z hodnot hluku z dopravy po silniční síti zájmového území ve výhledovém roce 2007, předpokládaných  intenzit dopravy v akustické studii zpracované pro dokumentaci EIA, přitom  podle tabulky č. 11 (výpočtové hodnoty pro  výhledový rok 2010) jsou uvedeny hodnoty jen ve vztahu k samotnému záměru (výpočtovým bodům nikoli  na fasádách sousedních obytných objektů, ale  k fasádám administrativní budovy a klubu). Uvedené studie  ani stanovisko  hygienické stanice se tak již nezabývají aktuálním zatížením zájmového území jako celku, ale jen vlivem vlastní  navrhované stavby a splněním limitů pro tuto stavbu.

               Navazující stanovisko Magistrátu, odboru životního prostředí ze dne 26.1.2005 (nesprávně s rokem 2004) č.j. MHMP-169049/2004/001/OZP/VI (správní spis str. 81-82) dle § 126 odst. 1 stavebního zákona k územnímu řízení  z hlediska ochrany ovzduší(bod 4) popisuje navrhovaný objekt, mj.  ohledně dopravy v klidu (252 park stání), vjezd  do parkingu z ul. Jankovské, výjezd do ul. Na Strži) s tím, že vlivy byly posouzeny v rámci procesu EIA dostatečně s kladným výsledkem, stavba nedoznala podstatných změn. Jako jediný byl vznesen požadavek na  řešení vytápění objektu šaten bez použitá  lokálního spalovacího procesu. V dodatku  k tomuto stanovisku ze dne 9.5.2005 č.j. MHMP-072516/2005/001/OZP/VI bylo doplněno vyjádření tohoto orgánu stran náhradní výsadby zeleně(objekt SO O3 O4“Náhradní výsadby“) a rozhodnutí dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. Další stanovisko tohoto odboru z téhož dne  (č.j. 072515/2005/001/OZP/VI ) jen obecně  vyjadřuje, že bylo vydáno souhlasné stanovisko  dle § 10 zákona o posuzování  vlivů na životní prostředí ze dne 24.11.2004, a že  byly splněny podmínky doporučené varianty stanoviska dle dokumentace(počet podlaží, umístění  výduchu z podzemních garáží.

               Uvedená navazující stanoviska tak reflektovala, a to i s ohledem na jejich časovou návaznost na proces EIA, závěry tohoto procesu ve vztahu k vlastní stavbě investora, která byla  předmětem posouzení záměru. Tato byla podkladem pro vydání rozhodnutí o umístění stavby ze dne 6.6. 2006.

               Žalobce v odvolání ze dne 7.7.2006 (doplněném dále 1.8.2006 a 27.9.2006) proti tomuto rozhodnutí mj. namítal v bodě 4.  zhoršení životního prostředí tím, že jde o umístění stavby v již nadlimitně zatížením území, poukazoval na  hodnocení zdravotních rizik u obyvatelstva plně srovnatelného území při  Budějovickém náměstí v Praze 4 v rámci EIA MUDr. H.  (týkající se  stavby O.P.B.H.) s tím, že selhaly orgány ochrany životního prostředí, zejména ochrany ovzduší a veřejného zdraví včetně stavebního úřadu, poukazoval na nutnost hodnocení širších vztahů v území, a to i vzhledem k v sousedství umisťovaným dalším stavbám, na  výhrady v původních stanoviscích hygienické služby z 30.3.2004 a OŽP MHMP z 31.3.2003 v rámci procedury EIA a navrhoval v novém projednání provést průkaznost a aktuálnost podkladu dosažení podlimitní zátěže v předmětném území po provedení navrhovaného zásahu. Odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného z 18.12.2006, které bylo následně zrušeno  rozsudkem tohoto soudu  č.j. 11Ca 58/2007-64 ze dne 21.11.2008 mj. proto, že se žalovaný s námitkami žalobce dostatečně nevypořádal, jak již shora uvedeno.

              Následný postup žalovaného je prezentován v jeho žalobou napadeném rozhodnutí.  Žalovaný  postupem  podle § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. vyžádal přezkoumání napadených stanovisek hygienické služby a  orgánu ochrany ovzduší nadřízenými orgány, s těmito a dalšímu podklady doplněnými investorem účastníky seznámil.

           Ministerstvo zdravotnictví pod č.j.:13788/2009-0VZ-32.0.-12.3.09 ze dne 5. 5. 2009 k žádosti  žalovaného  dle § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád o potvrzení či změnu závazného stanoviska Hygienické stanice Hl. m. Prahy (dále HSHMP) č.j. 3733/05/P04-HK/Dr.Čerň ze dne 6.4.2005, kdy  požadavek vychází ze stanoviska Městského soudu v Praze č.j. 11 Ca 58/2007-64 ze dne 21.11.2008,  sdělilo  že  jeden z bodů žaloby se dle výše uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze týkal žádosti  o přezkum stanoviska HSHMP ze dne 6.4.2005, žaloba Ateliéru pro životní prostředí nebyla součástí žádosti  Magistrátu o potvrzení či změnu závazného stanoviska HSHMP.

            Na základě kompletní spisové dokumentace uvedlo, že „HSHMP se k záměru vyjadřovala opakovaně od roku  2004. Dne 3.3. 2004 vydala stanovisko ke zjišťovacímu řízení, dne 10.8.2004 k dokumentaci EIA a dne 29.9.2004 k posudku dokumentace. Ve svých stanoviscích vycházela  z předložené  akustické studie, která hodnotila vliv objektu na okolí i  vzhledem k dopravní zátěži na přilehlých  komunikacích,včetně výhledu  na rok 2010 a z rozptylové studie. Dále bylo předloženo autorizované hodnocení vlivu záměru na obyvatele, dle které vliv imisního příspěvku administrativní budovy k venkovnímu ovzduší a vliv místní dopravy související s provozem této budovy nebude mít nepříznivý vliv na zdraví obyvatel.

            Napadené souhlasné stanovisko HSHMP č.j. 3733/05/P04-HKlDr. Čerň ze dne 6.4.2005 k dokumentaci pro územní řízení vycházelo z výše uvedených podkladů, dále z projektové dokumentace, Akustické studie na posouzení změn akustické situace ve venkovním prostoru v okolí navrhované stavby (z prosince 2004), Akustické studie na hluk ze stavební činnosti (z února 2005), protokolů o zkoušce č. 040754NV a č. 040742NV na  zjištění zvukové izolace obvodových fasád v okolí plánovaného objektu(ze srpna 2004 a ledna 2005). Všechny zpracované Ekola group,spol.s.r.o.“.

          Další odstavec tohoto sdělení  ministerstva se týká závěrů hluku ze stavební činnosti, a dále se uvádí: „Z Akustické studie z provozu administrativní budovy vyplývá, že za předpokladu dodržení  navržených opatření a deklarované dopravy související s provozem, budou dodrženy hygienické limity hluku v chráněných venkovních prostorech staveb.“ a poukazuje se na to, že HSHMP napadené souhlasné stanovisko  podmínila zpracováním závěrů hlukové studie ze stavební činnosti a aktualizací vyhodnocení hluku ze všech stacionárních zdrojů v dalším stupni projektové dokumentace“.

         Ministerstvo proto  postup Hygienické stanice včetně napadeného stanoviska potvrdilo.

         Ministerstvo  životního prostředí  pod zn. 30010/ENV/09 dne 24.7.2009 ve věci  žádosti žalovaného  o potvrzení nebo změnu závazných stanovisek vydaných Magistrátem hl.m. Prahy, odborem ochrany prostředí, a to  stanovisek pod č.j.: MHMP 025351/2004 /OZP/VI/EIA/088-8/Be ze 19 dne 24.11.2004, pod č.j.: MHMP-169049/2004/001/0ZP/VI ze dne 26.1. 2005 (v záhlaví dokumentu je chybně uvedeno datum 26. 1. 2004), dále pod č. j.: MHMP-072515/2005/001/OZP/VI a pod č. j.: MHMP-072516/2005/001/0ZP/VI, obě ze dne 9.5. 2005, uvedlo, že všechna  uvedená stanoviska byla podkladem pro rozhodnutí o umístění stavby ze dne 6. 6. 2006 a shrnuje navazující procesní postup v územním řízení( že bylo podáno odvolání žalobcem, vydáno žalovaným rozhodnutí  dne 18. 12. 2006, žaloba proti němu a že rozsudkem č. j.: 11 Ca 58/2007-64 ze dne 21. 11. 2008 žalované rozhodnutí bylo zrušeno). Poukazuje na to, že Ministerstvo životního prostředí, odbor výkonu státní správy I k žádosti žalovaného  zaslal vyjádření z hlediska zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů dne 23.3.2009 pod č. j.: 500/436a/503 29/09 se závěrem, že není důvod potvrzovat či měnit obsah příslušného~stanoviska. Z hlediska problematiky posuzování vlivů na životní prostředí následně MŽP, odbor státní správy postoupil  žádost MŽP, odboru posuzování vlivů na životní prostředí k přímému vyřízení. Ve věci potvrzení nebo změny stanovisek či jejich částí, souvisejících s problematikou posuzování vlivů na životní prostředí sděluje, že „již v minulosti došlo k zevrubnému přezkumu stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru „Administrativní budova, ulice Na Strži, Praha 4“ na životní prostředí, vydaného dle § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 93/2004 Sb. Tento přezkum společně iniciovala občanská sdružení Občanské sdružení Pankrácká. společnost a  Sdružení Arnika  - Centrum pro podporu občanů, a to stížností ze dne 20. 1. 2005. V odpovědi na tuto stížnost Ministerstvo životního prostředí, sekce technické ochrany životního prostředí, sdělilo, že po prošetření průběhu celého procesu posuzování vlivů předmětného záměru na životní prostředí dospělo k názoru, že nedošlo k porušení cit. zákona (viz příloha). Obsahem ostatních výše uvedených stanovisek bylo jednak konstatování provedeného posouzení a dále informace o plnění podmínek vyplývajících z tohoto posouzení. 

            „S ohledem na to, že se neobjevily žádné nové skutečnosti související s problematikou
posuzování vlivů na životní prostředí, jež by ovlivnily výše uvedená stanoviska, a ani
v podaném odvolaní, resp. rozsudku není tato problematika napadnuta, Ministerstvo
životního prostředí, odbor posuzování vlivů na životní prostředí konstatuje, že neshledalo
relevantní důvod k provedení nového přezkumu.“(konec citace).

            Přílohou byla  odpověď Ministerstva životního prostředí, sekce technické ochrany životního prostředí, č.j.: M/3267/NM7001187/753aJOPVI/05 ze dne 28.2.2005.  

             Žalobce  po seznámení s těmito podklady  podal vyjádření  ze dne 20.10.2009, které  ve svých bodech 1-7 je v podstatě obsahově shodné s nyní projednávanou podanou žalobou.  V tomto podání tak rovněž mj. odkázal na  to, že se dopravní zátěže na těsně sousedících komunikacích zvýšily podstatným způsobem a odkázal na údaje  obsažené v podání SOIP v téže věci.  Podání sdružení  SOIP ze dne 17.10.2009 pak kromě toho, že rovněž odkazovalo jako žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze (č.j. 10Ca 32/2006-143)  a Nejvyššího správního soudu (č.j. 9As 88/2009-301 ze dne 6.8.2009)  ve věci stavby „Dopravní řešení pankrácké pláně“  a závěr v nich uvedený ohledně stávající nadlimitní zátěže území a jejího zvýšení  v důsledku vyšších intenzit dopravy souvisejících s plánovanou novou zástavbou území, poukázalo na  údaje o  nárůstu  dopravního zatížení  ze studií UDI v zakázkách z roku 2005 a 2008 s výhledem pro rok 2010.

              Žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 6)  přejal svůj  původní závěr k námitce žalobce stran zhoršení životního prostředí, následně (str. 8 nahoře) odkázal na vydaná stanoviska Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva životního prostředí, jimiž byla přezkoumána stanoviska vydaná  hygienickou stanicí a orgánem ochrany ovzduší s tím, že  jejich  postup jejich byl potvrzen jako správný. K námitkám žalobce ohledně absence rozptylové studie a tvrzeným nadlimitním hodnotám hluku a škodlivin z provozu (str. 11)  odkázal na své závěry k obdobným námitkám sdružení SOIP(na str.8-10). V nich uzavřel (str. 8), že stanoviska  dotčených orgánů jsou aktuální a platná, byla přezkoumána nadřízenými orgány jako věcně správná a platná a městský soud v rozsudku nestanovil požadavek pořízení nových stanovisek dotčených orgánů. Požadovaná studie ÚDI/TSK není součástí spisu z důvodu, že není povinným podkladem územního řízení a odkázal na  studii UDI/TSK, která byla podkladem pro  Stanovisko EIA a to jako podklad pro akustickou studii v procesu EIA. Nedůvodnou shledal žalovaný rovněž námitku dovolávající se rozsudků, jimiž bylo zrušeno rozhodnutí o umístění stavby „Dopravní řešení Pankrácké pláně“  s tím, že  tato dopravní stavba je v současné době  stavebně realizována a zkolaudována a povolena k užívání, a dopravní napojení stavby investora je tak vyřešeno. K námitce zastaralosti stanovisek  vydaných k otázce  vlivu stavby na životní prostředí v rámci procesu EIA odkázal na to, že Stanovisko EIA má platnost 2 roky ode dne vydání a tato lhůta se prodlužuje pokud je zahájeno  navazující řízení, které stále probíhá, a tedy Stanovisko EIA nepozbylo  aktuálnosti, požadavek na zpracování nových, aktuálních stanovisek a datových vstupů by znamenal  požadavek na nové zpracování EIA, nemá však v zákoně oporu, stanoviska byla přezkoumána nadřízenými orgány a potvrzena, nebyly zjištěny skutečnosti, které by zpochybnily věcnou správnost. K námitce týkající se zvýšení intenzity dopravy v prostoru pankrácké pláně s odkazem na údaje v ÚDI/TSK z roku 2008 žalovaný opět odkázal na stanovisko Ministerstva životního prostředí z 24.7.2007, jímž nebyl shledán důvod ke změně původních stanovisek a dále žalovaný uvedl, že „v navazující lokalitě, tzv. Pentagonu nedošlo od r. 2000 do dnešního dne ke změně míry využití území, tedy ani k namítanému nárůstu dopravy v důsledku zkapacitnění území, OST MHMP dále čerpal  informace z veřejných zdrojů, a to z obsahu projednávaného konceptu nového územního plánu hl.m. Prahy a ze souběžně zpracovaného a projednávaného vyhodnocení vlivu konceptu na udržitelný rozvoj.Závěry tohoto hodnocení ve vztahu k posuzované lokalitě, včetně porovnání současného stavu a výhledu jsou vyhovující. Ze studie UDI/TSK 2008,veřejně dostupné na webových stránkách TSK, vyplývá, že hodnoty intenzity dopravy v ulici Na Strži odpovídají výhledům intenzity dopravy pro roky 2007 a 2010 zpracovaným v dokumentaci EIA (týká se údajů k úseku mezi ulicemi Milevská a Olbrachtova, a to v obou směrech, což je jediný úsek komunikace pojednávaný ve studii UDI/TSK 2008, která se vztahuje k předmětné stavbě“.  Námitka byla posouzena jako nedůvodná. Obdobně dále na str. 10 byly jako nedůvodné zamítnuty námitky tohoto sdružení  stran aktualizace akustické  či rozptylové studie, vždy s odkazem na Stanovisko EIA a vydaná vyjádření Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva životního prostředí z roku 2009 shora uvedená. Námitky žalobce /dále na str. 11 a násl.) důvodnými neshledal ani pokud se   žalobce dovolával nedostatečného postupu stavebního úřadu při zjištění stavu věci  či aktualizace stanovisek dotčených orgánů s tím, že se ministerstva  při přezkoumávání stanovisek zabývala aktuálností podkladů, rekapitulovala všechna relevantní stanoviska, poukazuje na závěry Ministerstva životního prostředí  ve vyjádření z 28.2.2005 ke stížnosti podané proti Stanovisku EIA (bylo přílohou vyjádření tohoto ministerstva z 24.7.2009) s tím, že v něm bylo konstatováno, že „dominujícím vstupem pro posouzení EIA je intenzita dopravy zpracovaná s ohledem na stávající stav, ale i výhledově a že v závěru je konstatováno, že úroveň hlukové zátěže podle  Stanoviska EIA a jeho podkladů je v souladu s právními normami. K požadavku žalobce na posouzení navrhované stavby spolu s ostatními v prostoru pankrácké pláně v procesu SEA žalovaný uvedl(str. 12), že kriteria pro posuzování stavebním záměrů, jako koncepce, v procesu SEA stanoví zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, předmětná stavba pak nemá tyto parametry.

          Soud v návaznosti na shora uvedený dílčí závěr k bodu a) dospěl k závěru, že  následný postup  žalovaného, poté co byl zavázán soudem k vypořádání námitek žalobce stran únosného zatížení území, byl sice správný potud, že vyžádal od nadřízených  orgánů přezkoumání stanovisek vydaných k územnímu řízení postupem podle § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004Sb., vyjádření Ministerstva zdravotnictví ze dne 5.5.2009 a Ministerstva životního prostředí ze dne 24.7.2009 jsou však nedostatečnou oporou, neboť přednesené námitky žalobce proti postupu dotčených orgánů (hygienické stanice, orgánu ochrany ovzduší) konkrétně  nijak nevyvrací. I když samotná argumentace žalobce v bodě 4. žaloby (stejně jako ve vyjádření z 20.10.2009) vznesená proti těmto vyjádřením nadřízených orgánů není pregnantní (slovy žalobce často užívanými vůči protistranám je spíše „chabá“), soud vzhledem k obsahu těchto vyjádření a k shora uvedeným podkladům  pro územní řízení jí  přiznal  opodstatnění.

             Ve vyjádření Ministerstva  zdravotnictví ze dne 5.5.2009 se předně uvádí, že potvrzení či změna stanoviska je vydávána, aniž by  uvedené ministerstvo mělo  k dispozici rozsudek Městského soudu v Praze   11 Ca 58/2007, či žalobu žalobce mu předcházející, není zřejmé  ani zda bylo tomuto ministerstvu předloženo původní odvolání žalobce či vyjádření účastníků.   Toto ministerstvo uvádí pak výčet stanovisek vydaných hygienickou stanicí a podkladů z nichž  tato vycházela a aprobuje jejich závěr o vlivu samotného objektu stavby investora na okolí (vliv imisního příspěvku administrativní budovy k venkovnímu ovzduší, vliv stacionárních zdrojů hluku, vliv místní dopravy související s provozem budovy na zdraví obyvatel, vliv hluku ze stavební činnosti). Ke stanovisku hygienické stanice k územnímu řízení z 6.4.2005 tak činí rovněž. Vyjma jedné věty, v níž se ve vztahu k stanoviskům v procesu EIA, uvádí, že „Ve svých stanoviscích vycházela z předložené akustické studie, která hodnotila vliv objektu na okolí i vzhledem k dopravní zátěži na přilehlých komunikacích, včetně výhledu na rok 2010 a z rozptylové studie...“ potvrzující závěr ministerstva nestojí na žádném zjištění či  úvaze ve vztahu k původně hygienickou stanicí ve stanovisku z 30.3.2004(nesprávně uváděno 3.3.2004) reflektovaným hodnotám naměřeným ve  většině posuzovaných bodů, kde byl v té době  překročen limit pro hluk z dopravy, rovněž tak  se nevyjadřuje ani k vypořádání námitek hygienické stanice v procesu EIA, jak byly uvedeny ve Stanovisku EIA( např. rozporovanému využití korekce při výpočtu hladin hluku pro tzv. starou hlukovou zátěž). Soud proto seznal, že  toto vyjádření  potvrzující postup hygienické stanice  zcela míjí to, co mělo být předmětem jeho přezkumu.

          Ministerstvo životního prostředí  při přezkoumání postupu orgánu ochrany ovzduší dne 24.7.2009 uvádí výčet  stanovisek a shrnuje průběh územního řízení, dále odkazuje na to, že již došlo  k zevrubnému přezkumu stanoviska k posouzení vlivu na  životní prostředí, Stanoviska EIA, přitom neshledalo porušení zákona v tomto procesu (jak plyne z odpovědi na stížnost v příloze). Obsahem ostatních stanovisek bylo konstatování tohoto posouzení  a informace o plnění  podmínek vyplývajících z tohoto posouzení. Dále toto ministerstvo uvedlo, že „se neobjevily žádné nové skutečnosti související s problematikou posuzování vlivu na životní prostředí, jež by ovlivnily výše uvedená stanoviska, a ani tato problematika není napadena v odvolání resp. rozsudku“. Takto provedený přezkum aprobuje postup v procesu EIA a Stanovisku EIA, kdy tento postup nebyl  žalobcem napaden. K vydaným stanoviskům orgánu ochrany ovzduší jen konstatuje, že ona sama konstatují  provedené posouzení a plnění podmínek plynoucích z něho. Jak je shora  ze Stanoviska EIA zjevné, protože předmětem posouzení byla přípustnost vlastní stavby investora, v podmínkách proto nemohl být investor zavázán nad rámec svého záměru. Ze Stanoviska EIA (bod 5.1.5) však vyplývala problematičnost  přípustnosti umístění stavby v daném území nikoli vlivem stavby samé, ale vzhledem k pravděpodobnosti překračování imisních koncentrací obecně /PM10 a benzo(a)pyrenu/, a to nejen kvůli „administrativnímu zlomu“, ale  i reálné situace stavu všech zdrojů, a proto bylo uvedeno, že  pro prokazatelnost únosného zatížení území mohou být relevantní pouze výsledky měření v zájmovém území  v příslušném období(ve vztahu k posuzovanému záměru v roce 2007). Ani  potvrzující závěr tohoto nadřízeného orgánu tak  neodpovídá přímo na námitku žalobcem tvrzenou.

          Soud z uvedených důvodů přisvědčil  žalobci v bodě 4. žaloby (vytčeném pod písm.b) shora.

           Žalobce  v bodech 1.,2. a 3 ohledně navazujícího postupu žalovaného /sumarizovaný bod c)/ poukazoval   na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.5.2008 ve věci vedené pod sp. zn. 10Ca 32/2006, jímž bylo zrušeno rozhodnutí týkající se umístění komplexu dopravních staveb „Dopravního řešení Pankrácké pláně“ s tím, že stavební úřad není pouhým shromažďovatelem stanovisek dotčených orgánů státní správy, ale musí sám zvážit přípustnost návrhu i z hlediska kumulace všech různorodých dopadů, jež byly identifikovány a dále, že podklad musí být aktuální v době vydání rozhodnutí, a tedy měly být aktualizovány podklady pokud jde o hluk a imise v zájmovém území.

            Jak  lze shledat z žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný odmítl námitku ohledně nutnosti aktualizace podkladů pro rozhodnutí a stanovisek dotčených orgánů státní správy  jednak s odkazem na platnost a závaznost Stanoviska EIA, neboť územní řízení bylo zahájeno do dvou let od  jeho vydání,  jednak  výhradou, že městský soud v předchozím rozsudku nestanovil požadavek aktualizace podkladů a jednak s odkazem na provedený přezkum stanovisek nadřízenými orgány Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem životního prostředí (která však nevykazovala potřebnou relevanci, jak shora uvedeno).

           S žalovaným lze souhlasit potud, že bylo-li vydáno Stanovisko EIA k posouzení vlivů záměru na životní prostředí, zůstalo toto platné a závazné pro navazující řízení o umístění stavby. Toto Stanovisko EIA také nebylo napadeno žalobcem, jako jeden z podkladů pro územní řízení  však bylo nutno z něho vycházet v celé šíři. Pakliže  územní řízení  probíhalo ještě v roce 2009, pak povolení umístit stavbu v daném území nemohlo být vydáno bez  reflexe změn od roku 2004, které v daném území nastaly, jestliže Stanovisko EIA samo konstatovalo ve výhledu  do dalších let stran celkového zatížení území možné sporné body. Protože soud přezkoumává napadené rozhodnutí z hlediska skutkového a právního v době  jeho vydání, nebyl důvod, aby Městský soud v Praze ve svém předcházejícím rozsudku, kdy zrušil rozhodnutí žalovaného proto, že se žalovaný nevypořádal s námitkami žalobce vznesenými v odvolání vůči stanoviskům orgánu  hygieny a ochrany  životního prostředí, současně úkoloval žalovaného aktualizací těchto či jiných podkladů, neboť soudu přísluší přezkoumat závěr žalovaného vyslovený v napadeném rozhodnutí, nikoli předjímat možné alternativy jeho budoucích závěrů.

            Žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal námitky žalobce ohledně aktuálnosti stanovisek dotčených orgánů státní správy /hygienické služby a orgánu ochrany ovzduší/  odkazem na   vydaná vyjádření nadřízených orgánů, ač tato, jak uvedeno shora se s podstatou námitek  míjela, neboť v nich není  závěr ve vztahu k zjištěním intenzit dopravy v zájmovém území v roce 2009 ani vliv na hladinu hluku  i imisní situaci ze zdrojů v té době provozovaných  či dalších, řešen. Jsou potvrzena původní stanoviska s obecným poukazem, že původní podklady  řešily výhled do roku 2010, popř., že nedošlo k „novým“ skutečnostem. Žalovaný rovněž odkázal na Stanovisko EIA, podle něhož přípustnost záměru  v daném území pro  vliv jeho samotného byla shledána. Z hlediska širších vztahů v území však  bylo  nutno  přípustnost umístění stavby posoudit i v aktuální době. Stanovisko EIA výslovně akcentovalo možnou změnu (předpokládanou k lepšímu) dopravní situace (tedy i intenzit dopravy – hluku a  imisí, které stávající vyvolává)  v souvislosti se stavbou „Dopravní řešení pankrácké pláně“. Ohledně výchozích rozdílů intenzit dopravy z Akustické studie z ledna 2004 a aktualizovaných (tehdy) podkladů UDI pro horizont 2007 a 2010 bylo v tomto Stanovisku EIA  upozorňováno na  to, že  odvisí  jak od  rozsahu a charakteru  uvažovaných staveb (za situace, kdy  náplň a  způsob využití některých ploch nebyl znám, a byl zvažován průměrem) i z různých znalostí výstavby komunikační sítě. Původní hodnoty intenzit dopravy byly hodnoceny jako nadnesené. Žalovaný sám v rozhodnutí uvádí, že stavba „Dopravní řešení Pankrácké pláně“ byla  v době  vydání rozhodnutí napadeného žalobou již v provozu, kromě této změny neuvádí  žádný jiný vývoj ohledně umísťovaných a povolovaných staveb v dotčeném území, ač mu z úřední činnosti vývoj zástavby území je znám a s otázkou přípustnosti umístění staveb v daném území je konfrontován opakovaně. Žalobce obecně u jednání zmínil stavbu EPOQUE hotel, která byla umístěna (Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru stavebního ze dne 19.12.2008, č.j. S-MHMP 484222/2008/OST/Fr a rozhodnutí Úřadu  městské části Praha 4, odboru stavebního ze dne 5.6.2008, č.j. P4/90907/08/OST/CEKO/2642) při ul. Milevská, kde mj.  právě intenzita dopravy na křižovatce ul. Milevská - Na Strži, tedy přináležející k dané stavbě investora, rovněž vykazovala nadlimitní  hlukovou zátěž.  

              Podle § 37 odst. 2 a 3  stavebního zákona (zákona č. 50/1976 Sb. podle něhož bylo územní řízení vedeno) stavební úřad v územním řízení posoudí návrh především z hlediska péče o životní prostředí a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků; přezkoumá návrh a jeho soulad s podklady podle odstavce 1 a předchozími rozhodnutími o území, posoudí, zda vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu a obecným technickým požadavkům zabezpečujícím užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, popřípadě předpisům, které stanoví podmínky hygienické, protipožární, bezpečnosti práce a technických zařízení, dopravní, ochrany přírody, péče o kulturní památky, ochrany zemědělského půdního fondu, lesního půdního fondu apod., pokud posouzení nepřísluší jiným orgánům.  Stavební úřad v územním řízení zajistí vzájemný soulad předložených stanovisek dotčených orgánů státní správy vyžadovaných zvláštními předpisy a posoudí vyjádření účastníků řízení a jejich námitky. Podle ust. § 3  vyhl. 132/ 1998 Sb. mj. návrh na vydání územního rozhodnutí obsahuje  údaje o splnění požadavků dotčených orgánů státní správy získaných podle zvláštních předpisů před oznámením zahájení územního řízení. K návrhu na vydání územního rozhodnutí se přikládají mj. doklady o jednání s účastníky územního řízení, pokud byla předem o návrhu vedena, a rozhodnutí, stanoviska, vyjádření, souhlasy, posouzení, popřípadě jiná opatření dotčených orgánů státní správy vyžadovaná zvláštními předpisy.  K návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby se podle místa, druhu, rozsahu a předpokládaných účinků stavby přikládají další podklady, ze kterých musí být dostatečně zřejmé zejména vliv stavby, provozu nebo výroby na zdraví a životní prostředí, včetně návrhu na opatření k odstranění nebo minimalizaci negativních účinků, popřípadě návrh na zřízení ochranného pásma (§ 35 odst. 2 zákona), stanovisko k posouzení vlivu stavby na životní prostředí, pokud je předepsáno zvláštními předpisy. Podle § 4 cit vyhlášky rozhodnutí o umístění stavby v podmínkách pro umístění stavby mj. stanoví zejména požadavky na ochranu zdraví, životního prostředí, na ochranu urbanistických a architektonických hodnot v území, požadavky vyplývající  ze stanovisek dotčených orgánů státní správy.

               Stavební úřad je vázán zákonem potud, že k  návrhu na umístění stavby musí  být  investorem předložena  příslušnými právními předpisy požadovaná stanoviska  dotčených orgánů státní správy, a   rozhoduje po dohodě nebo  se souhlasem příslušného orgánu, je však povinen  zajistit soulad těchto stanovisek  a je rovněž povinen zhodnotit zda  přípustnost návrhu z pohledu jednotlivých chráněných zájmů  znamená i přípustnost návrhu  při kumulaci všech dopadů plynoucích z těchto odborných stanovisek v celku. Dopady předpokládaného umístění stavby dle návrhu a jejího vlivu v důsledku následného  provozu musí být posuzovány ve vztahu k danému místu a času a musí být respektovány  požadavky na ochranu zdraví  před nepříznivými účinky hluku, stejně tak požadavky na kvalitu ovzduší stanovené v zájmu ochrany zdraví. I když dané vlivy každý z dotčených orgánů vyhodnotil samostatně, je stavební úřad povinen je vyhodnotit ve svém souhrnu, zejména pakliže ze  stanovisek plynoucí  zjištění (vycházející z odborných odhadů a studií)  nasvědčují tomu, že zjištěné hodnoty pokud jde o účinky samotné stavby jako takové sice  jednotlivě, samy o sobě nevykazují  nadlimitní či nepřípustné hodnoty, ale   stavbu  je  navrhováno umístit  do území, které je již za  stávajícího stavu nadlimitně  zatíženo  nebo se zjištěné hodnoty přípustné maximální limitní zátěži blíží nebo je nelze v budoucnu vzhledem  k dalším stavebním aktivitám v daném území  vyloučit.

            Přípustnost záměru byla shledána žalovaným, s odkazem na stanoviska dotčených orgánů a jejich potvrzení nadřízenými orgány dle § 149 odst.4 správního řádu, na základě toho, že samotné přitížení navrhovaným záměrem nad stávající důsledky  hluku z dopravy  a imisí je prakticky zanedbatelné, a tedy výchozí situaci výrazně neovlivní. Soud shledal napadené rozhodnutí žalovaného v rozporu se zákonem, a to proto, že umístění stavby nesmí způsobit v daném území překročení  limitů uvedených v příslušných právních předpisech. Jestliže byly stanoveny  nejvyšší přípustné hodnoty hluku v chráněném venkovním prostoru dle Nařízení vlády č, 502/2000 Sb., účinného do 1.6.2006, platného v době zpracování podkladů pro územní řízení a v době jeho zahájení, o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, následně nař. vlády č. 148/2006 Sb., popř. v zájmu ochrany zdraví osob jsou sledovány imisní hodnoty, pak z hlediska tohoto veřejného zájmu, na jehož obranu dotčené orgány státní správy vystupují v územním řízení a  jehož naplnění má sledovat i  stavební úřad, nelze  přistoupit k umístění stavby při aktuálně neověřeném stavu a  do tohoto území jako přípustné  umístit další  objekty, které tento stávající  stav, byť jen  nevýrazně mohou zhoršit. Stavební úřad je vázán stanovisky dotčených orgánů, nicméně mu přísluší učinit finální závěr a posouzení všech současně působících vlivů na životní prostředí, zejména zdraví obyvatel, i pokud tyto byly předmětem samostatného posouzení dotčenými orgány státní správy. Žalovaný k námitkám týkajícím se zvýšení intenzit dopravy v prostoru pankrácké pláně s odkazem na studii TSK/UDI 2008, kromě odkazu na  platnost stanovisek dotčeného orgánu (na str. 9)  uvedl, že  od roku 2000 do dne vydání rozhodnutí v navazující lokalitě tzv. pentagonu nedošlo ke změně míry využití území, tedy ani k namítanému nárůstu dopravy v důsledku zkapacitnění území a odkázal na veřejné zdroje (projednávaný koncept nového územního plánu hl.m. Prahy a souběžně zpracovávané vyhodnocení vlivu konceptu na udržitelný rozvoj) s tím, že závěry jsou vyhovující. S odvoláním na  veřejně dostupnou studii UDI/TSK 2008 stran hodnocení intenzit dopravy v ul. Na Strži pak uvedl, že  hodnoty  odpovídají výhledům intenzity dopravy pro rok 2007 a 2010 zpracovaným v dokumentaci EIA (údaje jsou k úseku mezi ul. Milevská a Olbrachtova).

            Uvedený závěr vypořádávající námitku sdružení SOIP, kdy na údaje v ní uvedené žalobce odkázal v odvolání, nelze mít za dostatečný. Žalobce se sice  v konkretizaci odvolací námitky připojil k odvolání jiného účastníka, nicméně údaje uvedené sdružením SOIP (a tedy i žalobcem) ohledně intenzit dopravy byly uvedeny v konkrétních číslech. Uvedený úsek ul. Na Strži, mezi křižovatkami této ul. s ul.  Milevská a Olbrachtova se sice dotýká části, s níž sousedí pozemky umísťované stavby (mezi ul. Neveklovská  a Pacovská) porovnání intenzit dopravy původně vážených při výpočtech v roce 2004, a z nich předpokládaných intenzit pro roky 2007 a 2010, s namítanými intenzitami žalobce, rovněž odkazujícími na podklady UDI pro rok 2008 však  ze závěru žalovaného konkrétně neplynou. Žalovaný, alespoň podle obsahu spisu, který byl soudu předložen (a tedy ani účastníci řízení a soud) neměl k dispozici původní akustickou studii z ledna 2004, z níž  vycházelo Stanovisko EIA, které je podkladem pro územní řízení a ve spise založeno. Ani v něm však konkrétní intenzity dopravy přejaty nejsou. Jak ze shora uvedeného plyne, vypořádání v bodě 5.1.4. Stanoviska EIA hovoří o příspěvku hlukové zátěže při provozu objektu z vyvolané dopravy jako o nevýznamném, pokud  jde o únosnost hlukové zátěže ve vztahu k nejzatíženější ul. Na Strži tehdy stávající situaci v hlukové zátěži z dopravy posuzuje Stanovisko EIA s použitím staré hlukové zátěže, a to na základě pravděpodobnosti, když dovozuje, že jestliže v roce 2004 byla stanovena na základě měření ekvivalentní hladina hluku 67,2dB(den), resp. 59,8 dB (noc), nemohly být ani ke dni  1.1.2001 dodrženy příslušné limity, tj. 60dB(den) a 50dB(noc), a to na základě nařízení vlády č. 502/2000Sb. pro užití korekce pro tzv. starou hlukovou zátěž /příl č. 1,bod 26 - stará hluboká zátěž je stav hlučnosti ve venkovním prostoru působený hlukem z dopravy na veřejných komunikacích, který v tomto prostoru existoval k 1.1.2001, a příl č. 6, odst. 3)a 4)/, kdy následně Nařízením vlády č. 148/2006 Sb. /§11, příl.č. 3, odst. 2),3) a 4)/ s účinnosti k 1.6.2006 došlo ke změně. V textu Stanoviska EIA jsou již zpravidla uváděny výsledky naměřených hodnot, nikoli  výchozí premisy, celkové intenzity stávající dopravy v zájmovém území (např. na str. 19, jsou jen intenzity přitížení dopravy objektu za 24hodin v roce 2010, kdy se uvažuje v ul. Jankovské (kde je vjezd) a na rampě 428 vozidel, z toho ve dne 418). Konkrétní údaj ve vypořádání k námitkám sdružení SOIP(bod 5.4.5 Stanoviska EIA, str. 43) uvádí, že intenzity dopravy byly UDI stanoveny v rozsahu uvažovaném územním plánem ve vztahu k ul. 5.května, tak, že oproti současné intenzitě 90tis vozidel /den  nelze očekávat výrazné změny, intenzity odhadnuty na 80-100tis/vozidel /den, z vyžádaného odborného odhadu pro případ nerealizace významných dopravních staveb je zde pak dále citováno s tím, že by intenzity automobilové dopravy tato neovlivnila. nejde však o údaj vztahující se přímo k ul. Na Strži, či  dalším relevantním komunikacím. S jakými údaji  konkrétně žalovaný srovnával  údaje o nichž tvrdí, že jsou srovnatelné tak z odůvodnění rozhodnutí neplyne. Z Akustické studie z února 2005, jejímž předmětem bylo posouzení hluku ze stavební činnosti , tabulky č. 4,str. 11, ohledně úseku komunikace Na Strži (Olbrachtova –Milevská) jsou uvedeny 24hodinové intenzity v zájmovém území  zjištěné v roce 2003 v počtech osobní (11 109 a 12 592) a nákladní dopravy (336 a 619),bez MHD.  Odvolává–li se žalovaný na  informace z dalších veřejných zdrojů (konceptu nového územního plánu či projednávaného vyhodnocení vlivu konceptu na udržitelný rozvoj, jde o obecný poukaz opět bez konkrétního údaje. Žalobce (byť odkazem) označil konkrétní  materiály UDI (02-130-H2) z února 2002 a UDI(05-130-H5) z února 2005 (uvedené v rozsudku soudu ohledně stavby „Dopravná řešení Pankrácké pláně“) poukázal na  novou studii intenzit dopravy  č. UDI 07-130-H39 z ledna 2008, z níž vyplývá zvýšení intenzit dopravy s tím, že tak uvedená dopravní stavba intenzity dopravy nesníží, ale zvýší, poukázal rovněž  na intenzity dopravy ze studií UDI v prostoru Pankrácké pláně znamenající nárůst dopravního zatížení na komunikacích vyplývající z dopravní obsluhy nových staveb (v zakázce UDI  z r. 2005 uvedeno pro rok 2010: 42 802 jízd obousměrně, v zakázce z r. 2008 pro rok 2010 již 71 768 jízd obousměrně) s tím, že ulicí Na Strži projede více než 17 000 automobilů denně, po opravě výsledků  až 19 500 denně v bezprostřední blízkosti obytných domů. Rozhodnutí žalovaného proto  se svou obecnou argumentací nemůže  z hlediska přezkoumatelnosti ve vztahu k takto konkrétně uplatněné námitce obstát.

              Soud pak na tomto místě k oponentuře investora uvádí, že neshledal  důvodnou jeho argumentaci, že žalobce si přisvojuje námitky třetích osob. Judikát, na  který investor odkazuje, se vyslovil k této otázce v tom smyslu, že občanské sdružení si nemůže přisvojovat námitky třetích osob, která disponují hmotnými právy, tj. např. fyzických osob - vlastníků sousedních pozemků. Za podstatné v dané věci soud považuje, že žalobce v odvolání odkázal na  odvolání jiného účastníka, který vznesl stejnou námitku jako on, a   pokud šlo o konkrétní údaje, připojil se k nim, aby je  nadbytečně neopakoval. Koneckonců ze spisu plyne, že údaje v podání z 17.10.2009 sdružení SOIP(doručeného 19.10.2009), resp. podání v tomtéž znění  bylo téhož dne podáno  i Občanským sdružením Pankrácká společnost, a tedy by žalobce totéž ve svém vyjádření z 20.10.2009 uváděl potřetí. Z již prvních námitek vznesených k oznámení o zahájení územního řízení pak lze seznat, že od počátku žalobce námitku stran neúnosného zatížení území vlivem intenzit stávající dopravy vznášel.

            V bodě 5. žalobce namítl, že  došlo k obcházení  ustanovení platného územního plánu, kdy došlo k „vyhřeznutí“ části administrativního areálu na území funkčně vymezené pro sport a tím redukci sportovišť. Tvrdí, že objekt „klubu“, ve skutečnosti restaurace se zázemím a denní produkcí 300 jídel, jako zařízení pro sportovce na redukovaném hřišti je zjevnou nepravdou, zatímco je  racionální z hlediska stravování úředníků z administrativní budovy. Objekt byl proto nazván „sportovní klub“.

             Obdobně koncipovanou námitku žalobce uplatnil již v bodě 4. předchozí žaloby, kdy nadto  činil spornou  i samotnou hranici mezi  plochou SMJ a SP a 10% podíl z plochy SP, který je možno využít pro objekty  související s hlavním funkčním využitím. Městský soud v Praze ve zrušujícím  rozsudku č.j. 11Ca 58/2007-64 shledal žalobní námitky důvodnými a rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným, a to jednak ohledně toho, zda samotná administrativní budova je skutečně umístěna výlučně v území SMJ, jednak ohledně  dodržení 10% limitu zastavěnosti pozemku sloužícího sportu zařízeními, která jsou na  pozemku sloužícího sportu umísťována. Žalobci pak přisvědčil i v tom, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, nakolik stavba klubu (restaurace se zázemím) souvisí s vymezeným funkčním využitím pozemku sloužící sportu; žalovanému naopak přisvědčil potud, že garáže umístěné v podzemí, neznemožňují využití plochy pro sport.

              Žalovaný  se následně v touto žalobou napadeném rozhodnutí z 30.12.2009 na  str. 4 a 5  podrobně vypořádal s tím, zda administrativní budova je umístěna výlučně v ploše SMJ.  Ohledně umístění stavby klubu ve funkční ploše SP sloužící sportu dospěl k závěru, že  tato stavba je umístěna v této ploše v souladu  s územním plánem (vyhl. č. 32/1999Sb. hl.m. Prahy, o závazné části územního plánu sídelního útvaru hl.m. Prahy, ve znění pozdějších předpisů), podle kterého  je toto zařízení možno  v ploše umístit za předpokladu, že souvisí s vymezeným funkčním využitím a nepřesáhne 10% plochy pozemku. Žalovaný provedl v odůvodnění rozhodnutí výpočet, dle něhož zařízení umístěná v této ploše, která nejsou  výlučně sportovním zařízením (hřiště a pod.), ale sportovní funkci slouží, nepřesahují stanovený limit 10%. Podobně  splnění tohoto limitu posoudil i ve vztahu ke změně územního plánu č. Z1000/00, která nabyla účinnosti 12.11.2009 v době odvolacího řízení, podle které v ploše  pro sport lze umístit „klubová zařízení, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200m2  prodejní plochy, zařízení veřejného  vybavení, ubytovací zařízení do 50 lůžek, administrativní zařízení, školská zařízení, služby, služební byty pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí (to vše související s vymezeným funkčním využitím a zároveň to vše do souhrnného rozsahu 20% plochy území vymezeného danou funkcí). Ve vztahu k této změně územního plánu pak  posoudil u přípustnost umístění administrativní budovy v ploše SMJ stran výjimečně přípustného využití  kapacity území.

              Žalobce v žalobě již nevznesl námitku směřující do takto konkrétně vymezené hranice mezi plochou SMJ a SP, nebrojil ani proti výpočtu, jímž bylo podepřeno  splnění limitu 10% (resp.20%) plochy pozemku, trvá však nadále na tom, že  stavba klubu tj.  objekt SO.01.02, označovaný také jako „sportovní klub“, nesplňuje druhý  předpoklad pro umístění, protože nesouvisí s vymezeným funkčním využitím plochy SP. Ač již  předchozí rozsudek zavázal žalovaného i posouzením otázky nakolik stavba klubu (restaurace se zázemím) souvisí s vymezeným funkčním využitím pozemku sloužícího sportu, žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí  zkoumal podrobně  jen splnění podmínky nepřekročení stanoveného  procentního limitu plochy. Jediný důvod, z jakého seznal, že  uvedený objekt - stavba klubu (restaurace se zázemím) splňuje i podmínku souvislosti s vymezeným funkčním využitím, tedy slouží sportu, lze  tak shledat v jeho odkazu na podmínku č. 2 územního rozhodnutí, která stanovila, že  restaurační zařízení v klubu bude sloužit pro návštěvníky sportovního areálu. Nehledě na to, že  vykonatelnost této podmínky je přinejmenším sporná, měl žalovaný,  vzhledem  k námitkám žalobce  ohledně účelovosti prohlášení tohoto zařízení (klubu) za výlučně  zařízení sloužící sportu, posoudit kapacitu a účel užití samotných objektů  přímo určených sportu (hřiště a pod.) ve vztahu ke kapacitě klubu (restaurace a zázemí), skutečnost vzájemné polohy objektu administrativní budovy a klubu a jejich vybavení,  propojení (společný vjezd do garáží administrativní budovy i klubu)  či naopak oddělení objektu  administrativní budovy a  budovy klubu, postup investora při určení funkčního využití  objektu klubu  a  podobně.  Již z předchozího postupu ve věci (i předchozího rozsudku, str. 11, k bodu 5. původní žaloby) vyplývá, že záměr investora  redukuje rozsah vlastní plochy původních sportovišť (hřišť), což je patrné i z výkresu Koordinační situace, z 11/2004 s vyznačenou demolicí stávajícího objektu (hřiště v místě umístění nyní administrativní budovy). Z návrhu  samotného investora  na vydání územního rozhodnutí  ze dne 21.4.2005 (správní spis  č.l. 123) vyplývá ohledně uvažovaného funkčního využití objektu SO.01.02- klubu, že jeho funkční náplní bude restaurace využívaná v době oběda jako kantýna administrativní budovy a dále jako technické, provozní a sociální zařízení restaurace. Objekt SO.01.03 pak podle tohoto  návrhu  představuje hřiště pro „Malou kopanou“ o rozměrech 50x25m,  dále jsou zachovány šatny- objekt SO.01.04 a  stávající objekt  SO.01.05- herna (malé tělocvičny, např. pro hru stolního tenisu) a šatna. Podle dokumentace (Průvodní zpráva str. 30 a str. 40) má restaurace v klubu kapacitu 168 míst, klub je určen pro stravování a občerstvení sportovců a je zároveň přístupný veřejnosti, ve všední dny v době oběda je jeho kapacita dostačující pro stravování cca 30% zaměstnanců administrativní budovy, což odpovídá 300 jídlům, parkování pro návštěvníky klubu je  v podzemí pod objektem klubu. Přitom pro administrativní budovu je dle podmínky č- 11 územního rozhodnutí určeno 231 parkovacích stání, z toho min. 220 pro administrativu, 1 pro nové hřiště, 2 pro stávající tělocvičny, 8 pro rezidenty jako náhrada za zrušená  stání v ul. Jankovská. Pro sportovní klub v podzemním parkovišti je určeno 21 stání, z toho min. 17 pro tento klub a min. 4 pro nové hřiště. Počet zaměstnanců restaurace je dle dokumentace 17. Z vyjádření hygienické stanice k zjišťovacímu řízení z 30.3.2004 plyne, že administrativní objekt počítá se 1 376 pracovními místy, s nízkou návštěvností a návštěvou klubu ve všední den,  vyjádření téhož orgánu k územnímu řízení ze dne 6.4.2005 výslovně hovoří o  tom, že v klubu bude zajišťováno stravování pro 300 osob.

         Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že námitka žalobce je důvodná, neboť žalovaný námitku žalobce, že dochází  k obcházení územního plánu, neposoudil řádně ve všech souvislostech. Závěr žalovaného o splnění  předpokladu, že „sportovní klub“ souvisí  jako zařízení se základním funkčním vymezením plochy SP dle územního plánu nemá v odůvodnění rozhodnutí žalovaného oporu a ani  podklady ve správním spise jednoznačný závěr v tomto směru nepodporují.

          Soud z uvedených důvodů také nemohl aprobovat obranu investora, že námitka žalobce je účelová, neboť využití klubu pro sportovce je zajištěno podmínkou č. 2 územního rozhodnutí, tím méně pak poukaz na to, že žalobce  účelově argumentuje kapacitou 300 jídel denně, aniž by uvedl zdroj, z něhož vychází, když ze samotné dokumentace k územnímu řízení předložené  investorem vychází jak údaj o počtu jídel denně, tak  i samotným investorem uvažované využití restaurace klubu pro zaměstnance administrativní budovy.

            V bodě 6. žaloby se žalobce  s odkazem na závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu  a městského soudu (které výslovně neoznačil) dovolával závěrů, které byly vysloveny  k otázce posuzování vlivů na životní prostředí v případě plánované zástavby území více stavbami, kdy soudy  se vyslovily k nutnosti posouzení takové komplexní zástavby procesem SEA a  proti tzv.  salámové metodě právě v případě zástavby Pankrácké pláně, kam je napadeným rozhodnutím umístěna při ul. Na Strži rovněž předmětná stavba.

             Soud předně neshledal samotnou absenci označení rozsudků konkrétní spisovou značkou v tomto žalobním bodě za  způsobilou vyloučit účinnou obranu investora, neboť sám  poukazuje na to, že námitka stejného obsahu byla vznesena v řízení účastníkem SOIP s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9As 88/2008-301 ze dne 6.9.2008, který se týkal stavby „Dopravní řešení Pankrácké pláně“. Na tento rozsudek žalobce odkazuje v žalobě v bodě 2., požadavek koordinace  umístění dané stavby investora se stavbou „Dopravního řešení Pankrácké pláně“(jinak označovanou „Velká Pankrác“) vyplývá z průběhu celého projednávání žádosti investora o umístění stavby již od počátku, jak je doložitelné např. i Stanoviskem EIA z 24.11.2004, podmínkami tohoto Stanoviska EIA, podmínkami samotného rozhodnutí o umístění stavby a jak konečně je zřejmé i z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které odkazuje na to, že stavba „Dopravní řešení Pankrácké pláně“ byla již realizována (str. 8/9) a dopravní napojení stavby  navrhované investorem v daném území při ul. Na Strži umožňuje výjezd z podzemních garáží do ul. Na Strži, vjezd z ul. Jankovské (dotčená křižovatka ul.Na Strži-Milevská/ Na Strži-Neveklovská). Řešení dopravního napojení vjezdu i výjezdu z podzemních garáží navrhované stavby do ul. Na Strži, doporučené k prověření Stanoviskem EIA(podmínka č. 21, části a) pro fázi přípravy územního řízení) na základě požadavku  orgánu ochrany zdraví, nebylo  z dopravního hlediska shledáno možným. Jak vyplývá z bodu 5.1.3 části III.Stanoviska EIA(str. 8-9) a opakovaně i dalších bodů,  projednávání dopravního napojení a umístění vjezdu a výjezdu z garáží investorem navrhované bylo svázáno s uvedenou dopravní stavbou (viz podmínka č. 4, části a) Stanoviska EIA,str. 53). Argumentaci  investora, že požadavek  na posouzení záměru procesem SEA a dovolávání se tzv. „salámové metody“ nemá v případě jeho záměru opodstatnění, neboť  stavba  nemá parametry koncepce a nedošlo k účelovému rozdělení záměru, se tak míjí s žalobní narací. Tato  míří nikoli vůči samotnému dílčímu záměru (umístění stavby) investora v daném území, ale k tomu, že jeho dílčí záměr je jedním  z mnoha  záměrů v daném území umístit stavby s různým funkčním využitím (podle uvažované zástavby dle tzv. Masterplánu“ cca 15 staveb), pro jejichž  umístění  byla realizace stavby „Dopravní řešení Pankrácké pláně“  stavbou  podmiňující, a celá koncepce této zástavby, představující nové městské jádro, neprošla procesem SEA, nebyla  limitována ani regulačním plánem, který nebyl zpracován (jak plyne i mj. právě z bodů 5.1.3. str. 8, opakovaně  bodu 5.2.1.,str. 15-16, bodu 5.2.2.str. 17 a dalších Stanoviska EIA). Žalobce tak poukazoval na deficit, který provází řízení o umístění jednotlivých  staveb v oblasti Pankrácké pláně, spočívající  v absenci regulačního plánu a posouzení celé koncepce zástavby tohoto území v procesu SEA, který byl již deklarován v rozsudcích soudů (Nejvyšším správním soudem v rozsudku č.j.  9As 88/2008-301 ze dne 6.9.2008, který se týkal stavby „Dopravní řešení Pankrácké pláně“ a kterým byl přezkoumán rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.5.2008 sp.zn. 10Ca 32/2006). Jestliže umístění stavby investora v daném případě bylo od počátku provázáno na postup při umístění, povolení a realizaci stavby „Dopravní řešení Pankrácké pláně“ jako stavby podmiňující,  nemohl soud přisvědčit obraně investora proti uvedené námitce žalobce, tedy tomu, že její obecnost  ztěžuje jeho možnou obranu, neboť v každé fázi projednávání jeho záměru bylo lze důvodně předpokládat, že vývoj ohledně umístění, povolení a realizace stavby podmiňující umístění jeho stavby, sleduje. Za předpokladu seznámení se s obsahem rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9As 88/2008-301, který  žalobce v bodě 2. žaloby řádně označil (obdobně s rozsudkem Městského soudu v Praze  označeným v bodě 1. žaloby) nelze dospět k závěru, že by investor neseznal, kam námitka pod bodem 6. žaloby směřuje.

           Pro rozhodnutí soudu o této námitce je pak rozhodující postup žalovaného, kterému uvedená rozhodnutí soudů týkající se Dopravního řešení Pankrácké pláně“ byla z jeho úřední činnosti před vydáním napadeného rozhodnutí  známa, a to v tom smyslu, zda námitka takto vznesená žalobcem ve vyjádření k podkladům ze dne 20.10.2009/doručeného žalovanému 22.10.2009/ byla řádně vypořádána, popř. závěry soudů v tomto smyslu vyslovené bránily potvrzení rozhodnutí o umístění předmětné stavby ze dne 6.6.2006 žalovaným, jak žalobce navozuje tvrzením, že „Vzhledem k závaznosti právního názoru soudu pro danou věc a její další projednávání, je na čase, aby odvolací orgán nebo stavební úřad jasně formulovaly potřebu projednat komplexně koncepci zástavby prostoru Pankrácké pláně včetně AB Na Strži a dalších zamýšlených staveb z hlediska vlivu na ŽP“.

           Obecně platí, že k posouzení vlivů na životní prostředí (kumulativních a synergických účinků) dochází již ve fázi zpracování a projednávání územně plánovacích podkladů pro řešené území. Jde–li o plánování a řešení zásadní dostavby  určitého celku v rozsahu, který má představovat „ nové městské centrum“ v již zastavěném území,  je na místě vyhodnocení všech  současně působících vlivů jak stejného druhu („kumulativních“), tak různého typu („synergických“) a nelze jednotlivé zdroje posuzovat izolovaně, bez ohledu na stávající  či plánované vlivy v území, a to při respektování zásady předběžné opatrnosti (§ 13 zákona o životním prostředí), tedy s přihlédnutím i k těm zásahům teprve uvažovaným. Jde o jeden z požadavků  územního plánování  v souladu se směrnicí SEA. Po zhodnocení těchto širších souvislostí navazující postup dle směrnice EIA již posuzuje  konkrétní záměr,  a to  před  vydáním územního rozhodnutí mj. i  vliv  záměru na  životní prostředí  stran dodržení  imisních limitů znečištění ovzduší a nejvyšších přípustných hodnot hluku stanovených příslušnými prováděcími předpisy, a to ve vztahu k účinkům tohoto posuzovaného záměru. Ve fázi územního řízení  je příslušný stavební úřad ve spolupráci s dotčenými orgány povinen vzít v potaz i limity využití území, mezi něž patří i imisní limity znečištění ovzduší a nejvyšší přípustné hodnoty hluku, a nepřipustit umístění takové stavby, která by způsobila překročení těchto limitů v daném území.

            Deficitu neposouzení koncepce zástavby území Pankrácké pláně postupem dle směrnice SEA, resp. absence i regulačního  plánu, který by stanovil limity využití  daného území,  jak byla žalobcem v bodě 6. jeho vyjádření ze dne 20.10.2009 uvedena (shodně jako i v žalobě) žalovaný jednak na str. 12 odůvodnění svého rozhodnutí uvedl toliko, že předmětná stavba nemá parametry koncepce a tedy nenaplňuje požadavek posouzení v procesu SEA. Dále odkázal na vypořádání námitek účastníka SOIP. Námitku tohoto účastníka poukazující na zrušení územního rozhodnutí o umístění stavby „Dopravní řešení Pankrácké pláně“ rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 9As 88/2008-301 (z něhož byla citována i pasáž konkrétně zaujímající postoj ke způsobu řešení zástavby celého území (str. 4 vyjádření SOIP ze dne 17.10.2009, 2. odst. počínaje slovy: „Celá koncepce řešení zástavby...“) žalovaný uchopil jednak  jako výhradu proti  umístění stavby proto, že absentuje podklad pro vyřešení dopravního napojení, když bylo zrušeno rozhodnutí o umístění stavby „Dopravní  řešení Pankrácké pláně“.  Vypořádal se s ní (str. 8 odůvodnění napadeného  rozhodnutí dole a str. 9 nahoře) tak, že stavba „Dopravní řešení Pankrácké pláně“ je realizována, a proto  dopravní napojení stavby  investora je realizovatelné. Konkrétně pak k nutnosti posouzení výstavby na Pankrácké pláni v rámci procesu „SEA“ a odkazu na uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu žalovaný na str. 9 dole a str. 10 nahoře uvedl, že  tento rozsudek nelze aplikovat jako všeobecně právně závazný pro všechny ostatní projekty a pro rozhodování o nich., a opět, že předmětná stavba nemá  parametry koncepce a nevyžaduje proto takové posouzení.

               Městský soud v Praze přes uvedenou vzájemnou argumentaci účastníků i osoby na řízení zúčastněné nemá  důvod usuzovat, že by nebyl pochopen smysl závěrů Nejvyššího správního soudu, potažmo Městského soudu v Praze vyjádřený v rozsudcích týkajících se stavby „Dopravní řešení Pankrácké pláně“, pokud jde absenci  posouzení celé koncepce zástavby Pankrácké pláně procesem SEA či deficitu, který představuje nezpracování regulačního plánu pro dané území. Konečně i Stanovisko EIA v dané věci, jak výše uvedeno, tento problém reflektuje.

             Městský soud  v Praze v závěru svého rozsudku č.j. 10 Ca 32/2006-143 v návaznosti na  předchozí podrobnou analýzu postupů v oné věci uvedl, že :„...celá koncepce řešení  zástavby Pankrácké pláně vyžadovala od počátku  vzhledem k rozsahu a cíli tohoto záměru zřídit nové městské centrum, takové postupy, jichž by se mohla aktivně účastnit veřejnost (regulační plán, proces posouzení koncepce  dle § 14 zákona č. 244/1992 Sb. tzv. SEA) a jimiž by bylo posouzeno komplexně nejen samotné dopravní řešení, ale celková zástavba,  včetně všech plánovaných nových staveb. Soud vážil i důsledky dopadu zrušení rozhodnutí; okruhy v nichž shledal vady řízení a nezákonnost rozhodnutí jsou rázu, kdy neúplnost a nesprávnost rozhodnutí  může znamenat nevratné  kroky. Soud  nemohl opomenout skutečnost, že z veřejně dostupných zdrojů, např. Aktualizace Strategického plánu hlavního města Prahy podle § 10c zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění zákona č. 93/2004 Sb., přístupné na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí, se podává stav  na území hl.m. Prahy ohledně životního prostředí, který vykazuje vysoké emise škodlivin a hluku z dopravy. Uvádí se zde, že mobilní zdroje, emise z dopravy se na celkových emisích podílí 84%, že po stagnaci od r. 2001 v letech 2004 až 2006 dochází opět k nárůstu, širší centrum Prahy tak vykazuje nevyšší koncentrace NO2 v republice (konkrétní koncentrace viz str. 59). Poukazuje se zde na  limity, které musí být v r. 2012 splněny a jsou několikanásobně překračovány.“ Tento závěr byl přejat (str. 302 rozsudku navazujícího Nejvyššího správního soudu) do shrnutí závěrů městského soudu a následně byl tento závěr Nejvyšším správním soudem aprobován (str.317-319). Pro navazující  rozhodování  o umístění staveb v tomto území to  znamená, že buď bude přistoupeno dodatečně, za stávajícího stavu, k posouzení vlivu na životní prostředí a dílem již realizovaná koncepce zástavby  území Pankrácké pláně včetně další plánované výstavby bude posouzena (když vlastníci pozemků nemají povinnost koordinovat v území předem své stavební záměry a jsou limitováni toliko územním plánem), v takovém případě pak  míra přípustného využití území bude limity stanovenými postupem SEA či schválenou  územně plánovací dokumentací podrobně pro všechny zúčastněné transparentně a  předvídatelně dána. V opačném případě  bude nutné /jako v daném případě/ o každém jednotlivém  dílčím záměru /stavbě/ do tohoto území umísťované rozhodovat  samostatně a v rámci řízení EIA (bude-li na věc dopadat) i  v územním řízení prokázat aktuální konkrétní vlivy na životní prostředí  stávající zástavby - staveb provozovaných a předpokládané aktuální vlivy staveb již umístěných či povolených a  požadovat  po stavebním úřadu  zhodnocení vlivu  stavby (příspěvku)   k aktuálnímu stávajícímu stavu v době vydání rozhodnutí. Do území nadlimitně zatíženého (kumulativně či synergicky) již stávajícími zdroji, popř. v součtu s předpokládanými  vlivy staveb již umístěných či povolených pak nebude možné  bez dalšího  umísit  další  stavbu, i kdyby sama  svým provozem dotčenému území nijak výrazně nepřitížila. Důvodnost námitky v tomto bodě má tak jen obecnou relevanci, podstatné je, zda postup v konkrétním  územním řízení při umístění stavby v tomto území reflektoval nutnost posoudit přípustnost stavby vzhledem k aktuální úrovni zatížení území stávajícím stavem všech provozovaných a povolených staveb.

             Soud nad rámec důvodů, které jej vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí, pro úplnost k tomuto bodu dodává, že uvedená úvaha soudu není jen v rovině hypotetické bez potenciálu faktického dopadu do ochrany složek životního prostředí stran přípustných hladin hluku či ochrany ovzduší. Soudu (i žalovanému) je známo, že v zájmovém území, v němž je umístěna stavba nyní projednávaná, byla umístěna i stavba  EPOQUE-hotel  a to  vedle stávajícího hotelu Panorama při ul.  Milevská. Křižovatka ulic Na Strži-Milevská / Na Strži-Neveklovská. I v onom řízení (vedeném u Městského  soudu v Praze pod sp.zn. 10Ca 62/2009) byla z hlediska intenzit dopravy a otázky nadlimitního zatížení území spornou otázka přípustnosti stavby v případě vyhodnocení jejího příspěvku k stávající nadlimitní zátěži území jako nevýznamného (rovněž zde např. šlo o příspěvek hluku v řádu desetin dB), a i zde byl deficit neřešení dané plochy pankrácké pláně (určené k zastavění  cca 15 stavbami) a neprojednání celého konceptu procesem SEA zdůrazněn (k tomu viz i navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, č. j. 1 As 135/2011 – 246, umístění stavby EPOQUE PANKRÁC – HOTEL v Praze na Pankráci, bod 45). Městský soud v Praze  tento dodatek činí i proto, aby zdůraznil, že v obdobných případech jako je nyní projednávaný postupuje stejně a jeho požadavky kladené na rozhodnutí o umístění staveb v daném území resp. na prokázání přípustnosti jejich umístění se v zásadních otázkách neliší.

           Námitku v bodě 7, ohledně tvrzené nepřípustné prolongace vyjádření správců inženýrských sítí soud neshledal důvodnou. Ze strany žalobce nebyl vznesen  jediný relevantní a  konkrétní  argument ve vztahu k vyjádření určitého správce sítí, který by  vůbec podložil legitimitu takové námitky ze strany žalobce jako občanského sdružení, tj. dopad do zájmů, které chrání. Obecný  poukaz žalobce  při jednání, že by mohl v souvislosti s ukládáním inženýrských sítí do komunikací, resp. souvisejících pásů zeleně či jejich přeložek být dotčen zájem na ochraně zeleně v daném území, nelze  mít za patřičnou konkretizaci obecného tvrzení, které se nadto pohybovalo v rovině právní, nikoli skutkové. Soud proto opakovaně vůči žalobci uvádí, že vyjádření správců sítí nejsou rozhodnutím, ani stanoviskem dotčeného orgánu, nýbrž osvědčením o stavu konkrétních inženýrských sítí, k nimž má mít umístěná stavba připojena; tento stav musí být průběžně aktualizován, aby v době vydání rozhodnutí bylo nesporné, že  napojení stavby při navrhovaném umístění nic nebrání a je možné, nelze však hovořit ve smyslu žalobcem naznačovaném, že vyjádření  propadla a nelze  je kdykoli prodlužovat. Nadto takové vyjádření  samo není relevantní  pro posouzení přípustnosti zásahu do veřejné zeleně, jde jen o  otázku technickou.

           Vzhledem k tomu, že v bodě 8. žalobce již jen obecně shrnuje  výhrady vůči postupu žalovaného dříve uváděné soud (jak již shora naznačeno) odkazuje na předně uvedené závěry tohoto rozsudku.

           V závěru soud považuje za nutné se vyjádřit i nad rámec shora uvedeného k opakovaném oponentuře investora stran nekonkrétnosti žalobních tvrzení, jimž by mohl oponovat, popř. neznalosti právního názoru soudu s tím, že zrušující rozsudek bude tak překvapivým. Soud, i když se žalobní argumentace neprezentuje právě pregnantností, kterou by bylo lze v daném případě očekávat, neshledal  vady podání  v rozsahu, kterém by musel vyzvat žalobce k opravě a ani neseznal důvod k odmítnutí takového podání. Pokud žaloba obsahovala obecná tvrzení (nadlimitní zátěž  daného území, nesprávný postup žalovaného,  absenci aktualizace podkladů pro rozhodnutí, nepřezkoumatelnost vyjádření ministerstev a pod.) odkazovala buď na rozsudky, v nichž již byla konstatována taková zjištění či shledány takové postupy vadnými, nebo  tato tvrzení vycházela z podkladů pro územní řízení, které předkládal  sám investor a bylo tak lze předpokládat, že stav věci je mu v tomto rozsahu znám. Např.  spor o nadlimitní  zátěž území vlivem intenzit dopravy na pozemních komunikacích byl řešen již ve Stanovisku EIA před podáním návrhu na zahájení řízení. Akustická studie z ledna 2004, z níž  hygienická stanice vycházela při  vydání  stanoviska dne 30.3.2004 k Zjišťovacímu řízení, z níž poukázala na to, že ve většině posuzovaných bodů je v současné době překročen limit pro hluk z dopravy, byla vypracována  na žádost investora, obdobně jako další dokumentace pro územní řízení či stanoviska dotčených orgánů. Investorovi byl současně znám předcházející rozsudek tohoto soudu v dané věci, tedy i vady, které následně příslušely žalovanému odstranit. Lze rovněž předpokládat, že vzhledem  k aktivitám ostatních investorů v daném území mu ani nejsou neznámé výsledky jiných řízení o umístění staveb v této lokalitě. Ohledně výkladu právních předpisů hmotného i procesního  práva  v návaznosti na skutková zjištění v té které věci pak jsou v judikatuře tohoto soudu i Nejvyššího správního soudu  již vysloveny  právní závěry, konečně žalobce se právě na výklad v konkrétním označeném rozsudku přímo odvolával.  Soud proto neshledal, že by došlo ke zkrácení obrany investora, jak tvrdí poukazem na nepředvídatelnost rozhodnutí. V rozsudku soud také nevyslovil žádný právní závěr, který by nebyl prezentován v obdobném skutkovém případě již v judikatuře, resp. nevyplýval přímo z právního předpisu.

            Dovolával-li se  investor principu proporcionality, soud  v daném případě nepřisvědčil jeho názoru, že  žádná z námitek nezákonnosti nedosahuje intenzity, která by představovala důvod pro zrušení rozhodnutí. I když v daném případě nejde o stavbu takového rozsahu a dopadu jakou byla  stavba „Dopravní řešení Pankrácké pláně“, nelze podle  soudu bagatelizovat  důsledky nezákonného postupu. Ochrana životního prostředí, speciálně pak ochrana zdraví před nepříznivými účinky hluku a ochrana ovzduší v případech nových, a to nejen  komerčních  zásahů do území hustě a trvale  osídleného je  ve veřejném  zájmu. Právě proto  stát zřizuje zvláštní  orgány, jejichž  úkolem je hájit tyto zájmy a  stanoví, že aktivity tohoto druhu podléhají povolení. Za tím účelem  je i soud nadán k tomu, aby přezkoumal  vydaná rozhodnutí a poskytl ochranu tam, kde vyvstanou důvodné pochybnosti o zákonnosti postupu  úřadu a aby tyto vyvrátil, nebo věc vrátil k novému projednání. Intenzita namítané nezákonnosti není přímo úměrná úrovni slovní  argumentace žaloby, ale faktickou stránkou věci, rozsahem porušení  hmotného či procesního práva. Soud proto v dané věci  přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí (byť je si vědom, že je tomu podruhé).

           Soud z uvedených důvodů podle § 78 odst. 1 .s.ř.s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

            O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. a plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu za soudní poplatek zaplacený z podané žaloby ve výši 2.000,-Kč. Mimosmluvní odměna činí v daném případě za tři  úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání 17.5.2012)  po 2.100,- Kč a tři  paušální poplatky po 300,- Kč, celkem 7.200,- Kč, a za jeden půlúkon (vyhlášení rozsudku 24.5.2012) částku 1 350,-Kč  podle ustanovení § 9 odst. 3, písm. f), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ode dne 31.8.2006. Celková částka nákladů zastoupení druhého žalobce tak činí spolu s částkou zaplaceného poplatku 10.550,-Kč.

           O nákladech řízení osoby na řízení zúčastněné soud rozhodl ve smyslu ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., když jí žádnou  povinnost neuložil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 24. května  2012 

Mgr. Jana Brothánková, v.r.

předsedkyně senátu